Hammer horory – kult, který ovlivnil stovky umělců a kapel (nejen) gotické scény. A právě tomuto silnému inspiračnímu proudu se bude věnovat nový zajímavý seriál Demi Mortuuse. A začneme hned zostra – Draculou. Račte vstoupit!







 

Je tomu právě osmdesát let, co bylo v Británii komikem a obchodníkem Williamem Hindsem (za vydatné pomoci španělského emigranta Enrique Carrerase), zaregistrováno jméno studia Hammer Film Productions. Většina z filmových fandů si tohle jméno dozajista spojí s produkcí „gotických hororů“, kterých mezi lety 1955 až 1975 vzniklo nezanedbatelné množství. Již několikrát to s „kladiváři“ vypadalo bledě (například v roce 1938 vdechl umírající značce nový život další Carreras, tentokrát James), ale od roku 2008 zase vzniklo nějakých šest bijáků a chystají se další. Oslavme tedy tohle úctyhodné výročí procházkou mezi „hammeráckými“ monstry. A kde jinde můžeme začít než u hraběte Draculy?

HORROR OF DRACULA (1958)

První „hammerovka“ s rumunským napichovačem se dostala do kin v roce 1958, aby byl později název upraven z „Dracula“ na „Horror of Dracula“ (kvůli záměnám s klasikou studia Universal z roku 1931). Scénář byl proti románu Brama Stokera poněkud překopán. To však není žádné překvapení. Knihovník (nikoliv právník) Jonathan Harker tak přijíždí z vesnice Klausenberg na panství hraběte Draculy již s cílem sprovodit jej ze světa. Jeho mise však není úspěšná a sám se mění v upíra. Ke klidu mu dopomůže Van Helsing (výborný Peter Cushing) a celý příběh směřuje k finálnímu souboji s krvežíznivým hrabětem (poněkud toporný Christopher Lee).

Jakkoliv film není dokonalý scénářem či některými hereckými výkony, vše zachraňuje až pohádková atmosféra, která je zkrátka okouzlující. Nechybí ani pokus o (klasicky hammeráckou) humornou postavičku, kterou je v tomto filmu nešťastný strážce závory na hranicích. Dracula se nakonec obrací v prach a zdá se, že je zlo přemoženo. Perličkou z natáčení budiž komická situace, která se odehrála při realizaci scény, v níž Dracula pohřbívá Mínu. Christopher Lee totiž spadl do díry přímo na dablérku, která v ní ležela.

THE BRIDES OF DRACULA (1960)

Pokračování „Draculy“ se vlastně obešlo bez Draculy. Říká se, že studio Leeho raději ani neoslovilo s obavou, že bude chtít příliš vysoký honorář (ten za první film činil prý 750 liber, zatímco se vydělalo 25 milionů dolarů). S mladou učitelkou Marianne se tak dostaneme na sídlo barona Meistera a jeho matky, která mladíka drží v okovech. Má k tomu pádný důvod. Je totiž jedním z následovníků hraběte Draculy, tedy upír. Je však osvobozen (inu poblouzněná ženská), místním děvčatům se mění struktura chrupu a práci tak má znovu nesmlouvavý nepřítel upířího plemene – Van Helsing (opět skvělý Peter Cushing).

Trochu humoru se tentokrát pokouší obstarat místní doktůrek. Víc však možná pobaví plyšový netopýr, který si zahraje v jedné scéně. Rekvizitáři prý vložili hodně snahy do vytvoření realistického modelu tohoto nočního tvora, ale ten se ztratil a narychlo musel být vyroben nový. To vysvětluje, proč vypadá ve filmu tak, jak vypadá. Čert ví, kam se poděl ten původní. Ať je to jak chce, „Draculovy nevěsty“ se obešly i bez Leeho a i po letech má tento kousek něco do sebe.

DRACULA: PRINCE OF DARKNESS (1966)

O šest let později se v další „drákulárně“ Christopher Lee opět vrátil na scénu. Naopak zde chybí Peter Cushing a to je daleko větší průšvih. Lee navíc v celém filmu nepromluví ani slovo, neboť repliky, které mu napsali scénáristé, byly prý natolik otřesné, že se herec rozhodl raději mlčet. Dva páry cestovatelů křižují v kočáře Karpaty a jen tak mimochodem zavítají do Carlsbadu, ale lázeňské oplatky se tu neprodávají. Místo léčivých pramenů tu stříká krev a místo kolonády zde mají hrad, na němž čeká cestovatele právě krvavý hrabě.

Úroveň filmu trochu udržuje řízný kněz Sandor, ale jinak titul, jenž se z velké části odehrává v interiérech upířího sídla, příliš strhující není. Efektní je tak alespoň oživení pána temnot, kteréžto se nese v tradičním duchu poctivé zabíjačky a na hammerovku tu stříká krev po litrech nad poměry. V podobě Ludwiga se tu fanoušek dočká i jakési variace na mouchožravého Renfielda. Už na začátku série jsme informováni, že upíry hubí také voda. Smrt hlavního padoucha je tak v tomto případě maximálně komická a pravdou je, že když jsem ji viděl poprvé, nevěřil jsem vlastním očím. Ale co. Smích prodlužuje život!

DRACULA HAS RISEN FROM THE GRAVE (1968)

Na režisérskou stoličku usedl poprvé někdo jiný než Terence Fisher (důvodem byla automobilová nehoda a rejžova zranění). Jeho následovník Freddie Francis se toho nebál a hned v úvodu uvrhl do područí blasfémie vesnický kostel i s jeho personálem. Rok na to na místo činu přicestuje Ernest Muller, prelát katolické církve v okrese Keinenberg. Zjišťuje, že se v kostele "nepremáva" a vypraví se tedy s knězem, jenž už tak docela nevěří, na hrad hraběte Draculy.

Okolí i sobě však udělají pouze medvědí službu, neboť hraběte probouzejí z ledové rakve k neživotu. Upíří nestor si posléze umíní, že musí vycucnout Ernestovu dceru Marii, tu se snaží ochránit její ateisticky založený milenec Max a do toho tu s kolíkem pobíhá starý vymítač a bez kolíku šílený exkněz. Ve finále je po ateistovi vyžadováno, aby se pokřižoval a pomohl tak Draculu zahubit. Udělá to pro svou milou? Christopher Lee později vyprávěl, že v době natáčení obdrželo studio Hammer ocenění od královny, které se předávalo ve stejnou dobu, kdy se točila finální scéna. V ní je Drákula ve skalách proboden, mlátí sebou a řve a tomu všemu tehdy přihlížela skupina zástupců vlády. Když bylo hotovo, otočil se jeden z ministrů ke své ženě a řekl jí: "Tento člověk je členem mého klubu."

TASTE THE BLOOD OF DRACULA (1970)

Na začátku tohoto přímého pokračování se seznámíme s pochybným obchodníčkem Wellerem, který se nedobrovolně nachomýtne při oné zmíněné smrti hraběte z předchozího filmu. Na místě pobere cenné artefakty, které u něj v obchodě později nalezne lord Courtley, samozvaný okultista, který přislíbí třem znuděným gentlemanům trochu zábavy při černé mši. Díky nim získá potřebné finance na posmrtné upíří propriety a celá oživovací akce vrcholí Courtleyho smrtí a Drákulovým oživením.

Zbytek filmu Lee pronásleduje právě trojici zazobaných dobrodruhů a jejich potomstvo. Ve filmu režiséra Petera Sasdyho původně vůbec neměl hrát Lee a hlavní zápornou postavou tak měl být lord Courtley. Americký distributor si však postavil hlavu a donutil tvůrce postavu Draculy včlenit do děje. Další personální zajímavostí budiž fakt, že po vzrušení prahnoucích pracháčů mělo být původně o jednoho víc. Toho čtvrtého měl hrát samotný Vincent Price, ale rozpočet nakonec nedovolil tuhle hororovou ikonu povolat do akce.

Taste the Blood of Dracula - oficiální trailer

SCARS OF DRACULA (1970)

Ve stejném roce dokončil Roy Ward Baker další kousek s hrabětem Draculou. V něm na začátku vesničané po nálezu pokousané děvy vtrhnou na jeho hrad a podpálí jej. Později se seznámíme s nezbedným lamačem dívčích srdcí Paulem, jeho bratrem Simonem a jeho přítelkyní Sarah. Paul je nucen prchnout po jedné ze svých milostných trampot před starostou a ocitne se na onom zapovězeném sídle. V něm už je opět (ne)živo a krom jeho vládce se vrací i sluha Klove (tato postava byla už ve filmu „Dracula: Prince of Darkness“, jen ji hrál jiný herec).

Paradoxně má toto pokračování blízko k původní předloze. Třeba už portrétem krásné Sarah (Jenny Hanley), která později s Paulovým bratrem dorazí na hrad v rámci pátrací akce. Jinak snímek docela tlačí na pilu a vidíme holé zadnice, bujné dekolty i porcování mrtvoly pilkou a sekáčkem. Draculova smrt je opět poněkud úsměvná a mým oblíbeným charakterem je tu netopýr, jenž mimo kydlení vesničanů plní také funkci sojky, která donášela Krakonošovi. Celé to stojí za zhlédnutí už kvůli Jenny.

Před námi jsou další upířiny. Ať už s hrabětem Draculou, nebo bez něj. A v řadě čekají další monstra, kterým filmaři Hammeru vdechli život. Tak snad zase příště „na čtenou“ v plném počtu u hororových pohádek.

mohlo by vás také zajímat

Březnové strašání

Únorové strašání

Strašání v lednu

Dubnové strašání