Už sedm dní píšeme v datu nový rok – a to je dostatečný odstup na to, abychom zhodnotili hudební rok 2014. V první části našeho názorového ponoru se dozvíte, jak loňský rok vidí Erk z Hocico, gothicrockový matador DJ Martin Oldgoth, předák Vanessy Samir, ústřední postava polského festivalu Castle Party Kris, pánové z Parade Ground nebo Pokémon Reaktor, DJ whydie? z Rare i naše redakce. A jaké akce a desky se líbily vám? Podělte se do diskuse!
Opět jsme se ptali na klasické čtyři otázky:
1) Jaké hudební nahrávky Tě v minulém roce zaujaly?
2) Jaké živé koncerty nebo parties považuješ za nejvydařenější v loňském roce?
3) Co považuješ za největší průšvih/zklamání uplynulého roku?
4) Jaké je Tvé (hudební) očekávání do roku 2015?
Erk Aicrag (Hocico)
1) Skindred „Kill The Power“, Kasabian „48:13“ a The Irrepressibles „Forbidden“.
2) Plack Blague v nebraské Omaze.
3) Marilyn Manson na Mera Luně 2014.
4) Dokončení nové desky Hocico a rok plný divokých a hlasitých koncertů Hocico a Rabia Sordy po celém světě!
DJ Martin Oldgoth
1) Dovolil jsem si vybrat tři alba z tuctu těch nejlepších nahrávek loňského roku:
Pricipe Valiente „Choir of Blessed Youth“ – úžasně silná deska s několika fantastickými tracky. Čas od času jejich sound hraničí se zvukem Suede, ale dokážou to udělat tak, že nezní jako kopírka. Budoucí klasika.
The Flat Field „Passionless“ – podle mého soudu je to jedno z nejlepších loňských postpunkových alb, plné úžasných basových linek a impozantních melodií, které chytře mísí odkazy The Cure a Joy Division, ale zachovává si jedinečnost.
Seasurfer „Dive In“ – naprosto dokonalá sheagaze fošna. Pokud máte tyhle věci rádi, měli byste si tohle album vážně sehnat. Fakt doufám, že budu mít brzo šanci vidět tuhle kapelu naživo. Podařil se jim totiž ten obtížný kousek vytvořit vířivé zvukové plochy, aniž by jedinkrát spadli do pasti toho, že to vyzní trochu samoúčelně.
2) Bezpochyby New Model Army v nottinghamském Rock City loni v prosinci. Vždycky to byla jedna z mých oblíbených kapel, ale konkrétně tenhle koncert byl jedním z nejlepších, který jsem od nich kdy viděl. Dokonalý výlet skrz jejich diskografií, který dokázal, že navzdory různých změnám sestavy tahle kapela nikdy nazapomněla na svoje kořeny.
3) Nejspíš to bude ten den, kdy vyšlo najevo, že The Wake už nebudou hrát živě a spokojí se s vydáváním singlu jednou za pár let. Byli jednimi z velikánů devadesátých let a dojít až tak blízko k hraní a pak neudělat ten poslední krok bylo hrozné mrhání časem a energii. Měli ty největší světové promotéry, kteří čekali jen na to, až kapela tenhle krok udělá. A také velké množství fanoušků, kteří očekávali ohlášení turné a vyšumělo to s upřímně tak trochu bezvýznamným vydáním singlu na začátku roku. Velmi smutné.
4) Letošek bude mým třicátým rokem na téhle naší scéně a budu to slavit několika speciálními koncerty a návštěvami míst, kde jsem se za tu dobu objevil. Mezi nimi budu v červenci pracovat s The Last Cry, protože ti také slaví 30. výročí, na něčem, co by měl být velmi speciální koncert. A v srpnu mířím do New Yorku na další unikátní koncert s malou skupinou mezinárodních Djů, kteří se tam sejdou, aby z toho udělali událost, kterou nebudete chtít prošvihnout.
Kris (Castle Party)
1) Wardruna "Yggdrasil".
2) Juno Reactor (Wrocław) a London After Midnight (Bolkow) .
3) Vlastně mne loni nic nezklamalo :). Pokud se mi nějaká deska nebo kapela nelíbí, tak ji prostě neposlouchám – nic víc :).
4) Hezké počasí, hudbu, akce... a hlavně nové desky od Juno Reactor a Paradise Lost. A moje výlety, jako vždycky – a totéž přeju i vám všem :)!
Béa Leblanc (Parade Ground)
1) Nové album Davida Bowieho.
2) Parade Ground na Young&Cold festu v Augsburgu.
3) Rozpadnutí Alt-festu v Anglii.
4) Sežrat Prahu!
Samir (Vanessa)
1) Na prvním místě určite Schwarzprior a jejich debut „IDDQD“. Je to skvělá deska. Vlastně nic hodnotnějšího se na místní scéně tenhle rok nestalo. Venku Die Antwoord a "Donker Mag", pro ty mám velkou slabost.
2) Tak určitě to byla kolaudační party mýho novýho bytu v Holešovicích. To byla hodně vydařená akce. A potom premiéra pražský burlesky Davida Jahna v klubu Royal.
3) Od tý doby, co jsem si šňupnul v televizi z Bible, se na mě pořád lepěj nějaký podvodníci a doufaj, že na mě něco vydělaj. Ty lidi jsou úplně pitomí, viděj, že se někdo objeví v bulváru a hned si myslej, že z něj budou padat prachy. Co asi musej prožívat lidi, který jsou tam dnes a denně? To musí bejt peklo. Takže za průšvih nepovažuju to samotný šňupnutí, ale tu hromadu imbecilů, který to přineslo. Na druhou stranu to přineslo taky hodně dobrejch věcí, takže si nemůžu stěžovat.
4) Asi deska novýho projektu "Mortal Cabinet", kterou připravujeme s Řezníkem a Frantou Štormem. Ale největší očekávání vkládám do celovečerního povídkovýho filmu "Prokopat se ven", kterej jsme teď dopsali a kterej se odehrává po revoluci v pražskejch klubech.
Schmu (Pokémon Reaktor)
1) ......... (radši poslouchám starší desky jako Pouppee Fabrikk, Tommi Stumpff, Pitchfork, DAF nebo Atari Teenage Riot ^^).
2) Spetsnaz v lipském Teaterfabrik na WGT.
3) Haujobb na Planet Myer Day v Drážďanech.
4) Nové album Pouppee Fabrikk ^^.
DJ Whydie? (RARE)
1) Netajím se tím, že většinu času věnuju hledáním "nových" objevů mezi dávno neexistujícími kapelami a hudebními projekty, ale každý rok se dark wave scéna rozrůstá a vzniká slušný množství nový kvalitní muziky. Určitě jsem na něco zapoměl, ale tady je alespoň pár nahrávek, které mě uplynulý rok oslovily: Bruta Non Calculant „World In A Tear“ (FR), High-Functioning Flesh „A Unity of Miseries - A Misery of Unities“ (US), Keluar „Vitreum“ (UK-DE), Martial Canterel „Gyors, Lassú“ (US), Manon Meurt „Manon Meurt“ (CZ), Mode Moderne „Occult Delight“ (CAN), Moth „First second“ (DK), Neden „Neden“ (CZ), Schonwald „Dream for the fall“ (IT), Schwarzprior „Iddqd“ (CZ), YOU. „Sunchaser“ (US) a I/II „Earthquakes Usually Come Around At Night“ (CRO).
Moc mě baví taky nový solo projekt Williama z Lebanon Hanover nazvaný Qual. Doporučuju poslechnout jeho debutové kazetové untitled EP. A taky nové polsko-německé dark wave dívčí duo Monowelt, které se představí v Praze na konci února na 4. narozkách Rare.
2) The Swans v Lucerna Music baru a Xiu Xiu ve Strašnickým divadle + všechny Rare party které se v uplynulém roce fakt povedly díky spolupráci s Basement barem.
3. Nezaznamenal jsem žádné zklamání :).
4. Z těch, o kterých zatím vim, že plánujou vydat něco novýho, se těším na nový materiál avizovaný od No More, Soft Riot a Pure Ground.
Z vlastních promoterských aktivit bych rád vypíchnul jenom před pár dny potvrzený vystoupení belgických EBM pionýrů Parade Ground, kteří v dubnu navštíví Prahu vůbec poprvé.
A na závěr prvního dílu se podívejme na hodnocení členů redakce a našeho nejaktivnějšího externisty, Kootchy.
Demi Mortuus
1) Horror Vacui „Return of the Empire“, Varsovie „L'Heure Et La Trajectoire“, Mr. Kitty „Time“, Diary of Dreams „Elegies in Darkness“, Whispers in the Shadow „Beyond the Cycle of Time“, Grausame Töchter „Glaube, Liebe, Hoffnung“, Principe Valiente „Choirs of Blessed Youth“, The Foreign Resort „New Frontiers“, Seasurfer „Dive In“, The Devil and the Universe „Haunted Summer“. Eps: Angels of Liberty „Touch the Daemon“, Inouwee „The End of All Thing to Come“, Red Sun Revival „Embers“.
2) Diary of Dreams, Whispers in the Shadow, Grausame Töchter, Fetisch: Mensch, Slowdive, Hocico a vtipná Umbra et Imago na WGT.
3) Rozpad Crystal Castles, neklapnutí warm-upu PGT s Vendemmian a odchod Petra Hapky.
4) PGT a plánované koncerty. Nové desky Inouwee, Umbra et Imago a kupy dalších
Ezechiel
1) Sopor Aeternus (and the Ensemble of Shadows) „Mitternacht“, The Spiritual Bat „Mosaic“, Whispers in the Shadow „Beyond the Cycle of Time“, The Devil and the Universe „Haunted Summer“, Angels of Liberty „Touch the Daemon“, Horror Vacui „Return of the Empire“, Ash Code “Oblivion”, The Foreign Resort „New Frontiers“, Moth “First Second”, Hemgraven "Sanddynor av glas", Azar Swan „And Blow Us A Kiss“, Varsovie „L'Heure Et La Trajectoire“ a věci od In Death It Ends – i když si myslím, že by pan King klidně mohl malinko ubrat na objemu a přidat na obsahu.
2) Mám velikou radost, že všechny naše loňské akce dopadly dobře a snad se i líbily. Osobně mne za srdce nejvíc vzali Whispers in the Shadow v Rock Café, The Spiritual Bat v Basementu, The Soft Moon na WGT, kde mne bavili i KatzKab, The Foreign Resort a Apoptygma Berzerk. A v neposlední řadě smekám před zběsilým nasazením 45 Grave nebo The Lost Rivers tamtéž.
3) Určitě to, že jsem prošvihnul show NIN ve Fóru Karlín – evidentně jsem přišel o jeden z takových těch „životních koncertů“, chjo. Taky jsem se chtěl dostat na Garyho Numana do Vídně a nic. Přijde mi i škoda vývoje kolem Depressive Disorder. A taky faktu, že se na naší scéně pořád jednou za čas objeví lidi, kterým vlastně nejde až tolik o hudbu nebo scénu, ale hlavně o vlastní „selfpromo“. Je mi jasné, že „to k tomu patří“, ale stejně to pokaždé zamrzí. O to větší respekt všem srdcařům!
4) Samozřejmě se těším na desáté PGT a vůbec všechny naše chystané večírky. Doufám v novou porci muziky od mých oblíbenců a taky v to, že objevím další nové projekty, které mne chytnou za ucho. Rád bych letos live viděl toho Numana, The Damned, Fields, The Devil and The Universe, Killing Joke a další. Ale i kdyby se to náhodou všechno nepovedlo, stejně mi něco říká, že se nudit nebudeme...
Nephilim
1) Angels of Liberty "Touch the Daemon" EP, Wild Roses of the Exit "Chasing the Ghost" EP, Aeon Sable "Visionaers", Diary of Dreams "Elegies in Darkness", Whispers in the Shadow "Beyond the Cycles of Time".
2. Super koncerty byly (z různých důvodů) Project Pitchfork v Rock Café, Suicide Commando v Meet Factory, Der Blaue Reiter na WGT. Ale nejvýš pro mě za loňsko zůstanou Slowdive na WGT a hlavně grandiózní finále jejich setu se skladbou "Golden Hair" – mám husí kůži i teď, když si na to vzpomenu.
3) Opět žádná nová deska The Sisters of Mercy ani Fields of the Nephilim, rozpaky nad živým návratem Placebo Effect, zrušení Alt-Festu.
4) Samozřejmě toužebně očekávám všechny akce a parties pod hlavičkou Sanctuary.cz, těším se na tradiční zahraniční hudební festy (a doufám v nějaké navrch), netrpělivě vyčkávám halové turné Vanessy. Samozřejmě jsem zvědavý, jaké nahrávky mě dostanou do kolen a hlavně: Letos by to konečně mohlo klapnout s novou řadovkou Nephs!
Paesant
1) Earth "Primitive and Deadly", Einstürzende Neubauten "Lament", White Blackula "The Great All Knowing", Alexandre Desplat "The Grand Budapest Hotel" OST, Junior Brown "Better Call Saul theme song".
2) Nádherný Lament Einstürzende Neubauten v otřesném prostředí klubu Retro, uchcávací Qualmpeddler Billa Baileyho, i přes sabotující zombíky skvělý koncert Messer Chups na afterparty Zombie Walku, výsmah Belzebong na Sedmičce a již tradičně duševní a fyzická autodestrukce na Festivalu otrlého diváka.
3) Umístit zmíněný koncert Einstürzende Neubauten do přeplněného party klubu pro kretény.
4) Upustit od masových akcí a festivalů a o to více si vychutnat komorní večírky.
Pavel Zelinka
1) Z elektroniky mě nejvíce rozsekala eponymní deska dvojice Wulfband, která jasně ukázala, že když dva dělají totéž, výsledek může být naprosto rozdílný. Zatímco většina oldschool EBM spolků jen vyplňuje z nostalgie předem dané vzorce, Wulfband konstrukce napíná neředěnou energií, která je setsakramensky čerstvá. Další zajímavé desky vyšly u labelu Artoffact. Moc mě baví inteligentní temrný pop Seeming na jejich debutu "Madness & Extinction", ale i post witchhouse Valhall, který je bezvadným vyústěním původně šablonami přeplněného stylu/trendu. Kolekce "Leaning On Shadows" stojí rozhodně za to.
Z kytarových kapel mě dostalo překvpivě velké množství kolekcí: Still Patient? "Selective Perception" EP, VANIISH "Memory Work", Yabanci "Grimorium", Koban "Vide" EP, Saigon Blue Rain "What I Don't See", Red Sun Revival "Embers" EP, Der Himmel Über Berlin "Shadowdancers". Mimo tyto kategorie vybočuje nová, a podle mne vynikající deska Laibach "Spectre".
Z domácí tvorby mě potěšily tyt desky: The Opposer Divine "Encounters, Barb Wire Around Your Neck", Depressive Disorder "Sep7tem", Terminal State "Artifacts", Neden "Neden" a Schwarzprior "iddqd" A navíc přidám ještě skvělou kompilaci Pagan Love Songs Vol.3, která především na prvním nosiči přináší pouze vysoce nadprůměrné skladby.
2) Asi nejvíc mě bavil koncert Architect na letošním festivalu Wave Gotik Treffen. Měl plnou délku, výbornou zpěvačkou Emese Arvai-Ille, která si odbyla v Lipsku svou premiéru, a oddaný zaplněný sál. Ten samý večer mě ještě semlel kytarový výpach The Lost Rivers. Tenhle postrock rozhodně beru!
Z domácích koncertů mě asi nejvíce odpravily koncerty z pražského Basement Baru z konce loňského roku. A to italští The Spiritual Bat a křest debutu domácích Schwarzprior
3) Hudba, ta nikdy nezklame, takže jsem smutný snad pouze z neúspěchu Alt-Festu, který se z manifestu síly temné scény, stal její koulí u nohy. Také je škoda několika vydavatelství, které dříve zásobilo scénu zajímavou hudbou (např. Juggernaut Services nebo A Different Drum). Také je škoda kaňky, kterou české scéně způsobilo chaotické, i když asi v jádru poctivě míněné organizování akcí Domenicem alias Necromantics.
4) Hudebně se už několik let nechávám překvapovat. Těším se na koncerty, které se u nás uskuteční. Asi tak.
Samgarr
1) Místo dlouhého přemýšlení uvedu rovnou věci u kterých jsem si jistý, že budu mít v přehrávači i v roce 2015: Arctic Flowers "Weaver", Masquerade "Blood Is The New Black", Horror Vacui "The Return of Empire", Varsovie "L'Heure et la Trajectoire", Hanba "Silou kovadliny".
2) Užil jsem si Batsave párty v Basementu, akce Sanctuary.cz a večírky RARE. Pozitivním překvapením byl polský festival Return To The Batcave, který ukázal, že (evropská) scéna nepatří jen velkým zavedeným festivalům.
3) Většinou toho moc neočekávám, takže žádné výrazné zklamání neproběhlo.
4) Nechám se překvapit!
Tereza Pavlíčková
1) Na hudební scéně vždy zaujme ledacos a nikdy není možné zmínit vše. Kdybych měla stručně nastínit pár titulů, litovala bych, kdybych nezmínila zajímavou desku, která vyšla na podzim minulého roku – „Singularity" od partičky Binary Park. Jejich hudba mě vždy bavila svým tanečním nádechem a dobrými zvuky. Mile překvapena jsem byla slovinskými Torul a jejich singlem „All", který je schopen v posluchačích vyvolat velmi emotivní pocit. A do třetice všeho dobrého. Mluvíme o jihoafrických Die Antwoord a jejich posledním albu „Donker Mag", kde se příznivci kapely mohli kochat novými videoklipy jako byly „Pitbull Terrier" a „Ugly Boy".
2) Jelikož mám v živé paměti závěr minulého roku, určitě stojí zmínit „last show" projektu The Klinik. Koncert byl odehrán v povánočním čase v Berlíně a nesporně bylo možné detekovat náboj a výbornou atmosféru, kterou toto vystoupení mělo. Dalším hudebním počinem (pro mě osobně) bylo pražské vystoupení německého dua Formalin, kteří pro mě zůstávají průkopníky netradičního soundu v elektronice.
3) Ráda bych podotkla, že se nejedná ve zmíněném případě o průšvih, ale spíše zklamání. Mluvím o koncertech Combichrist, kdy se kapela zcela zaměřila stylově jiným směrem. Kdo byl zvyklý na zvuky elektronického rázu, je na živém vystoupení celkem neuspokojen.
4) Těžko odhadnout, co nám přinese tento rok, ale nepochybuji, že hudebně bude opět plodný. Spíše budu v pozici pozorovatele a nechám se překvapit. Kde jsem však ve startovacích blocích, to v případě již zmíněného projektu Formalin, kterým snad již v dohledné době vyjde nové album.
Kootcha (feat. Zuzana Synthie)
1) Některé kapely potvrdily a některé zklamaly, ale to, že se některé desky nepovedly pro naše uši, nic neznamená. Pro slechy jejich skladatelů tahle práce určitě hodnotu má a to je v pořádku. Nejvíc si vážím starých pardálů, že se jim do toho ještě vůbec chce. Juniorům to hraje samo, protože to vnitřní pnutí nejde zastavit… a proto absolutní respect to:
Haujobb feat. Jean Luc De Meyer „We Must Wait“. Když se sejdou dva géniové, Myer a Meyer, tak to musí být velkolepé a JE! Í když jenom jednosongový single, přesto - nejbožejší pecka roku.
The Eternal Afflict „…and Inbetween Love?“ V dobách, kdy jsem byl ochotný pít i jinou zrzku než Prazdroj, jsme po klubech vyváděli na „San Diego Night“ a mysleli jsme si, že to je to poslední dobrá pecka, co od nich slyšíme. Uteklo víc než 15 let a je tu nová, naprosto dokonalá fošna, kterou už týden v kuse poslouchám, cover od The Doors je nadlidsky dobrej.
Laibach „Spectre“. Moc jsem se těšil, co bude po nudných (možná mnou nepochopených) hymnách….a přišlo tohle! S Eurovision se opět vrátili tam, kam patří – na absolutní vrchol. Koncertně Fras a Mina, opravdu evokují novodobé imperátory a nás z toho hustě mrazilo.
SITD „Dunkelziffer“. Když před sto lety byla „Lebensborn“ nejvíc – to pamatuju. Když před padesáti lety byla „Icon Coru“ skvělá LP, to taky pamatuju, a proto mám největší radost, že zatím poslední deska, plně dosahuje kvalit těch předešlých.
Agonoize „Apokalypse“. Tahle německá brutalita, mě dostává… prostě „Dafür“ je pure evil!
Nitronoise „No Cure For Apocalypse“. No, Suicide Commando letos nic nevydali, tak jsem si musel najít jiné aggro a tohle šlape jako Tiger Tank Battalions during WWII.
Amnistia „Antiversus“. Šel jsem na koncert a vůbec jsem netušil na co… a odnesl jsem si desku, která mě nehorázně baví.
Depeche Mode „Delta Machine“. Po tak úžasném portfoliu desek, je určitě moc těžké složit něco, co ten nabubřelej plebs pod pódiem nadchne. Notabene, když už vám nejde tolik o hitovost jako dříve….jsme oba šťastní, že nám královská Británie dala takovéhle muzikanty.
Machinista „Xenoglossy“. Když už se moc nepovedla nová trojdeska And One, tak si Synthie našla jiný kluky….
NZ feat. Spetsnaz „Agressions“. Smutnil jsem, že naši milovaní Švédi Spetsnaz letos nic nevydali, nic se neděje, přispěchali páni z NZ a přinesli výtečný oldschoolový zvuk ala Nitzer Ebb a dokonalou pecku „Totalism“!
VNV Nation „Trasnational“. Každé jejich CD mě baví a protože to naživo prostě umí, „Everything“ je skvostná už na desce a Ronanovo podání naživo bych vám přál vidět.
Vanessa „Antidotum“. Ve spojení s Johnem Fryerem kluci dokázali natočit odporně skvělou desku a spíárovat ji, co to šlo.
Schwarzprior „IDDQD“. Konečně čerstvá kreff na tý naší chcíplý scéně, nový pohled, nová naděje!
Chrysalide „Personal Revolution“. Kulervoucí, ostrý, nově znějící, opravdu crossover všeho, co se mi líbí, boží prostě se to nedá vypnout, moc to chci zase vidět naživo.
Deathstars „The Perfect Cult“. Už jsem od nich nic nečekal, měl jsem je, nevím proč, zařazené jako band jedné desky a jednoho tour. Nejenom, že je nové CD výborně vymyšlené, nejenom, že jim to skvěle hraje, ale ještě super vypadají.
OST+FRONT „Freundschaft“. Noví, ještě brutálnější Rammstein. Fantastická deska a ještě lepší koncert. Jejich Neue Deutsche Härte je drtivá a hrůzu nahánějící. Krvavě post-apokalyptická show, která nás doslova posadila na prdel!
Within Temptation „Hydra“. Sorry, já musel.Na co sáhnou, se jim daří. Jedno CD lepší než druhé, Sharon je čarokrásná a jejich koncerty jsou opravdu vrchol dokonalosti. Myslím, že už mi Mirage a Jones dost rozumí…
2) Nine Inch Nails – Fórum Karlín. Myslím, že i ve srovnání s lidmi, kteří chodí hodně na koncerty, můžu bez machrování napsat, že jsem viděl skoro všechno a máloco mě překvapí. Tohle byl nejúžasnější hudební zážitek forever! Někteří, včetně mě, si i pobrečeli, jak je to dostalo! Ještě nikdy nikdo nekázal spojit dohromady úplně všechno, co milujeme a podat to s takovým citem a intenzitou. Neumím si představit, že nám ještě někdo někdy ukáže takovou show. Reznor je pro mě Mozart nového věku.
Apoptygma Berzerk letos dvakrát – největší koncertní meydan na jaký se dá jít. Žádná jiná kapela nepředvedla tak bezbřehou radost z hraní a z toho, že tam jsou s námi a nás to baví!!
Vanessa – všechny koncerty roku 2014 . Kromě jediného festivalu jsme nevynechali ani jednu ze slizkých Vanessích show a je nutno podotknout, že to byl nejmilejší hudební seriál minulého roku, klukům to hraje jak o život a obě nové akvizice – Tuzex a Stuchlý – zapadly do soukolí, jakoby tam pánové byli odjakživa.
Sanctuary events – všechny. Je jedno, jestli FRONT 242, Project Pitchfork, Hocico, Amnistia, Diary Of Dreams, Architect, Suicide Commando, Whispers In The Shadows nebo Prague Gothic Treffen… drtivá většina všeho, na co sáhnete, je pro nás hodně důležitá a bylo by to bez vás moc těžký, protože se do Reichu pořád jezdit nedá..
Die Alten Maschinen v Rock Café. Miroslav Papež po zhruba pěti letech znovu obnovil tento projekt a koncertně je to nej, co jsme letos viděli. Je to zralé, na pořádný útok po evropských fesťácích. Je škoda, že zpěvák Leon Stevenson je rodilý Kanaďan a koncertování tudíž nebude z nejjednodušších.
Die Krupps support Vigilante tour 2014. Díky Miragemu jsme navštívili více konciků z tohohle turné a spojení těchto kapel na jednom pódiu, se letos zdálo nejvydařenější. Klub i show v Chemnitz nás fakt nadchla.
Hell Core ve Styxu – mám z nich velikou radost, protože to je už JEDINÁ skupina divnopíplů, kteří pořádají pravidelné EBM párty a chodí jim tam lidi! Je to orientováno nejvíc na aggro a podobné pekla. Přidaná hodnota jsou bodymody a SM show a je milé občas potkat mlaďoučkou holku, jak potřebuje přidržet šperk u vulvy, aby ho mohla správně aplikovat
M’era Luna, Amphi, Nocturnal Culture Night a všechny ostatní německé festivaly, na kterých jsme byli řádit.
Stereo MC’s v Rock Café – škoda, že to moc elektrárníci neposlouchají, protože hned po NIN se řadí tenhle koncert nejvýš v tomto yearu…..já fakticky protančil botičky…
Stromboli v O2 – úžasný závěr rocku. To, co odehrál Michal Pavlíček za tyhle dvě hodiny, to neodmačkají jiní kytaristé za celý život! A hlavně jsem zjistil, že má Synthie zvukovku i na tuhle muziku a z toho jsem měl velikou radost.
3) Největší loňská mrdka, byl koncert The Sisters of Mercy v Arše….. fakt už dost! To, co jste tady předvedli, vy namachrované leedské hvězdy, si strčte do svých gotických řití. Když už vás tak moc sereme, že děláte koncerty tak, jak je děláte, možná by bylo lepší vydat desku, abyste nemuseli vydělávat prachy na koncertech, které vás nebaví a stojí za prd. Byli jste pro mě nejlepší kapela všech dob a je to pryč….
Kapitálně obludný byl koncertní počin Marilyna Mansona (nejenom v Praze, ale i v Německu) – tak špatný výkon a takové pohrdání diváky jsem nikdy nikde neviděl. Fakt jsem měl pocit, že MansonHimmler štěká k polomrtvým židům v Osvětimi. Skoro bych mu dal až po tlamě!
Špatnost loňského roku jsou jednoznačně novo-zákonné čachry kolem pořádání koncertů a čerstvé vyfikundace ze strany Jandovy OSY a INTERGRAMU. Tyhle dvě společnosti, obzvláště OSA, by měly sáhnout hodně hluboko do kapes a navalit prachy hudebníkům, kteří si je zaslouží. A ne neustále krmit Vondráčkovou a jí podobné fosílie.
Obrovské zklamání jsou letošní desky Combichrist a Aesthetic Perfection. LaPlegua a jeho ožralí nohsledi se propracovali do naprosto tuctového metalu a buzna z jůesej složila tupé disco, ze kterého mám nohy v pěst.
Pro nás smutná zpráva je, že přesunuli Amphi Fest v Kölnu o dvě stě metrů dál, což je jedno, ale zrušili nám možnost chodit k Rýnu na pláž a to je fakt zlo, my se vždycky tolik těšili, jak si po koncertě, třebaaaa Leather Strip krásně oddechneme na bílém písku,pokuřujíce, chlastajíce ledový Carlsberg, se připravíme na další, třebaaaa – Hocico, no a to je v prdeli!
Také nás moc mrzí, že Depressive Disorder, i když vydali kvalitní desku, oznámili skoro rozchod a je tu i možnost, že je na pódiu již neuvidíme.
Již tradiční průser každého roku je XIII. století.
4) My radši neočekáváme nic, abychom nebyli zklamaní. Ale tak se alespoň tetelíme na společné jarní tour Vanessy a Schwarzprior a já se moc těším, co vznikne spojením hudebních můz Samira Hausera, Řezníka a Franty Štorma z Masters Hammer, protože jejich novej projekt, bude hustej jako rok 2015.
A úplně na závěr, moje z nejmilejších firem, francouzská L’Acoustic, nám připravila nástupce PA zvukového systému K1 (překvapivě K2), takže moje očekávání je SLYŠET NA KONCERTECH MUZIKU JENOM Z NEJKVALITNĚJŠÍCH APARÁTŮ a kde nemají K1, ať koupí K2! Happy fucking new year!
A jak byste uplynulý rok zhodnotili vy? Jsme jedno ucho v diskusi pod článkem!
Komentáře
Přidat komentář