Autor: Ezechiel
Nejlepším lékem proti trudomyslnosti z pomalu se blížícího podzimu je (kromě klasického nafukovacího míče) nějaká ta akce. A proč si nedopřát třeba večírek ve Futuru - zvlášť, když se o zábavu mají starat Hrabě X, XIII. století a fetisch:Mensch.
Už před vstupem do Futura bylo poznat, že se obavy z naprostého vyprodání koncertu nenaplní. To však mělo i svá pozitiva - v klubu se dalo dýchat a fronty u baru nedosahovaly standardních desetiminutových délek. I tak se ale černooděnci dostavili v hojném počtu kolem tří stovek, natěšených na trochu gothic rocku.
Prvními pány na holení byli severomoravští Hrabě X, kteří svým charakteristickým akcentem přivítali návštěvníky a bez zbytečných průtahů začali. Už po několika tónech však bylo jasné, že se zvukař asi špatně vyspal. Výsledkem byla zvuková koule, ze které jako trn čněl nepříjemný zvuk kytary a zpěvu jakoby ze sudu. Frontman Dalibor Vilda má lehce rozpoznatelný vokál, který ne každému vyhovuje a který "díky" podivnému nazvučení zněl přinejmenším zvláštně. To se nejvíce projevilo při přídavkových coververzích "Love Will Tear Us Apart" od Joy Divison a "Boys Don't Cry" od The Cure, které na tvářích posluchačů vyčarovaly nechápavý, místy až znechucený výraz a spoustu z nich odeslaly na wc, nebo k baru. Zde se totiž instrumentální mezery a podivnost zpěvu projevila naplno, a výsledek vskutku nezněl zrovna ukázkově. Při vší úctě k této stálici je zkrátka nutné přiznat, že vystoupení temného aristokrata něco chybělo. Atmosféra? Energie? Charisma? Možná od každého něco. Na druhou stranu, hrát na koncertech jako první je nevděčné a zvuk situaci rozhodně nepřidal. Proto věřím, že se s Hrabětem X příště setkáme v lepší kondici.
Ale to už se rej černokněžníků stahuje ze všech potemnělých koutů Futura před pódium, aby přivítal znovuobnovenou legendu českého gothic rocku, XIII. století. Jihlavská čtyřka spustila zhurta (podobně jako na Nosferatu Night) skladbou "Fatherland", dav zajásal, a desítky paží se za zpěvu refrénu rozhýbaly do rytmu. Ovšem ani Petru Štěpánovi se zvukové problémy nevyhnuly...nestále někde něco pískalo, vazbilo a nahoukávalo, zatímco dole se zvuk měnil jako polymorf v říji, na všechny strany prskající v náhodných výstřelcích tu basu, tu zpěv, tu klávesy. Časem se však sound ustálil (nebo si opět uši zvykly?) a diváci si mohli své miláčky dosyta užít. Na přetřes přišel klasický průřez všemi deskami formace, včetně songů "Nosferatu is Dead", "Karneval" nebo povinné "Elizabeth". Ačkoliv oproti Hraběti X byla z kapely cítit větší sehranost a muzikantský fortel (i co se suverénního zpěvu týče), nemohl jsem se ubránit dojmu, že oproti vyloženě podařenému vystoupení na Nosferatu Night jako by z "Třináctky" nešlo tolik nasazení. Že by byl na vině opět zvuk? Tak či tak jsme byli svědky na české poměry nadstandardního vystoupení, které mi sice přišlo o malinko slabší, než na comebackovém koncertě, fanoušky však rozhodně nezklamalo. Na závěr nechyběla ani poměrně zdařilá předělávka hymny "Bela Lugosi's Dead" od Bauhaus, v upraveném tanečním hávu, následovaná klidnější "Růži a kříž". A bylo po všem, a jak se dalo čekat, nejeden návštěvník dopil, odhodil kelímek a odešel vstříc vlahé zářijové noci.
XIII. století - Elisabeth - živě (z kotle) ve Futuru 4. září 2008
Vytrvalce však čekalo ještě jedno vystoupení - německých fetisch:Mensch, kteří zaskočili za původní hvězdu - australské gothic rockery Ikon. Ti bohužel kvůli komplikacím po operaci ruky kytaristy museli celou svou tour přesunout na začátek příštího roku a tak nemohli dorazit ani do Futura. Přesto však pár desítek zvědavců zaplnilo parket a vyčkávalo, jak asi zní nový projekt Oswalda Henkeho, kterého známe především jako frontmana dnes již nehrajících Goethes Erben. Ten začal koncert tím, že si postavil na pódium bednu, kterou následně využíval jako sedačku, klekátko, nebo praktikábl, podle toho, jak to situace vyžadovala. Doprovázen dvojicí kytaristů s podivnými nástroji a bubeníkem fetisch:Mensch odstartovali svůj set, který představoval jak starší věci, tak pecky z novinkového alba "Manchmal". Nejlepší charakteristikou tohoto vystoupení by bylo pravděpodobně "hudební zpověď", neboť Oswald spíše recitoval, vykřikoval a plakal svoje texty, prokládané občasnými prostými intonačními refrény. Proti tomuto pojetí vokálu sice vůbec nic nemám, ovšem nemohl jsem si pomoci - pan Henke na mne působil trochu přehraným dojmem, což trochu kazilo jinak dobrý výsledný dojem z hudby. V tu dobu však již bylo jasné, že zvukař za pultem buď usnul, nebo tam nikdy nebyl (což by leccos vysvětlovalo), neboť nepoměry kytar, samplů a zpěvu chvílemi vážně tahaly za uši.
fetisch:Mensch - živě ve Futuru 4. září 2008
Nic se nemá přehánět, a tak je chvíli před půlnoci nejvyšší čas opustit Futurum s myšlenkou, že jsme prožili celkem příjemný večer v dobré společnosti, které házel pomyslné klacky pod nohy především ne zrovna oslnivý zvuk. Úsměvy návštěvníků v tričkách XIII. století však vypovídaly o tom, že si fanoušci přece přišli na své. A o to jde, ne?
Fotky z akce najdete v naší Fotogalerii, další videa pak na našem Youtube profilu.
Komentáře
Přidat komentář