Ezechiel | 03.08.2009 07:56
Třetí a poslední část našeho reportového seriálu, mapujícího letošní Castle Party.A je tu neděle, opět startující do pošmourného dne, hrozícího studeným větrem a deštěm, který na nás před dočasnými přístřešky také čekal. Ani vlhko a zima však nezabránila některým návštěvníkům festivalu řádit celou noc, a tak se někteří z nich stále ještě mátožně potáceli mezi stany, připomínaje uplynulý zombie walk. Počasí se po poledni nakonec přeci jen umoudřilo, ukázalo i nějaké ty sluneční paprsky, a tak nám nic nestálo v poslední letošní cestě na hrad. Není ovšem kam spěchat, neboť si otevírající německou electrotrojici Head-less velmi dobře pamatujeme z jejich pražského, nepříliš vydařeného předskakování VNV Nation přede dvěma lety. Na základě těchto zkušeností tedy dorážíme před hlavní stage až na show osmnáctileté francouzské kurtizány Jacquy Bitch.
Tu tvoří čtveřice Jacquy (zpěv), Vox (kytara), Alien Marteens (basa), Charly (bicí), a už jen na základě jejich image mohl každý jen trochu zkušený posluchač poznat, kterým stylem se bude následující půlhodinka ubírat. Chybět nemohli ani všichni (tzn. asi tak deset) na Castle Party přítomní deathrockeři, kteří (stejně jako v sobotu na Joy Disaster) obsadili první řady. Zpočátku se Jacquy Bitch drželi spíše klidnějších temp a deathrockového feelingu s občasnými tvrdšími kytarami, kterému dominoval Jacquyho vokál, ošetřený různými efekty (chorus, pitch-shifter a další). S přibývajícími minutami se však v setu čím dál častěji prosazovaly i další zvukové prvky, včetně varhan, a možná i trochu překvapivých tanečnějších syntetizérových linek, které řádně přiložily pod vroucí kotel. Hrálo se samozřejmě nejvíc z poslední desky "Stories from the Old Years", ale nechyběly ani starší songy. Rozhodně velmi příjemné vystoupení, kterému nelze příliš co vytknout.
Jacquy Bitch - Mjolnir (live at Castle party 2009)
O stoosmdesátistupňový žánrový obrat se postaral Solar Fake, sólový projekt Svena Friedricha, který den předtím žhavil bolkowské pódium coby frontman znovuoživených Dreadful Shadows. Bokovka Solar Fake však nemá s rockovým základem Dreadful Shadows, či jejich pokračovatelem Zeraphine, pranic společného, neboť kráčí stezkami písničkové elektroniky. Příjemným electropopovým melodiím Svenův vokál vyloženě slušel, ačkoliv o nějaké progresivní díře do světa hudby nemůže být řeči, stejně jako o hutné zvukové stěně. Již podruhé během dvou dnů se tedy s kolegy shodujeme, že usměvavý pan Friedrich naživo rozhodně neurazí, ale ani nenadchne, a to i přes poměrně povedenou předělávku „Creep“ alternativců Radiohead, zabalenou do syntetičtějších peřinek.
Solar Fake - The Shield (live at Castle Party 2009)
A u alternativního rocku máme ještě chvilku zůstat s polskými N.O.T. Ve formaci byste sice našli lidi ze spolků jako Cool Kids of Death, nebo Aggressiva 69, ovšem po pár minutách „takových celkem normálních songů“ začínají nohy bolet, a tak je čas trochu nabrat energii odpočinkem. Zvlášť, když jsou dalšími pány v řadě domácí Deathcamp Project, které i v našich končinách známe velmi dobře. Na dvojici Void (zpěv, kytara) a Betrayal (basa, elektronika) je poznat za osm let působení na scéně vyhranost a poměrně jasný hudební názor, míchající prvky gothic rocku, deathrocku, darkwave a elektroniky. To relativně funguje jak na deskách (třeba poměrně zdařilém, rok starém debutu „Well Known Pleasures“), tak při prezentaci těchto písní naživo, včetně singlové klubovky „Rule and Control“. Pokud jste vystoupení Deathcamp Project na Castle Party nestihli, nezoufejte, v září budete mít možnost vidět tuto partičku i v Praze.
Posledním zdržením před silnou trojici nedělních headlinerů má být polská metalová partička Artrosis ze Zielone Gory, jejíž vystoupení si naše výprava nechává po předchozím poslechu některých songů z internetu s klidným svědomím utéct, a vydává se na svačinku.
Slunce pomalu zapadá a my se natěšeně vracíme do hradu za KMFDM. Ačkoliv jsme Saschu Konietzka letos měli tu čest vidět již několikrát, pokaždé se jednalo o kvalitní zážitek, a tak není důvodu, proč si ho nechat ujít, pro změnu pod širým nebem. Škoda, že je začátek koncertu vinou technických problémů neustále natahován, osazenstvo Castle party je však trpělivé, a vyčkává. Konečně jsou komplikace zažehnány a celá parta může za pompézní fanfáry nastoupit na pódium. Bubeník Andy Selway, kolem jehož soupravy se technici motali téměř čtyřicet minut, si nestačil před hraním ani odskočit, a tak po první písni koná svou potřebu přímo zezadu z pódia. Nekompromisní zvuk, muzikantský fortel a nasazení masakruje nejen přední řady, a časová proluka je rázem zapomenuta. Indusrocková legenda zkrátka stále funguje věk/nevěk, děti/neděti. I na Castle Party se hrálo hlavně z desek „Blitz“ a „Tohuvabohu“, špikované pár hitovkami. Na ty největší, přídavkové, však v návaznosti na předchozí zpoždění už nemá přijít řada. Škoda, tenhle koncert rozhodně patřil k těm zábavnějším, které jsme letos na hradě Bolkow měli možnost slyšet.
KMFDM - Tohuvabohu (live at Castle Party 2009)
Technické problémy a s tím související čertovské zdržení se samozřejmě přelévá i na další bod hudebního menu (a pro mnohé i pravé headlinery nedělního setlistu), německé Diary of Dreams Adriana Hatese. Koncertní sestavu Hates- Gaun:A- D.N.S. na Castle Party doplnil i Daniel Myer z Covenant, a ne náhodou. Právě Myer se totiž podílel na produkci zatím poslední desky DoD „If“ z března tohoto roku. Z tohoto alba zaznělo (celkem logicky) nejvíce písní, na přetřes však přišly i starší desky, jako „Nekrolog 43“ (včetně hitu „Plague“), či „One Of 18 Angels“. Pánům je nutno přiznat, že i přes temnější a poklidnější tempa skladeb a průtahy se začátkem dokázali udržet atmosféru a přidat své dobře ozvučené hudbě (z desek někdy možná až příliš klidné) příjemnou porci energie nádavkem. Škoda, že tou dobou už do kostí nemilosrdně zakusuje své ostré tesáky zima, a i přes několikerou vrstvu oblečení se vnímání venkovní teploty pohybuje na hranici snesitelnosti. Situaci zhoršuje prohlášení poslední oázy s tekutinami, že „herbatka (čaj) došla“ a nekonečné čekání na poslední kapelu letošní Castle Party, belgické Front 242.
Diary of Dreams - Chemicals (live at Castle Party 2009)
Už prodleva u Diary of Dreams dávala poměrně jasně vytušit, že Patrik Codenys, R23, Daniel Bressanutti. a Jean-Luc De Meyer nemají šanci začít dle plánu, tedy o půlnoci. Po čtyřiceti minutách zmrzlého postávání již ztrácíme trpělivost a chlácholíce se tím, že jsme stejně Front 242 viděli nedávno v Praze, vydáváme se úprkem směrem ke klubu Hacjenda. Právě zde totiž již od půlnoci duní set našeho kolegy DJ Nephilima, který rozhodně nechceme prošvihnout. Naši přátelé z Batcave.pl, kteří mají zdejší Bats Night na svědomí, nelenili a vyzdobili klub po svém, což v kombinaci s narvaným parketem, a poctivými gothic/deathrockovými vypalovačkami rychle vyhání mráz z těla. Zodpovědná část naší výpravy se ještě naposledy vydává do hradu, aby pořídila pár fotek F 242, a pak už zbývají jen drinky, tanec a kvalitní hudba.
Ve dvě ráno převzala po Nephilimovi místo u mixážního pultu DJane Polina z NY Decay, která však během tří minimal-wave skladeb taneční prostor spolehlivě vyklidila s úsměvem a slovy: „Nerada hraju pro moc lidí“. Jelikož už to tedy letos na mejdan až do rána příliš nevypadá, je čas odebrat se do kempu a pokusit se sebrat poslední zbytky energie k zahřátí promrzlých těl. Přesto usínáme, a ráno i opouštíme městečko Bolkow s pocitem, že to všechno stálo za to; unavení, leč natěšení na další ročník této ojedinělé třídenní party.
Závěrem několik poznatků z Castle party 2009:
- Samozřejmě, že je hudební vkus věcí jednotlivce, ale téměř se všemi dotázanými jsme se shodli, že by se nám v dramaturgii příštího ročníku líbilo méně metalově orientovaných spolků ve prospěch relevantnějších skupin.
- Chvályhodné a velmi praktické je rozhodnutí produkce rozdávat brožurky s programem, který tak má člověk vždy při ruce a nemusí si sám tisknout, nebo pamatovat časy kapel, které chce vidět. Příjemným bonusem byl i výherní kupón na CD kompilaci.
- Rozhodně se neztratilo ani WiFi připojení zdarma na hradě, ačkoliv jej asi využil jen málokdo (kdo by se tahal na koncerty s notebookem).
- Větru, dešti, a teplotám zkrátka neporučíme, a v případě open air festivalu a nocování v kempu může počasí poměrně razantně promluvit do toho, jak si jedinec celou akci užije. Za všechny kolegy, kteří aktuálně leží doma s chřipkou, či angínou tedy doufejme, že se příští rok můžeme těšit na trochu rozumnější klimatické podmínky.
- Nárůst našinců v Bolkowě se milou geometrickou řadou rozrůstá rok od roku - tedy už žádné překvapené reakce polských kolegů typu: „Cože, u vás se taky něco děje?“ Doufejme, že tento pozitivní trend vydrží a i nadále poroste. Ostatně, účast na zahraničních festivalech může naší scénu v mnohém velmi obohatit, což si zjevně uvědomuje čím dál více lidí.
- Stejně tak si čím dál větší počet "civilistů" uvědomuje vizuální potenciál gotického festivalu, a tak se (na rozdíl od předchozích ročníků, kdy jste na místní obyvatele narazili jen v jejich obchůdcích) ulice hemžily rodinkami s dětmi, zuřivě fotografujícími účastníky Castle party jako na safari.
- Na druhou stranu, i přes nacpaný kemp jsme se neubránili pocitu, že je na hradě tak nějak méně návštěvníků, a to dokonce i během headlinerů, kdy se pohodlně dalo projít až poměrně blízko k pódiu. Zdali to bylo opět vinou počasí, nebo malým zájmem o živé projekty, se asi už nedozvíme...
Fotky kapel a lidí naleznete opět v našich galeriích, zbytek videí na CZ Sanctuary Youtube profilu.
Komentáře
Je tu někdo, kdo vydržel čekat na 242? Zajímal by mě názor na jejich vystoupení, případně obohacený o srovnání s show v Lucerně. Díky.
Hodně to bolelo, ale vydrželi jsme a stálo to za to. Nemám pravda s čím srovnávat, ale myslím, že to bylo povedené. Skvělá projekce, dobrý zvuk, nejsem si jistý playlistem, hráli skvělé věci jako Headhunter, zároveň srance typu Body to body, ale to je otázka vkusu. A když mi někdo vysvětlí, co vlastně myslí skladbou Welcome to Paradise, budu rád :-)
A taky myslím, že nejít na Headless byla chyba, příjemně mě překvapili.
taky bohuzel nesrovnam. jinak relativne slusne čitelny zvuk, zajimavejsi i mene zajimave projekce jak z demoscény, parici lidi na skoro polovine nadvori. krom klasiky Headhunter zahrali treba oblibenou Welcome to paradise, nebo Body to body.
a za sebe musim rict, ze zkraceni setu KMFDM mi ten hudebni prodlouzeny vikend radne zkazilo.
Me to teda otravilo maximalne, mackat se tam mezi polskejma nadavajicima fotografama v ty zime a porad,porad,porad a porad nic se nedelo...pred KMFDM s nabranym zpozdenim se alespon jeden z tech techniku uspesne pokousel zhavit publikum, ale tady proste nic - hrobovy ticho a zima :sad: Ale fakt je, ze ty dve skladby nez jsem plachnul na Nephiho zklamani z prodlevy dokazaly smazat..pustili se do toho minimalne stejne naplno jako v Lucerne
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.