Demi Mortuus | 23.06.2021 14:34

Každé nové jméno na domácí hororové scéně potěší a na jeden takový povedený debut se mrkněte spolu s námi. Pokud máte rádi mix duchařiny a detektivky, přijdete si na svoje.

Veronika Fiedlerová - Pozdravy záhrobí
Vydal: Golden Dog, (355 stran)

Měli jste někdy nějaké vysněné zaměstnání? Vydržel vám třeba hasič, kosmonaut či popelář z dětství? Nebo co takhle prodávat knížky? Člověk asi moc nevydělá, ale zase ta vůně... A co takový pojišťovák? Nebo ještě jinak. Co takhle odhalovat pojistné podvody? Příliš velký jásot neslyším, ale představte si mít k tomu takovou speciální dovednost, jakou vyfasoval Benedikt Klausner, hlavní hrdina prvotiny Veroniky Fiedlerové „Pozdravy záhrobí“. Dokáže totiž rozmlouvat se záhrobím a díky nebožtíkům odhalit kdejakou levotu či podraz. Je však tahle schopnost vůbec výhrou?

Jak se to vezme. Díky ní se na Benedikta obrací jak pojišťovna, tak policie, může mít dobrý pocit z vytrestání neřádů, ale on sám platí daň vlastní psychickou rovnováhou. Člověk si zkrátka jen tak nezvykne na to, že kolem něj vylézají z hrobu ohnilí nebožtíci a je fuk, jestli se vám snaží pomoct či vám hodlají ublížit. Klausner tak logicky není člověkem, který by se rád obklopoval zástupy lidí a sám by byl častým středem pozornosti.

Kniha je rozdělena do několika samostatně stojících příběhů. Hnedle úvodní a nejkratší „Benediktův běžný případ“ nabízí od začátku svižné a zábavné čtivo, které se netváří zbytečně vážně a zachmuřeně. Mladý nekromant správňák v něm šlápne na kuří oko místnímu mafiánovi Mlynářovi, jehož žena to na světě zabalila za podivných okolností s tučnou pojistkou pro případ úmrtí v šuplíku. Jediné, co mne na něm zamrzelo, byl poněkud uspěchaný konec. Jak se však později ukázalo, věci se mají trochu jinak a tenhle malý nedostatek je s dalšími stránkami zneutralizován.

Druhý případ „Odpočívejte v pokoji“ Benedikta přivede do lázní Anna Spa, které mají problém. K úhoně totiž přišlo několik zákaznic a obecně se sem hosté neradi vracejí, což není pro kšeft ideální. Je tedy třeba popasovat se s wellness bubákem a Veronika přitápí pod kotlem, co se hororové složky týče. V „Tajemství černé dámy“ se vrací na scénu i do Benediktova života Zuzana Koláčková, bývalá asistentka Mlynáře a do pátrání po rodinné tragédii se pomalu vrací také hlavní padouch, jehož řádění naplno vypukne v závěrečném příběhu „Smrt si říká Benedikt“.

Na příjemném mixu detektivky a hororu je znát ženská ruka a rozhodně to nemyslím jakkoliv pejorativně. Projevuje se to totiž zejména šikovně zpracovanými postavami, které si záhy oblíbíte (někdy samozřejmě i naopak) i vztahy mezi nimi. Veronika se navíc nebojí občas některou z postav poslat na druhý břeh a pokud mám něco vyloženě pochválit, potom náměty jednotlivých případů, které mě vyloženě baví. Veškeré pátrání a vyšetřování je zahalené do příjemně temného a okultismem vonícího dýmu, který sám Klausner umocňuje svým laškováním s oním světem, které je často nebezpečné i jemu samotnému.

Naopak nevyhovovat může někomu odlehčený styl vyprávění, v němž je mafiánský boss schopen pronést větu: „U mě jsi skončila, běhno“. Takhle přeci žádný správný neřád nemluví. Kdyby Veronika slyšela, co jsem schopen vypustit z pusy já… A to nejsem mafián. Pokud očekáváte opravdu těžkou atmosféru nacucanou hororovými prvky, nemusíte být uspokojeni. Ale na druhou strany si myslím, že tyhle ambice autorka ani nemá. Pro mne byly „Pozdravy záhrobí“ spíš takovým příjemně odpočinkovým duchařským zážitkem a v tomhle směru funguje bezvadně. Silná stránka Veroničiny prvotiny rozhodně nespočívá v krvavosti, či děsivosti. Její nejsilnější zbraní je schopnost vyprávět strašidelné příběhy poutavě a zábavně. A to rozhodně není málo.