Ezechiel, Pavel Zelinka | 29.08.2011 09:27

rhysfulber_s Jak víte, v neděli přivítáme v Praze kanadské elektronické Mistry Front Line Assembly. V roli předskokana jim, možná trochu překvapivě, pojede Conjure One, tedy projekt bývalého člena FLA Rhyse Fulbera. Proto jsme neváhali a zavolali Rhysovi, abychom se ho vyptali na spoustu otázek. Ve výživném rozhovoru se dočtete, jaká má Rhys nejoblíbenější alba FLA, ať už ta, na kterých pracoval, nebo ta, která přišla po něm, o možnostech spolupráce s Front Line Assembly, Billem Leebem i cEvinem Key, o stavu projektů Delerium, Intermix a samozřejmě Conjure One, o fascinaci orientem, teenagerském vzteku, prvním koncertu v Československu, produkování desek i Mindless Self Indulgence, lásce k analogovým syntetizátorům a dalších zajímavostech.

CZ SANCTUARY: AHOJ RHYSI, PRVNÍ OTÁZKA, KTEROU BYCH RÁD ZAČAL, JE ASI KLASICKÁ. OPUSTIL JSI FRONT LINE ASSEMBLY A TEĎ JIM SE SVÝM PROJEKTEM CONJURE ONE JEDEŠ NA CELÉM TURNÉ JAKO PŘEDSKOK. NENÍ TO PRO TEBE TROCHU DIVNÁ SITUACE?

Rhys Fulber: Ne, vlastně ani ne. Upřímně, je to lepší, než jet na turné s nějakou kapelou, kterou vůbec neznám. I když bych to totiž chtěl, Conjure One zatím stále není dost silná kapela na to, aby mohla jet turné sama jako hlavní hvězda. A protože rád hraju, jezdím na turné alespoň v roli předskokana. Front Line Assembly takhle natáhnou na koncert víc lidí. Navíc je všechny znám, všechny je pokaždé rád vidím a nechají mne dělat cokoliv si vymyslím. Na rozdíl od jiných turné, kde je kolikrát spousta pravidel, která se musí dodržovat a kdy po vás chtějí peníze za to, že vůbec můžete jet, s Front Liny je to v pohodě.

Dělali jsme pár společných koncertů už dřív a popravdě to většinou fungovalo dohromady dost dobře, protože nedělám muziku, která by byla FLA podobná a která by tak mohla tvrdostí nebo rychlostí publikum unavit. Těší mne, že s nimi můžu jet, myslím, že to bude dobré a nemám ani trochu pocit, že by to bylo divné. Ostatně, nestál jsem s Front Liny na pódiu nějakých patnáct let, takže mi to vůbec nevadí.

CZ SANCTUARY: ALE JÁ VIDĚL NĚJAKÉ FOTKY Z KONCERTU, KDE JSI S FRONT LINE ASSEMBLY HRÁL…

Rhys Fulber: Jo, to je pravda, hrál jsem jednu skladbu jako přídavek a to není to samé, jako hrát v kapele. Byla to spíš taková legrace, zahrát si starou písničku, když už jsem v tom klubu byl…

CZ SANCTUARY: A MŮŽEME SE TEDY TĚŠIT NA NĚCO PODOBNÉHO I NA VAŠEM SPOLEČNÉM EVROPSKÉM TOUR?

Rhys Fulber: Hmm… možná. Nevím, uvidíme, neznám jejich plány, ani setlist. Musela by to být skladba, kterou umím, protože ty nové pořádně neznám…

CZ SANCTUARY: JAKÉ MÁŠ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FLA ALBUM, KTERÉ JSTE SPOLU S BILLEM UDĚLALI?

Rhys Fulber: Nevím, já je popravdě neposlouchám, takže je to pro mne těžké říct. Upřímně, já jsem teď dělal mastering pro vinylovou verzi alba „Hard Wired“ a i když jsem si nikdy nemyslel, že je to jedna z našich nejlepších nahrávek, když jsem jí slyšel po tak dlouhé době s odstupem, říkal jsem si, že skladby jako „Infrared Combat“ patří k tomu lepšímu, co jsme udělali. Tím ale rozhodně neříkám, že je „Hard Wired“ mým nejoblíbenějším albem, protože rozhodně ne se vším na něm jsem spokojený. Jako celou desku bych pravděpodobně musel uvést... panejo, to je těžké, já vážně nevím… možná „Tactical Neural Implant“, na té jsou dobré kousky.

Co se týče mé nejoblíbenější skladby, kterou jsme s Billem udělali, tam mám jasněji. Byla by to asi „Mental Distortion“ a věci z „Caustic Grip“.. víš Ty co? Řekl bych, že mým nejoblíbenějším FLA albem je „Caustic Grip“, asi kvůli času a způsobu, kterým jsme ho udělali – bylo to velmi rychlé, o ničem jsme nijak zvlášť nepřemýšleli, prostě jsme tvořili. Byl to zkrátka moment v čase, kdy se zdálo, že povznášíme Front Line Assembly na další úroveň. Hodilo nás do ligy těch kapel, ke kterým jsme tehdy vzhlíželi, typu Front 242. Takže proto bych řekl „Caustic Grip“.

CZ SANCTUARY: TO BYL MŮJ VSTUP DO SVĚTA FRONT LINE ASSEMBLY, KDYŽ MI BYLO PATNÁCT…

Rhys Fulber: Jo, já nebyl o moc starší, když jsme dodělali tuhle desku. Byl jsem teenager tehdy a teenager jsem svým způsobem pořád (smích).

CZ SANCTUARY: TO JSI BYL TAK VZTEKLÝ TEENAGER?

Rhys Fulber: Já bych neřekl, že jsem byl naštvaný, nepamatuju si na zlobu nebo vztek. Byla to agresivní hudba, ale je to stejné jako u metalu – většina metalistů nejsou vzteklouni, jen mají rádi tvrdou muziku. U nás to bylo přesně to samé, líbila se nám síla, kterou tenhle zvuk měl, ale neřekl bych, že šlo o nějakou zlost. Je pravda, že když si poslechnu „Mental Distortion“, že je hodně agresivní, ale určitě bych neřekl, že jsem vzteklý člověk, jen mám rád silnou hudbu, která Tě vezme a hází s Tebou kam chce – a to mne tu dobu hodně bavilo.

CZ SANCTUARY: A JAKÁ JE TVÁ NEJBLÁZNIVĚJŠÍ NEBO NEJSILNĚJŠÍ VZPOMÍNKA Z TURNÉ V TOMHLE OBDOBÍ, TEDY KOLEM DESEK „TACTICAL NEURAL IMPLANT“ NEBO „HARD WIRED“?

Rhys Fulber: Nejbláznivější? To Ti bohužel nepovím, nebylo to na těchhle šňůrách, ale jedna z nejhorších věcí, které jsem na tour kdy viděl, se stala při „Gashed Senses“. Nějaký chlapík během koncertu skočil z pódia a dopadnul přímo na obličej, to bylo příšerné. (smích) Jsem rád, že už se to nikdy nestalo znova (smích).

CZ SANCTUARY: TO JE ZVLÁŠTNÍ, POD PÓDIEM MÁŠ VĚTŠINOU KOTEL PLNÝ LIDÍ…

Rhys Fulber: Já taky nevím, jak se mu to povedlo. Myslím, že prostě nějak minul dav, ale bylo to hrozné. Zrovna jsme tu show nahrávali živě, takže je to zachycené na nějakém bootlegu. Ale jinak máme spoustu různých historek z cest, jenom ne takhle silných. Takové ty běžné …

Front Line Assembly – Mindphaser

CZ SANCTUARY: A PAMATUJEŠ SI TŘEBA I NĚCO Z VAŠICH VYSTOUPENÍ V ČECHÁCH, TEHDY JEŠTĚ ČESKOSLOVENSKU?

Rhys Fulber: No jasně. Pamatuju si náš první koncert v Praze, myslím, že to bylo roku 1991. Vzpomínám si na to moc dobře, protože jsme se tam chvíli zdrželi… skoro celý týden, měli jsme zrovna pár volných dnů. A bylo to úžasné místo a úžasných pár dnů, proto si tu první návštěvu Prahy vybavuji tak dobře. Bydleli jsme v nějakém trochu komickém hotelu, i když podle severoamerických standardů, ale líbilo se mi to. Bavilo mne objevovat a poznávat všechno ve městě.

Myslím, že Praha byla jiná, nebylo v ní tolik věcí, tolik restaurantů, všechno pro nás bylo velice levné, šli jsme i do nějakého rockového klubu… prostě jsme si to skvěle užili. Koncert byl v nějaké hale (KD Barikádníků – pozn. redakce), přijeli i nějací lidé vlakem z Budapešti a podobně. Všechno v Evropě je dnes jiné než bývalo, už není tak výjimečná, všechno je mnohem… globalizovanější. Nic není tak rozmanité nebo mimořádné jak bývávalo. Byli jsme pak v Praze na šňůře k „Hard Wired“, ale už jsem si to tolik neužil. Bylo to totiž tak trochu stejné jako kdekoliv v Evropě, ne tak unikátní. Tu první návštěvu prostě nezapomenu, byla kouzelná.

CZ SANCTUARY: ONO TO DOST MOŽNÁ BYLO I TÍM, ŽE JSME TU BYLI NECELÉ DVA ROKY PO SAMETOVÉ REVOLUCI…

Rhys Fulber: Jo, dokážu si představit, že všechno je teď pro lidi lepší, ale pro cestovatele to bylo úchvatné, úplně jiné, mysteriózní a každý si Prahu velmi užil.

CZ SANCTUARY: TO JSME RÁDI. ALE PODÍVEJME SE ZPĚT K FRONT LINE ASSEMBLY. JAK SE TI VŮBEC LIBÍ ALBA FLA, KTERÁ VZNIKLA PO TVÉM ODCHODU?

Rhys Fulber: Já ty nahrávky moc neznám, jenom pár skladeb, takže to nemůžu moc říct. Upřímně – tenhle druh hudby vlastně moc neposlouchám. Ve skutečnosti bych řekl, že jsem přestal poslouchat tenhle žánr při tvorbě desky „Tactical Neural Implant“. Líbí se mi některé skladby z „Implode“ – třeba „Prophecy“ je fakt skvělý track a stejně tak „Everything Must Perish“.

Některé věci jsou dobré, a já nebudu říkat, že jsou divné jen proto, že už na nich nedělám. To, čím se teď hlavně zabývám, je produkování. A když třeba udělám s jednou kapelou tři desky a oni si na čtvrtou pozvou někoho jiného, klidně si tu desku s jiným producentem poslechnu a ocením ji, pokud je dobrá. Já to prostě mám takhle, a když jsem uslyšel track „Prophecy“, řekl jsem si „páni, to je vážně dobrá píseň, pravděpodobně jedna z nejlepších od Front Line Assembly vůbec“. Takže ano, některé tracky jsou dobré.

Front Line Assembly – Prophecy

CZ SANCTUARY: NĚKTERÉ ZDROJE TĚ UVÁDĚJÍ JAKO PRODUCENTA DESKY „ARTIFICIAL SOLDIER“, ALE NA NOVINCE „IMPROVISED. ELECTRONIC. DEVICE“ UŽ TĚ V SEZNAMU NEVIDÍME. CO SE STALO?

Rhys Fulber: No, co se stalo… Bill se mne tehdy zeptal, jestli bych měl zájem podílet se na pár věcech pro FLA, takže jsem rozpracoval nějaké čtyři nebo pět skladeb, poslal jsem jim je a oni je dodělali. Některé z nich sice ve skutečnosti dopadly trochu jinak, než jsem zamýšlel… ale bylo to trochu komplikované, protože na desce pracovalo tolik lidí a každý měl na všechno svůj názor. Nakonec jsem tedy řekl: „ Okay, dělejte jak myslíte“. Necítím se tedy s tímhle albem zas až tak propojený, protože ty věci, které jsem naposílal, až na jednu prošly obrovskými změnami, co se textury a dalších přidaných hodnot týče.

Řekl bych, že jsem byl spíš spoluskladatel nebo „písničkář“, chcete-li, ale produkce ve skutečnosti nešla příliš mým směrem. „Civilisation“ byla poslední deska FLA, na které jsme pořádně dělali s Billem spolu. Kus hudby jsem dělal sám v Los Angeles a pak jsem je poslal Billovi, aby k nim dodělal zpěvy. To byl tedy má poslední opravdová spolupráce s Front Line Assembly.

CZ SANCTUARY: JAK TO TEDY VYPADÁ DO BUDOUCNA? JE MOŽNOST DALŠÍ SPOLUPRÁCE S FLA JEŠTĚ OTEVŘENÁ, NEBO UŽ NE?

Rhys Fulber: Já nevím. Fakt nevím. Front Line Assembly jsou teď úplně jiná kapela – je to Bill a Jeremy a další kluci… Pokud by mi Bill řekl, nevím, možná ano. Těžko říct, není to něco, na co bych čekal a o čem bych snil, protože mám spoustu práce se svými vlastními projekty. Ale… zkrátka nevím, je pro mne opravdu těžké na to odpovědět.

CZ SANCTUARY: PŘESTO S BILLEM DĚLÁŠ NA PROJEKTU DELERIUM. S NÍM JSTE NEDÁVNO VYDALI SBÍRKU AKUSTICKÝCH VERZÍ STARÝCH SKLADEB „VOICE“. ČÍ TO BYL NÁPAD, SVLÉKNOUT ELEKTRONICKÉ TRACKY DO TÉHLE KŘEHKÉ PODOBY?

Rhys Fulber: Nevím, nemůžu si vzpomenout (smích). Mohl být Billův, nevím. Všechno, co si pamatuju, bylo, že řekli: „Hele, udělejme akustické verze starých skladeb“, takže jsem se na tom podílel. Udělal jsem „Flowers Become Screens“ a přispěl do pár dalších, ale čí to byl nápad, na to si fakt nevzpomínám. Myslím, že asi spíš Billův.

CZ SANCTUARY: A PRACUJETE S DELERIUM I NA NOVÝCH SKLADBÁCH?

Rhys Fulber: Ano, pracoval jsem na polovině desky s Billem, druhou půlku dělal s Jeremym. Několik skladeb ještě dokončujeme, podle mého to zní poměrně dobře, ale je samozřejmě na lidech, aby to posoudili. Já jsem ve skutečnosti ještě ani neslyšel ty skladby, které složili Bill a Jeremy, takže nevím, jaké jsou, ale ty naše společné se mi líbí.

Myslím, že zase tak trochu vytváříme nový styl Delirium, už se nikdy nevrátíme se k tomu starému zvuku, který jsme mívali. Lidé se na to poměrně často ptají, ale nestane se to, my už takhle desky neděláme. Ale celkově je to dobré. Některé nové tracky patří k těm lepším, co jsme za poslední dobu udělali. Natáčeli jsme ve studiu v Los Angeles a bavili se. Vždycky to jde lépe, když jste ve stejné místnosti, než když to děláte přes internet.

CZ SANCTUARY: TOMU VĚŘÍM. NICMÉNĚ BILL NÁM V LOŇSKÉM ROZHOVORU PROZRADIL, ŽE NOVINKA DELERIUM BUDE O NĚCO TEMNĚJŠÍ NEŽ POSLEDNÍ DVĚ ALBA.

Rhys Fulber: Tak to nevím. Ty věci, které jsme dělali spolu, bych asi nenazval „temné“, přeci jenom jsou o trochu „komerčnější“. Lidi si podle mého musí uvědomit, že publikum Delerium není industriální, ale o něco mainstreamovější. Takže jsme vytvořili identitu Delerium, která je poměrně nesvázaná s Front Line Assembly. Proto lidi, kteří si kupují desky Delerium, třeba vůbec neznají ta stará alba FLA, která jsou pro fanoušky Front Line důležitá. Stejně tak i hudba, kterou s Billem v tomhle projektu děláme, více sedí do té „komerčnější“ kategorie. Přesto ale má v sobě emoce a „zvuky světa“ a něco, čemu říkáme „karma“. Jen se s produkcí daleko více mazlíme.

CZ SANCTUARY: KONEČNĚ SE TEDY DOSTÁVÁME K TVÉMU HLAVNÍMU PROJEKTU CONJURE ONE, S NÍMŽ JSI PO DLOUHÝCH PĚTI LETECH VYDAL NOVÉ ALBUM „EXILARCH“. PROČ TO TRVALO TAK DLOUHO?

Rhys Fulber: To bylo hlavně kvůli mému producentskému vytížení. V zásadě se živím jako hudební producent a dělání desek zkrátka chce čas. A i když jsem se pokoušel pracovat na Conjure One jak nejvíc jsem mohl, měl jsem prostě spoustu práce. To máte nové album Paradise Lost, nové album Fear Factory, nové album Mindless Self Indulgence a hromadu dalších věcí, které vyžadují hodně času. Přesně ten čas, který bys jinak trávil vlastní tvorbou. Je potřeba to všechno nějak vyvážit, nemůžu si jen tak dovolit s něčím přestat. Když produkuješ, musíš být neustále v pohybu – je to jako bys byl oscilátor nebo něco takového, pořád musíš hrát, jestli víš, jak to myslím. A přesně to se děje mně, nemůžu s ničím přestat a proto to zkrátka všechno trvá o něco déle.

Samozřejmě, že nechci mít takové rozestupy mezi alby, ale stalo se. Navíc jsem stěhoval svůj dům i studio, což zabralo další čas a podobně. Už by se to ale nemělo opakovat, již nyní mám v hlavě novou desku, na kterou se vrhnu, až se vrátíme z Evropy. Příští rok bych ji chtěl mít hotovou. Ale uvidíme – třeba debut Conjure One měl také vyjít o dva roky dříve než doopravdy vyšel… Měli jsme problémy s některými samply a dalšími… kravinami (smích).

CZ SANCTUARY: CHÁPU. NICMÉNĚ NA NOVÉ DESCE SE OPĚT VRACÍŠ K ORIENTÁLNÍM MOTIVŮM. CO JE PRO TEBE NA TÉTO ČÁST SVĚTA TAK FASCINUJÍCÍ?

Rhys Fulber: Přesně tak jsem to s těmi motivy zamýšlel. Jsem posedlý Hedvábnou stezkou a střední Asií… moc nevím, jak to vysvětlit, ale vážně mne to fascinuje. A přesně tomu jsem se pokoušel podřídit i obal desky. Nevím, jak to popsat, ale prostě od té doby, co jsem byl teenager, mne uchvacovalo všechno, co je na východ od Německa. Můj táta a část rodiny je totiž z Německa. Možná to má co dělat s tím, že moje babička pocházela ze Slezska v Polsku a fascinovaly mne její historky o tom, jak přišla do Ameriky. A právě ta přitažlivost jiné strany světa mne dovedla až do střední Asie.

Vždycky se mi líbila arabská a marocká hudba, které mi otevřela dveře k poznávání muziky třeba z Uzbekistánu, Albánie a této části světa. Je to prostě něco, co mne osobně uhranulo. Stejně tak staré ruské filmy, které v sobě mají takovou zvláštní těžkost, existenční váhu, třeba věci od Andreie Tarkovského. To jsou všechno prvky, které podle mého tenhle projekt ovlivnily – kousky ze Sovětského svazu, turecká hudba, arabská hudba – jednotlivosti, které mne osobně baví a které mne nikdy nezačnou nudit.

Těžko se to popisuje. Někdy je to prostě tak, že něco zaslechneš nebo zahlédneš a cítíš: „To je ono, to ke mně hovoří.“ Nemá to nic společného s náboženstvím nebo čímkoliv podobným, je to jenom ten zvuk a jeho síla, pocit vzdálených míst, o kterých toho moc nevíme. Jako Čínská republika, která ani není čínská, ale má vztahy s Mongolskem a Kyrgyzstánem. Některé z těchto míst se příliš neliší od toho, jaké byly před tisícem let, a to mne fascinuje. Nevím prostě, jak to líp vysvětlit (smích).

CZ SANCTUARY: ŘEKL JSI TO MOC PĚKNĚ. A BYL SES NĚKDY PODÍVAT TŘEBA V NĚJAKÉ ARABSKÉ ZEMI, ABYS LÉPE NASÁL TAMNÍ ATMOSFÉRU?

Rhys Fulber: Ne, ne, bohužel zatím jsem zvládnul jenom Turecko, když jsem žil v druhé půlce devadesátých let v Evropě. Od té doby, co jsem zase tady, nemám moc možnost se do těchhle míst vypravit, i když bych hrozně rád. Navíc jsem teď i otcem, a tak nemůžu jen tak říct své rodině, že se zajedu na víkend podívat do Tádžikistánu (smích). Snažím se tedy hlavně hledat materiál – dokumenty, filmy, hudbu a podobně. Kdybych mohl více cestovat, určitě bych to dělal, ale mám teď mnohem víc zodpovědnosti, tak je to pro mne těžší.

Ale chystám se poprvé podívat do Maroka nebo do Uzbekistánu, abych načerpal inspiraci pro nové skladby. Já jsem se pokoušel i na „Exilarch“ dostat uzbeckou zpěvačku, ale bohužel se to nepovedlo, protože se ukázalo, že je to nějaká politička. Jmenuje se Yildiz Osmanova a miluju její hudbu, ale bohužel je tam velké zvíře a tak to nevyšlo. Ale aspoň mám tour managera (smích). Nakonec jsem do skladby „Nargis“ sehnal Azam Ali, která je úžasná, takže jsem nakonec stejně vyhrál. Nevím, čím to je, že mám takovou posedlost vším, co není Amerika, Německo, Kanada nebo Anglie, zajímají mne i geopolitické aspekty a podobně. O těchhle věcech byl ale vydržel mluvit celý den.

Conjure One – Nargis (s Azam Ali)

CZ SANCTUARY: A TO JSI JEŠTĚ NOVÉ ALBUM NAZVAL PODLE ŽIDOVSKÝCH VŮDCŮ Z BABYLONSKÉHO VYHNANSTVÍ. JAK TĚ TO NAPADLO?

Rhys Fulber: Upřímně šlo jenom o to slovo „Exilarch“, které se mi líbilo. Nemůžu si vzpomenout, jak jsem na to přišel, ale šlo o samotný zvuk toho slova, který mi připadal, že skvěle sedí k hudbě a k tomu, co se snažím dělat s Conjure One. A když jsem pak zjistil tu spojitost s Babylonem, říkal jsem si, že je to o to lepší. Opět se ale vracím k tomu, že moje hudba nemá nic společného s jakýmkoliv náboženstvím, jde o tu tématiku, která mne uchvacuje. Škoda, že si nevzpomínám, jak jsem k tomu názvu přišel, ale jsem rád, že se to stalo. Podle mého je to nejlepší titul, který mne kdy napadl (smích).

CZ SANCTUARY: TAKŽE JSI TÍM NÁZVEM NEKOMENTOVAL NĚJAKÉ SOUČASNÉ DĚNÍ VE SVĚTĚ…

Rhys Fulber: Ne, to bych neřekl. Myslím, že nedělám skladby, které by nutně musely být o nějaké události. Jsou spíše o pocitech. Proto bych neřekl, že jsou nějak spojené se současným děním. Jde víc o cestovatelský aspekt, líbí se mi ta myšlenka cestovat různými místy a jako Marco Polo sbírat podněty a zapojit je do toho, co děláš. Dosud jsem vlastně neudělal skladbu, u níž by se dalo jasně říct: „Ta je to o tomhle“, jsou to spíš vnitřní události.

CZ SANCTUARY: JDE TEDY V PRVNÍ ŘADĚ O HUDBU A PAK AŽ O TEXTY…

Rhys Fulber: Většinou jsou texty součástí téhle mozaiky, a i když mají svůj smysl, nejsou o konkrétních věcech. Mohl bych říct, že jde o pozorování věcí, které se dějí ve světě, z pohledu cestovatele. Cestuji a sbírám podněty, které chci promítat do své hudby.

CZ SANCTUARY: KDYŽ UŽ SES ZMÍNIL O TOM SBĚRATELSTVÍ, JEDEN Z VELMI AKTIVNÍCH ČESKÝCH SBĚRATELŮ TVÉ TVORBY BY SE RÁD ZEPTAL, JESTLI EXISTUJE MOŽNOST NÁVRATU TANEČNÍHO PROJEKTU INTERMIX…

Rhys Fulber: Ó, to asi ne. Už je to tak dlouho, co jsme tyhle věci dělali, a jak už jsem říkal, tahle část našich životů už je pryč. Víš, problémem těchhle starých projektů je to, že byly hodně spojené s tím momentem v čase a bylo by hodně těžké, možná i nemožné, jít zpět a pokoušet se zachytit to, jací jsme tehdy byli. Zkoušeli jsme s Intermix tehdy věci, které nebyly dost tvrdé pro Front Line Assembly, takové „testovací tracky“, něco jako „testovací vozy“, na kterých jsme si zkoušeli práci se zvukem. Proto by bylo tak těžké to opakovat.

CZ SANCTUARY: TAK SE TEDY PODÍVÁME ZPĚT DO PŘÍTOMNOSTI. NĚKOLIKRÁT JSI ZMÍNIL, ŽE PRACUJEŠ JAKO PRODUCENT. NA ČEM MOMENTÁLNĚ DĚLÁŠ?

Rhys Fulber: Zrovna teď jsou to debutové desky nových kapel, takže by vám jejich jména nic neřekla. Myslím, že budu pracovat na další desce Fear Factory, ale to je z těch známějších jmen v blízké budoucnosti asi všechno. Většinou půjde o nové kapely, teď zrovna je to něco ve stylu New Order, takže asi nemá moc smysl se o tom bavit v rozhovoru (smích).

CZ SANCTUARY: A CO TVÁ PRODUKCE POSLEDNÍ DESKY „IF“ MINDLESS SELF INDULGENCE?

Rhys Fulber: Já ji ve skutečnosti neprodukoval, jenom jsem ji nahrával, protože zpěvák Jimmy je producent. Pomohl jsem jim zachytit a udělat zvuk nástrojů – takže kus producentské práce jsem taky dělal, ale technicky jsem nebyl producent, protože nápady a finální rozhodnutí šly od Jimmyho.

CZ SANCTUARY: NECHYSTÁTE SPOLU I NĚJAKÉ DALŠÍ ALBUM?

Rhys Fulber: Nevím, co přesně dělají. S Jimmym jsem mluvil nedávno, ale moc mi toho neřekl, jenom, že jsou v kapele nějaké změny, ale víc toho nevím. Žije sice kousek od mého studia, ale dlouho jsem ho nepotkal.

NAŠE OBLÍBENÁ OTÁKA PRO TVŮRCE LELKTRONICKÉ HUDBY, KTEROU SI DĚLÁME PRŮŘEZ SOUČASNÝM TVŮRČÍM SVĚTEM – PREFERUJEŠ HARDWARE NEBO SOFTWARE?

Rhys Fulber: Určitě hardware, to je úplně a naprosto bez debat. Věřte mi, je to nesrovnatelné. V současnosti dělám jenom na hardware, jediný software, který používám, jsou Pro Tools na nahrávání a pár efektových pluginů. Většina zvuků na „Exilarch“ je hardware. Ten rozdíl je obrovský – když máš dobrý analogový syntetizátor a pak ho srovnáš s nějakým softwarovým, nedostaneš se ani poblíž k původnímu zvuku. Kvalita, kterou dostaneš, když nahraješ analogový stroj přes staré předzesilovače a podobné vybavení, prostě ze software nevymáčkneš. Možná to tak jednoho dne bude, ale zatím nikoliv.

Abych byl fér – hodně věcí dělám i na software ve svém notebooku, na živé hraní mám soft a myslím, že neexistuje lépe znějící software než Pro Tools. Když jde ovšem o nahrávání desky, je to jasné. Totéž se stalo třeba i při tvorbě nového Deleria. Bill udělal některé skladby na software, přinesl je do studia, a když jsme to pak srovnali se zvukem opravdových syntetizátorů, shodli jsme se, že ty věci ze software najednou zněly jako demo. Na software tedy vznikne hodně nápadů, které se pak znovu udělají hardwarově. Mám celkem pěknou sbírku nástrojů, které jsem za ta léta sehnal, takže je z čeho vybírat a nemám čím je nahradit.

Jasně, spousta kluků, kteří dělají taneční hudbu, používají hlavně soft, ale většinou mají stejně tak natlačený zvuk, že je úplně jedno, když syntetizátor nemá „tělo“. Mne osobně ale hardware uspokojuje o moc víc.

Mimochodem, tu samou zkušenost mám právě i s Jimmym z Mindless Self Indulgence, který většinu věcí dělá na notebooku. Vzal jsem ty zvuky, prohnal je starým analogovým vybavením, preampy a pak zpět do počítače a ten rozdíl byl prostě poznat.

CZ SANCTUARY: JASNĚ. A JAKÝ MÁŠ TEDY OBLÍBENÝ SYNTETIZÁTOR?

Rhys Fulber: Na to je hodně těžké odpovědět, záleží podle situace a na tom, co chci dělat. Všechny svoje stroje mám opravdu rád – všeho, co mi přišlo jenom „dobré“, jsem se zbavil. Studio je tedy naplněné jenom věcmi, o kterých si myslím, že jsou super. Mám třeba Eurorack Modular System, který miluju, a Serge Modular Panel, který zní jako nic jiného na světě. Nemůžu ale říct, že jsou mé oblíbené, protože stejně tak je úžasná například Omega 8 a další nástroje, takže nejde vybrat jen jeden. Každý totiž dělá trochu jiné věci, které mne na nich baví. Mám prostě rád dobré vybavení, ať už pracuju na čemkoliv.

CZ SANCTUARY: DALŠÍ NADŠENEC DO ANALOGOVÉ ELEKTRONIKY, CEVIN KEY, SE TAKÉ PŘESTĚHOVAL Z VANCOUVERU DO LOS ANGELES. JSTE V KONTAKTU?

Rhys Fulber: Občas. Vím, kde bydlí, mnohokrát jsem byl i u něj doma, ačkoliv nebydlíme moc blízko u sebe – já jsem spíš na kraji města a on blíž centru. Viděl jsem ho před nějakými šesti týdny naposledy. Jsme kamarádi, známe se dlouho, ve Vancouveru stále bydlím kousek od něj, už od dob, kdy dělali „Rabies“.

CZ SANCTUARY: OBA SE ZNÁTE DLOUHO, OBA JSTE SE PŘESTĚHOVALI NA STEJNÉ MÍSTO, OBA MÁTE RÁDI ANALOGY… NÁSLEDUJÍCÍ OTÁZKA SE TEDY NABÍZÍ ÚPLNĚ SAMA – CO NĚJAKÁ SPOLUPRÁCE?

Rhys Fulber: Jo, tak to se nestane (smích). Jsme oba z úplně jiných světů, když dojde na způsob, kterým pracujeme. cEvin má velmi speciální způsob dělání toho, co dělá. Zkoušel jsem s ním v minulosti pracovat, třeba i na první desce Conjure One, ale… někdy prostě věci dohromady fungují a jindy ne. Proto si nemyslím, že by někdo z nás dvou tuhle spolupráci tlačil. To není v žádném případě myšleno jakkoliv negativně, takhle to prostě je.

CZ SANCTUARY: JASNĚ… DĚKUJI TI, RHYSI, ZA VYČERPÁVAJÍCÍ ODPOVĚDI…

Rhys Fulber: …chceš vědět ještě něco, dokud jsem tady?

CZ SANCTUARY: MYSLÍM, ŽE JE TO VŠECHNO. TAK DÍKY MOC A TĚŠÍME SE BRZY NA VIDĚNOU V PRAZE.

Rhys Fulber: Děkuji, já také.