Extravaganza Controverso si důkladně posvítil na album italských neofolkařů i s odkazem na historický kontext skladeb.  

Po zajímavém albu „La mano di gloria“ (Ruka slávy) je tu recenze na nejnovější album janovské formace Ianva. Námětem je tentokráte epická freska dekadence nejen italského národa, ale potažmo i celé současné evropské kultury. Skupina se tedy raději obrací k různým obrazům ze slavnější a uměnímilovnější historie. 

Nová nahrávka se snaží evokovat mýty a rituály moderní společností už dávno zapomenuté. Ianva na ní zúročila své 10leté zkušenosti s tvořením hudby (doporučuji srovnat s jejich prvním albem „Disobbedisco!“ z roku 2006) a je třeba uznat, že kapela ušla velký kus cesty. Hudebně na novince pracuje s typickými lidovými motivy a bojovnou epickou náladou.

Pozoruhodná je v tomto smyslu první plnohodnotná skladba „Hellas“  (předcházející skladba "πρόλογος" funguje „jen“ jako intro a odkazuje se k Sofoklově Antigoně). Na ní hostuje Angelo Tonelli (sólový zpěvák z Belaqua Shua, ale zpíval i v několika jiných projektech).  "Hellas“ je spojena se silnou tradicí evropského kontinentu a je hymnem na Řecko, na které navazuje celá západní civilizace. Snaží se také se v různých historických epochách vzkřísit jeho pohanského ducha, především v oblastech filosofie, etiky, estetiky a kultury.

Odkaz starověkého Řecka srovnává kapela se současnou dobou kulturní devastace a pomalou genocidou páchanou proti řeckému lidu finančně kriminální klikou. V písni je jednoznačně odsouzeno perverzní paradigma současné civilizace, jež představuje život mezi troskami a nenávist ke svému vlastnímu původu a svým kořenům. Taková civilizace je dle Ianvy stržena do propasti. V minulosti se ve "velké Evropě“ rodili umělci a hrdinové, kteří se rozhodli bojovat a třeba i zemřít za zemi, v níž se nenarodili. Jmenujme třeba George Gordona Byrona a jeho oběť za řecké války o nezávislost. Dnes z "velké Evropy“ přicházejí do Řecka jen finanční dravci a byrokrati. 

Další skladba „Come ferro battente“ je bojovným hymnem a reálným manifestem proti současné vulgárnosti a v konceptu alba představuje titánskou vzpouru proti modernímu světu. V každém případě se jedná o velice složitou skladbu plnou významů a meta-historických odkazů: jmenujme třeba odkaz na současného italského básníka a romanopisce Michela Mari a na jeho dílo „Tutto il ferro della torre Eiffel“ (Všechno železo Eiffelovy věže).
 

Následuje dojemná skladba „Resurgente“, v níž slyšíme naléhavý hlas zpěvačky Stefanie D'Alterio. Předmětem zájmu písně je událost z 18.– 22. března 1848, v historii známá jako Pět dnů v Miláně. Pro méně historicky zběhlé posluchačstvo jen připomenu, že Pět dnů v Miláně znamenalo protirakouské povstání Italů a začala jím První italská válka za nezávislost. Samotná skladba má poněkud nostalgické vyznění.

"Canone Europeo“ je titulní skladbou celého alba a označuje proporční normy, pravidla. Skladbou je myšlen především kánon, který vymyslel řecký sochař Polykleitos z Argu, použil na své známé soše Doryfora a popsal v dnes již ztraceném spisu své doby. Jeho kánon je založen na proporcích lidského těla a na tzv. kontrapostu – rozložení váhy lidského těla mezi nataženou a pokrčenou nohu. V „Canone Europeo“ hostuje Enrico Ruggeri. 
 

V „Le Rital“ navštívíme Paříž roku 1912 a zúčastníme se krádeže slavného díla od Leonarda da Vinciho, Mony Lisy. Nejprve si lidé i noviny mysleli, že je to dílo profesionálních zlodějů či destrukční čin pařížské avantgardy. O rok později je však krádež odhalena jako dílo místního italského malíře pokojů Vincenza Peruggia, který pro tehdejší noviny prohlásil, že dílo neukradl pro peníze, ale pro pomstu za urážky, které si musel vytrpět on i jeho spoluobčané ve Francii, a také za to, co Francie napáchala jeho vlasti. Ianva s Peruggiem sympatizuje ne kvůli jeho protifrancouzskému postoji, ale pro jeho vlastnost „sprezzatura“. Ta je vlastní mnoha Italům a znamená jistou skromnost i pokoru, ale zároveň schopnost překvapit arogantního nepřítele. 

„Rombo Di Giovane“ (Burácení malého křídla) je o letu italského spisovatele a radikála Gabriela D'Annunzio nad Vídní. D'Annunzio byl velitelem letky, která v roce 1918 odletěla na dvouplošnících z italského letiště Due Carrare (nedaleko Benátek) směrem na Vídeň. Let trval neuvěřitelných 1 200 km a nad Vídní svrhla letka tisíce propagačních letáků v italských barvách s textem o brzkém konci války. Text sepsal sám D'Annunzio.

Tento hrdinský čin vzbudil ve své době ohromný ohlas nejen v Itálii, jeho praktická hodnota je ale historicky velmi sporná. Spisovatelův dvouplošník Ansaldo SVA letky La Serenissima (Benátky) měl na svém ocasu kresbu benátského lva sv. Marka. Dnes je tento aeroplán vystaven v jeho muzeu ve Ville Il Vittoriale. Ianva se pyšní dlouhodobým obdivem k tomuto spisovateli a dobrodruhu a tak dostala příležitost v jeho vile i vystoupit. 
 

„L’alba delle ceneri” pojednává o četných umělcích a spisovatelích se sebevražednými sklony, kteří i přesto utvářeli naši historii. Sám zpěvák Mercy se o nahrávce vyjádřil: „ Je o ní těžké mluvit, protože právě v těchto dnech prožíváme její příběh. Věřím ale, že je to naše nejlepší nahrávka a to v absolutním smyslu, i když jsme k ní dospěli skrze velmi odlišný přístup oproti minulosti. Přiznávám se na rovinu, že jsme při jejím stvoření smísili poprvé stejnou dávku chladného kalkulu a cynismu se stejnou dávkou fantasijní inspirace. Také jsme při ní mimochodem vyvodili závěry z chyb na minulých albech. Naše vnímání se od ‚La Mano Di Gloria‘ podstatně posunulo.“

„Benvenuto“ nám představuje renesančního zlatníka a sochaře z 16. století zvaného Benvenuto Cellini. Sám byl velmi prudké krve, odmítal měšťáckou společnost, dostával se s ní do častých svárů. O svém životě napsal memoáry pojmenované „Vlastní životopis“. Proslavila ho především díla Perseus s hlavou Medusy, busta Cosima I. Medici a Zlatá slánka. Utajen širší veřejnosti zůstal až do první poloviny 19. století. Benvenuto byl odvážnou, dobrodružnou individualitou a vysokým estétem. Osobně zastával již zmíněný italský přístup zvaný „sprezzatura“, což se u něj doplňovalo s agresivním přístupem k životu, společnosti a umění. Skladba poeticky a citelně zpracovává jeho memoáry.

„Nessun Croce Manca“ objevuje podstatu „osobního“ rebelství v postmoderní době, názorově se blíží postoji Ernsta Jüngera či postoji zvanému "apoliteia" Julia Evoly. Skladby „Cummandar As Shaitan“ a „Patmos“ uzavírají celé album, kdy první z nich pojednává o oficírovi italské královské kavalérie baronu Amedeu Guilletovi, který se odmítl podřídit kapitulaci a přijal jméno Abdellah Al Redai, zatímco vedl protibritskou dekolonizační válku. Pro velkou lásku a oddanost Itálii a pro osobní heroismus právě jeho příběhem zakončuje Ianva své album. Amedeo Guillet byl svými vojáky, ale i nepřáteli pro své schopnosti nazýván "Ďáblův kapitán". 

Celkově se jedná o vynikající nahrávku, a i když je obsahově o něco složitější než „La Mano di Gloria“ (odkazuje ke skutečné historii a ne k vymyšlenému příběhu), stojí za to. Tímto albem Ianva opět potvrdila, že pořád patří mezi to nejlepší z italského neofolku. Osobně mě potěšila šíří různých osobností a posloužila mi tím jako drobný exkurz do nejen italských dějin. Kapela je pevně zakořeněná esteticky i textově ve své rodné půdě, ale pořád má co říci i scéně světové.

V limitované edici ve formátu digipak a 32stránkovým bookletem si ho můžete pořídit na http://raraavisstore.com/gb/neofolk-ritual-ambient-martial-medieval-/2027-ianva-canone-europeo-limited-digicd.html

Hodnocení: 85 %

Tracklist:
01. Parodos
02. Hellas
03. Come Ferro Battente
04. Resurgente
05. Canone Europeo
06. Le Rital
07. Rombo Di Giovane Ala
08. L'alba Delle Ceneri
09. Benvenuto
10. Nessuna Croce Manca
11. Cummandar As Shaitan
12. Patmos

mohlo by vás také zajímat