Rozhovor s Killing Joke – část prvá

jaz2012_1_sPřed pár dny se rozletěla do světa nová deska Killing Joke s až surově aktuálním názvem "MMXII". Je tedy nejlepší čas podělit se s vámi o rozhovor s Jazem Colemanem, kterého jsme odchytili přímo na poslechové party k desce. A že byl Jaz ve sdílné náladě a nabraného materiálu je mnoho, rozdělíme interview pro lepší přehlednost na dva díly. V úvodní části jsme s Jazem mluvili o traumatu nahrávání novinky, geopolitických hrozbách, Pátém světě a bodu singularity, ale i o soudržnosti kapelní rodiny a mystériu její tvorby, potřebě potravinové soběstačnosti a posunu pólů až ke kataklyzmatu, které podle Jaze úplně změní tvář naší planety, a mnoha dalších zajímavostech.

 

 

CZ SANCTUARY: AHOJ JAZI, DÍKY ZA TVŮJ ČAS A TAKY ZA NOVÉ ALBUM KILLING JOKE! UŽ TAKHLE NA PRVNÍ POSLECH JE VELMI, VELMI SILNÉ…

Jaz Coleman: Díky moc, rádo se stalo.

CZ SANCTUARY: A VÍŠ, ŽE TO NA TOBĚ BYLO I CELKEM VIDĚT? SPOUSTA MUZIKANTŮ TI ŘEKNE, ŽE SVÉ ZBRUSU NOVÉ ALBUM UŽ NEMŮŽE ANI SLYŠET, PROTOŽE HO POSLOUCHALI POSLEDNÍ PŮLROK POŘÁD DOKOLA, ALE TY JSI VYPADAL, ŽE SIS TEN POSLECH UŽÍVAL…

Jaz Coleman: No, řeknu Ti pravdu. Celý ten nahrávací proces byl tak traumatický, že jsme se ještě ten samý den po dotočení s Geordiem sebrali a odletěli na ostrov v Jižním Pacifiku. Tam jsem víc než měsíc nebyl schopný poslouchat vůbec žádnou hudbu. A vybrali jsme si zrovna tu „nejlepší“ dobu – nejdřív v té oblasti zuřil cyklón a pak zase bylo strašlivé vedro. Nakonec jsem začal být neklidný a odjel jsem jen pár dnů po Geordiem. Musíme se totiž chystat na koncerty i na vydání té nové desky, která vychází v tak bleskovém sledu po té předchozí.  Silnější, temnější, tak absolutně „2012“ – tady jsme, přímo uprostřed toho všeho.

Jen se podívej, připravují se na válku se sebou samými a následky, ke kterým může dojít… Bože, nedopusť, abychom někdy ve svých životech viděli vybuchnout jadernou bombu! Ale najednou tu tahle hrozná možnost je a může k tomu přeci jen dojít – je tu Čína, Rusko a další světové geopolitiky…

Tahle deska pro mne, ale věřím, že i pro ostatní, doopravdy zachycuje tohle rozpoložení. Co se teď děje, je to, že se čas zrychluje, jak se řítíme k eschatonu, k bodu singularity. Někteří ho odhadují na rok 2037, ale drtivá většina jej datuje na letošní 21. prosinec. Proto by mělo být záměrem všech lidí dělat věci, které mají smysl, realizovat svou vůli – tyhle věci jsou teď vůbec ty nejdůležitější. A pro všechny z nás je zázrak, že tu stále jsme a před pár týdny jsme oslavili 34. narozeniny Killing Joke, což je poměrně dlouhá doba, když se nad tím tak zamyslíš…

Ale vrátím se k desce „MMXII“. Když jsem byl pryč, neposlouchal jsem tedy žádnou hudbu a pracoval jsem na filmu o Killing Joke. Poprvé jsem album slyšel asi týden před pražskou poslechovou party a od té doby ho točím pořád dokola. Myslím, že jen za včerejší večer jsem ho musel slyšet tak třicetkrát. Z toho je asi cítit, jak hluboce mne tato deska ovlivňuje. 

Myslím, že to s ní bylo jako se vším u nás. Tím tajemstvím, díky kterému se hudba v Killing Joke píše sama, je konflikt. Není to souhlas, ale nesouhlas (záchvat smíchu). To je to tajemství, díky kterému zní zrovna takhle!

Ale stejně je to pro nás neuvěřitelná záhada. Víš, všechny ty věci, které mne doopravdy dojímají… Třeba letos na Vánoce, kdy jsme byli s Geordiem na pobřeží Nového Zélandu, zatímco Velkému Paulovi umřel otec, takže trávil svátky s Youthem. Takovýhle pocit rodiny jsem prostě neviděl v žádné jiné kapele. Kolik skupin, které spolu vydržely 34 let, spolu ještě jezdí na dovolenou? (záchvat smíchu) To je fakt úžasné, trávíme spolu daleko víc času než s vlastní pokrevní rodinou. A tohle celé je pro mne jedno veliké, neuvěřitelné, fantastické mystérium.

KillingJoke


CZ SANCTUARY: NÁS ZASE ZAUJALO, JAK ODLIŠNĚ ZNÍ NOVÁ DESKA OD PŘEDCHOZÍ „ABSOLUT DISSENT“. JE O DOST TEMNĚJŠÍ A ELEKTRONIČTĚJŠÍ….

Jaz Coleman: Zkus o tom uvažovat takhle – pokud Řecko definitivně padne, ovlivní to Čínu. A teď si vezmi, že v Číně utratí lidi přibližně 70 % svých platů za jídlo. Pokud půjde Řecko ke dnu, Číňané rázem budou muset dát ze svých platů 90 %, aby neumřeli hlady. To vytvoří občanské nepokoje, což povede čínské úřady k tomu udělat logický krok – začít válčit. Takže žijeme ve velmi, velmi nestálých dobách, a když si uvědomíme, že Čína má válečnou podporu Srí Lanky, Pákistánu i Barmy a Indie se už tolik nepřiklání k Západu, dojde nám, že najednou strategicky kontroluje celý region.  Geopolitika světa se tedy v těchto dobách rapidně mění, zejména kvůli tlakům na získání posledních zbytků přírodních zdrojů. A na pozadí toho probíhají všelijaké mezinárodní spolupráce bankéřů. A lidi se začínají probouzet. 

Ještě letos, dost možná ještě předtím, než lidi budou číst tenhle rozhovor, se řecká ekonomika zhroutí a my budeme mít před sebou další velkou hospodářskou krizi jako ve třicátých letech. A můj otec mi vždycky vyprávěl, jaké to tehdy bylo, když neměli dostatek jídla. On si to prožil. Ale lidi si to dnes neumí ani představit, jaké to doopravdy je… zatím. Ale myslím, že se z těch vyprávění dají vzít i nějaká poučení a na tyto časy se připravit. Třeba tak, že lidem, které milujete, to budete pravidelně říkat. Může se to zdát hloupé nebo sentimentální, ale je to velmi důležitá věc, abyste někdy později nemuseli litovat, že jste to nestihli. Všechny ty sny, které máte ve svém seznamu věcí, jež chcete za svůj život podniknout – nesmíte o nich jenom snít, ale jednat aktivně, impulzivně.

Pokud dokážeme snít o Pátém světě a Věku šestého Slunce, lidstvo se posune od národnostního vědomí „Já-generace“ k pojetí „My-generace“. Doufejme, že se tak vyvine v prvotřídní civilizaci lidí, kteří se nesnaží zabít jeden druhého. Nejdřív ale, jak věřím, přijde katastrofa, která svým dopadem půjde za hranice našich nejhorších představ. Myslím, že bude takového rozměru, že změní celou geografii planety.

CZ SANCTUARY: A MYSLÍŠ, ŽE SE NA TO LIDI DOKÁŽOU PŘIPRAVIT? ŽE DOKÁŽOU ZMĚNIT ŽIVOTY, KTERÉ TEĎ ŽIJÍ?

Jaz Coleman: Nikdo se o nic nestará, dokud se ho to netýká přímo…

CZ SANCTUARY: …. TAKŽE SE TO PODLE TEBE DOTKNE VŠECH ….

Jaz Coleman: Ono je to celé o dost složitější, protože ať se na to podíváš jakkoliv, celá infrastruktura, všechno, co děláme každý den, závisí na ropě. Všichni navíc máme své materialistické potřeby i požadavky a je nás na planetě 7 miliard. A poptávka po ropě je obrovská, takže všechny ty ekologické protokoly jsou jen prázdná gesta a doopravdy se nic nedělá pro to, aby se těžba a zátěž na planetu snížila.

Takže co se stane? Je třeba si pamatovat, že „Gaia“ nebo „biosféra“ je nejen živá, ale i inteligentní. A co udělá inteligentní bytost, když zjistí, že hostí parazity? Je to jednoduché – Matka zničí blechy na svém hřbetě. Myslím, že abychom přežili, musíme udělat opravdu radikální posun v našich parazitních aktivitách. To znamená, že každá zahrada, každý park, každá část zeleně musí být použita a kultivována pro pěstování jedlých plodin.

K jakémukoliv umění nebo hudbě se totiž vůbec nemůžeme dostat, dokud nedokážeme uspokojit základní lidské potřeby, a mezi ty patří jídlo. A problémem je, že k nakrmení celé planety využíváme jenom její třísetinu. Jednu třísetinu! A mikroorganismy se v těchto oblastech rychle vyčerpávají a slábnou. Proto potřebujeme extrémní „zelený“ program, abychom tuhle tendenci zvrátili. A to se v některých částech světa pořád ještě dá. 



Killing Joke – Pole Shift 

Vidím před sebou i novou mapu světa, protože se objevují nové části pevniny kolem pólů. O tom je ostatně i první skladba na desce, která se jmenuje „Pole Shift“ ("Posun pólu" – pozn. Ez).  Magnetický severní pól se totiž v současné době velmi rychle pohybuje. A tím myslím opravdu VELMI rychle – zatímco dřív se hýbal rychlostí šest centimetrů za deset let, teď je to mezi šedesáti až sto kilometry za rok! Dokonce už opustil kanadské území a směřuje k Sibiři. Kam až dojde, se můžeme jen dohadovat, protože magnetické pole pozvolna slábne. Mohlo by tedy opravdu dojít k posunu pólů.

Na jednu stranu je ale nemyslitelné, že by se polarita pólu jen tak převrátila, protože by to v tomto případě mohlo způsobit, že by se hvězdy na svých drahách zastavily. To proto, že by se Země přestala hýbat ve svém směru, ale začala by se točit na druhou stranu a vychýlila by se ze svého kurzu. Každé z deseti tisíc měst na pobřeží by zmizelo z povrchu zemského pod obrovskou přílivovou vlnou vysokou jeden a půl kilometru. Jediná místa, která by přežila, by byly Andy, Káthmándú a Kalahari. Možná i pár dalších izolovaných míst. To, co je teď na povrchu, by se ocitlo pod vodou, objevily by se nové pevniny. A celá geografie Země by se tak mohla změnit.

Proto se člověk musí přepnout do přizpůsobovacího módu, zvýšit zásobu potravin – musíme kopat za vítězství (narážka na motto a britský válečný plakát, který měl podpořit lidi v pěstování vlastních plodin – Ez). Vytvořit zemědělské polykultury – každá oblast musí být samostatná a soběstačná, využívat udržitelné zdroje a zbavit závislosti na petrodolarech. Uvědomit si, že jídlo ze supermarketů je nebezpečné pro vaše zdraví…


digforvictory

CZ SANCTUARY: … HLAVNĚ V ČESKÉ REPUBLICE…


Jaz Coleman: Našel jsem tu i některou velmi dobrou zeleninu. Ale obecně když si uděláš podrobnou analýzu půdy a chemikálií v jídle, čeká Tě odporný šok.

CZ SANCTUARY: ASI ANO, ALE MYSLÍM, ŽE SI LIDÉ POMALU ZAČÍNAJÍ UVĚDOMOVAT A ŘEŠIT TO, CO JEDÍ.

Jaz Coleman: Myslím, že není cílem soustředit se na problémy, protože těch je spousta.  To, co hledáme, jsou řešení. Takže opět zvýšení zásoby potravin a vytváření komunit. Třeba na tom mém ostrově na Novém Zélandu nemáme u kostela hřbitov, ale veřejnou zahradu. Každý tam občas stráví pár hodin práce a pěstujeme tam artyčoky, sladké brambory a všechny možné druhy bylinek, takže máme spoustu jídla. Od rybolovu se tam totiž už upustilo. Mluvím o tom, protože ze srdce věřím, že mít jídlo a vodu je nezpochybnitelné lidské právo. Není to něco, co by měla diktovat ekonomika nebo její růst.

A tohle všechno se teď děje – nejenom pohyby pólů, ale i polarizace hodnot. Tvoří se tábory těch, kteří se probouzejí a nesouhlasí. 

A to, ať se na to podíváš jakkoliv, je pro úřady a vlády velmi obtížná situace. Tradičně v těchto případech potřebují války k očištění populace, ale problém je, že při moderním způsobu vedení válek se bavíme o dopadech v měřítku genocid, vedle kterých Hirošima a Nagasaki vypadají nepatrně. Dostáváme se tedy na neprozkoumaná území a tím pádem k nejistotě, která proniká albem „MMXII“ Killing Joke.


MMXII

 

CZ SANCTUARY: EVIDENTNĚ JSOU ZA DESKOU VELKÉ MYŠLENKY, JAKO POKAŽDÉ…

Jaz Coleman:
My ve skutečnosti příliš nepřemýšlíme o tom, co budeme psát. Nejlepším způsobem, jak dělat skvělé umění, napsat skvělou muziku, je úplně na hudbu zapomenout. Přivést do svého života pestrost, jezdit a chodit na místa, o kterých jsi vždycky snil, zamilovat se do někoho ze svých snů a prožívat svůj život s absolutní virilní vášní. A pak, když některé z těchhle věcí uděláte a překvapíte sami sebe, ten pravý duch se vás dotkne a začne pracovat skrz vás a veškerou muziku pro vás napíše. Hudba už je dávno napsaná, a její psaní se nedá naplánovat. Jde jen o to „dokončit přenos“.

 

Pokračování příště...

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Pavle, dekuji za vyborny rozhovor, ktery ve mne zanechal hlubokou stopu k zamysleni a premysleni. Jaz mne jako vzdy velmi prekvapil svym prehledem a nahledem na soucasny svet. Bohuzel se s nim a jeho odhadem budoucna nas vsech, shoduji. Tesim se na druhou cast. Diky!
Díky za tento článek.
Taky díky za přepis, vím, že jste to vysílali i v DW, ale nějak jsem ještě neměla čas na poslech. Řekla bych, že je to jeden z nejzajímavějších rozhovorů, co jsem kdy četla.
Děkujeme za pozitivní reakce, druhá část rozhovoru je neméně zajímavá a objeví se u nás na webu brzy. :)

Přidat komentář