Dnešní report je tak trochu jiný – autor martti se totiž rozhodl, že platit za celý festival kvůli jedinému vystoupení je poněkud neekonomické, a tak vyrazil sledovat helsinské upíry zpovzdálí. Jaké to bylo, se dočtete v této reportáži. děkujeme!
Na jedenáctý ročník festivalu Masters of Rock se letos (ne)vyplatilo jet jen kvůli jedné kapele, a to vampýrům z Helsinek – The 69 Eyes. Zejména z toho důvodu jsme se rozhodli nezakoupit vstupenky a raději nalézt vhodné místo, odkud bychom jejich vystoupení mohli odposlechnout a také něco málo vidět. To se nám podařilo, a tak jsme krátce po sedmé hodině večerní měli možnost takřka z úrovně stage pozorovat přiběhnutí čtveřice černooděnců na pódium.
Čtveřice černooděnců proto, že bubeníka Jussiho jsme z naší pozice neměli možnost vidět (a také proto, že Jussi málokdy bývá oděný). Co se ještě image týká, Jyrki potěšil koženou soupravou jako ze starých dobrých časů, kdy jsem je ve Vizovicích viděl vůbec poprvé, nezapomněl však pod křívák navléknout triko s nějakým tím narůžovělým motivem.
Set začíná netradičně otvírákem z nového alba „X“, čili „Love Runs Away“, na tradiční startovní pecku „Framed In Blood“ se však dostane hned vzápětí. A pokračujeme pěkně „po staru“ – Dance d’Amour, Gothic Girl, Wasting The Dawn, The Chair. Mezi ně se vmísí také ne moc povedené songy: věc á la USA „Never Say Die“, z aktuálního alba pak „If You Love Me The Morning After“ a zřejmě nejhorší song celého setu „Dead Girls Are Easy“.
Jyrki naštěstí moc nenechá lidi přemýšlet o skladbě playlistu a rychle vše napravuje pomocí nesmrtelného „Brandona Lee“, po němž nám servíruje „Feel Berlin“ a set uzavírá (kvůli videu u mě ne moc oblíbená) „Lost Boys“. Dalo by se polemizovat o tom, jestli by si neměli vyhrávku o Berlíně nechat raději pro naše sousedy, nebo se pokusit tam šoupnout něco jiného, tak jako na živáku Hollywood Kills – „Feel Hollywood“, ale budiž, já mám tu píseň i tak rád bez nějakých změn.
Jyrkimu dávám malé mínus jednak za faktickou mýlku – nehráli na MOR před deseti lety, jak tvrdil, ale před devíti lety; jednak za některé podivně znějící aktuální úpravy písní pro live vystoupení, jako např. odmluvení části textu, místo aby jej odzpíval – moc tomu počínání nerozumím (že by už nemohl?). Á propos – zahráli „jen“ 65 minut namísto avizovaných 70.
The 69 Eyes jsem viděl již pošesté a musím konstatovat, že i tentokrát mě celkově potěšili, i když koncert v menším klubu je pro tuto kapelu (a jejich fanouška) jistě daleko lepší. Snad se mi podaří na ně brzy natrefit na nějakém co do dramaturgie lepším festivalu nebo ještě lépe na samostatném koncertě – bude to však dost podmíněné tím, co za album budou mít aktuálně na svědomí.
foto: Petr Tvrdík/Musicfoto.net
Komentáře
Přidat komentář