Je sice pochopitelné, že pozérství ničí gotiku ve své podstatě. Stává se z toho něco módního a bylo už o ní napsáno spoustu blábolů (mezi ně neřadím tento článek), ale jak se pozná mladý člověk, který se opravdu cítí být gotikem od pozéra? Na to hledám otázku už delší dobu, hlavně proto abych se sama sebe zepptala jestli to co dělám opravdu chci. Je mi teprve 14 a mám spoustu věcí před sebou, ale také už jsem toho spoustu zažila a nemůžu říct že by šlo vždy o zrovna hezké chvíle. Nebyla jsem nikde přijímána a dost těžko jsem si hledala přátele. Nějak jsem si uvědomovala že jsem jiná a tohle lidi poznají i když jsem vypadala úplně normálně. Z toho plynulo že jsem se čímdál víc uzavírala do sebe a vytvořila si vlastní svět, svět sestavený z mých myšlenek. Můj svět byl ale často narušován vlivy okolí a já jsem začala psát básničky. Nejsou sice zrovna nic extra, jen pár slov spojených k sobě co mohou vyjadřovat jen zlomek mých pocitů, ale stačilo mi to. Básničky už píšu zhruba 2 roky. Pomáhají mi přežít těžké chvíle. Zdá se mi že si až moc uvědomuji lidskou smrtelnost a zranitelnost. Možná právě proto jsem se docela nedávno začala upínat k této subkultuře. Z touhy vyrovnat se se světem, nechat ho takový jaký je a žít si svůj život, někde daleko od toho stáda. Jsem snad i já pozérem(pozérkou)? Taky jsem zkázou této subkultury? Jen proto že jsem nestála u zrodu tohoto stylu a zdaleka neznám všechny kapely? Chtěla jsem jen najít pár stejně smýšlejících lidí. Konečně pochopení pro mé, často nepochopitelné činy. Počítala jsem s tím že budu odsuzována, ale spíš ze strany "normálních", než od vás.
