V roce 1995 vydal legendární label neméně legendární kompilaci. O víc než dvacet let později Prahu čeká ambientní oslava, kterou poctí svou návštěvou i několik person, které tehdy byly u toho. Chcete se na ni podívat a nechce se vám platit? Pak si dejte trochu historie a přemýšlejte…

Jsou kompilace, které si člověk poslechne a okamžitě někam založí, popřípadě smázne. A co si budeme povídat – takových je jich většina. Když se podaří najít alespoň jeden zajímavý projekt, pak je vlastně vyhráno a celé snažení vydavatelů mělo smysl. Jsou však i výběry, které zůstanou zapsány do dějin hudby zlatým písmem. Jednou z nich je „…and Even Wolves Hid Their Teeth and Tongue Wherever Shelter Was Given“ - jakýsi pomyslný rodný list legendárního labelu Cold Meat Industry, který si získal srdce všech ambientářů, neofolkařů, hlukařů a vůbec zvukových experimentátorů všeho druhu.

Hned na samém začátku člověku zarazí smuteční trn do srdce neoklasická Arcana. Žalozpěv „Song of Mourning“ je tím nejlepším vyvrcholením jejich debutu a jako pohřební pochod vás za zvonění zvonů odvede někam do úplně jiných světů. Na romantice ubírá, zato na chladu středověku notně přidává „Euphrosyne“ jednočlenného projektu Raison d'être. Zvony, mnišské sbory, akustická kytara a později i synťáky doslova malují před očima pochmurné obrazy plné zmaru.

Ještě temnější, sexuálně rituální náboj má „Reaping the Fallen…the First Harvest“ – titulní song debutu Ordo Equilibrio. Ženský hlas studený jako led, očekávání a strach, sténání v pozadí a kacířský úsměšek – i to je další z vrcholů této skládanky, který v závěru ještě graduje mocným duněním. S minimalističtějším pokusem o ambientní soundtrackování v „En Mørk Horisont“ následně převzal opratě Mortiis – chlapík, který začal v řadách black metalových králů Emperor a dnes jej znáte jako industriálního neřáda. Tady si ještě vystačil s keyboardy a středověkými (místy poměrně romanticky laděnými) motivy.

Dalším černým klenotem je jedovatý příspěvek „Enter the Halls of Ice“ z debutu Aghast. Tuhle čarodějnickou litanii má na svědomí Andrea Haugen, známá později jako Hagalaz Runedance či Nebel. Tohle zlo se nedá popsat, ale po poslechu zaručeně budete vědět, jak se cítili Jeníček a Mařenka v chlívku perníkové chaloupky. Od ježibab k čertům vás následně odvede satanášský projekt MZ.412. „God of Fifty Names“ se zavrtává přímo do hlavy, kde vzápětí bez skrupulí boří a devastuje.

Jejich nečistého díla využívají bratři Durlingové v songu „Wound“ projektu Mental Destruction. Ten vám totiž vytunelovanou mozkovnu duněním, pravidelnými údery i zkresleným hlasem vyčistí tak dokonale, že budete toužit po nějakém příjemném zvuku nebo náznaku melodie jako žíznivý po doušku vody. S tím přispěchá na pomoc norský Ildfrost. Ten vezme posluchače v tracku „That I May Drink, And Leave The World Unseen“ na projížďku nočním světem, v němž sice musí být obezřetný, ale lehkého osvěžení klapkami lehce nervního klavíru se mu přeci jen dostane.

ConSono – další dvouhlavý projekt promlouvá čistým mluvozpěvem, zvony a klavírem. „Beyond the Ocean“ je plný chladu a Radovanovi Lukavskému by v „Malé mořské víle“ rozhodně slušela. Jen si na něj vzpomeňte a budete vědět proč. Silná, soundtrackově laděná věc, která v průběhu mění nálady i výraz. „Solemn Descent“ Levinova Desiderii Marginis člověka vytrhne z pohádkové říše zpět do podzemí, kde si vystačí s duněním, bušením a vzdálenými hlasy a sbory, aby jej do dalšího tragického příběhu vhodil smyčcový příspěvek „Voices of Trinity“ z dílny Atomine Elektrine – dalšího potomka Petera Anderssona z Raison d'être.

Hodně špinavý a zlý tribal Memorandum straší kvílením v neúprosném víření perkusí. „New Primitivism“ se s posluchačem nemazlí a nenabízí nic jiného než zlomyslnou rituální temnotu. „Whole End“ Nilsenovic dítka Morthound pak pokračuje v podobném rytmu, který evokuje poskakování u kotlíku s gulášem z nemluvňat. Pokud chcete za jakýmkoliv účelem tančit při měsíčku (samozřejmě nazí) u ohně, pak doporučuji tenhle kousek (a pozor na lesní požár).

„Gouge Free Market“ od Deutsch Nepal potom nebohého konzumenta už jen zhypnotizuje a vetře se mu vemlouvavým hlasem do neklidných snů, které musí nevyhnutelně následovat. Destruktivní tečka a finální vyhlazení pak náleží Rogeru Karmanikovi – člověku, který dal světu Cold Meat Industry a jeho projektu Brighter Death Now. „Soul in Flames“ vás bude mučit a týrat a vzdálené dunění neustále připomíná nevyhnutelně se blížící konec. 

A teď si v té plejádě kvality vyberte. Brzy do Prahy dorazí chorý mozek jednoho z probíraných projektů a společnost mu bude dělat kapela v níž si zahrají členové dalšího jména, které na námi rozpitvané kompilaci najdete! Pokud obě jména z patnáctipoložkového tracklistu trefíte, máte u nás volný vstup! Ale pozor, rozdáváme jen prvním dvěma autorům správných odpovědí.

mohlo by vás také zajímat

=UKONČENO= Soutěž o lístky na ambientně industriální slavnost s Brighter Death Now a Raison d'Etre

Andrea Haugen, polovina Aghast, je jednou z obětí útoku v norském Kongsbergu

Mortiis vykopal živák z roku 1997

Desiderii Marginis na desátém albu nabízí meditaci o umírání