Názory umělců z projektů Chrysalide, Agent Side Grinder, Dance or Die, Horror Vacui, Lamia Vox, KatzKab, Red Sun Revival, L'ahká Múza, Dirtyclean, The Saint Paul, Yabanci a Flash Eating Foundation, z labelu Unknown Pleasures i Dark Swiss Nights a DJů Drama a Mijk De Stino.
Otázky zůstaly stejné:
1) Jaké hudební nahrávky Tě v minulém roce zaujaly?
2) Jaké živé koncerty nebo parties považuješ za nejvydařenější v loňském roce?
3) Co považuješ za největší průšvih/zklamání uplynulého roku?
4) Jaké je Tvé (hudební) očekávání do roku 2016?
Syco (Chrysalide, audiotrauma)
1) Těmi nejspíš nejzajímavějšími deskami, které jsem v loňském roce slyšel, byly novinky od Chelsea Wolf a IAMX. Jejich vesmíry jsou naprosto jedinečné. „Melancholia“ je rozhodně nejlepší inspirací k tvorbě umění.
2) Nejspíš ti samí umělci, o kterých jsem psal v první otázce. Ohromili mne i živě… vážně!
3) Obecně na tenhle druh otázek odpovídám nerad. Mluvit o tom, co je špatně, není k ničemu. Lepší je mluvit jen o těch nejlepších věcech ;). Hateři hateují, milovníci tvoří ;).
4) Nemůžu se dočkat, až vydáme všechny ty nové věci, které jsem nedávno slyšel. Už brzy u nás vyjdou úžasné desky. Zůstaňte na příjmu!
Koppa (Horror Vacui)
1) Deska „S/T“ od Extreme Noise Terror. Králové crustu jsou zpět s deskou, která zní, jako kdyby jí nahráli roku 1990 při natáčení „Phonophobia“. Už žádný metal nebo dvojšlapky, jen ryzí syrový crust punk.
2) Zářijový koncert Deathraid (švédský crust punk ze Seattlu s bývalými členy kapel Disrupt, State Of Fear a Consume) na festivalu Dismember v italské Boloně.
3) The Chameleons v boloňském klubu Freak Out. Nudný koncert a nudní lidé.
4) Návrat grunge.
Kristoffer Gripp (Agent Side Grinder)
1) Anna von Hausswolff "The Miraculous".
2) Godspeed you! Black Emperor 5. listopadu ve Stockholmu.
3) No, v průběhu roku jsem viděl několik fakt utahaných starých kapel ale… nebudu hulvát.
4) Bowieho novinka. 
Lamia Vox
1) Rok 2015 se pro mne vyvinul v takový téměř „tichý“ rok. To neznamená, že by nevycházela žádná úžasná hudba, ale spíš, že jsem poslouchala máloco jiného než komorní nebo vážnou hudbu. Nicméně pár desek určitě můžu zmínit. Jannerwein “Eine Hoffnung” – melodický balzám z rakouských Alp pro všechny raněné moderní postmoderní civilizací. Jen málokdy vidím tak dokonalé spojení upřímných textů a evokativních melodií. November Növelet "The World in Devotion" – NN je mimořádná a jedinečná entita, která touto deskou ve svém žánru rozhodně vybočuje z řady. Ruský národní orchestr, Skryabin: Symphony no1 "Poem of Ecstasy" (Pentatone).
2) Co se týče koncertů, nebyla jsem loni příliš aktivní, takže zmíním i další události, které mi učarovaly. Na prvním místě to byla tetralogie Richarda Wagnera „Prsten Nibelungův“ v petrohradském divadle Mariinsky. George Tsypin a Valery Gergiev vytvořili neuvěřitelné pojetí s nádhernou scénou a vynikajícími zpěváky jako Evgeny Nikitin, nejlepším hlavním basbarytonem, který zpívá Wagnera. Pokud milujete operu, doporučuji vám toho využít a vidět to na vlastní oči. A co se týče „normálních“ koncertů, nejspíš to byli Fields of the Nephilim na Wave Gotik Treffen.
3) Ti, kteří v nic nedoufají, nikdy nepocítí zklamání.
4) Vše, v co doufám a očekávám v příštím roce, je ode mne samotné. Takže čekám, že dokončím svou práci na novém CD a v druhé polovině roku ji zhmotním.
Gary Wagner (Dance or Die, Ruhestätte Schwarz, Winterheart)
1) Mým nejoblíbenějším albem loňského roku 2015 byla antologie Rome z let 2005 až 2015… skvělá hudba.
2) Agonoize v berlínském Huxleys.
3) Ostfront – bez komentáře.
4) Winterhart, má nová monumentální industriální kapela koncem dubna udeří na berlínském Sincity Festivalu. A na začátku jara vydá novou desku. Doufám, že se brzy uvidíme v Praze.
Rob (Red Sun Revival)
1) Když jsem tuhle kapelu slyšel poprvé, byl jsem trochu rozpolcený. Kráčí po velmi dobře známé cestě a každému, kdo ji slyší, je naprosto zřejmé, odkud čerpají inspiraci. Nejdřív jsem se přistihnul, že mne trochu popuzuje jejich podobnost s ranými Sisters a fakt, že všechny jejich skladby jsou masterované tak, aby v rádiu hrály hlasitěji než všechno ostatní. Nicméně čím víc jsem je poslouchal, tím víc jsem je začal mít rád. A i když jejich styl není originální, ty písničky jsou. A co víc, jsou velmi dobře napsané a hezky zprodukované.
Když si vezmeme, že v podstatě každý na scéně se pokouší víceméně napodobit své gotické idoly z 80. a 90. let, myslím, že tahle kapela dělá, co může. A musím říct, že jsou to fakt skvělé skladby i navzdory tomu, že jsou nahrané bez jakéhokoliv živého hudebního nástroje (pokud se tedy velice nepletu). Proto mou deskou roku 2015 musí být „Telepathine“ od Angels of Liberty.
2) Loni jsem se vlastně nedostal moc ven, takže všechny moje koncerty za rok 2015 byly ty, kde hráli Red Sun Revival. Pro mne byl zlatým hřebem Lumous Festival ve finském Tampere. Byla tam s námi celá hromada kapel a rád bych jich byl býval viděl víc namísto nervózního přecházení po backstagi a čekání, až na nás dojde řada. Das Ich a Golden Apes byli dobří jako vždycky.
3) Má očekávání ohledně nové hudby nejsou nějak zvlášť vysoká, ale nic mne loni příliš nezklamalo. Je ale fakt, že se opravdu snažím udržet krok se současnou hudbou v rádiu a je hezké někdy slyšet, když se věci, které jsou stylově vzdáleně podobné tomu, co dělám já, přebrodí do mainstreamu. Myslím, že je důležité udržet hudbu aktuální a že je možné toho dosáhnout i bez přílišných kompromisů nebo zaprodávání. Rok 2015 mi ohledně hudby v žebříčcích připomínal raná devadesátá – a já nenáviděl hudbu raných devadesátek! To je pravděpodobně nejblíž zklamání minulého roku.
4) Na rok 2016 pro nás bude důležité zase začít psát muziku. Loni jsme vydali „Identities“, ale je na čase, abychom se vrátili do práce a zase vytvořili něco nového. Zatím si nejsem jistý, jestli to bude plnohodnotné album, nebo EP. Uvidíme, jak se věci vyvinou. Loňský rok byl pro nás z různých důvodů koncertně trochu pomalý, takže bych s tím letos moc rád pohnul a přidal spoustu skvělých vystoupení jak doma, tak v zahraničí. Teď máme nového bubeníka, což do našich živých koncertů přidává hromadu energie. Myslím, že musíme vypadnout a vytáhnout z naší hudby co nejvíc živě.
Vik B a Klischee (KatzKab)
1) Vik B: Řekla bych, že EP "Rakta Em Transe" od Rakta + Cadaver em Transe. A taky EP "Disparitions" Peine Perdue. Velmi dobré je taky "Walks for Motorists" od White Hills, ale to není žádné překvapení.
Klischee: Dolina "Four Crystals" a soundtrack k filmu "Crache coeur" od Daniela Kowalského.
2) Vik B: Je těžké vybrat ten nejlepší... Godspeed You! Black Emperor a Anasazi byly oba skvělé koncerty. A přidávám naa seznam ještě OM.
Klischee: Bezpochyby Group A v Lipsku a Paříži.
3) Vik B: Nový Giorgio Moroder, ještě stále mi krvácejí uši.
Klischee : Chtěl jsem říct Jean Michel Jarre, ale já jsem od něj vlastně ani nečekal nic dobrého, takže... žádná opravdová zklamání.
4) Vik B: Hrát víc než v roce 2015. Loňský rok jsme strávili děláním nových EPček a obalů, teď je čas na akci! Už máme domluvených pár dat a jsme nadšení a hrdí, že budeme hrát s takovými kapelami jako 1984 nebo The Names. Kromě toho hodně pracuji na dalších uměleckých projektech – jak ve spolupráci s někým, tak sama. Šperky, malby, tetování a tak... Rok 2016 bude velmi tvůrčí a já udělám všechno pro to, abych mohla už nadobro žít jen z umění.
Klischee : Kromě KatzKab... reunion Guns 'N' Roses!
Paul Kuhs (The Saint Paul)
1) V minulém roce mě strašně zaujali Biomekkanik „Violently Beautiful“, tohle album vyšlo už začátkem roku. A berlínští Formalin s novým CD „Supercluster“. Dobrá byla taky nová deska od Prodigy ale to jasné, protože to je jiná liga. To je projektovaný tak, aby se to líbilo… a to mne sere. Velmi dobře udělané, ale bez kreativity…
2) Živé koncerty DMF, WGT a Maschinenfest (konečně jsem viděl starou německou skupinu Fliehende Stürme).
3) Smrt Leonarda Nimoye a Steve Strange (Visage) plus nějaké osobní věci.
4) To, v co jsem pro naši kapelu doufal, už se stalo – jsme v DAC na 5 místě a v GEWC na 7! A jiné skupiny? No to je toho hodně, ale živě Skinny Puppy a NIN, potom No More a konečně Biomekkanik, to se strašně těším!
Gudrun (Lahká Múza, Hieros Gamos)
1) Ako aj v predchádzajúcich rokoch už žiadne... a to z jednoduchého dôvodu – hudobný vývoj je už dávno ukončený. Posledné roky sa len recykluje, vracia ku koreňom (revivaly), alebo tu lepšie tam horšie fúzuje. Samozrejme to neznamená, že neexistujú interpreti, ktorí skladajú a hrajú slušnú muziku a nemôžu za to, že sa narodili v dobe „PO“, alebo tých starších (tam patríme aj my), že ich to ešte stále baví a že majú svojich fanúšikov, ktorých ich produkcia oslovuje. Takže je to uhol pohľadu. Mladí, neznalí stále objavujú svoju Ameriku. My o dosť starší a ešte k tomu aj tvoriví, my už berieme na iných počinoch potešujúcu mieru talentu a istej poctivosti. To nás uspokojí ak to niekde (nie len v hudbe) vidíme...
2) Zásadne vlastné :). Ale najväčšiu radosť sme asi mali z dvojdňového festivalu Gothique Eurydice, ktorý sa konal vo Francúzsku, v malom mestečku neďaleko Strasburgu. Po Európe máme za tie roky celkom slušne najazdené a pohrané, ale Francúzsko až do teraz chýbalo. Takže pozvanie nás obzvlášť potešilo. Čakali sme, že budú zaskočení, ale naopak, aplauz znel od začiatku až do konca! A čo nás tiež potešilo (čo sa tu už očakávať žiaľ nedá) večer bol koncipovaný od rituálnej elektroniky až po klasický gothic rock a publikum ocenilo všetkých účinkujúcich. Toto je práve to, čo ma vždy v zahraničí teší – nadhľad publika a nevyžadovanie len svojich pár otrepaných rífov. Možno to bolo aj tým, že prevažnú časť publika tvorili ľudia nad 30 rokov. Mladší im ale zdárne sekundovali, takže sa vytvorila naozaj taká domáca, veľmi hrejivá atmosféra.
3) Tak v našom veku už neriešiš nejaké taľafatky, alebo veci o ktorých proste vieš, že iné nebudú (aj keď sú nepríjemné). Ale asi najhoršie na nás pôsobila – a aj bude – problematika ohľadne migrantov, podstaty interných hraníc Európskej únie a hlave výrazné obmedzovanie individuálnych ľudských práv a slobôd. Nie je tu priestor na veľké rozpitvávanie, ale tí rozumnejší asi chápu, kam sa týmto všetkým posúvame. A to ma teda rozhodne neteší....
4) Opät vlastné :). Za obdobie, čo fungujeme sme vydali s Ľahkou Múzou slušnú paletu albumov, založili bočný projekt Hieros Gamos, ale v kútiku duše sme stále túžili po DVDčku, ktoré by nás zachytávalo na koncertných pódiách. Tak, ako nás baví byť na pódiu, tak vieme, že aj fanúšikovia nás majú najradšej na živo. Ale je len hŕstka z našich fanúšikov, ktorí si to doprajú, ale je to reálne možné. Preto sa obzvlášť tešíme, že na jar 2016 by na našej značke eXcentriX records malo výjsť naše prvé DVD pod názvom „LAHKA MUZA Performence“. Bude zachytávať Ľahkú Múzu na koncertných pódiách od roku 1993 až po 2015, celkovo 118 minút obrazu a hudby! A preto rok 2016 bude v znamení Lahka Muza Performance tour. Taktiež máme koncertnú zostavu z ktorej máme radosť a dúfame, že v takomto zoskupení nám to ešte dlho vydrží!
Valerio Lovecchio (Swiss Dark Nights label, Yabanci)
1) Double Echo "La Danza", Geometric Vision "Virtual Analog Tears", Crimson Muddle "La Rousalka" a nezmíním Yabanci "Chaoss".
2) Anglický Sacrosanct Festival, zejména koncert Horror Vacui.
3) Úplně vážně nemám, co bych zmínil.
4) Chystám nový projekt. Už se nemůžu dočkat.
Martin (Dirtyclan)
1) Musím se přiznat, že jsem toho ve svým ignorantství moc novýho nezaregistroval, ale hodně se mi líbila deska "How Big How Blue How Beautiful" od Florence + The Machine. Při prohrabávání starších věcí jsem si dost oblíbil kapelu Red Lorry Yellow Lorry (hlavně album "Paint Your Wagon"), kterou jsem nevím proč docela dlouho přehlížel. Téměř ke konci roku mě pak dostal singl "Rešpekt" od trnavských the Wilderness, no a ještě mě docela zabavila deska "Zvony" od Dirtyclean :).
2) Celej rok jsem navštěvoval spíš akce lokálního ražení, což ovšem neznamená že ony záležitosti nemohou, jde-li o faktor zážitku, trumfnout akce většího rozměru... Když pominu nespočet intenzivních hospodských večerů, musím se zmínit o tzv. Punk'n'roll help for Ghaná vol.III v Příkazech u Olomouce, kde neni o zajímavou muziku... ani o výběr prachsprostých lidových zábav není nikdy nouze... Solidní zvěřina byla i natáčení našeho videoklipu k písni "Tango". A do třetice se nemůžu nepochlubit s naší roztomilou záležitostí Nic pro Tebe vol.2, kde jsme s kapelou zároveň křtili nový album a bylo to celkově gut :).
3) Žádný extra zklamání ani žádnej průšvih si moc nevybavuju.
4) Dost jsem zvědavej na novinku od Bowieho, jinak se spíš zase nechám překvapit...
Jonathan Watkiss (Flesh Eating Foundation)
1) Killing Joke vyšvihli další klasiku s deskou „Pylon“. Jsou neustále vynikající. Viděl jsem je živě s Jah Wobblem. To byl večer! Nikdo také vlastně nevěřil, že by se Faith No More vrátili v plné sile, ale „Sol Invictus“ je vážně kvalitní deska. Musím také zmínit skvělé skladby a čerstvý zvuk Wolf Alice – album „My Love is Cool“ je božské, pestré, neoblomné, vyspaclé a okázalé zároveň. Vždycky jsem byl velkým fanouškem Stabbing Westward, takže když The Dreaming udělali „Rise Again“ s téměř původní sestavou, byl jsem nadšený. A výsledek mne nezklamal. Chelsea Wolfe vydala své dosud nejlepší album „Abyss“ – temné, mysteriózní a překrásně zatěžkané. Mou poslední volbou by byl Dave Gahan and Soulsavers, „Angels and Ghosts“ je vřelé, cituplné, nostalgické a fakt jsem se do něj zamiloval.
2) Už zmiňovaní Killing Joke s velmi příjemným bonusem Jah Wobbla. Před pár měsíci jsem také chytnul the Melvins s Big Business a bylo to monstrózní. Také byli loni na Infestu výborní CHANT. Co se týče noisovějších koncertů, viděl jsem Skullflower na události k vydání desky u Cold Spring Records, což byla nezapomenutelná noc.
3) Těžko se přemýšlí o zklamáních. Vždy bažím po hudbě, která zanechává nějaký dojem… a ty kusy, které to v sobě nemají, prostě odejdou. Ale pokud bych přeci jen měl něco zmínit, asi by to byly velké festivaly, které začínají být příliš bezpečné, příliš drahé a dost nudné.
4) Mojí osobní hudební ambicí do letošního roku je vydat co nejvíc různých projektů, vyrobit co nejvíc nástrojů a odehrát koncerty na divných místech. A co se týče ostatních – valí se na mne ohromné množství muziky a jako DJ v rádiu vím, že uslyšíme něco úžasného. A konečně se dostanu k tomu, vidět živě The Cure, na což se rozhodně taky moc těším…
DJ Drama 
1) Pár bych jich dokázal vyjmenovat. Pro mne bylo jedno z nejlepších alb loňského roku Diary Of Dreams „Grau Im Licht“. Taky se mi moc líbila novinka „Garmonbozia“ od synthpopových Machinista a album „The World In Devotion“ od November Növelet.
2) Bezpochyby Kraftwerk v Lisabonu. To bylo fakt super.
3) Obávám se, že tady toho nemám moc, co bych řekl. Znáte to… někdy koncert nebo deska zkrátka není to, co jste čekali… ale vždycky myslím na to, jak ohromná práce za tím vším je.
4) Jako vždycky: dobré koncerty, dobré desky, lidi na tanečním parketu a dobrá piva s přáteli kdekoliv po světě.
DJ Mijk deStino 
1) Deska roku jsou Eisbrecher „Shock“, nejlepší singl C-Lekktor „Radioakktivity“.
2) Leaether Strip na Schattenwelt Festivalu a Melotron na M'era Luna.
3) Nejhorší koncerty byly L'ame Immortelle na DMF, nejhorší deska BhamBhamHara „Schöne neue Welt“.
4) Očekávám větší Schattenwelt Festival než loni. Elektronika bude na vrcholu úpadku, její místo opět nahradí oldschool žánry jako bat-cave nebo post-punk. Pro mne osobně bude nový i festival Out of Line Weekender v Berlíně. Čekám možná i malý pokrok gotické scény v České republice, Chorvatsku, Maďarsku a Rusku.
Pedro Peňas Robles (Unknown Pleasures rec., Adan & Ilse)
1) Řazeno od nejlepšího: Agent Side Grinder „Alkimia“, Neon Electronics „ne“, Black Egg „Songs Of Death And Deception“, November Növelet „The World In Devotion“, La Main - Nous Ne Serons Plus Rien“, Japan Suicide „We Die In Such A Place“. King Dude „Songs Of Flesh & Blood In The Key Of Light“, Nadine Shah „Fast Food“, Zarkoff „Sweet Obsolete“, Emika „Drei“, David Carretta „Two Decades : A Retrospective“, Alek Drive „Frontière“, Kangding Ray „Cory Arcane“. Carter Tutti Void „f (x)“ a Helena Hauff „Discreet Desires“.
2) Front 242 živě v Barceloně (14. září) a Interpol v Nimes (červenec 2015).
3) Zklamalo mne nové album The Soft Moon, je příliš mechanické a digitální. Nelíbilo se mi nové album Editors, je na hovno, nenápadité a lacině zprodukované. Stejně tak mám poslední New Order za velmi špatnou, mizernou deskou. Ať žije mistr Hooky! A také mne otrávili poslední Killing Joke. Už 15 let dělají pořád tu samou hudbu. Ale mým největším zklamáním…hmmm, to když Andrew Eldritch odmítnul upsat nové EP Sisters of Mercy našemu vydavatelství. Vyměň kytaristu, kámo! A prosím, vrať se do studia, než umřeš!
4) S velkým natěšením vyhlížím dlouho očekávané nové album Norma Loy „Baphomet“, které vyjde v dubnu 2016 u nás na Unknown Pleasures. A také tu s hrdostí představím debutové album oldschoolové analogové EBM smečky Maman Küsters z Francie. Závisláci na DAF nebo Liaisons Dangereuses se do toho zamilují. A také tu mám nového umělce, francouzského shoegaze/noise/popaře Follow We Not.
K tomu dokončujeme s Adan & Ilse's míchání našeho vrcholného alba „Chirurgie Plastique“, které by mělo vyjít v březnu. Před létem chceme vydat překrásné nové album britské umělkyně Wendy Bevan, které produkoval Marc Collin z Nouvelle Vague a míchal Usher (Black Egg, Adan & Ilse), když dokončil práce na novém albu Norma Loy.
Komentáře
Přidat komentář