V pátek 30. listopadu jsme v Chapeau Rouge mohli vidět a slyšet londýnské Ulterior a tuzemské Phosgene Girls. Jak tedy naše poslední letošní akce dopadla, se dozvíte v tomto reportu, psaném z pohledu pořadatele.
Panečku, to to uteklo! Ani jsme se pořádně nevzpamatovali, a poslední koncert v naší režii pro rok 2012 je za námi. Po velikánech mezinárodní elektronické scény došlo opět i na kytary a my se rozhodli letošní sezónu uzavřít tak, jak nám to přišlo důstojné – progresivně. A navíc podporou tuzemské scény.
Proto jsme tedy na poslední listopadový pátek naplánovali společné vystoupení kapel, které jsou si hned na první pohled v mnoha ohledech podobné – obě jsou to čtveřice, obě mají živou kytaru, basu i syntetizátory, ale žádného bubeníka, a obě v sobě rozvíjejí velmi slibný potenciál.
Nicméně abychom snad nezapomněli na základní promotérskou poučku „můžete být sebepřipravenější, ale stejně nikdy nebudete dost připravení“, měli jsme to opět trochu zajímavé. Že si Ulterior zapomněli kabel ke zvukové kartě, jsme díky úzké spolupráci se slovenskými kolegy (díky, Marklyne!) už věděli. Takže když kapela, kondičně notně podlomena předchozím divočením v bratislavském SubClubu až do rána, dorazila do Prahy, byli jsme již na tuto situaci vybavení. Co ale čert nechtěl, po sestavení aparatury, zvučení a další půlhodině pátrání po zdroji podivného hluku se ukázalo, že náhradní kabel bohužel není úplně v pořádku. I nastalo dobrodružství.
Nevím, jakou máte zkušenost se sháněním „6pinového firewire kabelu“ v centru města v pátek o půl sedmé večer, ale pokud byste se snad náhodou do této situace někdy dostali, Sam pro vás má vlastníma nohama prošlapanou zkušenost, že snad v žádném elektru ani velkém obchodním domě v okolí dvou kilometrů neuspějete. Ještě, že na koncerty chodí i muzikanti, a tak nás kolega Mike z Mindway (děkujeme!) mohl zachránit.
Ale dost už pohledu zpoza pódia a podívejme se raději na to, co se dělo na něm. Ulterior tu totiž v pátek rozhodně nebyli jedinou hvězdou večera, neboť prvním bodem programu bylo uvítání tuzemských Phosgene Girls opět v Praze a při té příležitost i pohřeb jejich nové desky „Sunlight Hero“.
Ti, v klasické sestavě xhurk 336 Blackotta (basa), TourChess Schwarzotta (kytara), po křídlech kryjících vokální jádro Al Chymista Czernotta a Sunja Nera spustili svůj set lehce před devátou. Hned od začátku příjemně překvapil zvuk, který se vlastně dost blížil vyznění Phosgene Girls tak, jak je známe i ze studiové novinky. Právě z ní do nás čtveřice nasolila mimo jiné i ty největší hity jako „Occupant Oppressor“ nebo „Morning Star“, aby po klidnější „Leondragon“ dala prostor minimalistické elektronice a jen zpívajícímu duu. A hned bylo jasné proč.
Vládci strun od Phosgene Girls mezitím přinesli na pódium krásně udělanou rakev, přizvali frátera a k němu i otce zvuku, zodpovědného za „Sunlight Hero“. S tím pohřbem to tedy kapela vzala doslova – i s (ač trochu nervózním a proto možná i malinko zbytečně rychlým) proslovem „duchovního“ nad rakví, vzývajícím Světlo, a házením růží na rakev. Pravda, celá tato obřadná kratochvíle se seběhla poměrně svižně, takže asi ne všichni v sále (zejména cizinci a nezasvěcení) úplně chápali, co se vlastně na stage děje. Ale jak se říká u nás v redakci „ale tak to nevadí.“
Nechme tedy mrtvé spát a zároveň přejme debutu Phosgene Girls dlouhý a produktivní život. O ten se ale zřejmě bát nemusíme, protože kapela publiku představila svůj nový materiál, který opět potvrzuje kvality tohoto uskupení jako „temných hitmakerů“, jejichž silné melodie fungují i na první poslech a jen tak se neoposlouchají. Nejen DJ Nephilimovi pak udělalo radost zařazení velmi netradiční skladby „Nanocycles“, která zakončuje i desku.
Všechno dohromady pak jasně vysvětluje, proč se kapela musela ještě jednou vrátit na pódium, aby dala přídavek. A to, i když se chvílemi tak trochu zdálo, že se Phosgene Girls necítí úplně ve své kůži – ale zbytečně. Dostali jsme dobrý zvuk, sehranou kapelu, silné melodie i potvrzení pěveckých kvalit obou protagonistů, což bývá u mnoha kapel kamenem úrazu.
Pokud byste teď čekali standardní bleskové přestavění pódia a set Ulterior, museli jste si chvilku počkat, protože technickým ještě komplikacím nebyl konec. Asi i proto nakonec kapela musela udělat o půl jedenácté kratičkou zvukovou zkoušku přímo před zraky publika, aby vše hrálo tak, jak má.
A stálo to za to. První dva, tři tracky sice byly malinko poznamenány (vzhledem k okolnostem naprosto pochopitelným) laděním zvuku, ale zejména druhá půlka Ulterior už zněla přesně tak, jak měla – syrová, řezavá, křičivá, hlasitá, intenzivní. Pan zvukař se vytáhnul.
A kapela? Držela pohromadě jako betonový kolos velkoměsta, basák Mickey svým buldozerovým zvukem hrnul nahuštěné elektronicko-analogové (ač zdánlivě protimluv, přesně tak to znělo) bicí a přes to všechno řičely Paulovy kytary a Bennovy syntetizátory. Smršť. A do toho Honey, který suverénně přesvědčil všechny případné pochybovače, jak dobrým zpěvákem vlastně je. A je.
Už od úvodní novinky „The Locus of Control“ se dav nechal vtáhnout do varu a se sypačkami typu „Sister Speed“ pod pódiem pěkně přituhovalo. Intenzivní set přitáhnul dokonce i posluchače z jiných pater Chapeau, která onoho večera patřila dubstepu. Pravda, to s sebou neslo i přeci jen trochu odlišné fanoušky a jiné mravy, takže jsme například po chvíli museli vysvětlovat nadšenému návštěvníkovi, že není slušné blýskat umělcům z 30 centimetrů do obličeje foťákem a že ne, že se s ním během koncertu zpěvák určitě nebude chtít vyfotit.
Ale k čemu se zabývat takovými detaily, když tu máme skladby jako „Dream Dream“, „Psychic Chic“ nebo Missionovskou „Big City Black Rain“. Z chystané novinky jsme dostali také několik ochutnávek, mimo jiné i nekompromisně valivou zabíječku „Body Hammer“ a na závěr už téměř hymnickou „Sex Cars Sex War Sex“. Stejně jako Phosgene Girls, asi ani Ulterior nečekali, že by ještě došlo na přídavek, ale nakonec je pětiminutové nepolevující volání fanoušků donutilo posbírat zbytky energie a počastovat dav ještě jednou skladbou. Na minutu přesně o půlnoci (jak stylové) už ale bylo po všem.
A to bohužel doslova, neboť avizovanou afterparty s DJem Ianem P. Christem, který přijel až z Berlína, bohužel nebylo možné nakonec ani přes několikeré přímluvy dodržet. Komunikační šum uvnitř klubu totiž způsobil, že celý pátek měl ve všech třech patrech patřit dubstepu a z toho se uhnout nedalo. Bohužel se nepovedlo na poslední chvíli ani zajistit náhradní prostor (ač Pavel srdnatě obíhal všechny možné K4 a další spřízněné podniky), takže nakonec nezbývalo než dopít, pobalit kapely a jít se bavit o dům dál.
Naštěstí to (i přes všechny ostatní překážky) ale snad nikomu nijak výrazněji nezkazilo dojmy z večera a můžeme tak i nadále žít z energie, kterou v Chapeau Rouge jak Phosgene Girls, tak Ulterior, ale i řady posluchačů zanechali. Jasně, určitě mohlo přijít o dvacet lidí víc, ale na druhou stranu i tak šedesátka lidí, namíchaných z různých subkultur, vytvořila atmosféru, která ten náš letošní koncertní běh krásně uzavřela. A to se do nové sezóny počítá.
Fotoreport najdete v naší galerii.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.