Siouxsie | 28.02.2009 05:43

andone_ladies_w První zmínku o turné And One s názvem „Only For Ladies“ a „Only For Men“ jsme zaznamenali na festivalu Zita Pop v Berlíně koncem srpna 2008. Steve Naghavi stál na podiu a se šibalským úsměvem oznámil, že příští tour bude něco speciálního, něco, co jsme ještě nezažili. Že nás zkrátka rozdělí - nejprve půjdou na koncert v pátek dámy, po koncertě bude následovat afterparty pro dámy, a v sobotu půjdou na koncert pánové. Bude následovat afterpárty, na kterou po půlnoci pustí i dámy, a společně pak všichni propaří noc (a třeba i den). Děsně se u toho culil, a my si tehdy říkali, že má asi pěkně naváto a plácá nesmysly, že něco takového snad ani nejde zrealizovat.

Koncem září se však zjevují na oficiálních stránkách kapel data koncertů:

23.01.2009--Live--Berlin--Columbia Club--only for ladies
24.01.2009--Live--Berlin--Columbia Club--only for men

30.01.2009--Live--Leipzig--Anker--only for ladies
31.01.2009--Live--Leipzig--Anker--only for men

13.02.2009--Live--Magdeburg--Factory--only for ladies
14.02.2009--Live--Magdeburg--Factory--only for men

20.02.2009--Live--Dresden--Beatpol--only for ladies
21.02.2009--Live--Dresden--Beatpol--only for men

Stále si říkáme, že je to jen legrace, i když leccos (například debaty fanoušků na německém fóru And One) nasvědčuje tomu, že o žádnou recesi nejde. Na zmíněném fóru se také objevují auditka s názvy „Přání setlistu pro pány“ a pod ním „Přání setlistu pro dámy“. Třetího října přichází z eventim.de zpráva o zahájení prodeje vstupenek na koncerty ve výše uvedených datech a s výše uvedeným rozdělením. O to víc nás zajímalo, jak se tuhle myšlenku podaří uskutečnit. S tím vším pak souvisela spousta komických situací (např. sehnat ženskou, která se mnou pojede apod.). Původně plánovaná myšlenka jet do Drážďan v únoru, strávit tam koncert, afterparty, počkat na pánskou výpravu z Čech a užít si společnou sobotní afterparty se z pracovních důvodů rozplynula, a tak jsme 30. ledna 2009 vyrazily na svou „Ladies Night“ v klubu Anker.

Klub Anker se nachází přibližně 15 minut od vlakového nádraží, a díky docela přesnému popisu na internetových stránkách a poloze hned u hlavní silnice se nekonalo žádné složité hledání. Exteriér klubu splývá s prostředím řadových domků, pohled zvenku ve mně vyvolával pocit, že klub bude malý „krcálek“. Příjemné zjištění bylo, že byl klub prostorem srovnatelný třeba s naším Palácem Akropolis (troufám si zcela laickým pohledem říct, že i zvuk byl výborný). Pouštět se začalo krátce po 19:30 a díky nám již známé ,disciplinovanosti“ na skoro všech německých akcích, se i tady začaly řadit slečny do řad, čímž nedocházelo k žádným tlačenicím, a vše probíhalo hladce a rychle.

Jestli se snažil do klubu dostat nějaký muž, netuším, ale troufám si říct, že jediní muži v sále byli hoši z ochranky, technici, číšník a prodavač v shopu Out of Line (label And One). Díky tomu, že jsme přišly ke klubu docela brzy, nebyl problém se dostat do prvních řad, a celý koncert si tak vychutnat se vším všudy.

Předkapela F.O.D (http://www.fod-band.de) mě nijak moc nenadchla, asi i proto, že jsem je nikdy předtím neslyšela, jejich tvorbu jsem neznala. První skladba zpívaná frontmanem Danielem mi nijak špatná nepřipadala, dokonce mě příjemně naladila, a kapelu jsem přirovnávala k těm klasickým německým electro partičkám typu Spetsnaz apod. Bohužel poté, co se na scéně objevila zpěvačka Eva Pölzing a spustila coververzi Prodigy (následně odzpívali se zpěvákem kapely několik duetů) mi kapela sklouzla do úplně jiných dimenzí, které už mi hudebně neměly co říct. Publikum okolo ale bylo nejspíš nadšené - bylo znát, že F.O.D. hráli na domácí půdě .

Nic se však nevyrovnalo nadšení, když se rozezněl první tóny zatím nejnovější skladby And One „Paddy Is My DJ“. Z téhle písně na mě dýchá atmosféra staré doby, klidně viktoriánské – staré kočáry, dámy v krásných dlouhých šatech a kloboučcích, pánové v cylindrech...Vím, ta představa zavání trošku „snobárnou“, ale oproti syrovějším zvukům, na které jsem u And One zvyklá, na mě „Paddy Is My DJ“ zkrátka takhle působí .

Ze zasnění jsem se honem rychle probrala ve chvíli, když se hned v druhé písni rozřádil na podiu Chris Ruiz, aby předvedl první coververzi Rebel Yell (původně Billyho Idola). Nejsem zastáncem coververzí, ale je pár kapel, u kterých ráda udělám výjimku a And One jsou určitě jednou z nich. Jejich odvahu překopat prakticky cokoliv (nejen hity 80. let, věci např. od Pet Shop Boys , A-ha, Yazoo, Erasure, Alphaville, Bronski Beat, ale třeba i Depeche Mode, New Order, The Cure, Madness, Camouflage, nebo Project Pitchfork) jsem obdivovala už na předchozím turné. To, jak už název „Cover Lovers Show“ napovídá, bylo převážně věnováno právě coververzím. Navíc v sobě všechny skladby v podání Chrise Ruize (nejen předělávky) mají neuvěřitelnou energii a švih, takže Rebel Yell mu určitě právem náleží. Z coververzí jsme v Lipsku slyšely ještě „Big in Japan“ (Alphaville), „But Not Tonight“ (Depeche Mode), „The Sun Always Shines On TV" (A-ha ), „Only You“ (Yazoo) a „Timekiller“ (Project Pitchfork). I když přiznám, že od DM bych třeba raději „Fools“, nebo „The Walk“ od The Cure namísto A-ha či Yazoo, ale holt se s námi ženskými tak nějak víc mazlili. To bylo znát i z ostatních písní setlistu, který byl v porovnání s playlistem pro pány opravdu pěkně vyměklý, což pánové ve svých následných komentářích z Drážďan asi potvrdí. Pro srovnání playlist pro dámy a playlist pro pány z Lipska:

WOMEN´S NIGHT - Leipzig, Anker, 30/01/09

Paddy is my DJ
Rebel Yell
Get You Closer
Sometimes
Tonight
Big in Japan
Wild Pain
Für
But not tonight
Love you to the End
Schwarz
Military Fashion Show
Techno Man
Fernsehapparat
Over There
Traumfrau
Deutschmaschine
Steine sind Steine
The Sun always shines on TV
Only you
So klingt Liebe
Schmerzengel
Evil Boys/Klaus
Timekiller
Pimmelmann (acapella)

-----------------------------------------------------------------------

MEN´S NIGHT - Leipzig, Anker, 31/01/09

Time of my Life - Intro
Rebel Yell
Get You Closer
Wild Pain
Blue Monday
Tonight
Für
Love you to the End
The sun always shines on TV
Military Fashion Show
Body Nerv
Fools
Techno Man
Fernsehapparat
Strafbomber
Die Mitte
Deutschmaschine
Steine sind Steine
Over There
Tell me Lies
Panzermensch
Take some more
High
Timekiller
Metalhammer
Evil Boys/Klaus
Pimmelmann (acapella)

Jsem ráda, že nevynechali skladby jako „Techno Man“, „Deutschmaschine“, „Get you closer“, „Schmerzenegel“, „Steine sind Steine“ nebo „Wild Pain“ a „Military Fashion Show“. Trošku mi chyběla třeba „Body Company“ nebo „Metalhammer“, ale holt nemůžeme chtít všechno.

Koncert jako celek byl určitě opět nezapomenutelný zážitek, Steve Naghavi si celý tenhle babinec užíval se vší parádou, zaflirtoval si snad s každou slečnou v prvních řadách, i v těch na dosah (no bodejť by ne :-) ). Většinou toho při koncertech moc nenamluví, ale tentokrát by to bylo na román. Dokonce i při závěrečné „Timekiller“ si povídal v sobě s Peterem Spillesem, všechno bylo humorné a komické. I Chris a Gio si to celé pospolu užívali zpoza svých mašinek a slavili a slavili. Také bylo co slavit - dvacet let je přeci jen dvacet let. Celá tahle taškařice se totiž uskutečnila hlavně proto, že kapela And One slavila výročí 20 let od svého vzniku, a to už si skutečně zaslouží něco neobvyklého, nebo ne?

Každopádně i po šestém koncertě, který jsem od And One viděla a slyšela, bylo příjemné zjištění, že mě tahle kapela stále baví a stojí za to se na jejich koncerty trmácet třeba do pekel. Snad budou mít podobný pocit neutuchajícího nadšení i pánové, kteří si tuhle sobotu užívali mecheche v Drážďanech.

Fotky najdete na http://siouxsie.rajce.idnes.cz/And_One%2C_30.1.09%2C_Only_for_ladies%2CAnker%2C_Leipzig