Paesant | 26.10.2008 02:54
Už dlouho jsme si nevzali na mušku žádnou aktuálnější desku kapely patřící k těm, co svůj styl staví na kořenech oldschool rock´n´rollu a svou image na hot rod filmech padesátých let. Ano, řeč je o rockabilly, tentokrát po švýcarsku a řádně švihnutém punkrockem. Sepsal: Paesant
Peacocs, kapela která rokem 2008 dospěla koncertní plnoletosti a každý rok působení za sebou zanechala desku. Při jejich stále neopadající energii a kvalitě můžeme jen doufat, že toto produktivní tempo udrží nadále. Ovšem ani po tak dlouhé době působení se Peacocks nepovažují za nijak profesionální skupinu. Příkladem toho může být i fakt, že během uplynulého léta znovu odmítli hrát na velkých venkovních festivalech, protože, jak se vyjádřil sám jejich frontman : "Nemyslím si, že jsme na to dost dobří a navíc - jsme prostě punková kapela, které se víc daří v zaplivaných klubech...".
Teď už ale přímo k nejnovější desce "Gimme More" - Za přízviskem "The Rest of the Best & Leftovers" se skrývá přesně to, o čem samo vypovídá. Sedm skladeb, které vznikly v období kolem předchozího alba "Touch and Go". A protože se buď nevešly nebo nestihly nahrát - pustilo je do éteru jejich vydavatelství "People like you..." pro fanoušky jako ochutnávku na nadcházející připravovaný kotouč.
Na albu najdete tyto tracky: "Half Mast Flags", "Happened Before", "C´mon Everybody", "Drink Alone", "I´d rather be alone", "Can´t keep a good man down" a "I am not gonna tell you". Až na poslední skladbu, která vypadává z kontextu svou táhlostí a nadsazenou baladičností je album od začátku do konce rychlou jízdou v pohodovém rockabilly duchu, do kterého se prořezává ostřejší punkrocková kytara. První šestice skladeb utíká jak obrubníky na silnici a posluchač nemá šanci se ani vteřinu nudit - skladby se drží v ramonsovském duchu a nepřesahují délku minimálních dvou minut. Jen na závěr tohoto road tripu desce pomalu vynechává motor a poslední zmíněná, tři a půl minuty trvající "I am not gonna tell you" je na můj vkus příliš utahaným dojezdem. Taky se na ní nejvíce projevuje rychlost, se kterou opustila studio a minimální úpravy zvuku. Po třetí minutě už si vážně přeji, aby se refrén změnil raději v "Ok, Im finally gonna tell it to you..." a raději si znovu vychutnávám předešlé pecky.
Line Up:
Hasu Langhart - kytara a vokály
Jürd Luder - bicí
Simon Langhard - kontrabas
Hodnocení: 80%
Komentáře
mám problém, vstupenka se mi velice nešikovným způsobem při hledání jiného lístku odtrhla od toho lístku na moonlight m.fest, ale obojí má vzadu stejné číslo, takže nemám se čeho bát?????? :-?
hele a nespamuješ už trochu moc: :-? tak to zkus a uvidíš, jeslti tě tam pustěj ne? stejně s tim nic jinýho nevykoumáš
Tak promiň velevážený, pokud Vám vadí, že to opravdu potřebuji zjistit, ten lístek nebyl zadarmo, mám ho na oba dva dny, není poškozený, je jen odtrhlý, ale potřebuji zjistit od někoho moudřejšího a zkušenějšího, jestli má cenu tam chodit, na druhý lístek fakt nemám. :-? a chci tam jít, já vím, chtít může každý
tak v tom případě velevážená stačí dojít ke vstupu a zeptat se já si myslím že by tě pustit měli tak a máš názor od někoho moudřejšíhoa zkušenějšího :-D a pak napiš jestli ti to prošlo 8-)
čaj, prošlo to, nikdy se mi to nestalo, a jsem navíc takový malý zmatkář, to uznávám, a někdo mi dokonce říkal, že je to poškození a že ta vstupenka je neplatná - každý mi říkal něco jiného, tak jsem zmatkovala - ale vyšlo to :DDD Pátek byl lepší než sobota. ;-)
Lili: Prosim pouzivej komentare pokudmozno k tematu vyse uvedenoho clanku - takhle ztraceji smysl. To o cem pises patri spise do fora, takhle to budeme muset promazavat, protoze je to v podstate jako spam, co tu brani lidem ke cteni komentaru k veci. Diky
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.