S dostatečnou porcí nadsázky by se dalo říci, že irsko/britská dvojice VNV Nation už patří k ob-ročním stálicím české podzimní koncertní nabídky. V uplynulých letech jsme ji mohli v Lucerna Music Baru vidět již dvakrát. Vyplatí se za Ronanem Harrisem a Markem Jacksonem vypravit i potřetí? Čtěte v našem reportu…

Pravidelného návštěvníka elektronických akcí zřejmě kombinace neděle a Lucerna Music Baru nepřekvapí. Ostatně, není to tak dlouho, co jsme si v této variaci mohli užít třeba show kanadských elektroindustriálních průkopníků Front Line Assembly.

Pravda, ve srovnání s FLA byla v neděli 25. září návštěvnost v Lucerně kolem půl deváté slabě třetinová, ale bylo by předčasné vyvozovat z toho nějaké závěry. Předskokani Straftanz byli, podle lístečků, rozvěšených po klubu, totiž avizovaní na tři čtvrtě na devět.

Těžko soudit, jestli za to mohla přísná ruka managementu, nebo pověstná německá důslednost, ale faktem zůstává, že se dvojice Straftanz objevila na kruhovém pódiu Music Baru na minutu přesně. Čekali jste vystylované electropřísňáky? Chyba lávky! Mezi kulisami neošizené „výpravy“ v podobě velké zástěny s "kukuřičnými motivy" v pozadí a stojacích vlajek na stranách, se vyloupli takřka civilně oblečení pánové. Zpočátku trochu podivný (a tichý) zvuk utápěl zpěv, ve kterém se oba borci (jeden uvázán u počítače, druhý naopak s mikrofonem v ruce) střídali a doplňovali. A ano, byla to tak trochu „německá electrodiskotéka“ klasického střihu, kořeněná trance až téměř eurodisco zvuky.

Je však třeba přiznat, že skotačící hlavní vokalista zpíval dobře a vzájemné překřikování dávalo setu šťávu. Ani to však nevyvolalo v posluchačích silnější odezvu (navzdory zařazení hitovky „Straftanz“ hned na třetí místo playlistu). Co tedy duet zachránilo? Nadhled. I když by totiž (zvukem a melodiemi) některé tracky mohly klidně zaznít třeba v setu německého miláčka Faderheada, který si svou pozici hvězdy řádně užívá, Straftanz si z toho dělají legraci. A nejen z Faderheada, ale i z Combichrist – proč by také jinak nechávali vycpaného jednorožce „zpívat playback“?

Podtrženo, sečteno – kdyby to Straftanz mysleli vážně, byla by to celkem smutná podívaná, ale humor je poměrně zachránil. Přesto zřejmě většina návštěvníků nebude mít mnoho důvodů k tomu vypravit se na Straftanz znovu.

Dnes tu ale ostatně také nejsme kvůli Straftanz, ale kvůli VNV Nation, které přišel pozdravit zpola naplněný klub. A to na neděli není vůbec špatné skóre. S lehkým pětiminutovým zpožděním začala formace lákat dav pod pódium vznosnými, náladotvornými zvukovými plochami intra a velkými číslicemi na LED obrazovkách, odpočítávajícími čas do startu. Škoda, že po nule namísto formace přišla několikrát po sobě na řadu zase devítka.

Každé čekání má ale svůj konec a ústřední dvojice, podpořená dodatečnými dvěma klávesáky, mohla fanouškům vyslat v ústrety pecku „Chrome“, otevírák starší desky „Matter and Form“. Ten perfektně posloužil k vtáhnutí posluchačů do děje a rychle připomenul hlavní devizu VNV Nation – opět naprosto suverénní vokál Ronnana Harrise. V těsné řadě za ním stálo i klasické frontmanovo showmanství, kterým hecoval davy už při první skladbě.

A co na to posluchačí? Nepokrytě se bavili a snad bez výjimky přistoupili na Harrisovu hru. Ještě aby ne – zejména pro přední řady kotle je těžké se nezapojit, když vám rtuťovitý pořízek hned v úvodu srdečně třese rukama.

Nechyběly ani tradiční vtipné proslovy (jeden z nich přišel hned po uvítacím tracku), mantra „Peopleeeeeeeeeeeeee!“ a běhání ze strany na stranu. Trojici „úvodníků“ (po „Chrome“ ještě otvíráky z alb „Automatic“ a „Of Faith, Power and Glory“) jsme si mohli zavzpomínat na starší doby s „Darkangel“.

Celý set, přesně jak to předák slíbil, tak kombinoval staré a osvědčené písně s těmi zbrusu novými; převážné tanečno doplnily klidnější polohy typu „Illusion“. To vše posilovala chytře a nenásilně podaná show na LED obrazovkách, synchronizovaná s hudbou (dobře to fungovalo třeba v oddechové syntetizátorové mezipasáži u „Control“). A samozřejmě především naprosté nasazení Marka a Ronana.

Pokud byste se zeptali, v čem se vlastně koncert VNV Nation liší od koncertu ostatních futurepopových kapel, mohli byste dostat hned několik odpovědí – mocné melodie, silné texty (které navíc mají hlavu a patu), energie, komunikace s lidmi, show… a nedalo by se než souhlasit. Po absolvování pěti vystoupení jsme ovšem konečně rozklíčovali to hlavní tajemství úspěchu kapely – je to upřímnost. Všechny výše zmíněné klady (a mnoho dalších) totiž lze Ronanovi bez stínu pochybnosti věřit, neboť z něj na koncertech tryská do všech stran naprosté nadšení, neochvějná oddanost a neotřesitelná víra ve svou věc. A to se nafingovat prostě nedá. To by také mohlo být odpovědí na otázku, jak je možné, že dvaačtyřicetiletý, podsaditý, holohlavý Ir dokáže tak snadno dostat stovky lidí na svou stranu.

Ty ostatně nechtěly po závěrečné novince „Control“ své oblíbence pustit z pódia, a tak se formace musela lehce po jedenácté hodině vrátit a nasypat do publika ještě čtyři přídavky – stařičkou „Legion“, hitovku „Beloved“, klidnější „Nova“ a na závěr klasickou „Perpetual“. Stejně jako před dvěma lety ji i letos doprovázely vokály z publika, napodobující hlavní syntetizátorový melodický motiv.  Opakovaný vtip není vtipem? Většinou ne, ale tato situace (jak vidíte v našem videoreportu) se tentokráte zase o něco posunula díky improvizovanému vokálně-rytmickému konci s publikem v roli sboru.

Ten vylákal na pódium i pány ze Straftanz a motivoval fanoušky stále a stále (a rychleji a rychleji) opakovat verš, nesoucí se prostorem jako motlitba: „Let there be, let there always be never ending light“. Není proto divu, že po takovém grand finále i sám Ronan vypadal tak trochu dojatě a vykřikoval: „This was BEATUTIFUL! Thank You! This was AMAZING!“. Opět se mu zkrátka povedlo přesáhnout hranice „pouhé hudby“, přerůst hranici „pouhého vystoupení“a posunout to všechno do emocionální roviny, která dokázala pohltit i ty, kteří mezi skalní fanoušky VNV Nation nepatří.

Takže odpověď na otázku z úvodu zní – určitě. VNV Nation má smysl klidně vidět i potřetí (či páté). A to i v případě, že jejich desky doma vlastně neposloucháte. Takovýchhle koncertů (nezávisle na stylu) totiž v průběhu roku prostě mnoho neuvidíte.

Playlist VNV Nation

1. Chrome
2. Space & Time
3. Sentinel
4. Darkangel
5. Further
6. Epicentre
7. Tomorrow Never Comes
8. Resolution
9. Solitary
10. Illusion
11. Gratitude
12. Farthest Star
13. Control

14. Legion
15. Beloved
16. Nova
17. Perpetual

Fotky si můžete prohlédnout v naší Galerii, videa na CZ Sanctuary Youtube profilu

mohlo by vás také zajímat

Recenze: VNV Nation - Electric Sun

VNV Nation: na nové album se dostal koncept, který jsem původně neměl v plánu zpracovávat

VNV Nation přesouvají pro zdravotní indispozici termín pražského koncertu na květen

=UKONČENO= Soutěž o 2x2 volné vstupy na pražský koncert VNV Nation