Brzké sobotní odpoledne, nakládáme se společně s merchem do vozu a díky přátelské nabídce štědrého kolegy ze Sanctuary si spokojeně vezeme šunky směrem na Brno. Cože tam? Nejtradičnější gotická slezina je až za měsíc, pak už tedy zbývá druhá varianta, za kterou skutečně stojí oprášit ztrouchnivělé kosti a vypravit se do jihomoravské metropole – již třetí, a ve svém rozsahu převratné, pokračování česko-slovenské organizační kooperace, Dead Dolls Disco.

Rej mrtvých panenek správně vsadil na zvyšující se popularitu podobných setkání a na rozdíl od listopadového dílu se nebál zabrat prostory objemnějšího klubu Metro Music Bar. Po rvšech stránkách dobrý tah a už nyní víme, že po úspěchu třetího ročníku bude mrtvolné disko pokračovat v tomto klubu i nadále. Ale nepředbíhejme.

Časový předstih nám umožnil krátce nahlédnout do bytu (a naštěstí i sociálního zařízení) organizátorské skvadry. Přípravy byly zrovna v plném proudu, i když malé zpoždění si nemůže odpustit ani profesionál. Tou dobou už po Brně nedočkavě bloudí ex-londýnsko-berlínská dvojice, headlineři festivalu -Noblesse Oblige. Zdá se, že nejen jejich ubytovávání, ale i přípravy v klubu probíhají víceméně bez větších problémů. Od šesté hodiny dění v sympatickém prostředí klubu Metro sleduji na vlastní oči. Sledují ho i celebrity rockové scény zavěšené po stěnách na působivých portrétkách všude kolem. Ještě netuší, že za chvíli i je přikryje domácká pavoučí síť a klubem se rozletí hejno papírových netopýrů. Několikahodinová bedlivá příprava a právě výzdoba klubu patří k jedněm z hlavních přednostní DDD teamu.

Když klub přikryje kromě gothic/hororové výzdoby konečně i gigantická plachta s logem akce, začne se na podiu zvučit. Zvuky linoucí se z beden zpočátku zapadají do prostředí tím, že působí poněkud strašidelně, zejména v případě Hysterické Heleny, ale naštěstí se časem vše vypiluje.

Čas přitom letí a s osmou hodinou se objevují první partychtivé tváře. Černokněžníci, bubačky,  depešáci, korzet ladies, rockeři, metly nebo prostí zvědavci, co to od stánku s pizzou měli za rohem a zaujala je cedule poutající na sobotní večer…všechny druhy kulturních i méně kulturních  lidí začali postupně plnit klub. Někteří přicházejí už značně posilnění lihovinami, a tak každou chvíli někdo zavrávorá na  nebezpečných stupíncích do bazénku před pódiem. Nějakou hodinu to zabralo, než se místa k sezení i stání u baru a okolí zahustila, ale ve finále se (podle posledního sondování u vstupu a odhadu) pěkná dvoustovka během celého večera klubem prohnala.    

Na zahajující projekt Frontier Guards rozrůstající se publikum čekalo zhruba do deváté večerní. Přibližně do té doby, jak se zdálo, také neustala snaha o rozšíření prostoru věnovanému projekci výše zmíněného hudebně-vizuálního projektu. Tvůrčí dvojka Martin Pavlík alias Atreid (hudební část) a Tomáš Gall (projekce) se patrně nesmířili s rozměrem  plátna doposud. Není divu, u projektu, u nějž jistých 50% dojmu divák/posluchač nabírá právě ze sledu obrazového materiálu, jakýkoliv (ač nechtěný) zásah do plochy obrazu zamrzí. Nicméně i s průměrným plátnem, které klub nabídl se po ponoření prostoru do tmy odehrávaly na podiu nečekané výkony. Milovníci darkambientních vystoupení mohli ocenit kvalitní, depresivní hukot vespod i nikam  nechvátající, ale příjemně dobarvující rytmy. Ti náročnější, kteří se nespokojí s klimbajícími se siluetami nad notebookem pak ocení časté vstupy klávesových vyhrávek a obrazoví gurmáni příjemně synchronizovanou změť chladných barev a alieních hmot linoucích se z plátna.  Ačkoliv nelze považovat Frontier Guards za energií pučící záležitost vybízející k tanci, pár odvážlivců si čarodějnický rej pod pódiem zkusilo. 
Celkový dojem? Frontier Guards nasákli to správné ze sci-fi atmosféry ex-projektu H.E.E.L. a zformovali do pohyblivé, v rámci možností zábavné formy života na plátně. Jediná výtka může padnout na délku vystoupení, která přesáhla vnímatelné meze a minimálně poslední tři tracky zbytečně splácla do nekonkrétního šumu v klubu.

Postapokalypticko-elektronický obřad skončil, svíce rozehřívající víko projekčního notebooku uhasla a hrací štafetu přebral další, i když tak trochu jinak, vizuální projekt. Trojice Hysteric Helen představuje své varieté v oblečcích monstrózního trestance , zmalovaného poručíka a anděla co utekl z mikulášské besídky. Správně zasazená pěst na nalíčené oko návštěvníkovo. Pro někoho jsou následující minuty DDD těmi nejhoršími, chytají se za uši a prchají ze sálu. Já jsem si ale spolu s převažující většinou mé již třetí vystoupení slovenského běsnění na pomezí punku/deathrocku a osmdesátkové diskotéky užil do sytosti. Hysterická Helena mě pokaždé jen utvrdí v pocitu, že se vší tou neotřelostí, sebeironií, komickými oblečky a muzikantskými úlety jsou zábavným mixem garážových punkrockerů předešlých desetiletí zasazeným do samopožírací nudné scény 21.století.  A tenhle pocit mě u nich nepřestává bavit ani napotřetí.

Andělsky bělostné a popartově umělé afro klávesistky a zpěvačky Ms.Valentine vystřídalo nefalšované afro francouzské divoženky Valerie Renay z nastupujících Noblesse Oblige. Pánskou společnost představoval elegantní švihák ve špičatých botkách, multiinstrumentalista  Sebastian Lee Philipp. Způsob, kterým hned od prvních vteřin show, kdy se opřeli do perkusí a kytary, rozvířili klub od backstage po záchodky byl nepředvídatelný a o to víc ohromující. Multižánrová exkurze libující si v electro punkových tucárnách, domorodých rytmech a melodiích, ostře rockových vokálních protestech i ambientně akustických partech strhla pozornost snad úplně každého, kdo v tu dobu měl síly stát alespoň na čtyřech. Dokonce i dáma ze šatny na moment opustila nadité věšáky a nevěřícně pokukovala u dveří.  Koho nezaujal exotický sound  „šlechetných závazků“, toho musela těšit alespoň exotická podívaná. Poodhalená hruď a řetěz omotaný kolem krku a pasu paní Valerie jen utvrzovaly její ironickou image divošské africké otrokyně, co se utrhla z pout a užívá si řádění před diváky. „People! Get more crazy!“ ozvalo se mimo jiné z jejích úst, která se sama kroutila všemožně zábavnou mimikou. Pomalejší skladby okrášlené perfektními textařskými obraty střídaly skočné disco beaty vyzývající k tanci, které nemilosrdně rozhýbaly dokonce i okované jedince s přísnými blackmetalovými logy na triku.
Noblesse Oblige překvapili výkonem i přístupem k publiku natolik, že nezbylo než odpustit jim i celkem časté školácké úlety v rytmice perkusí. Tato nepřesnost ale v perfektní atmosféře vystoupení, tolik moc přesahující jejich studiové nahrávky, byla jen titěrným detailem.
Z repertoárního kotlíku se vařilo ve velkém a velká část přítomných rychle rozeznala největší hitovky jako „Tanz Mephisto“, „Daddy don´t touch me there“ a 8-bitovku „Bitch“.
Dvojice v neskrytém překvapení brzo vytušila , že v Brně narazila na přátelskou půdu, a tak po symbolickém závěru koncertu poodstoupila od podia pouze jeden dva kroky, aby se s aplausem vrátila odehrát přídavky.
„The first one is to think and second one to…..whatever..“ odflákl s mávnutím ruky průvodní řeč k nim kytarista Sebastian a místo zdlouhavých proslov se pustil rovnou do servírování chutného, závěrečného dezertu.
Po koncertě se oba sympaťáci neváhali zdržet na první hodinu následné party a splaveného galána s kravatou jste mohli zahlédnout i mezi pařícími tanečníky na parketě.

Dlouhotrvající afterparty si každý užil po svém. Někdo se s odstupem držel u baru, jiný bez zábran vyskočil na podium a nebál se rozvířit prostor tancem, další zase spokojeně pochrupávali v backstagi a silnější nátury pokračovali v alkoholovém maratonu.
Někteří účastníci si (patrně v deziluzi a zmatení)  dokonce spletli party se stranickým večírkem Dělnických stoupenců a podělili se s ostatními o veselé písničky s německým textem, či se nebáli rovnou spontánně zvedat pravice, aby ukázali, kolik že nám to ještě na jaře napadlo sněhu.

V každém případě si ti uvědomělí návštěvníci, co přišli vychutnat set ostříleného slovenského DJ Marklyna zasloužili za své baletní kreace na podiu i pod ním řadu fajnšmekrovských libůstek jako Kitchen & The Plastic Spoon, Fad Gadget, Schwefelgelb či Frustration.

Na Marklynův playlist navázala série „běžnému spotřebiteli temné hudby“ známějších jmen z výběru samotných organizátorů DDD. Jmenujme například Welle:Erdball, Lola Angst, Zombie Girl nebo opakovaně znějící The Cure.
Hymna loňské verze disco panenek Scary Bitches se k našemu překvapení neobjevila (či spíše nestihla), takže jsme tu čest převzali se Samgarrem sami v rámci našeho skromného příspěvku nedělnímu party ránu. Ten byl pro nás kromě cti hrát na tak vydařené akci brněnských kolegů mimo jiné taky hodně zajímavou sondou do hudebního spektra tamějšího publika. Z našeho původního playlistu s převahou kytar jsme po neúspěšných pokusech s Bowiem, gothabilly a svižnějším gothicrockem honem rychle zacouvali zpátky k electru. Vzít si pak na triko experiment v podobě puštění nesmrtelného strašícího hitu Elizabeth bylo od nás riskantní, ale nulové až negativní ohlasy nás jasně utvrdil v tom, že na této párty se jede v trvdém tanečnu.

Party pokračovala do postupného odpadání končetin pozůstalých až zhruba do páté hodiny ranní. Posledním plusem bylo, že do té doby žádné nevrlé házení klacků pod nohy ze strany personálu klubu nenastalo, což už je dnes téměř situace nevídaná. Dobrá volba i pro příště (a my již víme, že příště bude i kdy příště bude!).
Shrnuto podtrženo zvýrazněno, Dead Dolls Disco volume 3 slibovalo řádově větší zážitek než minule a s hrdostí si tento slib může odškrtnout jako dodržený.

Fotoreport z akce: http://galerie.sanctuary.cz/thumbnails-112.html

Videoreport očekávejte v nejbližších dnech.

mohlo by vás také zajímat

Frontier Guards přichází s Mia Bohemia se společnou deskou, klipem i koncertními plány

Remixové album slovenského projektu Triode předchází nová verze od Frontier Guards

Frontier Guards a Mia Bohemia odhalili první singl z plánované dlouhohrající desky

Hysteric Helen na novém singlu představuje feťáckou rodinu