Je jednou z nejdůležitějších postav berlínské gotické scény. Šéfredaktor druhého nejstaršího německého gotického magazínu. Skoro dvacet let pořádá přední žánrové akce a hraje jako DJ. Kdo? Naprostý srdcař a oddaný milovník Sisters of Mercy, Thomas Thyssen. Je nám ctí, že přijal naše pozvání a přijede zahrát premiérově do Čech na PGT. A abyste si jeho přítomnost vychutnali, představíme vám Thomase v zajímavém rozhovoru. V prvním díle byla řeč o jeho příchodu ke gotice, Sisters, srovnání současné berlínské scény s londýnskou v 90., české a slovenské scéně pohledem z Berlína, zásadních akcích, srovnání Schwarze Scene s undergroundem a v neposlední řadě i stavu gotiky na berlínských tocích...
CZ SANCTUARY: AHOJ THOMASI, JAK SE MÁŠ?
Thomas Thyssen: Vlastně se mám moc dobře, i když jsem dneska měl velmi, velmi dlouhý a rušný den v kanceláři – domů jsem se dostal dost pozdě, a to i když jsem vstával fakt brzo. Teď jsem prostě jen šťastný, že jsem zase doma (smích).
CZ SANCTUARY: TO CHÁPU, TO ZNÁME VŠICHNI. A KDYŽ JSME U TOHO SLOVÍČKA „ZNÁT“ – NEBER SI TO VE ZLÉM, ALE URČITĚ SE MEZI NAŠIMI ČTENÁŘI NAJDOU TACÍ, KTEŘÍ MOŽNÁ NEZNAJÍ TEBE. NEVÍ TŘEBA NIC O TVÉM HRANÍ, O TVÉ REDAKTORSKÉ ČINNOSTI, ORGANIZOVÁNÍ AKCÍ A PODOBNĚ. CO KDYBY SES JIM TEDY TROCHU PŘEDSTAVIL? JAK SE VLASTNĚ VŮBEC DOSTAL KE GOTICE…?
Thomas Thyssen: Všechno to začalo roku 1989, kdy jsem byl ještě malý a rodiče odjeli na víkend pryč. Tehdy poprvé mne dostal na povel můj starší bratr, ale samozřejmě, místo toho, aby se o mne staral, sezval všechny kamarády k nám domů a udělal veliký mejdan, kde se všichni opili a podobně. Mně můj bratr vždycky připadal hodně zajímavý, protože nosil takové velké účesy, velké kalhoty, špičaté boty a podobně. Sice mi to vlastně přišlo celkem normální, protože to byl přece jenom můj brácha, ale zničehonic byl takových lidí plný rodičovský dům! Poslouchali hlasitou hudbu, bavili se a já seděl ve svém dětském pokoji a doslova jsem se bál vyjít ven – stačilo pootevřít dveře a viděl jsem tyhle individua celé v černém posedávat u nás na podlaze a opíjet se.
A pak jsem najednou zaslechl nějakou písničku, která byla v němčině, protože jsem samozřejmě tehdy ještě anglicky neuměl – konečně kousek, jemuž jsem rozuměl. Byla to „Marian“ od Sisters of Mercy – ta část, kdy Andrew Eldritch zpívá Marianně německy „"Kannst du mich schreien hören, ich bin hier allein" (Slyšíš mne křičet? Jsem tu sám – pozn. Ez) a já si řekl: „Wow“. To doopravdy upoutalo mou pozornost, pak se mi o té skladbě dokonce i zdálo, aniž bych pochopitelně věděl, co to je.
Počkal jsem si na nejbližší vhodnou příležitost, kdy bratr nebyl doma, vplížil se do jeho pokoje a prohrabal mu jeho masivní sbírku desek a kazet. Nevěděl jsem, jak se ta píseň jmenovala a ani od koho je a nevím, jestli to byla šťastná náhoda, ale už i v tom v útlém věku se mi na první pohled zalíbily obaly zrovna Sisters of Mercy (smích). Podle toho jsem si tedy vybral alba „First and Last and Always“ a „Floodland“, přinesl si je dolů do obýváku, kde míval náš táta věž. Probíhal jsem písničky jednou za druhou a pak, na pátém místě „First and Last and Always“ tam byla – „Marian“. Měl jsem obrovskou radost. Zkopíroval jsem si obě desky na kazety… a od té doby už můj život nikdy nebyl jako dřív.
A to myslím doslova, protože v tomhle věku většina dětí poslouchá takový ten umělý teenage pop a to je část života, která mi tak úplně utekla. Tou dobou už jsem totiž byl úplně pohlcený hudbou Sisters, kteří se stali mou velmi oblíbenou kapelou… a tou zůstali až dosud.
The Sisters of Mercy - Marian
CZ SANCTUARY: TAK TO JE STYLOVÉ, ŽE ZROVNA SISTERS BYLI TÍM SPOUŠTĚČEM…
Thomas Thyssen: … ano, to byli, rozhodně. Myslím, že bych dokázal zazpívat každičkou jejich skladbu i pozpátku (smích). Mám masivní sbírku desek, všech bootlegů, za které jsem v posledních 20 letech utratil zatraceně moc peněz (smích). A samozřejmě, když jsem je kdysi dávno viděl úplně poprvé živě, byl jsem z toho úplně unešený, i když nemám problém přiznat, že už nepatří mezi nejlepší koncertní skupiny na světě.
Ale přestože jejich kvalita v průběhu let tak trochu upadá, vypravím se na ně pokaždé, když je příležitost. Asi i proto, že mi doslova připomínají mé dětství a zůstávají pro mne asi tím nejsilněji zapuštěným hudebním kořenem. Jasně, že jak jsem se nořil stále hlouběji do celé téhle scény, tím více jsem objevoval skupin, které jsou pro mne také důležité. Ale žádná pro mne nebo můj hudební vývoj nebyla důležitější než The Sisters of Mercy – nikdy.
CZ SANCTUARY: TOMU ŘÍKÁME ODDANOST. ALE POJĎME SE PODÍVAT TROCHU VÍC DO SOUČASNOSTI, KDE FUNGUJEŠ JAKO JEDNA Z VELMI DŮLEŽITÝCH POSTAV BERLÍNSKÉ GOTICKÉ SCÉNY. O BERLÍNSKÉ HUDEBNÍ SCÉNĚ SE TEĎ ŘÍKÁ, ŽE JE STEJNĚ ŽIVÁ A KREATIVNÍ, JAKO BÝVALA TA LONDÝNSKÁ V DEVADESÁTÝCH LETECH. VIDÍŠ TO STEJNĚ?
Thomas Thyssen: Ani nevím. Jezdil jsem do Londýna před deseti lety a pak asi před šestnácti, kdy se ještě nedělaly ty nízkorozpočtové lety, ale dopravovalo se tam autobusem. To jsme se tam vypravovali na gothic rockové kapely, které se většinou do Německa nedostaly – byli jsme tam na Rosetta Stone nebo Vendemmian, Die Laughing, Emma Conquest a dalších formacích. To bylo velmi, velmi zajímavé období, zhruba těch 16 let zpátky. Pak, asi před deseti lety, začátkem století, jsem na tamní scéně zaznamenal rozvoj žánrů jako electroclash – ten tam mezi lety
To, co se teď děje v Berlíně, jde jenom těžko srovnávat s Británii v devadesátých letech nebo na přelomu tisíciletí. Myslím, že zdejší scéna je celkem malá, ale zato se o trochu víc otevřela novým pohledům, zbavila se předsudků a žánrových omezení.
Kdybyste se mne tedy zeptali, jak se daří gotice v Berlíně, asi bych musel říct, že už tu žádná velká scéna není. Máme tu ale příliv nových a mladších lidí, kteří se uchytili bez všech těch klasických postojů: „Já poslouchám jenom elektronickou hudbu / já poslouchám jenom gotiku / já jenom středověk“ nebo cokoliv jiného – oni prostě poslouchají jakoukoliv muziku, která se jim líbí. Dokážou díky tomu i spolupracovat a vytvářet také vlastní hudbu. Máme tu tedy tuny a tuny velmi kreativních mladších kapel/umělců/performerů – většinou elektronického žánru. Asi je to kvůli tomu, že je to pro muzikanty levnější a snazší způsob, jak dělat hudbu. Pokud třeba neumíš moc hrát na kytaru, tak to většinou nezní moc dobře, ale (když to trochu přeženu) každý umí udělat „píp, píp, píp“ na syntetizátoru (smích).
Takže jsou to tady zajímavé časy, ale nemyslím si, že by zdejší scéna měla cokoliv společného s čistě gotickou, čistě wave nebo čistě elektronickou scénou. Spíše je to takový klokotající kotel mnoha různých lidí a vlivů, protože Berlín je tak multikulturní město. Třeba minulý víkend jsem šel v pátek a v sobotu ven a potkal lidi z Portugalska, z Francie, ze Států, ze Španělska, z Anglie, z Nizozemí a z Polska – tedy z těch, které si pamatuji. Ti všichni tu buď žijí, nebo přijeli na návštěvu. Je to velmi organický proces, neustále v pohybu s minimem stagnace – alespoň v naší části scény. A to je moc dobrá věc a pravděpodobně i důvod, proč lidi z vnějšku považují Berlín za tak ohromně kreativní místo. Je to poměrně malý okruh lidí, ale děje se tu toho dost, to ano.
CZ SANCTUARY: TÍM JSI I TROCHU NAKOUSNUL NAŠI DALŠÍ OTÁZKU – JAKÉ JSOU V BERLÍNĚ VZTAHY MEZI JEDNOTLIVÝMI SUBŽÁNRY V RÁMCI SCÉNY? PODLE MÉDIÍ MÁTE V NĚMECKU JEDNU VELKOU SCHWARZE SCENE, ALE PODLE NAŠEHO SOUDU JSOU TŘEBA VAŠE AKCE O NĚCO UNDERGROUNDOVĚJŠÍ…
Thomas Thyssen: Upřímně nemám moc ponětí, jak se daří „mainstreamové“ Schwarze Scene v Berlíně. Jednou, dvakrát do roka je tu taková větší, mainstreamovější party, ale já už tam ani nechodím, protože pokaždé, když se tam vypravím, se strašně nudím (smích). Většinou proto, že se mi nelíbí hudba a moc lidí už tam neznám.
Ale abych se vrátil k vaší otázce o podžánrech. Asi se na to nejde dívat očima nás, lidí přes třicet, kteří jsou v subkultuře nějakých patnáct, dvacet let a jsme už v mnoha ohledech daleko paličatější než ti mladší, kteří se zničehonic objevili na scéně. Mám pocit, že oni tolik neřeší žánry, jako jsme to dělávali (a někteří stále ještě děláme) my.
Když hraje minimalistická skladba z roku
Tohle zjištění stálo i za založením našich večírků Ceremonies, které děláme s Ianem P. Christem. V průběhu let jsme totiž udělali už veliké množství parties, určených jedné konkrétní skupině lidí – třeba čistě gothic rockovou party nebo minimal-wave party. A to nás začalo už po čase trochu nudit, takže jsme si řekli, že zase chceme míchat styly, aniž bychom ale příliš zabředávali do mainstreamu. Existuje totiž spousta dobré nové hudby, ať už je to elektronika, kytarová muzika nebo i hudba akustická, která si zaslouží být hrána a kterou mainstreamová (dokonce i ta gotická) média přehlížejí.
Celý koncept Ceremonies mohl pravděpodobně zafungovat jenom v Berlíně, kde jsou na to lidé dost otevření. Třeba v západním Německu – odkud pocházím a kde jsme spoustu let dělali akci Pagan Love Songs, což byla party v podstatě jen o gothic rocku a post punku – by to nezafungovalo. Lidi tu zestárli a přišlo jenom málo nových lidí. Tady v Berlíně je ten vliv mladších gotiků o dost znatelnější, což je dobře, protože Tě to stále udržuje ve střehu. Ve mně to taky pěstuje zájem o nové věci – když jdu třeba v pátek na koncert tří kapel, z nichž znám akorát jednu podle jediné písničky, kterou jsem slyšel na jejich Facebook profilu, je to pro mne zajímavé. Jsem tam, vůbec nic nečekám a najednou mne něco v pozitivním smyslu naprosto odpálí. Takže jdu po koncertě za muzikanty a zjistím, že je jim třeba jenom devatenáct, tak vždycky říkám: „Sakra, vždyť bych mohl být Tvůj otec!“ (smích).
A to je prostě dobře a to mne pořád baví na tomhle městě i na celé téhle…. Já mám trochu zábrany tomu říkat přímo „Scéna“, protože kdyby ses těch mladých lidí, kteří chodí na tyhle akce, zeptal, jestli se cítí být součástí nějakého určitého hnutí, podle mého by Ti řekli, že ne. Oni prostě chodí do klubů a na akce, kde se podle nich hraje dobrá muzika. Já tam chodím, protože je to skvělá hudba, kterou třeba neznám, a zatančím si na věci, které jsem předtím v životě neslyšel. Už to tu prostě není tolik o gotice/darkwave/EBM a industrialu, ale spíš o skvělé muzice.
CZ SANCTUARY: JAK JE TO TEDY S POČTEM FANOUŠKŮ NA SCÉNĚ? V NĚMECKU JICH PŘIBÝVÁ, NEBO SPÍŠ UBÝVÁ?
Thomas Thyssen: Zrovna nedávno jsme se s kamarády na toto téma bavili. Mnoho let zde počet fanoušků na scéně spíše klesal. Bylo to dáno tím, že scéna stárla, fanoušci už neměli tolik času na zábavu, parties a koncerty. Museli si najít stálé zaměstnání, založili si rodiny a část z nich nenávratně zmizela. Teď ale registrujeme novou silnou vlnu mladých, kteří se zajímají o to, co v Berlíně na gotické scéně děláme. Jsou to studenti, ale také velký počet turistů, kteří návštěvu města spojí s noční zábavou. Na parties teď není problém narazit na fanoušky z Japonska nebo Severní Ameriky. Asi je to dáno jistým haló, které o místních akcích běží přes všemožné sociální sítě. A skutečnost, že Berlín je relativně levné město, nám v tom rozhodně pomáhá. Jasně, máme tu partičku „tvrdého jádra“, která chodí v podstatě na každou akci, kterou uspořádáme. Ta je plus mínus neměnná, ale vedle ní je množství lidí, které se na akci objeví jen tu a tam. A tahle grupa lidí, alespoň podle toho, jak to sami vidíme na našich akcích, v poslední době roste.
CZ SANCTUARY: JAK V NĚMECKU VNÍMÁTE, CO SE DĚJE NA VÝCHOD OD VAŠICH HRANIC? JE NĚCO Z ČESKÉ NEBO SLOVENSKÉ GOTICKÉ SCÉNY, CO PRORAZILO I U VÁS?
Thomas Thyssen: Já se vždy snažil vnímat, co se děje v okolních zemích – a to nejen na západ od našich hranic. Nesoustředil jsem se pouze na to, co se upeklo doma. Už před patnácti lety, ještě v hlubokých fanzínových dobách, jsem byl v kontaktu s Maryem z The Last Days Of Jesus. Tenkrát jim vyšla recenze na jejich první demo ve fanzinu Fight Amnesia vedeným zpěvákem Into The Abyss Janisem Kalifatidisem. V dnešní době je situace úplně jiná. Nová muzika se na tebe valí hned po zapnutí počítače a je strašně těžké se v tom množství zorientovat, co je dobré, a co naopak nestojí za pozornost. Osobně se snažím kontrolovat co se kde děje.
Nejdůležitějším pomocníkem pro mě je v těchto dobách okruh cca 15-20 přátel, se kterými se znám už dlouhá léta. Vyrůstali jsme spolu, máme podobný hudební vkus, a jejich doporučení jsou pro mě velmi cenná. O víkendu pak vždy na akci spolu probíráme, co nás nejvíc zaujalo. Možná je to moje a Ianova úchylka, ale nás ani po letech nepřestalo zajímat, co se nového na scéně děje. A věřte, té dobré muziky vzniká opravdu obrovské množství. Člověk by byl hloupý, kdyby se soustředil pouze na Německou, Britskou nebo Americkou scénu. A taky nechápu takový ten postoj „všechno dobrý už bylo dřív nahraný, dnešní scéna stojí za starou belu“. To je taková trochu romantická projekce vlastního mládí, které ale doopravdy taky tak jedinečné nebylo – myslím po hudební stránce.
Dnes je tak jednoduché se dostat k nové muzice. K dobré muzice. Jiné, ale to je dobře, protože se nepíše rok 1995, ale
CZ SANCTUARY: KTERÉ MÍSTO BYS DOPORUČIL NAVŠTÍVIT, KDYŽ SE NAPŘÍKLAD FANOUŠEK Z ČECH DOSTANE DO BERLÍNA?
Thomas Thyssen: Situace v Berlíně je taková, že v poslední době zavřeli spoustu klubů, které fungovaly poměrně dlouhou dobu. Je to dáno demografickým vývojem ve městě, kdy čtvrti, hlavně ty v blízkosti bývalé zdi, které dříve byly plné mladých lidí, studentů, umělců nebo kapel, dnes stárnou a nájem je zde vyšší a vyšší. Lidé, kteří zde dnes žijí, mají jinou představu o tom, jak by to mělo pod jejich okny v noci vypadat. Dříve poklidní sousedé klubů si náhle začali na noční pořádek ve svém okolí stěžovat a to značilo většinou rychlý konec. Na druhou stranu se zde objevila celá řada nových menších prostor, některé z nich fungují trochu na pololegální bázi v undergroundovém režimu, takže tam party fungují pouze nárazově.
Pokud mám ale zmínit místa, která fungují pravidelně, pak nesmím vynechat asi jeden z největších pravidelných, opravdu čistě gothic rockových večírků, který se jmenuje Blüthenrausch, který probíhá jednou za tři měsíce v klubu VCF. Pokaždé sem dorazí okolo 400 návštěvníků a je důležité si uvědomit, že tahle párty je zaměřená na starou klasiku. Tady nic žánrově nového neuslyšíte, možná jeden track z nového tisíciletí a to pak půjdete mocně zapít na bar. Další párty probíhá už asi 19 let každé pondělí v klubu Dunckera šéfuje jí DJ Orlög. Ten rád míchá styly. Uslyšíte zde apocalyptic folk, power noise, minimal music, EBM, ale i gothic rock, death rock nebo postpunk. V létě je tu docela natřískáno turisty, ale během roku je tu příjemně. Ian P. Christ ve stejném klubu pořádá Death#Disco večírky, které jsou přesně akcí mojí krevní skupiny, protože se snaží míchat staré s novým a nikdy zatím z toho nebyla hudebně podprůměrná záležitost. Pokud budete v Berlíně v době konání Death#Disco, tak dorazte, určitě nebudete litovat.
O Duncker klubu hovořím pochvalně i z toho důvodu, že zde mám možnost dělat svojí Ceremonies párty. Neříkám to z toho důvodu, abych se chlubil, ale protože v posledních třech letech sem chodí velmi příjemné publikum. Tohle jsou moje hlavní doporučení.
Vedle toho je ale ještě hromada dalších akcí. Jen v rychlosti zmíním třeba Factory Party, která probíhá už téměř dvacet let každý poslední pátek v měsíci v prostoru Slaughterhouse. Zde dostanete nálož osmdesátkové a devadesátkové temné hudby, gotiky, synthpopu nebo Neue Deutsche Welle v příjemném prostředí s dobrou atmosférou. Angstpopje oproti tomu nepravidelný večírek zaměřený na minimal electro a cold wave. Vedle toho je hromada dalších večerů zaměřených na industrial, powernoise nebo witchhouse, které kombinují koncerty a s DJingem. Dost večírků nemá stále místo, pokaždé se stěhují z jednoho klubu do druhého a je těžké, pro člověka, který není dobře informován, vystopovat, kde právě probíhá. Děje se toho opravdu hodně.
CZ SANCTUARY: JAKÉ INFORMAČNÍ KANÁLY SE VYPLATÍ SLEDOVAT?
Thomas Thyssen: Nejlepší je být kamarádem DJů na Facebooku, protože jsou nejlépe informovaní (smích). Vedle toho ale existují stránky Das Schwarze Buch (www.dasschwarzebuch.de), kde je malý kalendář akcí, které právě v Berlíně probíhají, včetně těch mainstreamovějších. Dále na internetu najdete online fórum Schwarzes Berlin (www.schwarzesberlin.de) kde jsou aktuální žánrové akce ve městě také jednoduše k dohledání. Tento týden je v Berlinu pěkně zima, okolo 16 stupňů, což z města nedělá zrovna ideální místo k návštěvě. Když ale Berlín navštíví pravé léto, mohu návštěvu naší metropole pouze vřele doporučit.
Pokračování příště...
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.