Demi Mortuus | 13.12.2022 12:59

Máte chuť na skvěle napsaný mix duchařiny a detektivky z tuzemských reálií? Potom si nechte doporučit skvělé pokračování napínavých osudů pojišťováka Benedikta.

Veronika Fiedlerová - Ozvěny záhrobí
Vydal: Golden Dog, (359 stran)

Znáte to. Někdy i mávnutí motýlích křídel spustí hurikán. Ne snad, že bych se chtěl připodobňovat k motýlovi, ale pravdou je, že největší výtka, kterou jsem v recenzi měl k „Pozdravům záhrobí“, směřovala k slovníku záporáků, kteří trochu nerealisticky kleli jako ve filmech pro pamětníky. Dobrá věc se podařila. Jak se říká, chytrému napověz… Veronika chytrá je a i její mafiáni se naučili místo běhen používat kundy. Jen nevím, co mám teď kritizovat…

Ale vážně. Benedikt Klausner je zpět a komu udělala radost už zmíněná prvotina, ten bude bez debat nadšen i z pokračování, na které by v budoucnu měla navázat ještě jedna kniha. Je zajímavé pozorovat vývoj, kterým autorka prošla. „Pozdravy záhrobí“ sice tvoří jeden celek, ale ten se postupně skládal z několika případů. V „Ozvěnách záhrobí“ už Veronika dobře věděla, co chce psát, jak to udělat a takříkajíc to na čtenáře rozbalila naplno.

Pokud jste se ještě s Benem nesetkali, pak vězte, že jde o chlapíka, který odhaluje pojistné podvody a jeho úspěšnost je krom píle dána i schopností komunikovat se záhrobím. Podobně jako u Odda Thomase (či „Podivného Thomase“ a jeho dalších pokračování) Deana Koontze jde o dar, který je stejnou měrou prokletím. Ostatně, pokud máte rádi zmíněnou sérii, budou se vám líbit i příběhy Benedikta, protože v obou případech jde o příjemně temné, ale zároveň i odlehčené čtení. Proti daleko zkušenějšímu Koontzovi si však Veronika překvapivě udržuje stabilnější kvalitu textů.

„Ozvěny záhrobí“ daly díky své celistvosti autorce prostor rozehrát spletitější a propracovanější vír událostí. Čtenář tak s Klausnerem nejdřív vyrazí po stopě ztraceného grimoáru Lemegeton Clavicula Salomonis, aby následně řešil únos či sebevraždu a postupně rozplétal spojitosti a kořeny všeho zla, které se kolem starých i nových známých proplétají.

Navíc už Benedikt proti první knize není osamělým jezdcem, hájícím spravedlnost. Jeho Zuzana čeká dítě, které jí nečekaně ještě před samotným porodem pořádně mění život a seznámí se s nadřízeným, který by rád sehnal více podobně nadaných kolegů a vytvořil z nich pracovní tým. Benedikt tak už není exotem, který je se svým „nadáním“ jediným na světě a zároveň se jeho boj se zlem komplikuje, protože má prostě doma holku. Znáte to.

Veronika Fiedlerová si, dá se říct, za poměrně krátkou chvíli vypracovala vlastní brand. Tím je příjemný mix detektivky a duchařiny, který táhnou bezvadně vykreslené postavy a jejich zábavné dialogy. I díky nim si troufám tvrdit, že její knihy osloví čtenáře, kteří jinak horor nevyhledávají, ale zároveň si je užije i sečtělý hororový fanda. Důvod je prostý. Nejsou prvoplánové, jsou chytré, vtipné i napínavé a jednoduše jsou dobře napsané. A pánové. Nenechte se odradit obálkou, na které se nejspíš zhmotňují autorčiny divoké sny, tohle bude bavit i vás...