Další díl insiderského putování po českých krajích s Vanessou, které pro nás píše Kootcha.
Fotky pořídila Markéta Zahradníková – díky!
Po odloženém kšeftu v Ostravě krzeva skoro smrtelnou nemoc jednoho ze členů se sdružení milých a empatických hochů z Vanessy odebralo evangelizovat do ryze domácího prostředí Moimira Papalesca, tudíž do Pardubic. No a kam jinam než do Žlutého Psa, středobodu to pardubického klubismu.
Podařilo se mi poprvé za celou tour netočit volantem, takže už jsem byl dovezen na místo v super náladě a pln očekávání, kam se klub posunul od doby, co jsem tam byl naposledy… nikam, škoda. Vybavení jako před lety, celkem obstojný světelný park, ale chyběl pořádný pult na ovládání. To je fakt divné, přitom ty LEDkové washe, co svítily kontra do lidí, byly moc pěkné, ale nešlo s nimi moc pracovat, protože ta konzole, co mají místo pultu, je opravdu směšná. Návštěva byla asi třista píplů, ale škoda, vešlo by se nás i více. Nevím, co měli místní ten den za mecheche, že nebylo plno.
SoundCheck byl v plném proudu, a protože dorazil i Herrich z Vídně, nechali jsme kluky prudit svatého Václava za zvukovým pultem a šli jsme se občerstvit. Dvojku coly za 30 Kč a odporný Radegast o korunu víc do plastu mě namíchnul, naštěstí jsme měli dost slivovice po kapsách, takže se vše vyřešilo k naší plné spokojenosti. Ve Žlutém Psu mě nejvíce baví backstage, která je nad FOH (zvukař a světlař naproti podiu), celé velké patro, kam jsme se všichni pohodlně vešli. Ne jako v těch pidišatničkách v jiných klubech.
Samir mě seznámil s vydavatelkou „Biblééé“, a ta samozřejmě přivezla obě mutace – limitovanou i normální. Četl jsem ji už před měsícem a tak mě primárně zajímal obal… moc pěkné, bude se z toho super šňupat. Dokonce dorazila taková parta starších hipízáků, kteří přivezli kapele blíže nespecifikovaný chlast rudé barvy, plný červů (někdo tvrdil, že jsou to potemníci) s krásnými vinětami „Vanessa!“ Naštěstí ani jednu flašku nikdo neotevřel, takže mi druhý den zůstala hlava v celku.
Operátor Horák opět nedorazil. Pln údivu jsem se ptal a bylo mi řečeno, že to zatím nejsou „áčka“, ale poctivě hlášené dovolené a že v Roxy se zase sejdeme všichni. Moc se mi to nezdá… uvidíme. Již dlouho neproběhla zpráva o Danu Rodném, on se s ním nikdo nevidí, takže informace jsou kusé. O jeho fyzickém a psychickém stavu víme, že stojí za hovno, ale že je tak mimo, aby na žádost bandu o vrácení jejich vlastní internetové domény odpověděl, že za půl milionu, netušil snad nikdo. Ještě bys mohl, Dane, vyndat ten merchandise, co ho máš plnou garáž, protože Tobě je úplně k hovnu a lidi by si rádi koupili fragmenty z Ave Agony.
Support obstarali spřátelení průseráři z Tečky páteční noci, tříčlená kapela z černé Ostravy „Schwarzprior“. Pánové Kopf, Schwarz a Pleha se opět ukázali ve výborné formě. Jejich velmi zvláštní mix mezi EBM a DarkWave je zábavný a hlavně neotřelý. Produkce podpořená výbornou projekcí je roztodivně strnulá, přijdou mi i díky frontmanově tělesnému projevu takoví jako v tiku, trochu jako Rain Man, když se začal kývat – a velmi podobná je i jejich muzika. Kopf se nesnaží o zpěv, ale o naschvál zvýrazněnou a přehnanou monotónní linku, která vás mnohdy rozhodí. Vlastně je to velmi tvrdé deklamování textu a stylizování vokálu do neživé-nemrtvé roviny. Přijde mi, že se snaží poukázat temná zákoutí téhle doby, našich myslí a evidentně jim to vychází. Kluci usilovně pracují na nosiči, který jim míchá a produkuje sám Pope, takže se máme na co těšit.
Samir se v šatně opět nadopoval jenom guaranou a jdeme na to. Začátek koncertu byl rozpačitý, protože poťouchlý zvukařský šotek rozšteloval kompletně celé pódiové nastavení, takže kapela slyšela všechno, jenom ne to, co potřebovala. Takže “Dobře organizovaná tlupa“ tentokrát nebyla kulervoucí startovačkou. Pochopitelně to nejvíce rozhodilo Hausera. Vůbec se mu nedivím, on si málokdo, kdo v životě nestál za mikrofonem, umí představit, jaké je to stát před lidmi a plně se spoléhat na odposlechové bedny, které buďto nehrají, nebo jsou přeřvané. Nepotřebujete slyšet všechno, ale to, na co jste zvyklí, slyšet musíte, jinak jste v prdeli. Když to tam není, tak nejenom přestáváte ladit, protože neslyšíte melodii, ale začnete tápat i ve formě, protože elektro není rockandroll a to, že slyšíte bicí, ještě neznamená, že víte, v jakém momentu toho songu jste.
Problémy měli kluci v podstatě po celou dobu produkce, ale pro nás v publiku ten průser čtvrtou peckou zmizel. Po „Necrodiscu“ se s tím nějak popasovali, i zvukmajstrovi se podařilo alespoň trochu vyladit ten bordel na pódiu a to bylo za pět minut dvanáct, neboť přišel největší hit koncertu.
„Manuel Lopez nepoznal radost, celej den makal, měl všeho dost, měl deset dětí a taky strach a tak to zkusil, vyhrnul rukáv…. Heroinem se namlsal“. Já teda věděl, že budou hrát „Kolumbii“, ale ostatní ne a nadšení bylo obrovské! „Našli ho tam kde končej schody, z hrnců se kouří kluci vařej drogy“. Pohyb v kotli nabral obrátek a chlapi přede mnou hulákali na plnou hubu „Veselý kluci, znaj tvrdý drogy“. No pecka jak má být, neodvažuji se odhadnout, jak dlouho, jsem ji neslyšel naživo. Vlastně vím, minulý týden mi v hospodě ožralý Jones zpíval „Ber, co chceš, co máš rád, tak na co čekáš, vyhrň si rukáv!“ a neuplyne ani setina cyklu vyhoření uranových tyčí v Temelíně a Samir na nás štěká z pódia „V Kolumbii, stejně jako v Praze, drogy se válej doma po podlaze“.
Hbitě jsem se myšlenkami přenesl do devadesátých let, kdy nám bylo o dvacet méně, a tyhle texty byly ze života. Obyčejně si vzpomenu na Máru Prchala a HadjiMousu až při „Flashbacku“, ale tentokrát to proběhlo při „Ber, ber, co chceš, stejně se smrti nevyhneš!“, fakt nejsilnější moment pardubického Vanessení. Těšil jsem se, že uvidíme v projekci nový animovaný klip Honzy Gemrota k „Smutnému pánu“, ale průser s pódiovým zvukem byl tak velký, že se na projekci pořádně nedostalo.
Tentokrát to po třech power metalových koncertech, nebyl takový kytarový nátřesk. Tvzex byl slyšet královsky, jenom mi ta jeho Gibsonka netrhala střeva z těla. Vizuálně to vypadalo, že Tvzex jediný nemá problémy se zvukem, protože on si holt to combo nastaví sám a bubny jsou na pódiu slyšet vždycky. Zato Jarda Stuchlý byl nasranej stejně jako Pope s Hauserem. On má ještě nevýhodu, že hraje se sluchátky, takže to má všechno složitější.
Druhý nově zařazený song byl „Mikronaut“. Před začátkem nás Pope informoval, že je to pro fandu Vanessy, který už nemůže být s námi, protože ho před lety nějakej zmrd zastřelil v metru. Kdybych byl už tuhej, určitě bych měl radost, že si na mě kapela vzpomněla, ale prosím, ne touhle písničkou! Snad poprvé mě něco opravdu nebavilo. Nuda. Hned se mi vybavilo, jak jsem se asi před osmi lety těšil na koncert Einstuerzende Neubauten, jaké budou hrát indus fláky a na stage přišla banda ožralých němců a Blixa něco hrál na kytaru a hýkal nějakou odrhovačku, jako když SS Waffen táhli na Stalingrad a tohle bylo podobné. Snad mi ani nevadí, že je pomalá, ale nějak nejede a vůbec se mi tam nehodí. Pevně doufám, že ji vymění, protože výběr mají obrovský…….třebáá – „Pearl Harbor“, ten by nám kurevsky zvednul adráč i když není nejrychlejší!
Tentokrát s námi opět dorazila Diskopíča, která se také zotavila z nějakého moribundusu a s koulí na hlavě důkladně rozetřela panenskou krev po svém chlípném těle. „Spolkni ďábla“ byla tudíž opět velmi sledována testosteronovou částí publika. Šel jsem na poslední dvě pecky na balkon a na gauči spal malej Miki Papež a zvysoka kašlal na to, že táta zrovna hraje „Ahoj,chcípni!“ a dva metry pod ním skáče třista lidí do rytmu. Hned jsme se s ním blejskli, aby mohl ve škole ukázat kámošům, s kým to táta kamarádí.
Nadsvětelnou rychlostí se blíží čtvrteční mše v Roxy. Chci Vás upozornit, že se s velkou pravděpodobností tenhle koncert bude zaznamenávat, aby příští rok vyšlo Tour Live. Takže co si odeřvem a odrámusíme, to na desce bude. Tak se na to nevyserte a přijďte podpořit tu zvrhlou bestii, nesoucí, dnes již všeříkající název „VANESSA“.
Tracklist
- Rejžkovy kydy
- Tlupa
- Zrcadla
- Fuck B
- Necrodisco
- Kolumbie
- Krev teenagerů
- Holky z gymplu
- Tragikomix
- Jimmy Jones
- Smutný pán
- Flashback
- Král noci
- Mikronaut
- Spoolkni ďábla
- Ahoj chcípni
- Prokopat se ven
- Fízl na speedu
Komentáře
no jo, muzikanti to znaji... ti vědí o čem je řeč!
To s tim posranym zvukem na stejdži,tos napsal mooc hezky, Koo. Sem hledal kde Ti to můžu LIKEnout :) To se nám stalo s Doggim v Exitu a já neslyšel NIC. To bylo jak plavat v noci rozbouřenym Atlantikem.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.