Ještě předtím, než nás rakouský kvintet Whispers In The Shadow poctí svou návštěvou (pro ty, co neví, zahrají 12. října v Praze v Lidovém domě Kbely jako speciální host XIII. století), pojďme si víc povědět o jejich letošní albové novince „The Rites Of Passage“ – a rovnou dvojitým pohledem.
Whispers In The Shadow - The Rites Of Passage
Vydavatel: Solar Lodge (www.SolarLodge.de)
Pohled: Pavel Zelinka
Pro mnohé fanoušky je gotický rock vzpomínkou na zašlou slávu The Sisters Of Mercy, The Mission a dalších kapel. Jenže tento žánr nezemřel a má se stále čile k světu. Jednou z nejvýraznějších kapel v současné době je vídeňská pětice Whispers In The Shadow, vedena malý velkým mužem Ashleym Dayourem. Ten rozhodně nezahálí, a i když souběžně figuruje ještě v dalších skupinách (Code Divine, Icarus Syndrome nebo i sólově), dal vzniknout novince, která je inspirována čtyřmi alchymistickými fázemi transformace. „The Rites of Passage“ je jistojistě nahrávkou, která i přes jasně gothic rockové vyznění míří nejvíce do orientálních, world music nasáklých vod.
Jakoby se The Mission čelně srazili s Dead Can Dance a navíc Faith & The Muse. Spousta elektroniky, atmosférických okamžiků, ale přitom na druhé straně i mnoho momentů nesmlouvavě rockujících. Whispers In The Shadow se úspěšně vyhnuli úskalí snižujícího se tlaku jejich muziky, který řada kapel vyměnila za kroky do neznámého terénu. Krátce řečeno, Ashley a spol. experimentují, a přesto jsou stejně ohromující jako dříve. Zvláště začátek novinky nenechává nikoho na pochybách, že Rakušané budou na koncertu znovu strhující – podobně jako na akci „Goth Rock Over Prague“, která proběhla v loňském roce v Exitu Chmelnice.
Back To The Wound pak působí jako majestátní most mezi evropským rockem neznámými orientálními oblastmi, z jejichž koutů se následně vyvalí rituální The Tempest, podepřená perkusivní armádou a hostující Vic Anselmo (ta připomíná svým projevem nebožku Ofru Hazu). Wormwood Star je šťavnatou poctou ranému rukopisu Dead Can Dance, včetně čínského cimbálu yangqin, neodmyslitelně spjatého s Lisou Gerrard. Poté přijde na řadu už pár posledních skladeb, které se vrací k osvědčenému evropskému gothic rocku. Správně načasovaný návrat ke kořenům.
Pokud jsem vás těmito řádky navnadil vyrazit na koncert, sám za sebe slibuji, že se nemáte čeho bát. Ba naopak, dostane se vám prvotřídního žánrového zážitku. A nová deska „Rites Of Passage“ tomuto pozitivnímu přesvědčení jedině nahrává.
Hodnocení 85%
Pohled: Ezechiel
Citrinas (žloutnutí) označuje předposlední fázi alchymického Velkého díla, kdy neušlechtilá hmota (a zároveň i duše operatéra) zraje, zlátne a vstupuje do poslední etapy (rudnutí), aby byla zbavena veškeré nedokonalosti. Zakladatel analytické psychologie Carl Jung ji vykládá jako „zmoudření“. S těmito myšlenkami a vědomím náklonnosti vídeňských Whispers in the Shadow k okultní tématice tedy naprosto dává smysl, proč Ashley Dayour pojmenoval třetí díl konceptuální hudebního cyklu své kapely zrovna „Rites Of Passage“ (Přechodové obřady).
Tomuto „posouvání do nových rovin“, všudypřítomnému v textech, je podřízeno vše, včetně bookletu desky (špikovaného odkazy na Thelemu, Crowleyho, chaos magick, Lovecrafta a podobně) i úvodního intra „(Path 29)“. V něm slyšíme ambientním hlukem prorůstající hebrejskou recitaci z knihy Genesis, exorcistickou modlitbu či z invokace z obřadu Menšího pentagramového rituálu – zkrátka vše. Z kratičkého instrumentálního úvodu ladně vplujeme tajemnou náladou k velké epické otvíračce „The Rites of Passage“ s mocnými bicími a pěknými kytarovými vyhrávkami.
Whispers In The Shadow - The Rites of Passage (official promo video)
Pokud byste ale čekali, že následujících padesát minut strávíte opojeni výhradně atmosférickými, pomalejšími tempy, vyvedou vás následné nečekané vypalovačky „Words Made Flesh“ a „Call to Arms“ rychle z omylu. Ty také naprosto suverénně dokazují, že gothic rocku v podání Whispers rozhodně nesluší jen ztemnělé hloubání, ale i hybnější polohy. Třeba protiválečná „Call to Arms“ má v sobě snad až deathrockovou zběsilost a urputnost, což je rozhodně občerstvující. Tím se ostatně odhaluje i jeden z hlavních poznávacích prvků skupiny, který ji odlišuje od tradičních gothic rockových uskupení – Ashleyho hlas, zabíhající právě až k frenetickým polohám death rocku namísto klasického hrobového barytonového zaklínání typu Andrew Eldritch.
Zmínku si zaslouží i velmi dobrá a méně tradiční práce s kytarami, neboť kapele nestačí jen tradiční dvojka zkreslený/čistý zvuk, ale pracuje i s na rytmus usazenými tremoly až nebo téměř houslovým zvukem elektronického smyčce e-bow. Za to jim rozhodně patří palec nahoru.
Po rychlejší dvojici se noříme do orientálních, tribálních rytmických prvků spolu se skladbami „Back to The Wound“ nebo „The Tempest“. Kromě skvěle vybudované atmosféry zaujmou především cizokrajné nástroje a úžasné ženské vokály, ze kterých jde husí kůže po zádech… a při troše pozornosti se vše samo vysvětlí – hlas totiž patří lotyšské pěnici Vic Anselmo a evokace vzpomínky na jedinečnou Ofra Hazou (poznámka editora – obě recenze vznikaly nezávisle na sobě, takže na té Ofře asi něco bude) v tomto případě určitě není přehnaná. Pokud se vám líbily třeba etničtější polohy (snad jen „zatím“) poslední desky Faith and The Muse „:ankoku butoh:“, najdete v těchto skladbách Whispers in the Shadow pasáže, ze kterých nadšením polezete po zdi.
Pak už se ale vracíme ke klasičtějším gothic rockovým peckám (těm introspektivnějším i těm tanečnějším), které ovšem stále šperkují velké kotle, promyšlené plochy, orientální zvuky a perkuse, rytmické elektronické pady a chytré, drobné aranžérské ozdůbky. A v hypnotičtějších skladbách dojdeme až k téměř k hranicím Soporovské sféry , umocňované Ashleyho naléhavým voláním Šarlatové ženy či Světlonoše.
Pokud bychom tedy „The Rites of Passage“ srovnali třeba s mnohem klasičtějším stylem Merciful Nuns (čemuž je těžké se vyhnout, protože Whispers desku vydali u jejich labelu Solar Lodge a mají i společnou oblibu okultních témat), působí novinka Whispers o poznání barevněji a živěji, což jim rozhodně slouží ke cti. K produkci Artauda Setha se kapela výrazem přibližuje až s poslední věcí „Revealed As Light“, která sice na albu určitě má svoje místo, ale zároveň je dobře, že se tu ona přes osm minut plynoucí skladba objevila jenom v jediné inkarnaci.
Řečeno jednou větou, Whispers in The Shadow materializovali svůj vyzrálý, osobitý přístup ke gothic rocku do silného a originálního výsledku. V tomto ohledu je tedy i ono přirovnání ke třetí alchymistické etapě zrání/zlátnutí významově přesné. A už jenom z tohoto pohledu bude ona následná finální fáze určitě stát za to – stejně jako živé podání materiálu „The Rites of Passage“.
Hodnocení 85 %
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.