Dějištěm největší rock/metalové akce ve východní Evropě - festivalu Masters of Rock, se stal už pošesté areál vizovické likérky Rudolfa Jelínka. Čtyřdenní akce ve svém programu i tentokrát nabízela zajímavá jména pro širokou škálu milovníků (především) zvuku elektrické kytary v různých podobách. Ale pěkně popořádku...
Autor: Nephilim
Na travnatou louku nad areálem, tradiční místo mého stanování na MoR, jsem dorazil ve čtvrtek odpoledne. Ke stavění stanu mi o tři sta metrů níž vyhrával jeden z českých zástupců na festu (Doga ?...ale není to jedno ???) a znepokojeně jsem sledoval množství okolních stanů, které znamenalo jediné : Ještě víc lidí v už tak přecpaném areálu likérky.
O pár desítek minut později už mi ke konzumaci prvního piva vyhrávala norská Sirenia s novou zpěvulí za mikrofonem. Ale protože ani oni, ani následující folkmetaloví Korpiklaani nepatří k mým oblíbencům, věnoval jsem se raději obhlídce festivalového areálu.
Když se před sedmou večerní začala na pódiu vztyčovat ocelová koncerukce s drátěným pletivem coby hradbou mezi vystupujícími a publikem, znalí nemuseli ani nahlížet do programů - přicházejí Ministry. Vizovické vystoupení byla jedna z posledních možností vidět kapelu naživo vzhledem k avizovanému ukončení existence kapely. Byl jsem zvědav, zda opět dostojí své pověsti nekompromisní industriální smrště.
Ministry - by Nephilim
A Al Jourgensen se svou equipou se do návštěvníků pustil hodně zhurta. Thrashové kytary a zvířecí řev frontmana se zařízly do uší každého z přítomných a na následujících sedmdesát minut bylo o zábavu postaráno. Repertoár byl (pro mne překvapivě) postaven především na skladbách z posledních tří řadových alb Houses of the Molé, Rio Grande Blood a loňskou The Last Sucker. Jourgensen ve svém obligátním šátku z plna hrdla hulákal do parohatého mikrofonu a do toho se na projekční obrazovce objevovaly apokalyptické záběry války, střídané záběry G.Bushe, Bin Ládina a dalších "hrdinů" dnešní doby. Ve výborně sehraném bandu vynikal především basista Tony Campos, který v Ministry nahradil nedávno zesnulého Paula Ravena. Závěrečné "N.W.O." a "Just One Fix" potěšily všechny fanoušky přelomové desky Psalm 69. Skvělé vystoupení.
Následující Def Leppard pro mě byli příjemnou vzpomínkou na začátek puberty. Avizovaný co-headliner prvního večera, seskupení Avantasia, mě naopak nechal zcela chladným a tak jsem se zhruba v polovině jejich vystoupení vydal na pár hodin usnout.
Do areálu jsem se v pátek dostavil až odpoledne. Stejně jako v minulých letech jsem radši zamířil na koupání do nedalekého kempu Dešná a následnému obědu v oblíbené výkrmně. A tak jsem v betonové výhni viděl až konec vystoupení Dark Gamballe. Následující dvě švédské kapely (Fourever a Engel) a rakouské Sorrow jsem rád oželel v příjemném chládku. Mou zvědavost vzbudila až následující dvanáctičlenná (!) formace Haggard. Těleso, které od experimentálního death metalu dospělo k zajímavě znějícímu mixu těžkých kytar a klasické hudby si vizovickým vystoupením získalo mé sympatie a proto doporučuji nenechat jejich právě vycházející desku Tales of Ithiria bez povšimnutí.
Oomph! - by Nephilim
Miláčky moravského publika (proč, proboha ?!!), švédské Sabaton, opravdu vidět nemusím. Po nich jdoucí thrashové dinosaury Annihilator si dávám s kelímkem Plzně a poklepávající nohou - další příjemná vzpomínka na telecí léta. Mezitím se už úplně setmělo a na pódiu se objevili němečtí Oomph! se svou variací německého tanz-metalu. Dle mého názoru jim pozice pátečního headlinera moc neseděla a celkově se do dramaturgie festivalu nehodili. Publikum víceméně ocenilo jen známé fláky (Fieber, Augen Auf, závěrečná Gott is ein Popstar) a zbytek vystoupení odzívalo.
A tak se vrcholem druhého večera letošního MoR stali po právu portugalští zaříkávači Moonspell, kteří přijeli propagovat svou novou fošnu Night Eternal. Moonspell jsou naživo výrazně tvrdší než na deskách a dokáží navodit po čertech temnou atmosféru. Démonický (sakra, tak zprofanované slovo, ale jiné se na něj prostě nehodí!) frontman Fernando Ribeiro s jistotou rozhazoval tuny svého ultrahlubokého hrdelního vokálu mezi publikum, které si jej náležitě užívalo. Vedle skladeb z albové novinky (Scorpion Flower, přídavková First Light) si po právu velký ohlas vysloužily osvědčené songy (Nocturna, Everything Invaded, Opium). Opravdový uragán nadšení však vzbudila až Vampiria a sborově odzpívaná Alma Mater z albového debutu Wolfheart. Když po půldruhé hodině vzdalující se vytí vlků oznámilo konec vystoupení a já se vydal klopýtat noční tmou do stanu, litoval jsem jen věčného opomíjení podceňovaného alba Sin/Pecado. Pro mne jednoznačný vrchol festivalu.
Moonspell - by Nephilim
Sobotní slunce mě vyhnalo ze stanu po sedmé ranní a já zvolil stejný postup, jako předchozí den. Při odpoledním návratu do areálu jsem prozíval heavy speed německých Stormwarrior, následná Tristania s novou frontwoman mi přišla trochu utopená. Jediným lákadlem ve zbývajícím programu pro mne byli doomoví průkopníci My Dying Bride, naplánovaní jako poslední vystoupení dne. S přibývajícími mraky na obloze a citelnou únavou v nohách jsem se je nakonec rozhodl s těžkým srdcem oželet a zbaběle jsem před příchodem prvních kapek deště prchl za volant auta na zpáteční cestu domů.
Tolik zhruba můj pohled na letošní ročník Masters of Rock. Pevně doufám, že se festival v příštím roce dočká avizované změny areálu, který považuji za jedinou výraznou slabinu této akce. Na viděnou napřesrok ve Vizovicích?
Komentáře
Hey a nikdo se nezmínil o tom, že uprostřed vystoupení Moonspell vyskočil na podium známej a se zpěvákem řvali do mikrofonu, myslím, že je to velmi důležitá součást reportu :-D
Nephilim: Ty zbabělče,tak Ty Jsi prchnul :-D MY DYING BRIDE u mě zvítězili i když,byli lidi už notně unavení jak s deště tak s délky festivalu.My jsme byli schovaní v hangáru až do příchodu Britských,
doomových bohů Aaron umíral na kříži i za Ty co nevydrželi Jidáši. ;-)Zazněli nádherné kousky s The Angel Dark River 95 i ze skvělého Turn Loose The Swans 93,tak i věci z posledních placek a v závěru nechyběla deathová sypačka s As The Flower Withers 92,ale taky už jsem byl unavenej jako zvíře,přece jenom právě zítra 24.7 mám těch 35 let.Jsem jinak rád,že Jsi se do toho reportu pustil ;-) Na to už jsem neměl energii,zvlášt když jsem poprvé nejel autem,ale cestoval se všemi těmi roztomilími obludkama vláčkem.Jinak Moonspell skvělý,Annihilator fenomenální trashers kult a industriální netvor Al Jourgensen mě pěkně nakopl,věděl jsem už do předu,že půjde především o matroš s posledních třech řadovek Ministry,ale v závěru ty dvě pecky s Psalm 69 u mě vyvolali orgasmus, což může potvrdit i Onnea která zamnou stála :-D
jj kdo si nepockal na MDB tak prohloupil :-) stylove vystoupeni.. vypla obrazovka, pred podiem skromny dav nadsencu 8-) jinak ja se bavil u MINISTRY, moonspell tez(i kdyz ty sem nezvaldnul cele), ommph taky v klidku.. a amoni za deste a zablesku byla slusna jizda.. takze letosni mor vice nez vydareny...
ehm oomph
Oomph! mile překvapili :-D
My Dying Bride podali fantastický výkon, viděl jsem je před rokem na Mera Luně, ale vizovické vystoupení to zcela překonalo. Navíc to bylo premierové vystoupení s novou houslistkou/klávesistkou. Asi nejsem jediný (nemetalista) pro kterého to byl vrchol festivalu, takže recenzenta moc nechápu, navíc pršet přestalo tak hodinu před tím než MDB začali.
to Zrcadlo : Netuším, co nechápeš - prostě jsem odjel domů. Je na tom něco špatného ?
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.