Podařilo se slovenskému autorovi nejnovějším románem v češtině využit aktuálnosti tématu? Nebo jej spíš zabíjí? Podívali jsme se pod roušku pandemickému románu a tady je výsledek našeho testování...
Mark E. Pocha - Virus Omega
Vydal: Carcosa, (155 stran)
Uvědomil jsem si, že psát recenze na knížky Marka E. Pochy je (dle očekávání) stejně stereotypní, jako je číst. Člověk pochválí, že Mark umí psát a někdy i pobavit. Zaláteří si, že nejlepší byli stejně „Kanibalové“, u kterých ještě nebyl modus operandi „vezmi partu slovenských mládežníků a hoď je do libovolných hororových kulis“ okoukaný a „Kontakt“, který se nebral vážně a byl opravdu vtipný. Tedy první dvě dílka. Potom už to šlo od desíti k pěti. Tu míň, tu víc. Naneštěstí „Virus Omega“ tento trend nenarušil.
Mark nikdy nebyl mistr ve vymýšlení námětů a naopak se občas dokonce nepokrytě chlubil vykrádáním zavedených značek. Při tvorbě novinky, kterou jsem právě dočetl, jej napadla idea, která se přímo nabízela. Co nás tu trápilo v poslední době? Covid! A co by se stalo, kdyby se nákaza ještě zhoršila? Už takhle to byl místy slušný horor! A co kdybych vzal partu slovenských mládežníků (ehm), posadil je do mikrobusu a poslal je přímo na silnici země zdecimované Omvidem?
Máme tu napraveného (zdá se) alfa samce Romana, jeho kočku Aďu, ochlastu Matúše, jeho manželku Kvítku a geeka Frantu. Jo a ještě psího důchodce Eliota - jedinou sympatickou postavu příběhu, o kterou budete mít důvod se strachovat. S nimi trávíte čas v autě a občas taky mimo něj, což vždycky zavání průšvihem. Jak už víme ze seriálu „Walking Dead“ - v postapo světě berou spravedlnost do svých rukou partičky lidských zrůd a nejinak je tomu i na Slovensku.
To, co bylo zamýšleno jako výhoda v tom smyslu, že bude román prudce aktuální, je v mých očích nakonec jeho slabinou. Aby příběh trochu dával smysl, je třeba zpětně probrat postup nemoci a vy tak ve finále čtete to samé, co na vás dva roky vyskakovalo každý den z internetových zpráv. Opravdu ještě někdo chce číst o tom, kolik lidí za jakou dobu zabil covid? Jakkoliv jde o vážnou věc, kterou nijak nezlehčuji, zábavné to zkrátka příliš není. Pandemie navíc pouze pomohla stvořit postapo svět, ale jinak si postavy venku pouze hodí na pusu roušku a z nemoci, která vyhubila většinu světa, si příliš hlavu nedělají. Samotné drama je potom až příliš jednoduchou explozí nahromaděných křivd minulosti a já přemýšlím, jestli by parta, sužovaná tak závažnými okolnostmi, měla náladu řešit vztahové prkotiny. Ale bratia Slováci jsou impulzivnější, takže se přít nebudu.
Jakkoliv může recenze vyznívat negativně, zase takový průšvih to není. To ostatně Markovy knížky nebudou asi nikdy, protože jak jsem zmínil, autor psát umí. Jen je poněkud složité najít tu něco navíc a to zkrátka člověk od tak zkušeného a vypsaného chlapíka očekává. Celé to působí jaksi uspěchaně a lacině a to od textu až po obálku. Přemýšlel jsem nad tím, proč mne prvotiny autora bavily a novější kousky nebaví. Došel jsem k tomu, že si prostě na nic nehrály, že je Mark napsal pro zábavu a zábavné taky byly. Dnes se tvůrce často zaklíná psychologií postav a já si nemyslím, že právě tohle je jeho silná stránka. Vážný tón mu zkrátka tolik nejde, i když by určitě chtěl. Bez té legrace zbývá jen průměrný, i když řemeslně dobře napsaný, text, který neurazí, ale ani toho v člověku po přečtení příliš nezanechá...
Přidat komentář