Dvojrecenze Vanessa - Ave Agony

×

Chybová zpráva

Komentář, na který odpovídáte, neexistuje.
Vanessa - Ave AgonyDen před křtem nové desky Vanessy Vám přinášíme (prozatím) dva autorské pohledy na "Ave Agony", další čekejte v nejbližší době.








Vanessa - Ave Agony
Vydal: X Production (http://xproduction.cz/)

Pohled: Pavel Zelinka

To očekávání, zda u domácí elektronické legendy Vanessa dojde k reunionu, viselo ve vzduchu delší dobu. Zbožné přání, které se většinou točilo okolo jednorázového vzpomínkového koncertu, bylo ovšem několikanásobně překročeno realitou, která se začala odvíjet od nenápadného vzkazu na Bandzone.cz profilu kapely v dubnu tohoto roku. Původní dvojice Samir Hauser a Dan Rodný byla nejdříve doplněna o dalšího elektronického guru ČSFR a ČR éry, Mirka „Moimíra“ Papeže „Papalesca“ „Popeho“, který stál za posledním albem formace v roce 1997. Tahle trojka pak za výpomoci Jakuba Horáka a Jaroslava Stuchlého začala připravovat plnohodnotný návrat na scénu korunovaný novou deskou! Ta je pod jménem Ave Agony konečně venku, tak se pojďme na ní podrobněji podívat.

Černočerné CDčko je prvním albem, na kterém se přímo podílely oba skladatelské mozky, které byly s Vanessou spojeny, to znamená Mirek Papež i Dan Rodný. Obal desky sice mlží, která položka je od koho konkrétně, přesto už po prvním poslechu můžeme v klidu prohlásit, že novinka Vanessy je i díky střetu dvou svébytných rukopisů jasně nejbarevnější položkou v historii kapely. Na jednom konci máme elektronické hymny "Ahoj, chcípni!" nebo "Zrcadla", které úspěšně (a velmi chytlavě) pokračují v EBM tradici, která souboru přinesla nejvíce slávy. Na druhém okraji je retro cover The Groupies "Primitiv" s výborným textem od Polyho z Insanie, který nemá zas tak daleko k pozici, kterou dnes obývají bývalí kolegové Mirka Papeže z Nihilistů – Kill The Dandies.

Mezi těmito kraji pak nalezneme spoustu položek, které se na rozdíl od předchozích desek, lehce přiklánějí k rockovým formulím.  Pokud si odmyslíme elektronickou skořápku u "Chci zmizet" nebo "Smradu z lidí", máme před sebou rock’n’roll v tom nejklasičtějším slova smyslu. Pozornost si zaslouží přímá srážka breakcore s EBM v otvíráku "Satanova pomsta" i pomalu gradující nemocné blues "Babylon", které celou desku uzavírá. Největšími hity ale stejně budou (a po právu) elektronické kousky "Ahoj, chcípni!" a "Zrcadla", přičemž klipovka "Ahoj, chcípni!" svou chytlavostí úspěšně pokračuje i v textové rovině v hitové linii Prokopat se ven -> Jimmy Jones.

Co znovu posunuje celou kolekci  o dvě třídy výše, jsou texty z pera Samira Hausera. Černočerné, plné vulgarit a druhotně xenofobních narážek, znovu ale zacílené neomylně do citlivých míst každého z nás. Navíc podány tak nenucenou formou, až z toho člověku běhá mráz po zádech. V rozhovorech se Samir ohání krizí středního věku, která pronikla do "Dne, když jsme ztratili koule" nebo "Zrdcadel", ale v podstatě se prolíná jako červená nit celou deskou. Prozatím jsem neslyšel tak sžíravou kritiku sebe sama. Tohle není póza tvrďáků, kteří jsou nejlepší na světě. Tohle je pohled lidí, kteří nemají problém vyslovit věci bez příkras, v celé své nahotě.

Nakonec přijde pochvala za grafiky Adolfa Lachmana, které ve své radikálnosti přesně korespondují s pozicí, ve které Vanessa od počátku svého fungování je. V mých očích se Vanesse podařilo vyhnout několika úskalím, které automaticky na pětici čekaly. Neopakuje se, neteskní po starých dobrých časech, ani v hudbě, ani v textech a navíc netváří se jako by neplynul čas. Prostě zrání s grácií. Tento comeback se prozatím vydařil.

Hodnocení: 85 %



Pohled: Ezechiel

Pro mnohé je návrat Vanessy na scénu hudební událostí roku (možná i desetiletí), a není se čemu divit. Jen málokterá česká kapela dokázala už v devadesátých letech složit a hlavně podat elektroniku tak, že o ní kolovaly zkazky po celém undergroundovém hudebním spektru. Pouhá „vzpomínka na staré časy“ a „legitimní comeback“ jsou ovšem dvě rozdílné věci, a tak budiž nejlepším prubířským kamenem čerstvá deska „Ave Agony“, jež napoví, která z výše uvedených možností se jeví u Vanessy jako pravděpodobnější.

Už první zvuky úvodní „Satanovy pomsty“ prozrazují, že je soustružili lidé se znalostmi a zkušenostmi. Ostatně „osa zvuk/hlukového zla“ Rodný-Papež-Hacke (ano, TEN Hacke z Einstürzende Neubauten) je už dopředu zárukou nadstandardu, a je proto milé konstatovat, že se přímky očekávání a výsledku protnuly.

Zvukově (ostatně i žánrově) je „Ave Agony“ po čertech výpravná deska. Kapele se podařilo vytvořit nejen k dokonalosti dotažený klasický „Vanessí“ EBM feel  („Ahoj chcípni“, nebo „Zrcadla“ by klidně mohly vyjít na „Flashbacku“), ale i zabrousit do industrial rocku („Fízl na speedu“), olíznout hranice téměř digital hardcore („Satanova pomsta“) a díky „zlaté dávce“ kytarových partů se vypravit i do rajónů nečekaných. Hned za olbřímí budovou lomozící EBM fabriky (vedle skladu syntetizátorových ploch) se totiž krčí zakouřený a zaplivaný „Titty Twister“ bar s osazenstvem naplaveným snad až z městečka Twin Peaks. Právě sem můžete po šichtě zaskočit na pár panáků, sehnat nějaké drogy a pokochat se krásou polonahých zfetovaných tanečnic se skelným pohledem. Tedy pokud vám nevadí hluk továrny odvedle, který občas přehluší i místní kapelu vyhrávající ve stylu The Centurions.

Jinak řečeno, elektronika je v několika tracích propojena se zvukem rockabilly/surfových tremolo kytar, vytvářejících dohromady neokoukanou a funkční směs. Za příklad může sloužit například refrénová „dvanáctka“ v „Chci zmizet“ (zaházená hromadou chladných kovových beatů), rituální „Nechtěná magie“, předělávka „Primitiv“, nebo frekvenčním kvílením přebuzených oscilátorů přikrmená „Smrad z lidí“. Ano, ortodoxní vyznavači „staré Vanessy“ mohou mít s těmito vložkami problém, ale pro ostatní posluchače jsou příjemným občerstvením, které kapelu posouvají zase do trochu jiného světla, aniž by však narušily její podstatu. Tento kytarový experiment je určitě hodný ocenění a body jdou zároveň za originalitu i odvahu.  O další level výš posouvají nahrávku živé bicí, přidávající spolu s kytarami jinak strojové elektronice živelnost. Obzvlášť zlověstně rovněž působí orchestrální vpády do refrénu „Melodrama“. Spolupráce Dana Rodného a Mirka Papeže tedy přinesla kýžené hudební ovoce, které je možno samo o sobě okamžitě exportovat. Jedinou výtku by si možná zasloužilo usazení zpěvu do výsledného soundu, neboť je někdy Samirovi přes masu elektronického šrotu, mlaskání syntetizátorů a náruč efektů těžké rozumět. Po pár posleších (a pohledech do bookletu) se však posluchač již zorientuje dobře.

Tím se dostáváme k další, neméně podstatné složce, neboť Vanessa by nebyla Vanessou bez Samira Hausera a jeho textů, vždy skvěle korespondujících s hudbou. Samir na „Ave Agony“ odhaluje bez bryndáčku servírovanou surovou realitu dnešní doby a člověka v ní. Jeho jazyk není vzletně poetický a nesnaží se věci hezky opsat – autorovou silou je schopnost najít a dobře načasovat ten správný obrat, přesně vystihující situaci. Asi i proto slova na novince tolik fungují – je to zpověď, která pohoršuje a zneklidňuje právě tím, že je naprosto uvěřitelná a nechybí jí sebereflexe. Zmíněná uvěřitelnost je navíc umocněna Samirovým podáním, zahrnujícím jak agresivní křik a štěkání, tak jízlivé deklamace a zhnusené plivání kolem, či ponuré zaklínání.
 
Pokud byste tedy stále ještě nevěděli, co na „Ave Agony“ najdete a potřebovali byste příměry, můžeme zkusit vyjmenovat stopy třeba The Centurions/Messerchups, Front Line Assembly, NIN (v „Babylon“), a především Vanessy. Nejlepší, co můžete udělat, je prohnat tuhle desku vlastní hlavou. Objektivně lze však zhodnotit, že se obavy z plytkosti nového materiálu Vanessy ukázaly jako naprosto liché a pánové Rodný, Papež a Hauser přinesli všem pochybovačům deskou „Ave Agony“ nezvratný důkaz o smysluplnosti znovuoživení kapely. Tak ať jim to vydrží co nejdéle!

Hodnocení: 85%

Navštivte: www.vanessa.cz
Poslechněte si http://bandzone.cz/vanessa

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Konečně recenze co mají hlavu a patu, díky za ně. Deska je povedená, takže všichni dneska na koncert :-)

deska mě baví čim dál tim víc, ale je fakt, že chvílema vykrádaj sami sebe

deska se me libi moc a tyhle recenze jsou asi nejlepsi co jsem cetla a koncert byl mazec :-)

Přidat komentář

Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.


Zadej správnou odpověď.
randomnessec13