Jakkoliv jsme se snažili, bohužel se nám nepodařilo probourat přes management až k The Birthday Massacre a udělat s nimi rozhovor dopředu. Odchytili jsme tedy rozesmátou Chibi v šatně přímo před koncertem a popovídali si s ní o "pavoučím mostě", dlouhodobé absenci v Evropě, uzlících na hlasivkách, dospělosti, shetlendských ovčácích, životních změnách a plynutí času, o Rusku, starých novinkách, odvykání kouření, vybírání peněz od fanoušků a dalších zajímavostech.
CZ SANCTUARY: AHOJ CHIBI, JEN NA ZAČÁTEK TROCHU ÚVODU – TENHLE ROZHOVOR JE PRO SANCTUARY.CZ, WEBZINE, KTERÝM SE POKOUŠÍME TROCHU POSÍLIT SCÉNU…
Chibi: Jo, tomu naprosto rozumím, odtamtud ostatně taky pocházíme…
CZ SANCTUARY: JO, TO BEZPOCHYBY. TAKY UŽ HRAJETE NĚJAKOU TU DOBU… OSTATNĚ, I V PRAZE JSTE BYLI NAPOSLEDY PŘED DLOUHÝMI OSMI LETY…
Chibi: Panebože (hrozí se).
CZ SANCTUARY: … PAMATUJEŠ SI Z TÉHLE NÁVŠTĚVY NĚCO?
Chibi: Jo, rozhodně si vzpomínám, že jsme měli nejméně jeden volna, což bylo super, protože byl tím pádem čas se tu i trochu projít – a to je věc, ke které se na turné většinou moc nedostaneme. Navíc to vyšlo zrovna na Prahu, což bylo jedno z měst, na které jsme byli nejvíc natěšení, protože pořád slyšíš ty legendy o tom, jak krásná je… mimochodem, kluci, je tu něco jako Pavoučí most? Měl by být celý pokrytý pavučinami a pavouky...
CZ SANCTUARY: NO, TO PŘÍMO NE, ALE NA NĚKTERÝCH MOSTECH SE TI MŮŽE PODAŘIT, ŽE NA NĚJAKÉ NARAZÍŠ…
Chibi: Aha, no já jen, že si pamatuju, jak mi pár lidí říkalo: „Hlavně nechoď na tenhle most!“ protože nemám ráda pavouky… Čili má nejsilnější vzpomínka z Prahy je na tenhle „Pavoučí most“, který evidentně vůbec neexistuje (záchvat smíchu).
CZ SANCTUARY: JO, TO TĚ ASI NĚKDO DĚSIL ZBYTEČNĚ. A PAMATUJEŠ SI NĚCO DALŠÍHO?
Chibi: Pršelo. A koncerty byly fajn, bavili jsme se. My byli nadšení, že jsme v Praze, protože – je to Praha. Pak jsi najednou zpátky v Torontu a říkáš si: „Cože, Praha?“ Dokonce i dneska, když jsem dávala věci na Facebook, každá reakce z domova byla „zavidím“, „žárlím“, „závist“… (smích).
CZ SANCTUARY: NEMŮŽEME SE NEZEPTAT, PROČ TEDY TRVALO TAK DLOUHO, NEŽ JSTE SE SEM ZASE DOSTALI, KDYŽ SE TI TU TAK LÍBÍ…
Chibi: No, my jsme vůbec v Evropě nebyli až příliš dlouho… nedá se asi říct, proč to tak bylo – těch důvodů by se našlo stovky. Určitě jsme neměli v plánu, aby to trvalo tak dlouho. Zrovna nedávno jsme byli v Budapešti a já na pódiu říkala: „Myslím, že je to asi tak šest let, co jsme tu byli naposled…“ a najednou slyším, jak mne někdo opravuje: „Devět!“, takže i já sama už ztrácím přehled. Ale teď jsem prostě ráda, že jsme zpátky.
CZ SANCTUARY: A JAK SE OBECNĚ KAPELA ZA TU DOBU ZMĚNILA?
Chibi: No, hraje s náme Nate na basu, takže máme nového basáka… no, nového… není zase tak nový… čtyři roky. Jak se změnila… no, upřímně, možná je to trochu matoucí, ale já mám pocit, jako bychom se nezměnili. Třeba o něčem mluvím a řeknu: „Jo, to bylo před pár roky,“ a najednou zjistím, že už je to skoro deset let… a mně přijde, že jsme pořád úplně stejní (smích).
Já bych byla moc ráda, kdybych mohla říct: „Jsem teď mnohem moudřejší, udělala jsem tolik úžasných věcí“, ale ne, kámo, jsme pořád úplně stejní, jenom teď máme nového basáka… a ten je s námi už čtyři roky, takže vlastně ani není nový (smích).
CZ SANCTUARY: JO, TOHO JSME VIDĚLI UŽ LONI NA WAVE GOTIK TREFFEN...
Chibi: Jo, to jsme se dostali poprvé do Německa asi po miliardě let…
CZ SANCTUARY: BYLA TAM VELKÁ HROMADA LIDÍ, JAKÉ TO BYLO?
Chibi: No dobré – vždycky je to fajn. Nervák, ale dobré. Ačkoliv já mám radši koncerty, kde je lidí o trochu méně. Je to prostě jiné.
CZ SANCTUARY: MOŽNÁ JE TO TÍM, ŽE KDYŽ NEMÁŠ OD LIDÍ TAKOVÝ ODSTUP, MŮŽE MEZI VÁMI TA ENERGIE PROUDIT NĚJAK VÍC NAPŘÍMO, URAZÍ KRATŠÍ CESTU OD PUBLIKA K TOBĚ A ZPĚT…
Chibi: To je pravda, můžeš doslova objímat lidi. Věc, kterou fakt nemám ráda na velkých koncertech, jsou všechny ty barikády a tak… V takových případech si říkám: „Okay, tak si holt místo interakce s lidmi víc zatancuju“.
CZ SANCTUARY: A CO HUDEBNĚ? MYSLÍŠ, ŽE SE ZA TĚCH OSM LET NĚCO UDÁLO?
Chibi: Já myslím, že jo. Zároveň je to ale těžké posoudit, protože coby kapela jsme, kým jsme, a takovouhle hudbu chceme dělat. Přesto se ale snažíme vyhnout tomu, abychom točili jedno a to samé album pořád dokolečka dokola a já mám pocit, že těch desek teď máme šest – a to je hodně desek… Bože, jak ten čas letí…
Ale určitě do hudby zasáhlo i to, že jsem si při nahrávání alba „Hide and Seek“ udělala uzlíky na hlasivkách a nevěděla jsem, kde přesně jsou, takže jsem nemohla moc dobře zpívat. Když jsme desku dodělali, šla jsem k doktorovi a ukázalo se, že s tím musím na operaci – to je věc, kterou teď mám při skládání na paměti. Nechci se násilím tlačit do věcí, které nejsou přirozené mému rozsahu – bože, to zní tak arogantně: „můj rozsah“ (smích).
Prostě si teď vymýšlím polohy, ve kterých se cítím pohodlněji, přirozeněji a jistěji. A myslím, že je to dobře, protože pak je ten zpěv tak nějak osobnější. Samozřejmě, že na starých věcech najdete ty nařvané pasáže, které znějí skvěle, ale to by se určitě nedalo takhle dělat pořád… zejména u kapely, která už je na scéně... dva roky nebo tak nějak (smích).
CZ SANCTUARY: JO, MYSLÍŠ TŘEBA TY ŘVAVÉ PASÁŽE V „BLUE“, REFRÉNY V „DOWN“ A TAK…
Chibi: Jo, přesně tak. Ale je to stejně hodně zvláštní – já dřív kouřila, zpívala a křičela a najednou mi došlo "Aha, takže musím být opatrnější, víc na sebe dávat pozor a tak", zatímco předtím to bylo prostě "Jooo, jedeeeem!"
The Birthday Massacre – Blue
CZ SANCTUARY: A KDYŽ JSI TEDY CÍTILA, ŽE JE TŘEBA NĚCO ZMĚNIT, ZMĚNILA JSI I NĚCO?
Chibi: Ano, přestala jsem kouřit, což je dobře, ale tady v Evropě je to dost těžké, protože vy tady všichni všude kouříte! Ale jak říkám, už jsem toho nechala a vymýšlím si ve zpěvu takové polohy, abych je i na pódiu dala v pohodě pro případ, že na turné onemocním nebo tak něco, abychom nemuseli vyhazovat skladby ze seznamu, protože bych je kvůil nachlazení neuzpívala. Tomu jsem přizpůsobila i psaní skladeb, ale myslím, že to snad ani tak není nuda, ne? (smích)
CZ SANCTUARY: NE TO URČITĚ NE. A MÁŠ TŘEBA I NĚJAKÉHO UČITELE, KTERÝ BY TI POMÁHAL CVIČIT HLAS?
Chibi: No, já jsem musela nejdřív na chirurgii a pak na nosní-ušní-krční, kam jsem musela chodit na hlasovou rehabilitaci. A to bylo fakt bláznivé – musíš se přeučit to, jak mluvíš… a stejně to nedělám pořádně. Jedeš přesně v tom režimu, kdy se na začátku držíš a snažíš se dělat všechno správně – pak se pokoušíš vytrvat, pořád držíš, pořád držíš… a pak vyrazíš na turné a řekneš si "no a co". Ale i tak se pokouším být svědomitější a s pár lidmi jsem na to pracovala.
CZ SANCTUARY: JASNĚ, TO DÁVÁ SMYSL, PROTOŽE KDYŽ ZTRATÍŠ HLAS NA TURNÉ...
Chibi: Proboha, přesně! Nemůžeš rušit koncerty. Takže z toho pramení i taková trochu obava, kterou jsem dřív nemívala. Předtím to bylo prostě: "Jupí, jedeme na turné!" a teď je to spíš: "Panejo, jedeme na turné. Okay, kolik je to koncertů? Kolik se toho podaří naspat?" Myslím, že takové to je, být dospělá. (záchvat smíchu).
CZ SANCTUARY: TO ZNÍ, ŽE TI TO VÁŽNĚ CELKEM ZMĚNILO ŽIVOT...
Chibi: Jo, byla to celkem změna. A i přestat kouřit byla poměrně velká změna, protože jsem na tom byla celkem závislá.
CZ SANCTUARY: BYLO TO PRO TEBE TĚŽKÉ?
Chibi: Upřímně? Ne. Tedy myslím tím – ano, ale je to dosažitelné. Mám pocit, že lidi o tom přemýšlí stylem: "Ó Bože, ó Bože, ó Bože", panikaří a mává při tom rukama, ale o tom to není. Ale samozřejmě každý má jinou zkušenost, já přestala naráz – žádné náplasti, žvýkačky nebo něco takového. Stálo to za prd, ale bylo to třeba. Už jsem byla v tom stádiu, kdy se na Tebe někdo podívá a hned pozná, že kouříš.
Vrcholem bylo, když jsem šla k tomu doktorovi na ORL, on si vzal baterku, posvítil mi do krku a řekl: "Panečku, vy už léta kouříte…“ Ptala jsem se ho, jestli to z krku tak pozná a on mne ubezpečil, že ano. Myslím, že strach z toho všeho byl silnější než veškeré nepohodlí při odvykání kouření.
CZ SANCTUARY: A MYSLÍŠ, ŽE SE TAHLE ZKUŠENOST NĚJAK PROMÍTLA I DO TVÝCH TEXTŮ? PŘEMÝŠLELA JSI TŘEBA PŘITOM VÍC O SMRTI NEBO TAK NĚCO?
Chibi: (smích) To je zajímavá otázka – vůbec nevím! Ale je fakt, že jsem se cítila velmi, velmi nihilisticky, když jsem přestávala kouřit. Ale víš co, o tom budu muset přemýšlet, vrátit se k tomu a zhodnotit to celé znovu (smích).
CZ SANCTUARY: TAK NEŽ SE VRHNEME DO HODNOCENÍ MINULOSTI, MRKNĚME DO BUDOUCNA… CHYSTÁTE NOVOU DESKU, ŽE?
Chibi: Ano, zrovna jsme zrovna uprostřed psaní materiálu a až se vrátíme z turné, tak ji doděláme. Věci jdou pomaleji, než bychom chtěli.
CZ SANCTUARY: A HRAJETE NA TOMHLE TURNÉ UŽ NĚJAKÉ OCHUTNÁVKY Z NOVÉHO ALBA?
Chibi: Ne (smích). Ale tím, že uplynula tak dlouhá doba, co jsme tu byli naposledy, uslyšíte věci, které jsme tu nikdy předtím nehráli, takže ty jsou svým způsobem vlastně nové… (smích).
CZ SANCTUARY: NO, PO TĚCH OSMI LETECH…
Chibi: Jo, to je jak čtyři alba, přesně (smích).
CZ SANCTUARY: A JAKÉ MÁŠ POCITY Z FANOUŠKŮ, KTEŘÍ VÁM SKZE CROWDFUNDING POMOHLI ZÍSKAT FINANCE NA TU CHYSTNOU DESKU? TI BYLI V TOMHLE OHLEDU ÚŽASNÍ, NE?
Chibi: Ano, to byli, ale upřímně – my jsme to vlastně takhle dělat nechtěli. Máme se svým publikem velmi specifický a úzký vztah, takže jsme nechtěli vystupovat stylem: "Okay, my se teď pokusíme vybrat nějaký prostředky, takže nám dejte svý prachy." O crowdfundingu jsme proto přemýšleli velmi, velmi dlouho, než jsme se do toho rozhodli jít. Chtěli jsme to udělat tak, aby se to lidem vyplatilo. Naštěstí to šlo i celkem dobře a jsme šťastní… ale už to nikdy nechci dělat (smích). Je to moc stresující, člověk je pod příliš velkým tlakem. Byla to dobrá zkušenost, ale…
CZ SANCTUARY: …PŘÍŠTĚ TO PROSTĚ UDĚLÁTE TRADIČNĚJŠÍM ZPŮSOBEM…
Chibi: No, on je tohle teď legitimní způsob, jak coby kapela můžeš sehnat peníze na to, co potřebuješ, a tak to spousta skupin i dělá. Měli jsme z toho všichni trochu divný pocit, ale – proto jsme si s tím taky dali tak načas a chtěli jsme to vyzkoušet.
CZ SANCTUARY: NO VŽDYŤ DÁVÁTE UPDATY SKORO KAŽDÝ TÝDEN…
Chibi: Děláme, co můžeme, ale samozřejmě, když jsme teď tady, musíme posílat věci tam a zpět… ale samozřejmě nechceme zklamat fanoušky, kteří nám svěřili svoje peníze…
The Birthday Massacre – Down
CZ SANCTUARY: ČILI BY SE DALO ŘÍCT, ŽE HLAVNÍM DŮVODEM TÉHLE KAMPANĚ BYLO, ŽE VÁM VYDAVATELSTVÍ NECHTĚLO DÁT PENÍZE NA DESKU NEBO TAK NĚCO?
Chibi: (smích) Ne, to zní strašně negativně (smích). Takhle to nebylo naše vydavatelství je úžasné, jenom nám navrhli, jestli to nechceme zkusit. My jsme to pak probírali s naším managementem, se spřátelenými kapelami, s kamarády a nakonec jsme souhlasili. Na otázku: "Chcete na to mít víc peněz?" jsme nemohli odpovědět jinak, než: "Samozřejmě, že na to chceme mít víc peněz! Když budeme mít víc peněz, budeme si moci dovolit zaplatit víc věcí a víc s nimi udělat. Zvlášť v tomhle upadajícím průmyslu".
Čili ne, že by nám z Metropolis řekli: "Udělejte tohle!" – jenom nám v tom rozhodně byli nápomocní. I tak to ale bylo těžké rozhodnutí.
CZ SANCTUARY: A BUDOU SE TEDY STARAT I O NOVOU DESKU?
Chibi: Jo, určitě! Všechno bude jako vždycky. My jsme u Metropolis Records už několik let a z našich vztahů mám vážně radost. I samozřejmě z toho, co všechno pro nás udělali. Jsou to fakt dobří lidí a nebojím se říct, že jsou to naši přátelé.
CZ SANCTUARY: NAVÍC JE TO POMĚRNĚ VELKÝ HRÁČ…
Chibi: Na téhle scéně rozhodně, jsou nepostradatelní.
CZ SANCTUARY: METROPOLIS RECORDS VYDÁVAJÍ MRAKY MUZIKY, A KDYŽ TEDY ZMIŇUJEME TY OSTATNÍ KAPELY, CO V SOUČASNOSTI BAVÍ TEBE?
Chibi: Bože, toho je! Miluju industrial, miluju rock i metal, ale když jsem doma a mám volno, poslouchám velmi jemnou hudbu. No, jemnou hudbu – mám moc ráda muziku ze šedesátých let, třeba The Mamas & the Papas nebo věci z Motown. Jedna z mých nejoblíbenějších novějších kapel jsou Fleet Foxes – folková kapela s plnovousy a černými košilemi… ale je to nádherné a tak odpočinkové! Mám tyhle věci ráda...
CZ SANCTUARY: A MYSLÍŠ, ŽE TĚ TYHLE SKUPINY I OVLIVŇUJÍ HUDEBNĚ?
Chibi: Neřekla bych, že mne přímo "ovlivňují". Když dojde na inspirační zdroje, jsou to věci, na kterých jsem vyrůstala a které miluju – třeba Concrete Blonde, což je moje nejoblibenější kapela všech dob, která stále bude mým velikým inspiračním vzorem. Měla jsem samozřejmě i pár "temnějších" hudebních hrdinů, ale ten folk bych do toho neřadila (smích).
CZ SANCTUARY: DOBŘE, TAK NE. MIMOCHODEM, TADY V PRAZE KONČÍ PRVNÍ PŮLKA EVROPSKÉHO TURNÉ, NÁSLEDUJE BĚLORUSKO A RUSKO. S JAKÝMI POCITY TAM JEDEŠ?
Chibi: No, v Bělorusku jsme nikdy nebyli, takže tam se těšíme a rádi bychom jeli i zpět do Ruska, ale teď je to trochu děsivé období. Měli jsme domluvené i nějaké koncerty na Ukrajině, naše turné mělo končit v Kyjevě, ale to bohužel ze zřejmých důvodů není možné udělat.
Abych byla naprosto upřímná, nejsem si úplně jistá, jak to dopadne s našimi ruskými vízy. Uvidíme, a pokud to nevyjde, tak byl dnešek posledním koncertem turné a zítra pojedeme zpátky do Kanady. Neříkám, že by se to mělo stát, ale upřímně – všechno se dozvíme v průběhu následujících hodin a podle toho se rozhodneme, co dál. Nevím vám, ale mám pocit, že Severní Amerika momentálně není v Rusku příliš oblíbená, abych to řekla hezky (smích).
CZ SANCTUARY: PROTO SE NA TO TAKY PTÁME…
Chibi: Já vím. Všichni přátelé se mne ptají: „Proč byste proboha teď jezdili do Ruska?“, ale my to bereme tak, že nejsme politická kapela, takže… takže nám asi držte palce.
Ale samozřejmě, je to špatné – můj táta se mne ptá: „Víš, co se stalo na summitu G8?“ a to si vždycky rvu vlasy. My ale v Rusku pořád máme spoustu fanoušků, kteří jsou úžasní lidé a rádi bychom je viděli znovu… je to prostě jen mizerné načasování, řekla bych… Ale tak co se dá dělat… jet do Ruska! (smích)
The Birthday Massacre – Video Kid (Live)
CZ SANCTUARY: TAKŽE TAK TROCHU „SRDEČNÉ POZDRAVY Z RUSKA“ – NEBO SPÍŠ „TO RUSSIA WITH LOVE“…
Chibi: Jo, do Ruska s láskou, to je ono!
CZ SANCTUARY: TAK JEŠTĚ NEŽ SE ROZLOUČÍME, JE ČAS SE PODÍVAT LEHCE DO BUDOUCNA – CO PLÁNUJETE S KAPELOU NEBO CO CHYSTÁŠ TY SAMA?
Chibi: Já myslím, že přijet do Evropy, přijet do Prahy a udělat tu pořádné turné – to je pro nás rozhodně důležité.
CZ SANCTUARY: A LETNÍ FESTIVALY PLÁNUJETE?
Chibi: Ó, ano, ale dřív, než uplyne dalších devět let, protože pak už bychom byli všichni staří a šediví a potkali bychom se v téhle místnosti a říkali si: „Už jste tu nebyli třicet let!“ A to by se mohlo stát, protože devět let je dlouhá doba.
CZ SANCTUARY: A PŘESTO VÁM TO SKORO TAK DLOUHO TRVALO…
Chibi: To je pravda… ale kdyby to mělo být dalších devět let, bylo by to dohromady skoro dvacet a to je šílené. Ach, Bože…
CZ SANCTUARY: A MYSLÍŠ SI, ŽE BUDETE I PO DALŠÍCH DEVÍTI LETECH MÍT SÍLU A CHUŤ POKRAČOVAT S KAPELOU?
Chibi: Ó Bože… tak to nevím. Jsem unavená… tedy momentálně. Teď jsem zralá na to jít domů a vyspat se, víš jak. Ale ne, myslím, že spolu vždycky budeme nějakým způsobem pracovat. Pokaždé, když jsme na turné, tak si říkám: “A stačilo – chci jet domů!“ a když pak dorazím domů, říkám si: „Hmm, vyrazila bych někam na turné“ (smích).
CZ SANCTUARY: TAK ONO TO KONCERTOVÁNÍ BYLA ASI VŽDYCKY VELKÁ ČÁST TVÉHO ŽIVOTA…
Chibi: To opravdu byla. Posledních pár let jsme trochu zvolnili a nejezdili na turné tolik…a myslím, že je to svým způsobem hezké a jasné, protože jsme si založili rodiny a tak. Já mám třeba psa, což je něco, co jsem vždycky chtěla, a je moc těžké to všechno opouštět – lidi, které miluješ, své mazlíčky a všechno.
Já vím, že to zní fakt uboze a trapně, ale myslím si, že je to odjíždění s přibývajícím věkem čím dál obtížnější. Stejně tak, jako miluju být teď tady a moc si to užívám, zároveň si říkám: „Co asi dělá ten můj pejsek…“ (záchvat smíchu).
CZ SANCTUARY: HEZKY, TAK TO DĚKUJEME ZA UPŘÍMNOST.
Chibi: Víš co – všechno tohle je skvělé, ale… miluju svého psa – je tak nádherná! No dobře, už se uklidním…
CZ SANCTUARY: A CO TO JE ZA PSA?
Chibi: Je to shetlandský ovčák – znáte psa Lassie? Ona je v podstatě taková malá verze Lassie…
CZ SANCTUARY: A JAK JÍ ŘÍKÁŠ?
Chibi: Lulu… a teď budu brečet… ne, nebojte… (záchvat smíchu).
CZ SANCTUARY: NO JASNĚ, TEĎ MUSÍŠ BÝT SILNÁ, VYSTOUPENÍ ČEKÁ…
Chibi: Přesně – odhodlaná jet do Ruska! Silná… nezlomitelná… statečná!
CZ SANCTUARY: ALE JÁ MYSLÍM, ŽE BYSTE NEMUSELI MÍT AŽ TOLIK PROBLÉMŮ, JSTE KANADANI A NE AMERIČANÉ, TAK TŘEBA TAM POZNAJÍ ROZDÍL.
Chibi: Pojďme to zjistit spolu. (smích) Bože – Nate, náš basák, je Američan! Řekneme mu, aby byl co nejnenápadnější…
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.