Nové album dekadetního spolku zavání střelným prachem a plameny...
Ordo Rosarius Equilibrio - Nihilist Notes (and The Perpetual Quest 4 Meaning In Nothing)
Vydal: Out of Line, (51 min)
Nestává se to často, ale někdy se obalem podaří absolutně vystihnout náladu alba. Přesně tohle platí o novince „Nihilist Notes (and the Perpetual Quest 4 Meaning In Nothing) švédského apocalyptic popového souboru Ordo Rosarius Equilibrio. Ze stínů se z něj na vás upřeně a vyzývavě dívá pokuřující dáma s rudě namalovanými rty a za ní hoří celý svět. Právě tak na vás zapůsobí i hudba samotná.
Intro „Nothing, Nada, Nul“ vyhrožuje rozladěným bzučením lesních rohů a recitací v ruštině, která je vzhledem k okolnostem symbolická. Potom se rozvíří bicí „I Set Fire to Cathedrals, with the Flame Inside My Heart“ a člověk málem vidí nabušené postavy třískající do kotlů a kohorty barbarů postupující do války. Lesní rohy, hysterické smyčce a nad tím vším se vznáší kontrastně nevzrušený hlas Tomase Petterssona.
„How I Paint the World in Flames 4 You“ v sobě má i klasický ORE sexuální náboj. Žádná kapela neumí propojit vášeň tělesnou a vášeň ve válečné vřavě takovým způsobem. Bez vokálů by novinka klidně mohla fungovat jako mocný soundtrack k nějakému válečnému velkofilmu. Poslední číslo před smrtí v plamenech vrcholí v povedeném a chytlavém refrénu (a že to není na albu naposled). Je to děsivé, je to zneklidňující, dojímá to a má to koule. Při zmíněném refrénu jsem si vzpomněl taky na kolegy Spiritual Front. „I Remember, the Perpetual Search For the Meaning In Nothing“ zpomalí rytmus a nechává vás pohlížet na spálenou krajinu. Při sborech jakoby spoutaní otroci odstraňovali následky válečné vřavy a kolem vás padal popílek.
Ordo Rosarius Equilibrio - To the Gods That Kill and Forever Will
„Let’s Forsake Your Peace, and Embrace My War“ neničí, pouze vyhrožuje. Je naléhavá, ale neburácí. Vypráví a v pravou chvíli vystřelí ve zvonivém refrénu, který vás v okolních hrůzách dojme a ukolébá vděčností, že je chvíli klid. Perkuse nadále víří, ale dávají si pozor na intenzitu úderů. Podobně je na tom i následující poklidná výpověď, která v refrénu evokuje jakési sborové prozpěvování zmoženého vojska. Zachmuřené, ale zároveň odhodlané. V „Sing to My Enemies, and Those Who Did Not Make It“ doplňuje klasický zpěv málem black metalový chrchel, který dodává pořádně pekelný náboj.
„To The Gods That Kill and Forever Will“ je další z věcí, kterou lze bez rozpaků označit za hitovku. Nejsem si jist, jestli na předchozích nahrávkách Ordo Rosarius Equilibrio nabízeli tolik propracované sbory, neboť tady fungují dokonale a už tak strhující skladbu dokážou poslat do úplně jiné dimenze. Kytar je na tomto albu netradičně málo, ale když už tu jsou, dokážou bluesově zatesknit a včas přepustit pozice burácejícím hradbám, které vám sednou na hrudník a budou vás dusit palčivou bolestí, která se zhmotňuje vznešeně a takřka hmatatelně. Pro mne vrchol alba.
Právě tak křehké kytary jsou i v „Never Shall the Stars Be Touched Or the Roses Fall“ kde je krásně doplňuje tklivé sólo na trumpetu a člověk neví, jestli válečnou vřavu teprve očekává, nebo jestli sleduje krajinu po bitvě. Ale vzhledem k melancholickému náboji bude nejspíš správně druhá možnost. „Of All the Pearls We Cast To Swine“ v tomhle směru mluví jednoznačnější řečí. Vrací se ruština a tanky jsou doslova za rohem. Hodně děsivá věc.
U „The Sins That I Did, and All the Sin I’ll Ever Do“ mi před očima vyvstal arabský svět a některé filmy, které nechaly přes poušť vláčet nebohá vojska v čele s obrněnými slony. Zní to mocně a monstrózně. „Every Fiend I Have Lost and Friends Abandoned“ neopouští válečné šílenství dechů, ale chvílemi vás stihne pohladit takřka pinkfloydovskou kytarou a pohnout tragickým a silným finišem, který umocňuje outro, jež vás vrátí zpět na začátek.
Ordo Rosarius Equilibrio nahráli desku, která je trochu jiná, než většina jejich dosavadní tvorby. Je na ní méně kytar, méně sexu, méně intimní atmosféry. Zato víc války, orchestrací a neoklasického blouznění, které je však maximálně chytlavé a funkční. Jakkoliv je novinka jiná, pořád je naprosto esenciální ve smyslu tom, že ORE poznáte na první dobrou. Každému tahle jejich podoba sedět nemusí, ale já jí naprosto propadl a v jejich ohnivých kulisách se cítím jako doma. A to nemluvím o tom, že pokud jste hudební sběratelé a fetišisté, zblázníte se z fyzické podoby téhle nahrávky.
HODNOCENÍ 85%
Tracklist:
Přidat komentář