Britské duo The KVB zahraje spolu s postpunkovými M!R!M v sobotu 17. listopadu v pražském klubu Café v lese a 18.11. v brněnském Kabinetu Múz. Ve své tvorbě kombinuje reverbem nasáklý shoegaze s minimalistickou elektronikou, postpunkovým feelingem a krautrockovou elektronikou. Jejich nová deska „Only Now Forever“ je jasným vrcholem jejich dosavadní tvorby. Bude zajímavé, jakou cestu ušla dvojice od té doby, co zde před pěti roky odehrála své první vystoupení v pražském klubu Final. Vedle otázek přímo na The KVB došlo i na dotazy stran spolupráce s Antonem Newcombem z The Brian Jonestown Massacre, Geoffem Barrowem z Portishead nebo Robertem Smithem z The Cure. 

Protože je to váš první rozhovor pro česká media, musím se nejprve zeptat, co znamenají ty tři písmena KVB ve vašem názvu.

Kat Day: Jejda! Tuhle otázku už jsme dlouho nedostali! Dřív, když projekt tvořil jen Nick, tak tahle zkratka něco konkrétního znamenala (Klaus Van Barrel – přezdívka Nicka – pozn. autora), dnes už je to pouze shluk tří písmen.

Více než čtyři roky žijete v Berlíně. Jak k tomu došlo a jak je pro vás tato skutečnost důležitá?

Nick Wood: Do Berlína jsme se přestěhovali náhodou. Nebylo to plánováno předem. Našli jsme si velmi levné ubytování, byli v kontaktu s řadou inspirativních umělců. Určitě nás pobyt zde posunul kupředu. Ale pozor! Dnes už v německé metropoli nebydlíme. Přestěhovali jsme se nazpátek na ostrovy. Do přírody v blízkosti mého rodného Southamptonu. Takže jsme zvědavi, kam se obklopení přírodou zase posuneme.

Zde jste se potkali s Antonem Newcombem z The Brian Jonestown Massacre?

Nick Wood: Může za to náš manažer Dr. Kiko, který hrál naše album „Immaterial Visions“ Antonu a jeho kapele na jejich turné. Zjistili jsme, že bydlíme kousek od sebe, a proto nebylo těžké začít spolu experimentovat. Vyjeli jsme spolu na turné, nahráli jsme zde EP „Out Of Body“, které Anton vydal na svém labelu. Jsme stále v kontaktu a věřím, že v budoucnu zase něco spolu nahrajeme.

A jak jste se seznámili s Geoffem Barrowem z Portishead, který vydává vaší hudbu na svém labelu Invada?

Seznámil nás právě Anton z The Brian Jonestown Massacre. Geoff si naší hudbu oblíbil, přijel na koncert do Berlína a nakonec nám nabídl velkorysou smlouvu, kterou nešlo odmítnout. Jsme se servisem, který u Invada máme, maximálně spokojeni. Vždyť jsme naše předchozí album „Of Desire“ mohli kompletně natočit v Geoffově studiu a využít tak úžasnou sbírku Barrowových nástrojů, které jsou slyšet na deskách Portishead!

Jak je pro vás důležitý fakt, že si vše okolo kapely zařizujete na vlastní pěst? Hudbu, vizuály, na koncertech hrajete stale pouze ve dvou.

Kat Day: Žijeme spolu, tvoříme spolu, pracujeme a cestujeme spolu. Možná to zní bláznivě, ale je to pro nás přirozené. Co se týče rozšíření sestavy, tak ti odpovím obligátní frází „nikdy neříkej nikdy“, ale v současné době nám dvoučlenné složení vyhovuje. Po lidské i logistické stránce.

Nick Wood: Pozor! Něco jiného je studiová práce, kde se spoluhráči na akustické bicí i basu spolupracujeme. Já sám si řadu basových linek nahrávám sám. Naživo nás ale baví dynamika dua. Je to výzva.

Kat Day: Díky tomu, že hrajeme ve dvojici, jsme si už mohli zahrát v Číně, Peru a dalších exotických destinacích. Nevěřím tomu, že bychom mohli odehrát stejný počet koncertů, pokud bychom byli klasickou kapelou.

Pojďme se teď pobavit o nové desce „Only Now Forever“. Na ní zní mnohem více elektroniky než na předchozích deskách. Alespoň se to na první poslech zdá….

Nick Wood: Měli jsme k dispozici mnohem víc synťáků než kdykoliv předtím. Dokonce jeden jsme dostali přímo od Roberta Smithe z The Cure. (Robert si The KVB vybral za jednu z kapel na „svou stage“ letošního festivalu Metldown – pozn. autora). Na druhou stranu musím dodat, že na nové desce je stále hromada kytar. Jsou ale použity jinak, už je nevrstvím do tak hlasitých, zkreslených stěn. Ale abych se vrátil nazpátek. Ano, na nové desce je více syntezátorů.

Už vás prostě nemůžou hodit do shoegaze pytle.

Kat Day: Nemám ráda tohle škatulkování.

Nick Wood: Také se neustále v čase proměňujeme.

Kat Day: Je občas velmi obtížné vysvětlit fanouškům, jakou hudbu vlastně hrajeme. Nejsme shoegaze kapela, nejsme psychedeličtí rockeři ani indie elektronici. Od všeho si bereme něco. Možná proto už jsme hráli na tak žánrově rozdílných akcích.

Na nové desce je i čistý party banger nazvaný Tides. Jak se tahle skladba zrodila?

Nick Wood: Z jamu analogové elektroniky a bicího automatu. Ten nabral s funky basovou linkou až techno konotace. Přitom, tedy podle mě, má stále jasné The KVB znaky.

Jak jste se dali dohromady s režisérem Aldenem Volneym (klipy pro Jamie XX, Songhoy Blues nebo Temples), který pro vás natočil zajímavý klip na skladbu Above Us?

Kat Day: Přes známé. Fascinovala mě jeho práce pro druhé. Jeho představivost, fantazie i řemeslná zručnost, s jakou se popasoval s 3D animací, kterou mám sama moc ráda. Jsem ráda, že se spolupráce nakonec uskutečnila a jsem na tento klip moc hrdá.  

The KVB – Above Us

V promo materiálech mluvíte o tom, že nová deska je o kontrastech. Jaké kontrasty máte na mysli?

Kat Day: Já ti odpovím reakcí našeho kamaráda. Ten prohlásil, že mu přijde deska „šťastně smutná“. V podobném rozpoložení jsme se opravdu nacházeli.

Nick Wood: Všechny předchozí desky měly jednolitou atmosféru od začátku až do konce. To jsme se snažili na aktuálním albu změnit. Na jednu hromadu jsme hodili, jak roztančenou Tides, tak melancholickou Violet Noon nebo baladickou No Shelter.

Protože tento rozhovor vedeme také pro gotický portál Sanctuary.cz, chtěl jsem se zeptat, jak sami cítíte příbuznost s gotikou?

Kat Day: Hráli jsme s Robertem Smithem a jeho The Cure na Meltdown festivalu a během té doby jsem přemýšlela, jestli on sám se cítí být gotikem nebo ne. Neměla jsem nakonec čas se ho na to zeptat. V našem případě jen zopakuji to, co už jsem řekla dříve. To znamená, že se necítíme být svázáni s jedním žánrem, s jednou subkulturou.

Jak to Nicku vypadá s tvými vedlejšími projekty Burma Camp a Saccades?

Nick Wood: Pomalu se mi plní šuplíky obou projektů, ale zatím nemám s nimi žádné konkrétní plány. Možná se v příštím roce dočkáme vydání nějakého nosiče.

Kat Day: Teď máme diář zaplněný pouze činností The KVB. Cvičíme na turné, na kterém strávíme listopad a část prosince. Během turné nejsme schopni žádné kreativní činnosti. S tou začneme až v příštím roce.

Do jakého města se během turné těšíte nejvíc?

Kat Day: Já osobně do Berlína. Klub Lido je totiž doslova za rohem od místa, kde jsme pět let bydleli. Těšíme se, že se poprvé po přestěhování vrátíme na nám oblíbená místa.

Nick Wood: Já osobně se těším do Prahy. Mám toto město rád a naposledy jsme tu hráli před dlouhými pěti roky!

mohlo by vás také zajímat