Darkwave hvězda ze země půlměsíce po letech dokončila novou desku a ta si určitě zaslouží pozornost. O důvodech si přečtěte v recenzi.
She Past Away - Disko Anksiyete
Vydal: Fabrika Records, (41 min)
She Past Away na sebe debutovou deskou „Belirdi Gece“ z roku 2012 upletli pořádně tlustý bič. Přišli ve správný čas (půlnoc) na správné místo (goth parties) se sexy zvukem a schopností roztančit publikum. Do karet jim od začátku hrálo také využití exotické turečtiny či bicích jako vystřižených z legendárních pecek Dalibora Jandy. Dvojice z Bursy (dnes už sídlící v Istanbulu) rázem nahrála nejvýraznější darkwave desku posledních let a stala se takřka přes noc hvězdou tohoto nevelkého hudebního nebe. Proto pro mne byla jejich druhá deska „Narin Yalnızlık“ zklamáním, i když vlastně není vůbec špatná. Ve srovnání s debutem však výrazně zaostává svou ospalostí a dlouhé čekání na třetí studiovku zvedalo varovný prst, který mi naznačoval, že si Turci třeba nejsou jistí kvalitou nového materiálu.
Jako by snad Volkan a Doruk měli podobný pocit a byli si vědomi neduhu předchozí nahrávky, jejich novinka „Disko Anksiyete“ tahle negativa popírá a je jistým návratem ke kořenům. V žádném případě však návratem bezhlavým. Oba Osmani se za ta léta vpádů do všemožných zemí po celém světě stali protřelými muzikanty, kteří dobře vědí, kde ubrat a kde naopak přitlačit. Vše vystihuje už obal novinky, který je na rozdíl od starších počinů barevný a ještě ke všemu využitým spektrem barev jasně odkazuje na osmdesátky, které už nějakou dobu hýbou hudebním, filmovým i seriálovým světem.
She Past Away - Disko Anksiyete
Už intro „Boşluk“ jasně naznačuje, že zvuk synťáků bude pestřejší (v oněch odpovídajících neónových odstínech), že retro bicí pojedou ještě ve větší míře než kdysi a celá párty bude epičtější a vymakanější. Hit nové desky „Durdu Dünya“ náznaky jen potvrzuje. Zvuk už nepřekvapí příklonem k 80s, ale co jednoznačně potěší je, že se za chvíli do typických synťákových ploch přidá i klasický vydrnkávaný „She Past Away základ“ (rozuměj „The Cure základ“) a hlavně fakt, že je tenhle otvírák zase hitovkou s nakažlivou rytmikou, jakou dokážou nahrát právě snad jen She Past Away.
Titulní věc je na tom podobně, jen je navíc rozverně nasáklá zvukem New Order a ohání se přímočařejší melodikou. Podobně navazuje i „Izole“, zatímco „La Maldad“ přichází s netypickou španělštinou, ale také se základem, jako vytrženým z té nejobskurnější osmdesátkové popové desky, navlečeným do zvuku současných She Past Away. Podobně nepatřičně na mne působil song „Kemir Beni“ na debutu. Aniž bych to myslel nějak hanlivě. Jen je to prostě trochu jiné.
„Renksiz“ už to zase hrne v klasičtějším duchu, tedy energicky a chytlavě, jen si začínám říkat, že mi po prvním songu začíná chybět něco navíc. A ejhle, refrén tohoto tracku má právě onen záblesk geniality, kterým se turecká dvojka dostala právě tam, kde je. To „Sonbahar“ je naopak unylou atmosférou jasným odkazem na druhou desku, ale v tomhle menším množství to vůbec nevadí a dá se to brát spíš jako zpestření a odpočinek od nekončícího tance.
Ten zase vrací do reproduktorů „Girdap“, který je rozzářený, pozitivní, příjemný, uvolněný a do temnoty ho máčí snad jen hlubší než hluboký vokál Volcana Canera. I když v tomhle kousku se Volcan snaží s hlasem pracovat trochu jinak. Ale změny jsou patrné asi tolik, jako když Robert Smith během koncertu The Cure pohne rukama. Vůbec celý zbytek alba plyne v tuze příjemné atmosféře, která je možná melancholická, ale nikterak zvlášť temná. Což ale ničemu nevadí.
She Past Away jsou zpět. Znějí současněji (tedy paradoxně víc retro) a pryč je jejich pavučinami obetkaný zjev, který čerpal pouze z odstínů černé jak na obalech, tak ve zvuku. Dnes mají mnohem širší záběr, přitom si však zachovávají tvář, kterou poznáte už podle letmého poslechu několika vteřin. Debut v mých uších zůstává nepřekonán, těch stěžejních hitovek na novince není tolik, ale ztráta v cíli není nijak závratná. Turci se hraním slyšitelně baví a tím baví i svoje publikum.
Hodnocení: 85%
Tracklist:
Přidat komentář