Ezechiel | 09.05.2012 12:32

zw_s Jak dopadlo 5. pokračování největšího českého "mrtvolbraní" pohledem organizátorů?

Když jsme v srpnu minulého roku slavnostně odhalili datum konání dalšího Zombie Walku, vyloženě se nám líbilo – přeci jen, dělat 5. 5. už 5. pokračování nám přišlo stylové. Navíc na Den květnového povstání, které jsme si ihned přivlastnili a upravili na „Den květnového povstání z hrobů“, vytvářeli interní pranostiky typu „To květnové povstání, mrtvé z hrobů vyhání“ a podobně.

Škoda, že tedy nakonec právě datum nezafungovalo tak, jak jsme si původně malovali. Spolu s blížícím se termínem se totiž začaly postupně objevovat i další souvislosti – tato sobota byla součástí prodlouženého víkendu, navíc si na to samé datum naplánovali dostaveníčko podpůrci legalizace měkkých drog na Million Marihuana Marchi. Přidejte k tomu zakaboněnou, deštěm nacucanou oblohu, teploty lehce přes dvacet stupňů a dokážete si asi představit, s jakou nejistotou jsme se 5. května ve dvě odpoledne vydali postavit registrační stánek na Kampu.

A už tehdy nás čekalo první zahřátí na srdci. První desítky zombií i obětí k sežrání už na nás totiž čekaly.Pak už to šlo ráz na ráz a mohl se tedy rozjet tradiční kolotoč lepení pásek, vyplňování formulářů, rozhovorů s médii, rozdávání energy Monsterů prvním dvěma stovkám mrtvol, domlouvání s policií, oblepování nebezpečně vypadajících hran a vyhlížení nejhezčích zombivců, které bychom rádi nominovali do naší soutěže o Zombii roku.

A že bylo na co koukat! Opět se sešly ty nejroztodivnější kostýmy – od minimalistických promenád v plavkách (vzhledem k teplotám si to zasloužilo uznání) přes „dietnější“, krví postříkané jedince až ke skutečným oslavám lidské kreativity a těm nejneuvěřitelnějším maskám, jejichž výroba musela zabrat několik týdnu. Stačí se podívat do kakékoliv fotogalerie na internetu.

Kromě všeobecně dobré nálady a velmi dobrého maskového standardu (jen ta opakovaná fotosession nenamaskované Lary Croft nás pořád trochu mate…) nás potěšilo při registraci i několik dalších věcí. Třeba vstřícný přístup příslušníků Dopravní policie (někteří členové si záměrně „vzali šichtu“ jen kvůli Zombie Walku), nárůst zájmu zahraničních médií (včetně agentur Reuters nebo AP) a především prošedivělý gentleman s chotí, který nám rozzářený vypověděl, že jeho syn dělá Zombie Walk v jejich rodném Seattlu už od roku 2005. Inu, zombie bratry jsou i napříč kontinenty a Velký Brain si vždycky najde zkrvavené cestičky, aby je svedl pěkně dohromady.

Ale na rozplývání není čas, jako vždy se největší nápor účastníků (přes 250) nahrnul k registraci čtvrt hodiny po jejím oficiálním ukončení, takže je nejvyšší čas zopakovat pravidla, odbavit opozdilce a s lehkým zpožděním vyrazit směrem k centru.Tři, dva, jedna... BRAAAINS! Dav mrtvol vzal Karlův most útokem jak Švédi za třicetileté války. Místní nechápali, stánkaři horečně sklízeli nejcennější zboží a většina zahraničních návštěvníků hlavního města se snažilia tomuhle procesí nestát v cestě. A není divu.

Akorát se nám navzdory všem snahám průvod opět trochu roztrhal, takže si zadní voj práchnivějících zombivců nakonec musel klestit cestu hromadou turistů, kteří se navíc snažili mrtvoly zastavovat a fotit se s nimi. Pokud někoho napadne nějaké geniální řešení, jak tomu zabránit, aniž bychom účastníky násilně formovali do pevného vojenského útvaru, rádi si necháme poradit.

To už se ale za nelidského řevu, potácení, chrlení krve a dalších nezbytností mrtvolná cháska probíjí k Rudolfinu. A samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na destrukci nastrčených obětí, z nichž někteří letos do svého výkonu evidentně položily srdce (i jiné orgány). Pokud průvodu přihlížel nějaký hollywoodský režisér Bček, jistě by našel slušné obsazení pro svůj nový počin. Všechna čest!

Krůček po krůčku, vnitřnost za vnitřností se nemrtvá horda zvolna trousí až ke společnému focení. Tam jim můžeme oznámit sladké tajemství – registrovaných se sešlo 765 zombií, což je vzhledem k podmínkám opravdu úžasný počet, za který jsme vděčni jak „starým držákům“, tak novým posilám. (On byl tedy ten počet mrtvol nakonec ještě o něco větší, protože se pár (desítek) opozdilců přihnalo na Kampu až v pět, takže nebyl čas je zapsat…).

Šupky, dupky přes ulici, Kaprovkou přes Staroměstské náměstí, postrašit čumila – a jsme na místě. Chapeau Rouge už je otevřeno řádné zombie afterparty. Škoda jen, že z téměř osmisethlavého davu tato možnost nakonec zlákala jen necelou čtvrtinu. Vypadá to tedy, že se i na koncept afterparty budeme muset v příštím roce více zaměřit. Ti, kteří se rozhodli spolu s ostatními nemrtvými stylově pobavit, dostali na hraní dvě patra DJů.

Zatímco nahoře stíhala hitovka hitovku, dole se v psycho/rockabilly duchu rozjížděla příprava koncertní performance. Letos jsme po čtyřech rocích kytarových kapel zkusili zaexperimentovat s elektronikou. Pravda, částečně i proto, že 5. květen měli v Chapeau domluveni již pořadatelé festivalu United Islands, kteří zde chtěli představit své koně Hal Flavin. Naštěstí se podařilo s organizátory domluvit a udělat party společně.

V půl deváté tedy mohla lucemburská sestava nastoupit s úsměvem a retro-image (zvlášť kytaristovou koženou bundičkou do pasu) na pódium. Hal Flavin představili svou hodnou indie elektroniku s vocodery a bohužel poněkud placatým zvukem beatů. A to je škoda, protože jak zkreslená basa, tak kytara, proháněná milionem efektů, zněla dobře. Pravda, na mrtvoly ale Hal Flavin svým výkonem příliš nezapůsobili.

Část z nich se tedy přesunula do horního baru (s doslova apokalyptickým stavem WC) za výborným setem DJ Sina, část vyklidila klub nadobro. Jejich škoda, přišli tak o vyhlášení nejlepší zombie roku.

A bylo to těsné – ve finále se totiž ocitnul rokokový muž ze zrcadla, terminátor, barokní dáma s lustrem na hlavě a děsivý obézní muž. Zejména souboj dvou posledně jmenovaných byl hodně napínavý, a kdyby bylo na nás, dali bychom první cenu oběma. Zasloužili by si ho nejen nápadem, ale i zpracováním, ke kterému chováme hluboký respekt. Nakonec ale hluková kulisa obecenstva rozhodla o tomto pořadí – 1. dáma s lustrem, 2. obézní muž, 3. muž se zrcadlem a na čtvrtém místě skončil terminátor.

Pak už nazrál čas slibovaného industrial–noisového inferna francouzských Chrysalide, které ještě víc zamíchalo osazenstvem klubu – půl patra zombie, druhá půlka ti, kteří cíleně přišli na koncert. Intenzivní show pomalované trojice, rozrážející hlukové vlny intenzivním křikem obou frontmanů, se topila v kouři a červeném světle, takže slibovaná iluze apokalyptického pekla na sebe nedala dlouho čekat. A vytrvala až do konce, kdy francouzští členové hlukové guerilly přihodili i dvě famózní, osobité předělávky klasik – „Smells Like a Teen Spirit“ od Nirvany a floydovskou „Another Brick in The Wall“.

To už se ale pomalu blíží půlnoc a DJe Nephilima z horního patra střídají progressive-housoví DJové. Stahujeme se tedy dolů do Undergroundu, kde pro pár přeživších jede afterparty napříč žánry až do páté hodiny ranní. To už jsou v klubu asi jenom tři zombie, doplněné civilisty, početně rozhozenými 50:50 mezi tuzemské a zahraniční. A je po všem.

Takže jak pátý Zombie Walk shrnout?

Tisícovkový rekord jsme sice nepokořili, ale vzhledem k okolnostem jsme to vlastně ani příliš nečekali. O to víc nás potěšila téměř osmistovková účast – DĚKUJEME!
A co je na tom nezanedbatelné – tentokrát se to obešlo bez krví pocákaných výloh a upatlaných aut, čili výtek ze strany Policie. Jupí!
Někteří kreativci dotahují své kostýmy do absolutní dokonalosti, čímž dávají Zombie Walku v nejlepším slova smyslu další rozměr – díky a ať vám vydrží energie i do dalších ročníků!
Odpadkové koše na startu udržely park o něco čistší… ačkoliv některé zombie by zjevně stále potřebovaly doučování o jejich funkci. Snad to do příštího roku doženou samostudiem. Díky všem ohleduplným, po kterých to potom nemusíme uklízet!
Kampa a vlastně celá trasa nás baví, ale příští rok určitě uděláme nějaké změny.
Zase se nám průvod na několika místech trhal, a tak se pokusíme vymyslet, jak tomu zabránit – veškerým nápadům jsme samozřejmě otevřeni!
I když byla afterparty příjemná, nezafungovala úplně tak, jak jsme si představovali. Na příští rok tedy vymyslíme něco nového.
I když zahrozil, přesto Velký Braaaaain bděl nad svým nemrtvým stádečkem a nespláchnul ho do Vltavy přívalovým deštěm. Snad ho upokojily (uměle) krvavé oběti.

A tím bychom asi mohli Zombie Walk 2012 uzavřít. Ne, moment, nemohli. Chceme totiž ještě jednou z celého srdce a celého organizátorského teamu PODĚKOVAT všem zúčastněným, kteří nám to pomohli prožít.

Speciální díky jde všem pomocníkům, srdnatým obětem, klubu Chapeau Rouge a v neposlední řadě také těm účastníkům, kteří přišli k registraci připraveni, s nádhernými maskami i kostýmy, a kteří poctivě hráli zombie, aniž by způsobovali nějaké zmatky.

Přesně pro takové účastníky je totiž radost Zombie Walk organizovat – tak tedy na snědenou příští rok!

P.S. Zbyla nám nějaká upomínková trička z letošního Zombie Walku, takže kdo máte zájem, račte se ozvat na adresu redakce@sanctuary.cz.

Spoustu fotogalerií, videí a reportů najdete na oficiálních stránkách Zombie Walku.