Jak dopadl páteční večer polsko-českého gotického přátelství? Čtěte v tomto reportu...








 

Pátek 27. dubna se zapsal do historie překročením staletých teplotních rekordů a štědrou sluneční aktivitou. To, v kombinaci s možností prodloužit si víkend o další dva dny, způsobilo, že jsme kolem šesté odpolední uzavírali v chladivém podzemí klubu XT3 sázky o počtu hostí na večerní polskou taškařici za účasti Deathcamp Project, Controlled Collapse a pražských Magpie. A ani jeden odhad nepřesahoval dvoumístné číslo.

Jak nám ale došlo po zvukové zkoušce první kapely, která se protáhla na hodinu a půl, slunečné počasí zjevně neměl být jediný problém, který nás měl pálit a teploty jediným rekordem, který měl dnes padnout.  Zvukařova „důsledná rozvážnost“, kterou by se zřejmě nemálo lidí nezdráhalo nazvat prostě pomalostí, totiž roztáhla zvukové zkoušky tří kapel na celé čtyři a půl hodiny (od pěti do půl desáté), což je v šestileté historii pořadatelských aktivit Sanctuary.cz rozhodně rekord.

Situace byla dokonce tak neúnosná, že jsme se po čtvrt na deset museli uchýlit k nepříjemnému kroku a vpustit lidi dolů do klubu ještě na konec zvukovky Magpie. Ti to naštěstí vzali sportovně a statečně, ačkoliv každý muzikant vám potvrdí, že zvučit do obecenstva je věc vpravdě protivná. I přes časové prodlevy se ale nakonec zadařilo připravit vše potřebné a večer tedy mohl začít.

Předkrmem na hudebním menu byla mladičká pražská parta Magpie, které se lehce po půl desáté vmáčkla na ostatními aparáty zmenšené pódium a odpálila svůj set. Ačkoliv se na první pohled mohlo zdát, že sestava bicí/basa/kytara/klávesy dává tušit spíše rockové uskupení, další čtveřice syntetizátorů jasně ukázala, že to tak černobílé nebude. A taky že ne.

Zajímavému mixu synth/electropopu a postpunku vládla příjemná lehkost podání. Kapela působila vyhraně, zvuky syntetizátorů nezněly klišovitě a obecně měl posluchač dojem, že všichni v Magpie vědí, co dělají. Od nasazení, přes rytmiku a přehazování nástrojů (snad každý v Magpie je multiinstrumentalista) až k zajímavému vokálnímu projevu frontmana Jirky. Jen málokdo by tedy hádal, že v této sestavě kapela odehrála svůj teprve čtvrtý koncert.

Je pravda, že stylově Magpie asi potřebují ještě trochu času na úplné dozrání, ale skladatelský i aranžérský potenciál tu rozhodně je. Připomínka rané tvorby The Prostitutes taky není od věci. A i když mají Magpie přeci jen o něco blíže k indie než k čisté gotice, nevypadalo to, že by to někomu z černooděnců překáželo v lehkém povlávání v rytmu. Tyto dva světy navíc od sebe vůbec nejsou daleko, jak ukázala i hitovka „Out of Time“ na závěr, který přední řady slušně rozvlnila.

Tou dobou se už klubem prohánělo kolem padesáti návštěvníků, což byl vzhledem k příznivě-nepříznivým meteorologickým vlivům a současnému stavu scény vlastně velmi pěkný výsledek. A rojení pod pódiem během příprav Deathcamp Project ukázalo, kvůli komu velká část dneska přišla.

Lehce před půl jedenáctou spustilo nastylované a namalované duo Void a Betrayal (posílené o dva členy Controlled Collapse na postu druhého kytaristy a klávesáka), svůj set. Oproti Magpie sice měli Poláci o něco dietnější zvuk (zejména bících, ale samozřejmě se těžko srovnávají záměrně chladné beaty s poctivou živou rytmikou), ale kotlík pod pódiem nenechal „svou“ kapelu na holičkách.

A není divu, na Deathcamp Project jsou dvě desky a léta koncertování v nejlepším slova smyslu znát. Působili suverénně a sehraně, celý stroj táhl kupředu neochvějný, podmanivý, jistý projev zpěváka Voida. Tomu to slušelo jak v elektroničtějších, tak v postpunkovějších i typicky gotičtějších polohách. Za zmínku rozhodně stojí i precizní výkony doprovodného kytaristy, skromně schovaného v pozadí.

Posluchači celý set, ve kterém nechyběly skladby z první desky „Well-Known Pleasures“, ani její aktuální následovnice „Painthings“, zlehka protančili a celou dobu vstřícně reagovali na polsky mluvící muzikanty. A to i přesto, že díky velkorysému playlistu bylo vystoupení Deathcamp Project místy přeci jen trochu dlouhé a občas mu tak trochu padal řetěz. Nicméně hity jako „Another“, „No Cure“, „Fuckin' Deathrock“ nebo přídavková hymna „Rule and Control“ dokázala lidi vtáhnout do kotle, a tak fanoušci dostali to, pro co si přišli.

I když už bylo půl dvanácté, večírek stále ještě neměl skončit. Po drobné přestavbě pódia totiž nazrál čas hlavní hvězdy Controlled Collapse. Ta deset minut před půlnocí začala svou show bez zpěvu, se zvukem syntetizátorů, živých kotlů a digitálně znějící kytarou (která však do agresivního soundu tak nějak zapadala).

Celá kapela však jako by dostala úplně nový rozměr teprve s příchodem frontmana Wojciecha na pódium. Už na zvukové zkoušce jsme uznale pokývali hlavami nad jeho skvěle znějícím chraplákem, ale koncertní nasazení je přeci jen koncertní nasazení. A co je pro elektronickou kapelu obzvlášť důležité, dobře dopadl i zvuk – ačkoliv se tedy na začátku akce zvučilo tak zoufale dlouho, ve finále se to vyplatilo.

Dobře poskládaná zlověstná elektronika, prokládaná Piotrovou řezavou kytarou a divošskými bicími drobné bubenice Pauliny, ověnčená ničivým zpěvem – člověk se vlastně vůbec nedivil, že se tvorba Controlled Collapse zalíbila „panu Suicide Commando“ natolik, že se kapelu rozhodl vydat. Je ale zároveň potřeba přiznat, že i přes dobré výkony kapely (Paulině to sice občas malinko ujelo, ale jinak se se svou soupravou prala šikovně) bylo celé surové vystoupení především o Wojciechovi, který do svého vystoupení dával jistou přesvědčivě vyšinutou urputnost. A to aniž by si pomáhal nějakými proprietami, líčením nebo plivání krve. Respekt.

Tvrdé, ale chytře vystavěné tracky, které občas připomněly kromě Suicide Commando třeba i Ministry, smýkaly osazenstvem klubu po parketu až do tři čtvrtě na jednu, kdy si obecenstvo vypískalo přídavek. A protože dobrého hraní není nikdy dost, museli se Controlled Collapse nakonec vrátit na pódium ještě jednou (podle frontmanových slov poprvé v životě) a přidat druhý přídavek.

Deset minut před jednou už ale bylo definitivně po všem a vlády se ujal DJ Muchacho r0b0t0, zocelený (nejen) vlastními pravidelnými akcemi Burning Chrome. A i tady se ukázalo, že pravda „cvičením k dokonalosti“ platí vždy a všude – a ani tady fortel nechyběl. Člověk u nás jen málokdy slyší tak pěkně plynule navázané elektronické beaty. Ty udržely zbytky osazenstva svéřepě tančit až do druhé ranní, zatímco obsluha klubu významně obestavovala tanečníky židlemi na stolech se slovy „končíme“.

mohlo by vás také zajímat

Dokument o polské coldwave scéně odhaluje zákulisí mnoha hudebních projektů

Mrkněte na video z nové desky Controlled Collapse

Report z Magické noci trubadúrů 3

Controlled Collapse mají před vydáním nového singlu