V neděli 30. března se do Prahy po dlouhé době vrátili The Birthday Massacre. Jaké to bylo? To si můžete připomenout v reportu, který pro nás napsal martti. Děkujeme.
TBM jsme v Praze neviděli již skoro 8 let, tedy více než 7 a půl a hlavně určitě ne roků 6, jak tvrdil a stále ještě tvrdí web Lucerny, techno.cz, musicserver.cz atd. Krásný příklad toho, jak se v českém prostředí přejímají informace, aniž by se je někdo obtěžoval někde ověřit :).
Na webu techno.cz se vůbec objevilo několik dalších zajímavostí: Tak např. je podle nich (zatím) nejnovější album TBM "Hide & Seek" jednoznačně nejslabší, song "Kill the Lights" je naopak zřejmě největším hitem TBM a z onoho nejslabšího počinu "Hide & Seek" bylo v Lucerně (pochopitelně) zahráno songů nejméně. Nemůžu souhlasit ani s jedním tvrzením a co se týká třeba počtu zahraných písní z jednotlivých alb, tak pokud jsem dobře počítal, suverénně vyhrála deska "Pins & Needles" se šesti zářezy, zbytek si ostatní alba rozdělila rovnoměrně.
Pár minut po osmé večerní se tedy otevírají dveře Lucerna Music Baru a „zástup“ nedočkavců si tak v klubu může začít hledat své místečko. Někteří jej najdou takticky u baru a od nákupu plastové Plzně je neodradí ani solidních 45 českých. Je poměrně škoda, že klub nemá v nabídce i něco pro ty, kdo si nemyslí, že Plzeň je česká národní chlouba a preferují spíš kvantitu než známou značku.
Před devátou hodinou může být v klubu kolem stovky lidí, což spíše tipuju, neboť do všech tmavých zákoutí Lucerny dohlédnout nešlo, a že vystoupení Phosgene Girls mnozí pojali převážně chill-outově, bylo evidentní. Kapela se prezentovala poměrně solidním, kompaktním zvukovým projevem navozujícím dojem takových Sisters of Mercy, jen mi vadila absence živých bicích a taky mi občas neseděla poloha ženského vokálu, naopak kytary a mužský hlas patří ke kladnějším stránkám Phosgene Girls.
Jak už jsem naznačil, jejich cca 40 minutové vystoupení nepatřilo k nejsvižnějším a jako předkapela k tak energií nabité kapela, jako jsou TBM, by se tak daleko lépe hodilo něco skočnějšího… třeba právě německá kapela Unzucht. Ta je sice u nás takřka neznámá a o jejím neúčinkování se vědělo již několik dní dopředu, takže žádná náhlá a srdcervoucí absence, nicméně je škoda, že se s nimi nakonec TBM na podmínkách nedohodli a na svou evropskou tour je nevzali.
Kde se vzala, tu se vzala, těsně před začátkem TBM se podle mého do Lucerny dostavila další cca stovka návštěvníků, a ti, společně se stovkou první, obsadili co nejvýhodnější pozice kolem fanouškovsky vděčného pódia ve tvaru půlkruhu. Úderem desáté hodiny se na monitoru za pódiem zjevuje „krvavý králíček“, k němuž se přidávají další na monitorech po bocích klubu, což znamená jediné – dočkali jsme se!
Odpálení koncertu si na starost vezme metalová "Red Stars" a jak vidno, lidi se bez nějakých cavyků okamžitě chytají, tvrdší úvod ještě mírně umocňuje start "Sleepwalking", načež přichází „zklidnění“ v podobě "Always". Instrumentálně to kapele drží dobře, co však mírně kazí dojem, je vokál Chibi, který se v nástrojích jakoby rozpouštěl. Zvukař se sice snažil a neustále chodil zvuk kontrolovat až k lidem před pódiem, nicméně tohle by snad mělo být vyřešené vychytáním zvuku už před koncertem, ne?
Situace se poněkud zlepšuje až po zahrání starších pecek jako "Happy Birthday", "Video Kid" nebo "Lovers End" a opravdu dobrý zvuk zaznamenávám až po uplynutí velmi vřele přijaté "Blue", tedy v poslední třetině playlistu, kde zazní ze starších "To Die For", z novějších podle mě výborná "Down" a naopak nijak úžasná "Kill the Lights" – každému však, co jeho jest.
The Birthday Massacre – Lover's End (živě v LMB)
To už je samozřejmě horko nejen v hledišti, ale i na jevišti, kde mužská část kapely odhazuje nějaké přebytečné kusy oděvu (něco na způsob fraků), zatímco Chibi nic odhazovat nemusí – z míst těsně pod pódiem prý nejednomu fanouškovi skýtal pohled nahoru nevšední podívanou. Ještě snad drobná poznámka ke změně image – zejména u Chibi se mi daleko víc líbila její dřívější vizáž á la lolita/schoolgirl, nicméně změna je život a je třeba to respektovat.
A je to tu – po "Kill the Lights" se kapela naoko loučí, podávájí si ruce s fanoušky blízkými i vzdálenějšími, načež se po chvíli vyvolávání vrací zpět, opět si podávají ruce s kým jen to trochu jde, a přidávají tři songy. Podle mě mohli na závěr nechat některou z větších pecek, ale lidem to, myslím, nijak nevadilo, hlavně, že se stále hraje a že jsou tu s námi. Jsou za námi i přídavky v podobě "Midnight", "In the Dark" a "I Think We Are Alone Now", což znamená definitivní konec – samozřejmě ne pro ty, co se pak zúčastnili akce meet & greet, a protože jako mimopražský musím na popůlnoční vlak, nechám si vstřebávání emocí až na delší cestu k domovu.
TBM tedy, pokud bychom nepočítali intro, zahráli na devatenáct kousků (i když jsem původně měl pocit, že tolik toho fakt nestihli), bavili nás svým energií nabitým vystoupením a (snad) nefalšovanou chutí z hraní hodinu a půl, a tak si myslím, že můžeme být spokojení (i když některé volby mohly padnout na songy jiné).
Je třeba poděkovat Sanctuary týmu a agentuře D Smack U za to, že do pořádání této akce vložili svou energii i prostředky a nezbývá než doufat, že příští návštěva TBM u nás bude i dřív než za 6 let a že si na jejich koncert najde cestu více lidí, vždyť muzika je to skvělá.
Fotoreport od JiSeho najdete v naší galerii.
Komentáře
Přidat komentář