Moje putování s podomními muzikanty z Vanessy, nás přivedlo na druhý kontinent, na odvrácenou stranu Evropy – páteční evangelium v Ostravě a sobotní v Olomouci. Aneb hned dvojitý report od Kootchy.





 

Vzhledem k tomu, že jízda po D1 není psychicky devastující jen pro policajty nebo turecký kamioňáky, někdo rozumný rozhodl, že v Asii zůstaneme spát a nebudeme se mezi kšefty vracet. Nahrnuli jsme se do Transita ve výjezdním složení Hauser, Stuchlý, Tuzex, Václav zvukař, Michal světlař, Vojta řidič, já a v Pardubicích si nás úplnou náhodou stopnul Papež. Není lepšího nápadu (viď Samire) než všechny nakopnout kofeinovými žvýkačkami, u toho pít na benzíně kafe a colu. Takže než jsme dojeli do Pardubek, převyprávěli jsme si dohromady snad i zákoník práce.  A jelikož je Mirek značně empatický, tak aniž by požil tunu kofeinu jako my, ihned se plně zapojil do plácání blbin, takže nám cesta rychle utekla.

Klub Barrak se nám hned po příchodu fakt líbil. Všechno mělo takovou správnou velikost, pěkné pódium, voňavá šatna, čisté hajzly, všichni na svých místech, super. Dokonce jsem se seznámil s Ostravským elektrofandou nr.1 Frantou Vokurkou, s kterým se z Nyxu známe už léta, jenom jsem netušil, že nick RAH je totožný s Vokurčákem. Dělal nám něco jako club managera a onědlho pochopíte, že měl docela honičku.

Kluci nazvučili docela rychle, ale bylo jasné, že něco chybí. Prostě basy vás musí kopat do hrudi, jinak to není ono. Já už jsem tyhle nic neřešící rozhovory skoro zapomněl, protože na velkých pódiích, kde se obyčejně ochomýtám, nikdy nic takového neuslyšíte, ale výživné jsou stále!

Papež: “Pane zvukaři, těch subbasů je moc málo, já potřebuju aby mě to dupalo po hrudníku.“ No a teď přichází to, co v malých klubech snad tetují zvukařům do mozku.
Zvukař: „To stačí, na to tady hrají všichni“.
Papež (bez nervozity v hlasu):  „Mě vůbec nezajímá, že na to hrají všichni, proto jsme Vám poslali rider se specifikací PA systému.“ 
Zvukař: „Hele kluci, hral tady Dan Barta a nestěžoval si, byli tu hiphopeři z Prahy a taky byli spokojeny.“ 
Papež (lehká nervozita v hlasu): „Mě je to fakt ukradený, hraje to blbě a bez pardonu musíme přidat subbas."
Zvukař: „Tož ja myslim, že ne, hrajou tady na to všichni a nikdo si nestěžuje." 
Papež (velmi nasranej): “Neříkejte už tu větu, že to stačí! Buďto přivezete aspoň jeden woofer, nebo hrát nebudeme!“ 

No samozřejmě, že Vokurčák sehnal basák. Samozřejmě, že to okamžitě hrálo jako kráva!  Samozřejmě, že zvukař byl pak spokojený, protože to najednou mělo úplně jiné koule než Bárta a hiphop z Práglu. Samozřejmě, že zvukaře pak místní plácali po zádech se slovy „Pičo pěkně si jim ukazal, jak to tady ve Štatlu umime nakroutit“. No nic, nebylo to poprvé ani naposled, hlavně, že jsme se domluvili.

Ostrava je opravdu region razovity. Tolik ožralých lidí na jednom místě jsem už opravdu ranec dlouho neviděl. Chápu, že v podstatě sousedství se Stodolní podpoří hladinu alkoholu, ale abych ještě před koncertem viděl holku s pěnou u huby, to už je velkej metal. Já ani netuším, co tam všichni chlastali. Jelikož tam měli místo piva Ostravar, tak asi panáky a víno. Tour sice ještě neskončila, ale větší alko-šílence už asi těžko potkáme.

Začal koncert. Více než dvě stě padesát natěšených lidí čekalo, co bude. Centrální laser krásně olizoval úchylného kněze uprostřed scény a neskutečně nachcáná tlupa lidí pod ním rozjela nekončící pogo. Od začátku jsem tvrdil, že jet do Ostravy bez ochranky, do klubu kde není security, je o hubu. To, že zestárle-vrásčitá ožralá místní striptérka Dáša poleze ostentativně na pódium tančit, jsme netušili, ale budiž. Ale že skoro každý najebaný chachar pod pódiem, bude mít nutkání zvedat odposlechy, válet se v pedalboardu a hlavně sahat Popemu na werky, by nás fakt nenapadlo. Připadal jsem si fakt jako v blázinci. 

Jen co jsem tý ožralý píče řekl, ať tam neleze, hned tam byla zpátky. Když se válela jen po Samirovi, tak hovno zle, ale když se začala válet po Popem a dost nebezpečně se nakláněla nad keyboardy, to už byl průser, který naštěstí vyřešil Moimir sám, prostě jí vykopnul z pódia pryč a díky jeho evil odměřenému pohledu, se už nevrátila. No ale přišli jiní. Nějakej totálně nablblej motorkář najednou stál vedle Hausera a čuměl, naštěstí se s ním Samir nesral a shodil ho dolů. Kurva kde to jsme? 

V rychlosti si balím u zvukaře brko a najednou slyším Moimira jak volá do mikrofonu zoufalým hlasem „Kootchoo“, tak to je už asi fakt zle. No běžím tam a vidím kreténa, jak má zvedlý odposlech skoro nad hlavu a kdyby ho nepřidržovali ostatní chachaři, tak by sebou (a hlavně tou bednou) praštil o zem. Snažil jsem se to nějak klidně vyřešit. Moc to nešlo. Když se začal válet Tuzexovi v pedal boardu, tak už padly i nějaké facky těm dementům, co ho bránili. Odposlech skončil očekávatelně na zemi, ale snad to přežil. 

Největší průser ale přišel, když jiný kokot začal Popemu strhávat klávesy do lidí, toho už jsem řádně nakopl do koulí. Možná dobře, že jsem to udělal, protože kdyby se dotknul ještě jednou čehokoliv na pódiu, dostal by gelovým nervákem přímo do tlamy. Vtipné bylo, když se kapela vrátila na přídavek, tak meganasraný Pope s nervákem v ruce, řval na kohosi před sebou: „Vomluv se! Řikám vomluv se!“ Vokurka stál vedle mě a pravil: „No, hlavně ať to nenarve do huby tomu klukovi, na kterého huláká, protože ten se ničeho ani nedotkl a navíc nemá nohu“. Panoptikum města ostravského, to nezažijete nikde jinde. A to jsem si nedokázal představit, jaké nachcané kreatury přijdou za bandem po show do šatny. Cíbo-vole-ty náš fízle, už nás nikdy nesmíš nechat jet samotný tak daleko od civilizace!

Koncert to byl po zvukové stránce nejlepší z celého tour. Fakt stačil jen přidat woofer a hrálo to jak Fear Factory na Sonisphere. Hauserovi i Popemu bylo skvěle rozumět. Tuzexí kejtra byla všude, ale bylo jí akorát a Jardovy bubny jako z desky. I na pódiu vše hrálo, jak mělo, maximální spokojenost. Přišlo mi, že dorazili hlavně ti starší, takže logicky nejvíc vyváděli na „Flashback, Kolumbii a Jedu do Brna“ …teda „do pekla“. Velká odezva byla na staronového „Mikronauta“. Z nových jednoznačně zvítězily „Holky z Gymplu“, protože je to song o mladých kurvách z Ostravy. Fakt škoda těch pár nejvylitějších debilů, protože bez nich by to aspirovalo na Vanessí koncert roku!

Po show sedíme v šatně a najednou se rozrazily dveře a dovnitř vběhl totálně nalitej mamlas a vrazil mi do ruky Hauserovu Bibli. Než jsem se stačil zeptat, o co jde, znovu se rozletěly dveře, vběhl náš řidič Vojta, který při koncertech prodává merchandise, chytil toho ožralu a už ho mlátil. Až po chvíli z něho vypadlo, že mu ten týpek jednu Bibli ukradl a nepochopitelně se běžel schovat k nám do backstage jako do kostela. Po tomhle závěrečném extempore za námi dorazili kolegové ze Schwarzprior a Samirův letitý kámoš Strom, no a nezbývalo nic jiného, než vyrazit do Stodolní. 

Byli jsme už všichni dost na kaši, takže tam byla nehorázná zábava. Po cestě jsme potkali na zastávce usedavě plačící striptérku Dášu, kterou nikdo nechtěl nefiknout, a jí se to asi dotklo. Nevím.  Ale byla uražená a na Stodolku s námi nechtěla. Asi největší prdel byla, když Samir běhal mezi těma mladýma násoskama po chodníku a hulákal: „Heč-heč, já mám jako jedinej na Stodolní půůůl géééčka!“. 

Přece jenom už nejsme nejmladší, tak jsme nechali Stodolní kinderům a vyrazili jsme do domácího podniku kluků ze Schwarzprior, do nálevny jménem „Plán B“ a tam už ke konci moc nevím. Matně si pamatuju, že to tam s přehledem nejvíc sedlo Tuzexovi, kterýho jsem takhle zmatlanýho ještě neviděl. Kapela se odpotácela na hotel a já s Priorama kolem šesté ráno domů. Tam jsem taky zažil něco těžko popsatelného, ale to už je jiný příběh. Dlouho na Tebe nezapomenu, Ostravo!!!

„Vstávej vole, už pojedeme“ volá mi ráno ve dvě odpoledne Václav. V recepci hotelu Imperial bylo zjevné, že se včera kalilo, ale moc jsme to nezdržovali a vydali se do Olomouce. V autě bylo veselo, protože jsme (v dobrém) rýpali do Jardy, že myslí jenom na kurvy a píchání, což nám vydrželo skoro celou cestu. A když do toho těsně před Olomoucí zapojil Samir i Popeho, tak už sem zase slzel smíchy. 

Zastavili jsme na jídlo v Mirkově oblíbeném bolševickém hotelu a tam nám ukázali co je to porcička žrádla. Jenom ta polívka v malém kyblíku by zasytila celý S-Cube klub, kam jsme mířili. Všichni to jedli přes půl hodiny, ne tak Samir. Ten to za neustálého bodrého píčování zhltnul za pár minut a podle jeho slov se šel do auta vyhajat. Jak po příchodu do Tranzita velmi správně podotknul Jarda,“ žádný vyhajat, ale vyprdět – dyť tady je normálně mlha, jak je tu nasráno“. Vyvětrali jsme káru a šup do klubu za ČenDou, který už na nás jako dobrý promotér čekal.

S-Cube nedosahuje kvalit Ostravského Barraku – nejenom zvukem, ale i profesním obsazením. Prostě nechat jednoho mladého kluka (maximální respekt Tobě, já bych to nedělal) zařizovat vlastně úplně všechno, je nesmysl a je zázrak, že to dopadlo, jak to dopadlo. Zásadní problém byl v odposlechových bednách, které sice splňovaly parametry dané riderem, ale nefungovaly. Hned od začátku zvukovky, jely zhruba na padesát procent a hodinu a pul před startem, přestaly makat úplně. Takže v podstatě proběhla podobná věta jako včera: „Hele buďto tady budou bělošský funkční odposlechy, nebo jedem pryč“. Naštěstí je ČenDa při smyslech a velmi záhy sehnal vše, co bylo třeba. 

Další blbost byl laser, který nějaký místní rozumbrada napojil naostro do sítě, takže nešel ovládat. Původně se měl objevit jenom párkrát, ale díky diletantismu místního chytráka a absolutnímu vytížení jediného technika, který byl na místě, prostě svítil furt. Což by bylo v pohodě na koncertě Black Milk, ale ne Vanessy. Tímto vysvětlením se chci jménem kapely omluvit Olomoučákům – ten laser byl renonc techniky, je zcestné si myslet, že by Vanessa byla přes efekty, tak pouťově světská! 

Tentokrát předskakovali Valerians Future. Kluci se ve dvou snaží uhrát velkou kapelu, což se jim daří jenom zčásti. Mně to přijde nějaké moc punkové. Místo zvuku kytar jak od Ministry to byli Visáči z roku devadesát, vocal  byl snad ještě horší. Ono to nebylo špatné, ale moc amatérské. Vydržel jsem dvě pecky a radši se šel předhánět s Tuzexem, kdo vypije víc plechovkové coly. Tak jsem si koupil pátou a zmizel v šatně, kde se už natíral Samir nabílo zvenku i zevnitř.

Show byla v pořádku, bez chyb a soudě podle reakcí po koncertě byli místní nadmíru spokojeni. Dokonce jim ani moc nevadil, ten nepřehlédnutelný laser, což mně maximálně, takže jsem půl koncertu strávil z boku na pódiu vedle Tuzexe, kam ta diskoška nedosvítila. Byl jsem tam tak šikovně schovaný, že když začali drtit „Tragikomix“, vzal jsem koště opřené o zeď, rozkročil se jak hévy metalovej guitarist,naladil a odboosteroval ho unisono s kapelou. Připouštím, že je to demence, ale kdy se vám podaří si zahrát s Vanessou na jednom pódiu, že? 

Jelikož opět dorazil Herrich z Vídně, přestal jsem být světloplachý a na posledních pět pecek šel pařit do kotle. „Diskopíča, diskopíča“ se neslo klubem a vzápětí. „Ahooj,chcípni,“ pak jsme se už jenom „Prokopali“, zafetovali v „Kolumbii“ a „Jedém do pekla“ totiž – jedeme domů.

 Nejdříve to vypadalo, že po tom zvěřinci v Ostravě vyrazíme hned, ale najednou začali poletovat nad stolem panáky. Samir začal operovat kolem baru a s větou: „Tyvole, mně se nechce jet tolik hodin sjetej domu, dáme Jégrmajstra“ už to fičelo. Z Olmiku jsme se vypotáceli asi ve tři ráno, ještě dobrou hodinu cesty nám Hauser ničil bránice svými historkami, pak usnul a my, vyjma Vojty, zdechli taky. 

Fakt dobrá asijská tour, fakt dobrej meydan. AVE VANESSA!

P.S. Na závěr ještě jeden vzkaz od Samíra – nekupujte prosím knížku Biblééé přes internet a už vůbec ne ze stránek Bibleee.cz, prodávaj to odporný šméčkaři z Brna. Konkrétně jeden brněnskej blekota a jeho tělnatá žena/chropyně. Kupujte ji jen na koncertech přímo od Vanessy. A kdo nemá peníze nebo se mu je nechce za knihu dávat, může si Bibleee zadarmo stáhnout tady.

mohlo by vás také zajímat

Vanessa finišuje crowdfundingovou kampaň. Nabízí v ní nové EP a Samirovu knižní autobiografii.

Electro Apocalypse festival chystá na víkend temně elektronickou bouři a nabízí soutěž o volné vstupy

Festival Electro Apocalypse chystá v červnu v Praze Česko-Slovenské EBM sjednocení

Vanessa zveřejnila remix od Die Krupps a finišuje s crowdfundingovou kampaní