Otevření nového rockabilly shopu v Praze přišlo v pátek 3.dubna do Exitu oslavit několik desítek lidí, mezi nimiž se houfovali ze všeho nejvíce rutinní černokněžníci, nějaký ten napomádovaný střelec a několik groupies kolem raketových psů. Včetně komické trojky hoperů ve vytahaných trikách, kteří ale závěrem  předvedli aktivnější reakce na kapelu než valná většina vysedávajících a nezaujatých stínů podél klubu...

Párty první minuty skřípala nad doháněním zvukovky, ale když se přibližně po půl hodině z kontrabasu ozvalo pleskání s tak nějak správnou dávkou bas a z kytar přestalo chrčet, prostor  už se vizuálně plnil a začalo se hrát.
Za uplynulý týden Praha slavila již druhou premiéru vystoupení kapely pohybující se na vlnách horror/billy, až se začalo zdát, že poněkud mrtvolná domácí scéna začala škrábat na rakev. Zatímco nedělní zážitek s Cornish Ducks zanechal pobavený, ale jakž takž spokojený úsměv na rtech, koncert Graveyard Rejects nastínil velké očekávání a pak ho udusil v pravém slova smyslu hororové, zvukové kaši.  Misftiťácky zmalované trio v popředí s nepopiratelným grinderem za bicí soupravou naslibovalo dobrou show už jen díky striktnímu důrazu na image. Zkouška zvuku s „Die die my darling“ sebrala poslední obavy, že se na nás nechystá horrorpunková smršť. Smršť to tedy rozhodně byla – řvoucí pololubovka, řvoucí zpěvák a řvoucí pod podiem, že kontrabas není slyšet. Z vystoupení Graveyard Rejects bylo vidět, že evidentně umí pracovat jak s žánrem (od image až po texty), tak se strukturou skladeb (střídavé punkové chrchlání dvou vokálů, stupňování kytary i sólový prostor pro basu). Ale všechno dohromady se sesypalo jak pytel brambor a místa, kde se zrovna dalo zaposlouchat do skřípavého kytarového riffu nebo přeřvaných textů definitivně roztříštila zběsilá, vražedná sypačka na bicí. Dvoujšlapkové kopání do poloprázdného kufru rozehnalo rytmus celé kapely a ve finále už nebylo poznat, jestli se zrovna hraje refrén nebo se fackováním nástrojů a činelů žene song do splašeného konce. Velká škoda především pro úžasně rychlý kontrabas, který by se o svižnou rytmiku mohl postarat mnohem líp, třeba společně s obyčejným virblem.
Přesto si troufám říct, že pokud se „hřbitovním zmetkům“ podaří poprat se sladěním rytmiky a ovládáním hlasitosti, česká horrorpunková scéna bude mít konečně svého hrdého zástupce.

Předtím, než na řadu přišli předvést svoje pojetí rokenrolu Pražáci Rocket Dogz, vyhlásil guru Black Rodu tři vítěze, předal jim poukázy na výběr zboží a nalákal na následnou afterparty. Rocketz Dogz nastoupili v rychlosti a v té taky zůstali po celý set. A udělali dobře. Žádné zbytečné prodlevy, jen sypání jedné hitovky za druhou. Midnight Feeling, Zombie Sindicate a hlavně mistrný cover na Cashův Folsom Prison Blues. Rocket Dogz stále udržují štafetu zlepšování pódiových výkonů a i když se od jejich předchůdců zvuk nijak výrazně nepročistil (místo bicích se znovu kopalo do kufru), bylo na co koukat.
Věrná smečka fanoušků dostatečně ocenila potleskem a ďábelské trio znovu hráblo do strun, aby zopakovalo pár kusů z playlistu.

„Díky“ vážně onemocnělým, nevystoupivším němcům Sunny & The Outlaws se skončilo s hraním kolem jedenácté a na řadu přišla afterparty a naše marné snahy o udržení těch, co ještě nepláchli na metro. The Cramps, Johnny Cash, Messer Chups, Nekromantix, Misfits, Deadbolt a celá řada dalších interpretů na pomezí psychobilly/horror/surf posloužila jako kulisa k posledním drinkům a když se ve dvanáct prostor vyprázdnil zcela, afterparty vzala za své a my taky.

FOTOREPORT: http://galerie.sanctuary.cz/thumbnails-118.html

mohlo by vás také zajímat

Rezurex znovu vzkřísí mrtvé na strahovské Sedmičce

Detaily k jabloneckému Zombie Walku a oslavám Halloweenu

The Rocket Dogz zveřejnili nový videoklip

The Rocket Dogz brzy zaútočí s druhou deskou