Demi Mortuus | 13.05.2019 17:13

Poprvé vyšel v češtině román slovenskému autorovi krváků. Jak dopadl?

Mark E. Pocha - Oni
Vydal: Carcosa, (214 stran)

Znáte lepší pocit, než když vezmete do ruky knížku, od které nic moc nečekáte a vzápětí dostanete úder přímo na solar? Mark zvolil přesně opačnou strategii (jak je pro něj už typické) a nutno říct, že je to škoda. Kdyby člověk už od úvodníku (případně ještě dřív ze sociálních sítí) nebyl bombardován ujištěními o výjimečnosti jeho nového románu, užil by si tuhle nenáročnou vyvražďovačku mnohem víc.

Hlavním „hrdinou“ nového kousku slovenského pracanta je Branišovský les, který najdete na jihu naší řepkou zamořené zemičky. Tam podle místních povídaček straší a bližší průzkum jeho historie odhalí hned několik tragédií a podivných událostí. Právě pro tuhle neblahou pověst si to do něj přihasí nesourodá parta slovenských bankovních úředníčků v rámci utužování pracovních vazeb. Jak už to tak bývá, každý jsme nějaký a v stresových situacích na sebe všelico prozradíme. Často nás společně prožitá dobrodružství sblíží a o to jde i Adel, která potřebuje, aby její podřízení fungovali líp než dosud. Navíc se do útrob strašidelného lesa nechystají jenom oni…

Příběh se dá rozdělit na dvě poloviny. První část se dá nazvat jako „vztahová“. V ní člověk poznává „účastníky zájezdu“, kteří směřují do jámy lvové, a pozoruje jejich první nešikovné krůčky v divočině. Druhá část potom logicky musí být „jateční“. Nic víc, nic míň. To by samo o sobě nemuselo být na škodu. Mark totiž vztahovky umí, nejednou se zasmějete neomaleným vtípkům Rosťa, či heroické roli kolegy spisovatele Honzy Vojtíška. Mordiáda však už natolik zábavná není a vlastně jsem se ujistil v jedné věci.

Mark mě umí rozesmát, umí oživit zajímavou postavu, ale vlastně se mi nikdy nestalo, že by se dostavil nějaký pocit napětí. Což je u hororu vcelku žádaná komodita. Pokud bych měl popsat pocit, který pak z celého díla mám, pomůžu si výletem do vlastního dětství. Měl jsem tehdy spolužáka, který byl schopen týdny slepovat papírový model Karlštejna, aby ho potom zapálil a pár minut koukat, jak hoří. Podobně na mne působí i „Oni“. Autor se piplá s postavami a s jejich vztahy, aby je pak obrazně řečeno „zapálil“. Bez emocí, a aniž by z nich zůstalo něco víc, než hromádka popela.

Pozitivně lze vnímat experiment s českým překladem Milana Žáčka, který se už pro místo děje přímo nabízel. Byl jsem na tenhle pokus zvědavý a můžu říct, že se povedl. Podařilo se zachovat údernost Markových prostořekých a košilatých fórků a autenticitě rukopisu autora pranic neubral.

Pokud máte rádi jednoduchý akční děj a před trpělivým budováním atmosféry upřednostňujete kýble krve a kilometry střev, potom si přijdete na své. „Oni“ jsou románem, který se na naší scéně určitě neztratí a cesta vlakem vám s ním uteče líp. Jen si nenechte namluvit, že je něco víc. „Přes čáru“, jak slibuje předmluva, je snad totiž jen autorova snaha přesvědčit čtenáře o jeho výjimečnosti.