Na úplný závěr našeho hodnotícího seriálu se podíváme do vlastních řad. Co loni zaujalo naší redakci a kolegy?

Otázky jsou stejné:

1) Jaké hudební nahrávky Tě v minulém roce zaujaly?
2) Jaké živé koncerty nebo parties považuješ za nejvydařenější v loňském roce?
3) Co považuješ za největší průšvih/zklamání uplynulého roku?
4) Jaké je Tvé (hudební) očekávání do roku 2016?

Vezmeme to pěkně podle abecedy:

Ash

1) IAMX – "Metanoia" (pro mě očekávaně deska roku, Chris Corner neumí zklamat), Agent Side Grinder – "Alkimia", Geometric Vision – "Virtual Analog Tears", The Foreign Resort – "New Frontiers", She Past Away – "Narin Yalnizlik", David Bowie – "Blackstar", Lebanon Hanover – "Besides The Abyss", Hurts – "Surrender", Killing Joke – "Pylon", CHVRCHES – "Every Open Eye", The Soft Moon – "Deeper", Marilyn Manson – "The Pale Emperor", The Devil and the Universe - "Benedicere" a určitě spousta dalších věcí, na které si momentálně nemůžu vzpomenout.

2) Kvůli pracovní (i osobní) vytíženosti jsem se bohužel letos nikam nedostal, ale za vydařené považuji už jen to, že koncerty a parties díky Sanctuary probíhají v tak hojném počtu a jsou navštěvovány.

3) Nic mě vyloženě nezklamalo.

4) Koncert The Cure (a třeba by mohla být i nová deska?), Cinema Strange na WGT (a vůbec celé WGT), IAMX v Brně, Castle Party a všechny koncerty a akce, které jako Sanctuary.cz pořádáme. 

Demi

1) Já bych úvodem rád vypíchnul dva největší objevy tohoto roku. Těmi jsou stojnojmenné epko L´Obscurité, z jehož poslechu se zrodila láska na první poslech a náplast na to, že se už Tiff neumí naštvat a zakřičet a demo EP Past (hitové melodie, chytlavé využití polštiny, osobitost).
Dál je třeba zmínit desky Killing Joke "Pylon" (pro mne nečekaně živelná deska), Umbra et Imago "Die Unsterblichen" (k mé radosti povedená posmrtná deska), Angels of Liberty "Thelepathine" (potěšitelné udržení prvoligové formy), Shadowhouse "Hand in Hand" (parádní vinylová edice), Geometric Vision "Virtual Analog Tears" (i kjůr přes kopírák může mít svůj xicht), Moth "Singles and Early Demos" (dokonalá atmosféra), Moth / Infinite Void split EP (hit/hit), Westkust "Last Forever" (nekompromisní vylepšovák nálady), Alien Vampires "Drag You to Hell" (už jsem nad nimi málem zlomil hůl, ale počkat se vyplatilo), IAMX "Metanoia" (jedna z jistot, které doufám nikdy nezklamou), Minuit Machine "Violent Rains" (holky si udržely náboj i kouzlo), The Devil & The Universe "Benedicere" (nečekaně soundtracková emopecka).

2) Gothic Cruise v rámci PGT (neředěná radost všude kolem a na čerstvém vzduchu), Angerfist (tanec! tanec! tanec! tanec! tanec!), Hocico (tanec! tanec! tanec!), Batsave párties (nejen pro vcelku neopakovatelné situace), Castle Party set (díky za něj, za užití místní skvělé atmosféry a za mlhu!), (druhá polovina setu) Tying Tiffany + Der Himmel uber Berlin v Brně, Minuit Machine (skvěle zachované kouzlo studiových nahrávek), The Devil and the Universe (magie na "sedmičce" zafungovala).

3) Hocico "Ofensor" (marně hledám notoricky známé kulky), koncert Rabia Sorda na Castle Party (nečekaně nudné karaoke) a oznámená uzavírka takřka domovského klubu Basement.

4) Koncert The Cure, slibně vypadající Castle Party i WGT, nová deska Skinner Box, nová deska Inouwee.

H.

1) V abecedním pořadí:
A Forest of Stars – Beware the Sword You Cannot See – Časy nepokrytě geniálních desek „The Corpse of Rebirth“ a „Opportunistic Thieves of Spring“ už jsou, zdá se, pryč. Britští gentlemani jsou však i na svém čtvrtém opusu stále výjimeční jako málokdo jiný a o brilantní momenty opětovně není nouze.
Abysmal Grief / Runes Order – Hymn of the Afterlife / Snuff the Nun – Italští doomaři Abysmal Grief v nezvykle experimentální poloze a dechberoucí strana dark ambientních Runes Order. Nehorázně silné splitko.
Calvera – s/t – Debutovou desku sólového projektu Michala z Fetch! mohu s klidným srdcem pasovat na domácí album roku, protože žádnou jinou českou nahrávku jsem neprotočil tolikrát jako tenhle baskytarový monolog.
Conjuro Nuclear – Reacciones paganas – Zfetovaná kombinace black metalu, darkwave, punku, crustu a kdovíčeho ještě zabíjí i potřetí za sebou. Takovéhle kapely se nerodí každý den.
Euzen – Metamorph – Krystalicky čistá nádhera z Dánska, krásná atmosféra, jeden bravurní nápad za druhým; album, které je strašně příjemné. 
Hades Almighty – Pyre Era, Black! – Nový materiál po předlouhých 14 letech, navíc poprvé bez ikonického frontmana Janto Garmanslunda… a i přesto se to může postavit vedle kultovní staré tvorby. Jedni z králů (alespoň tedy pro mě) norského black metalu jsou konečně zpátky.
Lana Del Rey – Honeymoon – Jedna z mých nejposlouchanějších nahrávek roku 2015, k tomu snad není moc co dodávat. Lana Del Rey je opět o kousek jinde, ale pořád neodolatelná.
The Magik Way – Curve sternum – Okultní rituál s ohromně hypnotickou atmosférou. V podstatě regulérní debut po víc jak dvou dekádách od doby, co se tahle prachem zapadlá formace z Itálie poprvé dala dohromady, a hned taková hostina pro uši.
Thy Catafalque – Sgùrr – Říkejte si, co chcete, ale Tamás Kátai je pohříchu nedoceněný hudební génius dneška a s každým dalším počinem to potvrzuje. Nejde tvrdit, že by se neustále překonával, jelikož nejpozději od „Tűnő idő tárlat“ už to snad ani nelze – odsud dál je to absolutní strop hudební dokonalosti a lépe už to snad ani nejde. A v takovém případě prostě bohatě stačí, když se jen drží laťka na stávající úrovni, což se na „Sgùrr“ děje už po čtvrté za sebou. Tady rozhodně není ostuda po poslechu sbírat čelist pod stolem.

2) V abecedním pořadí:
Asian Women on the Telephone – Ruský experiment navlečený do úsporných kobercových hábitů, živé podání nečekaně, avšak o to víc neodbytně taneční, cca deset platících diváků a instantně kultovní koncert.
Maserati – Jeden z nejlepších výkonů na bicí, co jsem kdy viděl. To snad mluví za všechno.
Satan, 202project – Parádní kombinace ultimáního crustového brajglu a jednočlenné experimentální míchanice elektroniky, rocku a spousty dalších (pa)zvuků. Nezapomenutelná akce i navzdory tomu, že návštěvnost byla směšná a klubový zvukař diplomaticky řečeno neměl zrovna svůj den.

3)
Koncerty (v abecedním pořadí):
Darkestrah – Zrušené vystoupení na festivalu Hell Fast Attack. A to jsem tam přijel především kvůli nim.
Inquisition, Archgoat, Onskapt, Blackdeath – Nadupanou sestavu pohřbil naprosto neposlouchatelný zvuk. Nikdy jsem si nepředstavoval, že jedny bicí a jedna kytara (Inquisition) může znít takhle příšerně. Tohle bylo skoro na vrácení prachů, zvukařovi uříznout koule.
Desky (v abecedním pořadí):
Blutengel – Omen – Příšernost. Po překvapivě příjemném předchůdci se tohle nedalo (do)poslouchat.
Cœur de pirate – Roses – Po dvou výtečných deskách přišla regulérní popová nuda a bolestivý odklon od zvuku, díky němuž bývala Cœur de pirate tak zábavná.
Gorgoroth – Instinctus bestialis – Já jsem jeden z těch cca pěti lidí na světě, kteří mají tuhle kapelu upřímně rádi, nicméně tohle album je prostě o ničem. A navrch jen potvrzuje, že Norové jsou dnes s nechutně rotující sestavou a pochybnou koncertní formou pouhým stínem svého někdejšího já.
Mortal Cabinet – Necrotica – Domovskou tvorbu všech tří zúčastněných mám rád a do muziky Master’s Hammer jsem dokonce fanatik, ale tohle mě prostě nebere. Po ostré rétorice, s níž Samir, Štorm a Řezník album propagovali, působí výsledek na můj vkus až příliš krotce a bezzubě.
PreEmptive Strike 0.1 – Epos V – Skloubení tvrdé elektroniky s atmosférou mytologie antického Řecka je super nápad, ale PreEmptive Strike 0.1 to dokázali férově zazdít a oproti příjemné starší tvorbě předvedli nechutný propad kvality. „Epos V“ zní tak moc vidlácky, že tam v pohodě zapadne i předělávka tak dementní kapely jako Sabaton.
Selena Gomez – Revival – Sólový debut Seleny Gomez mě skutečně bavil a dodnes si jeho hitovky s chutí pouštím, ale pokračování „Revival“ je plytké až běda a nachází se na něm zoufale málo příjemných písniček, zatímco většina je regulérní vata.
The Agonist – Eye of Providence – Oproti starším věcem strašně nudná a generická záležitost, která The Agonist představuje v nejslabší skladatelské formě vůbec. Výměna zpěvačky téhle kapele evidentně hodně neprospěla.

4)
Z toho, co se prozatím rýsuje, jsem dost zvědavý na novinku Španělů Obsidian Kingdom, kteří se pár let nazpátek blýskli skvělým debutem. V žádném případě si nenechám ujít novinku finských black metalových psychedeliků Oranssi Pazuzu, na jejichž tvorbu nedám dopustit. To samé platí i o dalších Finech Hexvessel, jejichž neofolková fantazie jde daleko nad základní rámec žánru. Suverénně největší očekávání mám ovšem k novince „Voix“ od Aluk Todolo, protože jejich předchozí opus „Occult Rock“ byl bez přehánění geniální.
Stran koncertů si z toho, co je doposud potvrzeno a co už jsem stačil zaregistrovat, rozhodně nenechám ujít pražská klubová vystoupení dánské kultovky Angantyr v únoru a již zmiňovaných Hexvessel v březnu.
 

JiSe

1) ... jsem objevil Jack Off Jill a to, že jsem v roce 2015 objevil kapelu z 92, je pro mne příznačný. Jsem zpomalenej. Teď třeba sjíždím HNF :).

2) Audiotrauma

3) Že jsem byl línej jet na Laibach.

4) Těším se na zvuk závěrky Canonu 5DmIV.

Kootcha

1) Die Alten Maschinen "Change", Camouflage "Greyscale", Beborn Beton "A Worthy Compensation", She Past Away "Narin Yalnizik", Killing Joke "Pylon", Prodigy "The Day Is My Enemy", Torul "The Measure", Prager Handgrif "Roburit", Klangstabil "One Step Back two Steps Forward", Autodafeh "Digital Citizens".

2) Byl jsem skoro na všem a všude, ale největší zahraniční zážitek bylo určitě Amphi ve velké aréně s obřím zvukem! Vidět a slyšet VNV Nation a And One a dalších dvacet kapel na takovém místě bylo absolutně ojedinělé. Totálně mě rozbili Kite a Henric de la Cour na Nocturnal Culture Night. U nás doma, to byl mistr Hologram na Audiotrauma festu, ten mi otevřel oči, jako málokdo v životě. 3D Kraftwerk také nezklamal. Koncerty našich kapel, drží vysoce nad vodou Schwarzprior, Die Alten Maschinen, Vanessa a Mortal Cabinet.

3) Tuhle otázku vynechám, v podstatě mě zklamalo všechno a mocně se mi otočil život a navíc odešel Lemmy...

4) Nejvíc se těším na koncert The Cure! Také začne práce na Samirově filmu z devadesátých let "Prokopat se ven," ke kterému tvoří hudbu Edgar Schwarz (Schwarzprior). Bohužel očekávám velký znesnadnění všech výletů za muzikou (do Reichu), předpokládám znovuotevření Schengenského prostoru, takže mrdky na hranicích, prohlídky a obsírání kvůli pár brkům trávy. Nepředpokládám, že po novoročním řádění kozomrdů v Kölnu bude na fesťáku taková pohoda, jaká vždy bývala. Prostě svět se řítí někam, kde to neznám a nechci tam (ajaj, to jsem vlastně xenofob). Ale abych nekončil negativně… prý se očekává nová deska XIII.Století, takže slibuju, že si to ani jednou neposlechnu a už teď je to hrůza roku 2016. No, a protože už nám to už zase chybí, tak jsme s Kryštofem Peterkou oživili 4 Lynx a rozjíždím nový projekt s Tuzexem a Schwarzem, tak se těšte!

Nephilim

1) Agent Side Grinder "Alkimia", Chelsea Wolfe "Abyss", Zibra "EP2000", Angels Of Liberty "Telepathine", Killing Joke "Pylon".

2) Tak především neskutečné kombo Jäger 90 a Klutæ na WGT, můj zřejmě největší pure EBM zážitek ever! Jinak koncert Nephs, Moonspell a Dioramy tamtéž, Inkubus Sukkubus na Castle Party, The Foreign Resort a Agent Side Grinder v Basementu, Hocico v Rock Café, The Red Paintings v LMB, Junktown Festival a nedělní dvojkoncert na PGT.

3) Opět žádná nová deska Sisters, doom metal je definitivně mrtvý aneb ubohé vystoupení Paradise Lost v Bolkówě, totálně zmršená prezentace Goths v rámci cyklu Kmeny, odchod Scotta Weilanda a Lemmyho.

4) Nová deska Nephs, koncert The Cure po osmi letech v Praze, návrat pražského Zombie Walku, festivaly, koncerty, parties a samozřejmě všechny ostatní aktivity Sanctuary.cz crew.

Pavel Zelinka

1) Stejně jako v loňském roce rozdělím ten houf na zahraniční a domácí. A zahraniční ještě na elektronické a kytarové.
Zahraniční kytarové: L'obscurité - Are You With Us? 7“, Then Comes Silence – Nyctophilian, Lycia - A Line That Connects, The Underground Youth – Haunted, Black Egg - Songs of Faith & Deception, Killing Joke – Pylon, Still Patient? - Shape Shifters, Angels of Liberty – Telepathine, Der Himmel über Berlin - Emesys EP, RA – Scandinavia, Sampler-Pagan Love Songs Vol. 2 + spíše varhanní kolekce - Anna von Hausswolff - The Miraculous
Zahraniční elektronické: Dead When I Found Her - All The Way Down + The Bottom (Bonus CD), The Devil & The Universe – Benedicere, Snog - Compliance™, Coil – Backwards, Zweistürzende Altbauten - Durch, Für, Gegen! EP, Cardinal Noire - Cardinal Noire, Neon Electronic - Ne!, Camouflage – Greyscale, Cocksure - Corporate Sting
Domácí: Luno - Close To Silence, The Opposer Divine - Barb Wire Around Your Neck, mulpHia – Wartear

2) 28. 8. - Páteční párty na lodi na PGT
21. 9. - The Red Paintings před Die Krupps v Lucerna Music Bar
15. 10. – Agent Side Grinder v Basement baru
1. 12. – The Prostitutes v Meetfactory
3. 12. – Kraftwerk ve Fóru Karlín

3) Po hudební stránce loňský rok žádné zásadní průšvihy nepřinesl. Snad jen ten seznam nenavštívených koncertů by mohl být letos o kilometr kratší.
Mrzí mě ale čím dál větší rozštěpení české veřejnosti, čemuž přispívá měrou vrchovatou náš pan prezident i vypjatá situace v Evropě. Snad bude v tomto ohledu letošní rok lepší.
Mrzí mě také ohlášený konec Basement Baru.

4) Se ctí obstát ve všech činnostech, které provozuje Sanctuary.cz
Hudebně se vždy radosti najdou.
A navíc bych rád zdárně dokončit rekonstrukci bytu a pomohl udržet při životě časopis Rock&All.

Paesant

1) Nejpřehrávanější deskou roku byl jednoznačně sólový debut krále sedmdesátkových temno-synthezátorů Johna Carpentera, který svou vlastní prvotinu nechal uležet do věku 67 let a přesto v ní vře mladistvá krev jako z žil kamioňáka Jacka Burtona. Skladba "Night" se může úspěšně zařadit do top 10 ever fláků.

2) Nephilimův šumivý DJ set svistu ve Spadu na Junktownu.

3) V minulém roce nás opustilo až příliš mnoho legendárních tváří kvalitní kinematografie. Filmová matka Jasona Voorheese Betsy Palmer, Trávníkář Geoffrey Lewis, Rowdy” Roddy Piper aka Hell z Hell Comes to Frog Town, nejlepší režisér aerobních vyvražďovaček David A. Prior (Killer Workout) i Gunnar Hansen, původní představitel Leatherface.

4) Hned z kraje nová deska Davida Bowieho.

Sudlice

1) Určitě jich je víc, ale "Grau Im Licht" od Diary of Dreams je pro mě jasnou a samojedinou deskou roku. Prakticky jediný album z loňska, který musím vlastnit fyzicky. Poněvadž krom skvělý muziky obsahuje i úžasnej artwork od extrémně talentovanýho španělskýho kreslíře Damiána Baeny, kterejžto je sám oddaným fanouškem DOD. No a z dalších nahrávek musím zmínit "Benedicere" od The Devil And The Universe, "Neon EP" od Architect, "Harry Me Marry Me Bury Me Bite Me" od Black Nail Cabaret, "Telepathine" od Angels of Liberty a z tanečnějších věcí "Ad Astra Volantis" od Studio X vs Simon Carter a taky track "I Idolize You" od Massive Ego. No a samosebou už pomalu ze setrvačnosti omílám "Omen" od Blutengel, ale i čerstvý epčko "In Alle Ewigkeit".

2) Jako tradičně jsem toho za loňskej rok moc nesjezdila, nicméně z toho mála bylo všechno super a nejvíc určitě drážďanskej koncert Blutengel.

3) Žádný vyloženě velký zklamání se nekonalo. Akorát mi tak úplně nesedl první počin Near Earth Orbit. Měla jsem asi až přehnaný očekávání a ono to vyznělo jak když zavřeš Artauda a Ashleyho do jedný místnosti. Zkrátka tam postrádám větší dávku originality. I když jejich druhej počin mi přišel zajímavější, tak stejně nemám moc důvod se k němu vrátit. Na živý podání bych ale určitě zašla. ;)

4) Nejlepší je nikdy nic nečekat, jenže člověk se stejně většinou nechá strhnout, takže letos vyhlížím "Universal Monsters" od The 69 Eyes a hlavně doufám, že Tongue se konečně podaří vyjít na světlo s novou nahrávkou.

mohlo by vás také zajímat

Ohlédnutí za rokem 2016 – díl druhý

Ohlédnutí za rokem 2015 – část třetí

Ohlédnutí za rokem 2015 – část druhá

Ohlédnutí za rokem 2015 – část prvá