Víte, kdo nahrál blackmetalový válec na poslední desce? A že má Erk novou knihu autorské španělské poezie? A Racso chystá album Dulce Liquido? A jak to bylo s novou desku a vrácením do koncertního sedla po dvou a půl letech pauzy? To všechno (a mnohé jiné) se dočtete právě tady.

SANCTUARY.CZ: ČAU KLUCI JAK SE MÁTE?

Erk: Ahoj, já se mám skvěle. Předminulý týden jsme rozjeli turné k nové desce „HyperViolent“, takže jsem z toho celý nadšený. Bylo sice trochu náročnější se po těch dvou a půl letech vrátit na šňůru, ale upřímně – potkat zase fanoušky, kámoše, lidi, hrát koncerty, to je prostě něco úžasnýho. Čili jsem moc šťastnej.

SANCTUARY.CZ: NA TO JSEM SE UPŘÍMNĚ CHTĚL TROCHU ZEPTAT – PRO KAPELU, KTERÁ HRÁVALA TAK INTENZIVNĚ, ČASTO A VŠUDE V PODSTATĚ NONSTOP, JSOU DVA A PŮL ROKU KONCERTNÍHO KLIDU STRAŠNĚ DLOUHÁ DOBA. UŽ TO SAMO O SOBĚ MUSELO BÝT TĚŽKÉ. NEBYLO ALE JEŠTĚ TĚŽŠÍ SE PO TAKOVÉ DOBĚ ZASE „VYŠVIHNOUT DO SEDLA“? VŠECHNO ZKOUŠET OD ZNOVA, PŘIPOMÍNAT SI TEXTY, FYZIČKA…

Erk: Jo, no. Upřímně, někdy kolem roku 2020 jsem si myslel, že už to pro mě všechno skončilo. Že prostě nemůžu očekávat, že se svět změní jen kvůli mně a najednou zase budou koncerty jen protože si to moc přeju. V jednu dobu už jsem byl celkem připravený, že se s tímhle životním stylem a koncertováním budu muset rozloučit a budu muset začít dělat něco jiného. No a ten návrat – fyzicky je náročnější se do toho zase dostat, ale i mentálně to byla trochu výzva, chytit zase tu správnou náladu. Ale zvládnul jsem to. Jak jsi to prožíval Ty, Racso?

Racso: Lidi potřebují Hocico a my taky potřebujeme Hocico. Zrovna mne pandemie zasáhla dost tvrdě, umřela mi máma, měl jsem i nějaké další řešení, takže to, že jsem se během té doby mohl zaměřit na Hocico, mne určitě udrželo nad vodou. Stejně jsme se bavili s Erkem a s vydavatelstvím Out of Line, že bychom chtěli udělat novou desku a měli jsme i dobré nápady, se kterými se dalo pracovat. Já myslím, že takový je prostě život – potřebujeme tvrdá období, potřebujeme se během nich vyvíjet dál, ale musíme hlavně přežít. Udržet při životě kreativitu a hlavně tu energii, která je pro nás důležitou součástí koncertů. Proto jsme i odmítli všechny nabídky na livestream vystupování – my potřebujeme tu energii od lidí a z pódia. Potřebujeme je cítit tváří v tvář.

SANCTUARY.CZ: VAŠE NOVÁ DESKA VYCHÁZÍ VE ČTVRTEK, ČILI DO PRAHY JI DOVEZETE ÚPLNĚ ČERSTVOU. ŘÍKÁ SE, ŽE ČLOVĚK PRÝ S POSTUPEM ČASU ZMOUDŘÍ A NAUČÍ SE NAD VĚCMI PŘÍLIŠ NEROZČILOVAT. ALE JAK JSEM TAK POSLOUCHAL VAŠI NOVINKU, PŘIJDE MI, ŽE JSTE NA NÍ ÚPLNĚ STEJNĚ NASRANÍ JAKO PŘED TŘICETI LETY…

(oba se smíchem): Jo!

Rasco: To je celý koncept Hocico! No ne, ale vážně, to je náš přístup k věci – vzít špatnou energii, špatné pocity a přetvořit je v hudbu. Samozřejmě nežijeme každý den v nenávisti, ale tyhle věci určitě tvoří základ naší tvorby. „HyperViolent“ je o zuřivosti mezi Tebou a Tvou duší, mezi Tebou a společností. Vždycky bude kolem nás spousta věcí, proti kterým budeme. To je ten punkový přístup Hocico.

Erk: Přesně tak. Používáme veškerou negativitu kolem sebe jako hnací motor, který nám dává možnost tuhle emoci vyjádřit. Čili jo, jsme pořád dost nasraní a jsem rád, jestli jsi to z toho cítil. Naše těla můžou stárnout, ale naše emoce a pocity jsou pořád mladé a vzteklé.

SANCTUARY.CZ: JO, TO NEJDE PŘESLECHNOUT – STEJNĚ JAKO POMĚRNĚ VELKOU ŽÁNROVOU PESTROST. JSOU TU JAK TAKOVÉ KLASICKÉ HOCICO AGGROTECH PECKY, ALE I VĚCI BLÍŽ TŘEBA K TECHNU, VZTEKLÝ POWER DRUM’N‘BASS BANGER "BACKSTABBERS"….

Erk: Přesně to jsme chtěli. Nejspíš jste si všimli, že jsme už na posledních deskách experimentovali s různými styly, nejen s tím klasickým harsh electrem, kterým jsme známí. A to je věc, která celý ten tvůrčí proces dělá zajímavým a podnětným. Motivuje nás to k tomu zkoušet něco nového. Sami sobě jsme dovolili spoustu kreativních risků.

SANCTUARY.CZ: ONO JE NA TÉ DESCE POZNAT, ŽE VÁS BAVILO JI PSÁT. KTERÝ Z TRACKŮ JE TAKOVÝ TEN, KTERÝ SE „NAPSAL V PODSTATĚ SÁM“?

Erk: Vlastně nevím… každý track Hocico má za sebou dlouhý vývojový proces, než je konečně hotový. Většinou je to o zkoušení a hledání té nejlepší varianty. Ale my jsme na sebe hodně nároční, takže podle mne je to tím. Nicméně ze mne osobně asi nejpřirozeněji vyběhla „What Are Nightmares Made Of?“. Ta energie tam byla na první dobrou. On to byl track, který se válel Racsovi na harddisku už několik let, tak mi ho znovu pustil, já jsem mu řekl: „Hele, pojď to zkusit“, tak jsem to tam poslal z první – a bylo to. A podle mého je to jedna z nejlepších skladeb na desce a upřímně jedna z těch, na které jsem hrdý.

Racso: Je pravda, že u některých našich skladeb trvá i několik let, než najdou ten správný „feeling“. Já sice můžu skládat každý den, ale prostě ne vždycky cítím, že to funguje. Nicméně tenhle track jsem si nechal několik let a teď jsem měl pocit, že přišel jeho čas. A přišel. A mám z něj radost, protože to je skladba, která zní jako pop, ale pak se to zvrhne a je to spíš jak black metal s popem. Tak mám radost, že jsme vytvořili něco speciálního. Že tam vlastně není žádná agrese v hudbě, ale všechno je v tom vokálu, že jsou tam různé emoce vedle sebe. Chceme mít na desce víc hudebních možností než jen jeden styl. Máme radost z toho, jak nová deska zní. Jsme na ní hrdí.

SANCTUARY.CZ: TO URČITĚ. NICMÉNĚ NEJVĚTŠÍ ŠOK NA DESCE JE ASI „CROWN OF KNIVES“, COŽ JE POCTIVÁ OLDSCHOOL BLACKMETALOVÁ PALBA S KYTARAMI A DVOJŠLAPKAMI A VŮBEC…

Rasco: Jo… tvrdé akustické zvuky… a přitom je to všechno elektronika… žádné kytary, žádný bubeník, pořád ti samí Hocico, jen supernasraný. Nejvzteklejší song na desce, má sedm minut…

SANCTUARY.CZ: JO, TAK TO JSI MI PRÁVĚ VYFOUKNUL OTÁZKU, S JAKOU KAPELOU NEBO MUZIKANTY JSTE TO NAHRÁVALI…

Erk: To jsou všechno samply. Já jsem se teda ve skutečnosti pokoušel přesvědčit Racsa, že známe strašně šikovné kytaristy a dokonce muzikanty z blackmetalové scény, ale Racso na to: „Eeee…to by bylo moc komplikovaný… já to nějak zahraju sám“. A tak to všechno nahrál přes klávesy ze samplů. Akorát když jsme to dodělali, tak jsme se sami sebe ptali – "tyjo, jsme to ještě my, nebo už je to něco úplně jiného?" Ale pak jsme si řekli: „Serem na to, dáme to tam.“ Já myslím, že čím jsme starší – a co je na tom to dobré – tím víc dovolujeme sami sobě víc riskovat. A na to jsem taky moc hrdý.

Racso: My jsme něco takového chtěli udělat už před dlouhou dobou. Víš co –  Hocico je v zásadě takový mix mezi rockovou hudbou a technem. Nicméně můj sen byl udělat něco blackmetalového, jen na to v předchozích letech nějak nevyšel čas. A přitom mi to ale nezabralo o moc víc času než normální track, to bylo v podstatě za víkend hotový. Erk se na to adaptoval velmi rychle textem. S Hocico je to prostě takhle – věci, u kterých neplatí žádná pravidla, nám trvají roky. Ale pak chytneš vibe a máš za dva dny nástřel a další den hotovou skladbu i s textem.

SANCTUARY.CZ: DALŠÍ ZAJÍMAVOU VĚCÍ NA DESCE JSOU OPĚT MEZIHRY A INSTRUMENTÁLNÍ TRACKY, UMÍSTĚNÉ MEZI SKLADBY. ČASTO ZNÍ JAKO ÚRYVKY Z NĚJAKÉHO HOROROVÉHO SOUNDTRACKU NEBO STRAŠIDELNÉ HRY. MAJÍ SPÍŠ ZA ÚKOL VYBUDOVAT NAPĚTÍ PŘED DALŠÍM TRACKEM, NEBO NAOPAK NECHAT POSLUCHAČE ODPOČINOUT PŘED DALŠÍ SONICKOU SMRŠTÍ?

Racso: Víš jak, někdy můžou být naše vokály pro posluchačovo ucho tak agresivní…

Erk: (smích)

Racso: … že potřebuješ něco, aby sis odpočinul. Chceme ukázat posluchačům, že Hocico má i jiné stránky než jen řvaní a superrychlé palby, ale i tuhle klasičtější, filmovější tvář.

 
Erk: Já myslím, že skvěle doplňují koncept alba. Protože přesně jak říkáte, podle mne tyhle mezihry mezi skladbami dělají to, že v Tobě pořád vytvářejí pocit, že jsi v hororovém filmu, ale ta hlavní scéna má teprve přijít. Může to být hned ta další skladba. Mezitím máš ale čas třeba utéct a po cestě narazit na scénu, kde zrovna někoho zabíjejí. Vnímám to celé prostě jako film.

Racso: Já bych spíš řekl „epizody“…

SANCTUARY.CZ: ONY BY ALE TYHLE SKLADBY MOHLY UPŘÍMNĚ VELMI SNADNO OBSTÁT I V NĚJAKÉM FILMU…

Erk: No jasně. Jedna z našich skladeb už se takhle objevila v jednom mexickém filmu. Pořád doufáme, že zavolá Tarantino nebo del Toro…

Racso: … nebo David Lynch…

SANCTUARY.CZ: ALE TY UŽ JSI PŘECE PŘED LETY NĚCO DĚLAL PRO FILM, ERKU?

Erk: Jo, před mnoha lety pro jednoho berlínského režiséra, ale ten film nakonec nějak nebyl dokončen, takže nic… A totéž se stalo Racsovi. Ale ono dělat a hlavně dokončit filmy je samozřejmě dost těžká věc… Nicméně my jsme si vždycky s Hocico přáli, abychom měli nějakou hudbu ve filmu. Jo vlastně! V jednom hollywoodském jsme i byli! Ve filmu „The Guest“ je náš track „I Want To Go To Hell“. Tak teď už čekáme na ten telefonát od Davida Lynche…

SANCTUARY.CZ: … JO, S NÍM BY VÁM TO ASI PĚKNĚ SLUŠELO V NĚJAKÉM FILMU…

Racso: My jsme jeho velcí fanoušci – už jen proto, jak pečlivě se ve svých filmech stará o zvuk.

Erk: Je poznat, že je to muzikant, a mně se líbí, co i na tom hudebním poli dělá. Jeho muzika je fakt divná, to mne baví.

Racso: Je to blázen, ale je nejlepší.

SANCTUARY.CZ: JEŠTĚ SE NAPOSLED VRÁTÍM K DESCE, PROTOŽE NEMŮŽU MINOUT VÁŠ COVER „N.W.O.“. NEBUDU SE PTÁT NA VĚCI, KTERÉ JSOU ZJEVNÉ, A TAK MÁM JEN JEDINOU OTÁZKU – BUDETE HO HRÁT ŽIVĚ?

Erk: Na tomhle turné ne, ale určitě bychom ho jednou rádi zahráli live. Jen musíme domyslet, jak to udělat. Asi bychom si museli půjčit živého kytaristu nebo tak něco. Ale to ještě domyslíme, asi až na příští rok.

Racso: Jo no, protože tahat s sebou kytaristu a bubeníka s bicími jen kvůli jednomu tracku je celkem drahá sranda… (smích).

SANCTUARY.CZ: NOVINKY U HOCICO JSME TEDY CELKEM PROBRALI, POJĎME SE JEŠTĚ MRKNOUT NA VAŠE DALŠÍ AKTIVITY. ERKU, JAK SE MÁ RABIA SORDA? MÁTE HOTOVÉ NĚJAKÉ NOVÉ PECKY? CO CHYSTÁTE?

Erk: Jo jasně, nové skladby pro Rabia Sorda píšu průběžně, nicméně zatím nebyly zralé k vydání. Počítám ale, že začátkem roku 2023 by měla vyjít nová deska. Mám tam pár skvělých pecek, které ale potřebují ještě trochu nějak osvěžit a dodělat. Jsem z nich nadšený, ale teď jsem se potřeboval věnovat jiným věcem – hlavně nové desce Hocico.

Kromě toho jsem ale dělal i na projektu, který se jmenuje Chuntata Boys, který mám se svým kámošem Erikem13 z Combichrist. Posledních pár let spolu píšeme skladby kdykoliv se potkáme a máme čas. Vytvořili jsme něco, čemu říkáme „lizzard music“. Je to trochu těžké popsat, ale experimentujeme s mexickou hudbou, rockem a v podstatě vším, co nám přijde pod ruku. Myslím, že to bude zajímavé hlavně pro lidi, které zajímá nová muzika.

SANCTUARY.CZ: KDYŽ JSME SE TAK PĚKNĚ DOSTALI K TOMU MEXIKU, CO TVÉ PSANÍ MEXICKÉ POEZIE, JAK TO JDE?

Erk: Jo, to se myslím vyvíjí moc hezky. Mám radost, že jsem právě dokončil svou první knihu poezie a textů, které nikdy nevyšly ani s Hocico, ani s Rabia Sorda. Kromě toho jsou v ní ale i nějaké další myšlenky a krátké příběhy… prostě nějak všechno, co se mi honilo hlavou. Kniha se jmenuje „Until my throat bleeds“ a jsem na ní moc hrdý. Byl to fakt náročný proces, ale o to jsem šťastnější, že se ho podařilo dokončit. Momentálně pracujeme s designerem na tom, aby kniha vypadala překrásně a dostala ještě i nějaký další vizuální přesah. Z toho jsem nadšený. Měla by vyjít letos v létě španělsky a anglicky a pokud by to dovolil čas a peníze, tak i německy. Uvidíme.

SANCTUARY.CZ: TY JSI NAVÍC BĚHEM PANDEMIE POMÁHAL OSTATNÍM UMĚLCŮM S PRODUKOVÁNÍM DESEK A PODOBNĚ. MÁŠ TAM NĚJAKÉ ZAJÍMAVÉ KOLABORACE?

Erk: Jo, to je pravda, jsem rád, že jsem mohl během pandemie i takhle pracovat s kámoši a různými talentovanými muzikanty. Hlavně jsem míchal a masteroval věci pro mexické Prismatic Shapes, což jsou moc milí kluci, hodně mladí a myslím, že se jím úžasně daří; jejich fanouškovská základna v Mexiku utěšeně roste. Jsem na ně moc pyšný. Kromě toho jsem dělal nějaké remixy třeba pro Viscera Drip, Vlad In Tears, VIP Robot a tak. Hlavně spíš místní německé kapely. Ale přispěl jsem vokálem třeba na track Aesthetic Perfection, amerických kámošů Goth Brooks a dalších. Jsem rád, když můžu kreativně přidat něco do práce ostatních.

SANCTUARY.CZ: TO ZNÍ SUPER. RACSO, CO TY? TVŮJ PROJEKT DULCE LIQUIDO BY SI MOŽNÁ TAKY UŽ ZASLOUŽIL OPRÁŠIT, ŽE…?

Racso: Jo, já víceméně pořád pracuji na nějakých tracích, skládám každý den. Nicméně hlavně se teď soustředím na Hocico, protože vydavatel po nás chce nějak víc Hocico než Dulce Liquido (smích). Kvůli tomu jsem tedy nemohl dodělat novou desku, ale počítám, že bych s ní šel ven příští rok. Ono pokaždé, když si řeknu, že teď na to sednu a konečně dodělám věci pro Dulce Liquido, vletí do toho věci s Hocico – koncertování, šňůry, festivaly a kdesi cosi – což mi samozřejmě bere čas. Navíc když jsem na cestách, nemůžu být doma ve studiu. Mám i nějaké superstaré skladby, které bych mohl poskládat do nějakého speciálního boxu třeba se čtyřmi CDčky.

Ale jo, pracuju na tom, pořád je to takový powernoise, minimal techno, ale stejně potřebuju mít pocit, že nedělám pořád to samé dokola. Experimentoval jsem i s nějakým harsh technem, ale nějak chci pořád víc, nic mi není dost (smích). Ale tady mne baví, že mám svobodu a nemusím následovat nějaké žánry.

Pokud se podaří dodělat deska, nabídnu ji labelu a už teď mám nabídky na koncertování v Mexiku s Dulce Liquido. Čili bych s ní pak vyjel na turné. Já mám už mnoho let problém s hrdlem, proto jsem přestal zpívat. Nicméně letos bych měl jít na operaci, která by to měla odstranit, a pak bych příští rok mohl zase zpívat a obnovit koncept Dulce Liquido.

SANCTUARY.CZ: TO ZNÍ SUPER! ONA TEDY, JAK JSME ŘÍKALI, JE I TA SOUČASNÁ DESKA HOCICO ŽÁNROVĚ HODNĚ PESTRÁ, TAK JSME ZVĚDAVÍ, KAM NÁS VEZMOU DULCE LIQUIDO…

Racso: Já mám některé písně už hotové, ale dokážeš si představit, že když mám třeba tři tracky, co mi leží na harddisku pět let, tak už mi zní trochu staře (smích). Mně teda lidi říkají, ať se na to vykašlu a vydám to stejně, ale to já dělat nechci, chci svůj zvuk posouvat. Zrovna včera jsem dělal na Dulce Liquido, když jsem byl ve studiu, protože víš co, já nenávidím takový ten digitální zvuk. Já začal dělat elektroniku na hardwaru a fyzickém vybavení a bylo to pro mne jednoduché, protože pak přesně vím, jak přidat jaký noise nebo agresi, když to potřebuju. S počítačem mi to trvá mnohem déle a nedělá se mi to tak dobře. A protože rád vytvářím komplexní věci, potřebuju k tomu mít přehledné nástroje.  S Dulce Liquido chci tu nejagresivnější hudbu. Čili všechno směřuju na příští rok. Včetně vydání těch starých věcí, které mám ještě na páscích. Bude hezké je sdílet s lidmi.

SANCTUARY.CZ: JE FAKT, ŽE I LETOS BUDETE S HOCICO ZASE POŘÁD NĚKDE V LUFTĚ, MÁTE TAM TŘEBA TO VELKÉ TURNÉ PO SPOJENÝCH STÁTECH…

Racso: Jo, do Států jedeme letos hned třikrát – jednou v květnu, poté v červnu a nakonec v říjnu. A do toho pár koncertů v červenci v Mexiku, které teprve budeme oznamovat. Víš jak, lidi po pandemii jsou po Hocico hladoví, což je super. Nicméně zároveň to znamená, že letošní rok je už pro všechno ostatní plný. Na příští rok chystáme turné po Latinské Americe, ale i tak doufám, že tam někam vmáčknu práci na Dulce Liquido. Čas nazrává.

SANCTUARY.CZ: URČITĚ JO, BUDEME SE TĚŠIT. A VŮBEC – NA CO SE OD VÁS MŮŽEME TĚŠIT V PÁTEK?

Racso: Samozřejmě na hromadu energie. Možná ji teď po pandemii máme víc než kdy předtím. Vlastně kdo ví, jestli té energie nebude tolik, aby to fanoušci rozdýchali a neodpadli už v půlce koncertu (smích). A samozřejmě máme nové vizuály a animace, které dělám já se svou designerskou firmou Magnetic Media. Myslím, že to bude svátek. A pro Prahu jsme připravili i nějaké extra skladby – prodlouženou show.

SANCTUARY.CZ: TAK TO BUDE NÁŘEZ, NEMŮŽEME DOSPAT. TAK DÍKY A ČAU ZÍTRA!

mohlo by vás také zajímat

Hocico vyrukovali v polovině prázdnin s novým, dvojitým singlem

Report z Wave Gotik Treffen 2023 - sobota

Report z Castle Party 2022 - sobota, neděle

Report: Hocico v Underdogs