Po seminární práci na téma "česká gotická subkultura" tentokrát jdeme na CZ Sanctuary blíže k hudbě a hlouběji do historie. To vše díky společnému úsilí Terezy Pavlíčkové a diplomové práci Martina Rychlíka, kteří se podívali na zoubek žánru zvaného EBM. První díl si můžete přečíst právě tady.





 

Jak jste si mohli všimnout, snažíme se naše stránky plnit vším, co vás čtenáře může v oblasti hudby zajímat. Jsem sama velkým fanouškem stylu EBM, který má v dnešní době již mnoho mutací, a když mi byla doporučena diplomová práce, která se tímto žánrem detailně zabývá, neváhala jsem ani minutu a ponořila své zraky do tohoto materiálu. Zhltla jsem to kompletně a s velkým nadšením. Z tohoto důvodu bych se s vámi chtěla podělit o fakta, skutečnosti a vše, co se týká industriální hudby a subžánru nazvaného EBM.

Je však nutné zmínit, že nebýt kamaráda etnologa Martina Rychlíka, který na Filozofické fakultě UK zpracoval diplomku nejen o tetování, ale na jiném oboru právě i o EBM, tak by tento miniseriál nikdy nespatřil světlo světa. Jemu patří velký dík za to, že nám umožnil zveřejnit a prezentovat jeho myšlenky, postoj a v neposlední řadě ucelený náhled na tento „elektro-bordel“, jak říkává jeden můj kamarád. Důvod, který mě vede k uveřejnění těchto „výpisků z četby“ je ukázat, že i tento směr má nějaký základ, historii a vývoj. A třeba i nastínit, co vede k tomu, že EBM stále žije. Jsem přesvědčena, že po přečtení budete překvapení, jak všechno se vším souvisí. Tak jdeme na to a Martine, ještě jednou díky!

Co se nám to skrývá pod pojmem industriální hudba? Pojem „industrial music“ se patrně poprvé objevuje v jedné odborné práci a to jíž v roce 1912, kde autor popisuje zvuk „v době vlády strojů a vítězného tažení elektřiny“ . Slovem indu­striální je však myšlena spíše „průmyslová hudba“ než nějaký zvláštní hudební žánr. Přívlastku industriální, konkrétně industrielle Volksmusik, se dostalo i ranným pokusům skupin Devo či Kraftwerk v polovině 70. let 20. století, které místy evokovaly strojový zvuk. Za původce žánrového označení, tak jak je vnímáno dnes, je označován hudebník Monte Cazazza, jenž spolu se spřízněnými skupinami publikoval koncem 70. let své práce na značce Industrial Records s reklamním sloganem: „Industrial music for industrial people“.

V samém rozpuku industriální hudby došlo k identifikaci pěti jednotících znaků, které měly poodkrýt, co vlastně industriální hudba přináší (dle Savage 1983). Myslím, že se závěry se dá jen souhlasit.

• přístup k informacím – šíření politických, ekologických atp. názorů;
• šokující taktika – razantní, překvapivé hudební postupy;
• organizační autonomie – síť nezávislých vydavatelství;
• mimohudební elementy a zvuky – samply z filmů, médií, stroje atd.;
• užití syntezátorů a „nehudebnost“ – vše v opozici k populární hudbě.

Rozhodně stojí za zmínku i citace novinářů, kteří se snažili „industriál“ popsat jako „umělecké ztvárnění dehumanizace lidstva a nezvratného znečišťování naší planety průmyslově orientovaným socio-ekonomickým státem“ Možná i tomu tak je, ale tento novinář zcela opomíjí hudební složku a také přehlíží fakt, že pro řadu (i skládajících) lidí není tato muzika uměním, ale „jen“ kvalitní zábavou.

Co jsou vlastně typické prvky industriální hudby? Zkusili jste se někdy nad tím zamyslet? Jsou to – nejen podle muzikoložky Karen E. Collinsové a její dizertace z roku 2002 – především specifické obsahy slov písní, užívání samplovaných zvuků a většinou prezence mužských, proklamativních vokálů. Běžným kritériem klasických elektronických skladeb je absence „živých“ tedy nesamplovaných kytar a dalších akustických nástrojů. Tempo EBM písní se pohybuje průměrně mezi 120 až 140 údery za minutu (BPM), ale zvláštní výjimkou nejsou ani rychlejší, ba ani pomalejší opusy.

Texty písní zahrnují nejčastěji témata futurismu, sci-fi, ekologických katastrof, nových technologií, robotizace, totální kontroly, odlidštění jedince, technokracie, válek, násilí, hororu, apokalypsy, oblasti zájmu sociologie i filozofie aj. U mnoha skupin je výrazný antikapitalistický, antikorporativní a protivládní nádech, podobný někdejšímu vzteku punk­ového hnutí. Dá se říci, že valná většina nebo přinejmenším značná část industriální produkce je velmi kritická, protestní (instituce, média, cenzura, ideologie, náboženství). Pravdou je, že texty některých skupin jsou spíše „o ničem“, a sami posluchači se dělí na ty, jež zajímá jen zábavná hudba, a ty, kteří vnímají i slova v cizích jazycích (hlavně angličtina a němčina). Například kanadští Skinny Puppy však byli pověstní tím, že improvizovali písňové texty přímo v nahrávacím studiu, nezřídka pod vlivem drogových opojení.

Samostatnou kapitolou je užití samplů neboli zachycených částí řeči, zvuků z médií či filmů, jehož poměr je v industriální elektronické hudbě vskutku unikátní. Sampling, v menší míře zastoupený i v jiných žánrech populární hudby, se dokonce stal jedním z hlavních znaků EBM. Dobře zvolená věta dokáže vdechnout požadovanou atmosféru celé písni a rychle směřuje posluchače k náladám a pocitům specifické doby či místa. Sam­ply vlastně dotvářejí svébytnou postmoderní skládačku – dotvářejí celek spolu s texty, hudbou a přímo přinášejí vizuální představy asociované s konkrét­ními filmy, politickými projevy apod.

Pro mnoho EBM skupin je používání samplů dalším hudebním nástrojem, jehož prostřednictvím a opakováním lze docílit zvukových efektů jinak nedosažitelných. Často zvolenými prvky jsou hlasy ze sci-fi, fantasy, akčních, hororových, válečných, historických, porno a drama­tických filmů, projevů státníků, náboženských fanatiků či kněží, televizních dokumentů, zpráv, reklam, počítačových her a rozhlasových relací.

Na opakování samplů nebo slov je celá píseň mnohdy i založena. Dalšími velmi často užívanými složkami v industriálních skladbách jsou zakomponované zvuky. K těm nejčastějším patří ruchy laboratoří, ulice, zvuky nářadí (brusky, vrtačky, kladiva, motorové pily), skřípání zavíraných dveří, smích, pláč, křik, vichr, tlukot srdce, bouře, déšť, výkřiky bolesti, šepot, praskání ohně, našlapování nohou, modlitby, starty kosmických lodí a jejich odpočítávání, hlasy zvířat, z filmů pak i hlasy mimozemských bytostí a vetřelců, jejich zbraní a zařízení, satelitů, aut, kamiónů, střelby, explozí, dunění projíždějícího vlaku, sirény sanitek, policejních výzev megafony, vzlety vrtulníků či stíhaček, televizní znělky, telefonů, hodin, budíků, pokladen atd. atd.).

Pro industriální hudbu je rovněž typické většinové prosazení mužských vokalistů. V elektronické hudbě není kvalita hlasu až tak roz­hodující, takže pěvecký rozsah mnohých interpertů je velmi omezený. Zpěv je obvykle monotónní, blízký mluvené nebo deklamované řeči, která mnohdy přechází v křik nebo naopak šeptání. Pokud se ve skupině vyskytují dva zpěváci, druhý spíše opakuje a posiluje fráze prvého (např. u Front 242 - hlavní zpěvák Jean-Luc De Meyer a doplňující Richard 23).

Jak již bylo uvedeno, hlasová kvalita nebývá tak důležitá, protože je pra­vidlem, že hlas je běžně dotvářen vokodéry a dalšími speciálními efek­ty efek­ty, čehož výsledkem je na desce i několik hlasových linek přes sebe. K hlasovým efektům patří morphing, modulace, reverzibilita, fázování, zkreslení, ozvěny atd. „Od té doby, co užíváme na všechny hlasy vokodér, je to pro nás vlastně nový hudební instrument,“ řekl například časopisu SideLine frontman skupiny Implant.

Nyní jste se dostali až na samý závěr naší první části o fenoménu EBM. Pevně věřím, že čtení to bylo zajímavé a věřte, až se někde potkáme, vyzkouším si Vás! :)

Pokračování příště

mohlo by vás také zajímat

Bill Leeb i Rhys Fulber prezentují svou sólovou tvorbu. Na podzim ale přejedou s FLA do Prahy.

Laibach se vrací ke svému milníku, desce "Opus Dei". V Česku zahrají dva koncerty.

Projekt Black Asteroid se chlubí deskou plnou zajímavých hostí

Front 242 ohlašují na EBM Day poslední rok fungování