Ačkoliv nová deska britských gothic rockových klasiků Vendemmian ještě nebyla oficiálně vydána, dostali jsme ji na pražském koncertě od ke zhodnocení. Jak se tedy kapele, která se roku 2008 vrátila po jedenácti letech mlčení do centra dění skvělou deskou „One More Time“ a o rok později pak potvrdila svou pozici na scéně záznamem živelných vystoupení na live CD/DVD „Drunk Stupid And Goth“, daří v roce 2011?
Vendemmian – One In A Million
Vydavatel: Echozone (www.bob-media.com/cms_echo)
Za celkový sumář lze nejlépe použít slova kytaristy Davea (z rozhovoru, který si můžete přečíst zde), že „noví Vendemmian znějí trochu jinak, ale pořád jsou to Vendemmian“. To je poměrně přesná definice – oproti předchozí nahrávce totiž Mark a Dave nechali na své gothic rockové kořeny dýchnout i chladnější postpunkové vlivy, aniž by se ovšem zbytečně vzdálili od své hudební podstaty.
V čistě autorské tvorbě Vendemmian, korunované Markovým charakteristickým hlasem, vycítíte příjemné dotyky starých mistrů. Některé skladby na novince dají výrazem vzpomenout třeba atmosféru tvorby The Cure z přelomu 80. a 90. let, jiné zase připomenou The Mission (skladba „Innocent“ jako by „natahovala ruce přes oceán“).
Celých čtyřicet minut ubíhá v tomto sympatickém duchu i tempu bez jediného zaškobrtnutí až k závěrečné zamyšlené (a jediné pomalejší) skladbě „Sea of Colours“. Pravda, některým trackům by možná nezaškodil lehký sestřih, ale díky silným (občas dokonce až hitovým) melodiím, tepajícím rytmům, gothrock/postpunkovému pocitu a výraznému energickému vokálu delší stopáž skladeb vlastně ani nevadí.
Vendemmian – Heaven
Ze zvukového hlediska zaujme především pěkná práce s kytarami (zejména hrátky s delayem, ze které by se nemusel stydět ani Edge) a bicí, které, ač programované, nepůsobí uměle. Dave dal totiž virtuálnímu bubeníkovi do vínku různé finesy (např. v „Better than Everything“) a dokonce pár drobných chybek („Hollow Inside“), díky kterým rytmická sekce nepůsobí sterilně.
Nová deska Vendemmian tedy potvrzuje, že ač jsou pánové na (a zejména po) koncertech bujaří a vtipní, svou hudební práci berou opravdu vážně. A co víc, po těch 19 letech ji dělají stále skvěle – uvěřitelně, bez patosu, parazitování na trendech nebo teatrálních gest.
Album „One in a Million“ je tak rozhodně důstojným nástupcem (v historii Vendemmian) průlomové desky „One More Time“ a i když nepřináší žádné zásadní revoluce, jasně potvrzuje, že i hudba, pevně vrostlá do období začátku devadesátých, může i v roce 2011 oslovit, pokud je udělaná dobře.
A na závěr jedna zamyšlená odbočka – je zajímavé, že díky vlně postpunkového revivalu najednou zní Vendemmian (zejména v hitech jako „Shine On“ nebo „Hollow Inside“) tak současně, že byste je klidně mohli slyšet na kterémkoliv radiu, které do svých playlistů zařazuje formace jako Editors nebo White Lies. Vendemmian se však v éteru zřejmě (kromě specializovaných pořadů) jen tak nedočkáme. Škoda.
Hodnocení: 80 %
Komentáře
"Heaven" zní hodně dobře.
Vcelku by mě zajímalo, co chtěli říct tím obalem - hezky totiž koresponduje s názvem desky a dohromady by se to dalo vztáhnout na památkové problémy v evropském měřítku.... ale to už si asi hodně moooooc vymýšlím :D
Od neděle jsem tohle CD přehrál několikrát a napsaná recenze je absolutně přesná tomu co jsem slyšel.Jen rád vypíchnu chytlavou skladbu SHINE ON. ;-)
Tak to jsem rád, jestli jsem to v té recenzi trefil :). Jo, deska mne baví, "Shine on" mám taky jednu z hitovek, myslím, že si najde zaslouženou cestu do mých playlistů, hehe :).
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.