Sudlice | 09.10.2017 22:20

Kozlí parta The Devil And The Universe právě jede intenzivní tour k nové desce "Folk Horror". Jak se skotačilo během jejich zastávky v Brně se dozvíte v našem reportu.

Poslední zářijová sobota překypovala koncerty natolik, až zavládly obavy, zda toho pro náš malý český plácek není příliš mnoho. Veškeré pochybnosti se naštěstí ukázaly jako liché a tak kdo nejuchal v Praze na The Foreign Resort, Second Still a Decline, ten vyrazil do brněnského klubu Eleven na 34. pokračování zavedené párty Clubbers Die Younger. Ta tentokrát hostila rovnou tři kapely ze sousedního Rakouska. Postpunkové Mills načichlé popem i goth rockem, ryzí EBMko System84 a okultní temnokraty The Devil And The Universe. U takové taškařice jsme rozhodně nemohli chybět.

Protože Ashley Dayour je jedním z největších magiků současné scény, nezbylo nic jiného, než porušit svou pověst zaprděných Středočechů a konečně se podívat i do moravské Metropole. Prozřetelnost se pro tentokrát smilovala, tudíž během víkendu nebylo nutné nikam spěchat. Díky tomu v sobotu stíháme ještě předposlední otevírací den výstavy Kmeny 90 v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Kde obzvlášť artefakty spojené s průkopníky black metalu Master’s Hammer jsou jednoduše must seen záležitostí. Zejména z fotky Františka Štorma tančícího s flaškou v ruce v roztomilých bačkůrkách cítím naprosté ztotožnění. V konečném důsledku má ale člověk z celé expozice podivně vtíravý pocit, že už více méně patří do muzejních sbírek. O to víc se nemůžu dočkat večera, kdy se mile ráda nechám vrátit zpátky do současnosti, nebo spíš do bezčasí?

Kolem půl deváté přicházíme do klubu, kde to zatím na žádnou velkou návštěvnost nevypadá, lidí ale pozvolna přibývá, až nás k té stovce může být. První hrábnutí do strun připadlo na Mills. Tvoří je dvojice Alexander Steiner za kytarou a Walter Glatz za mikrofonem, vše ostatní běží z laptopu. Přiznám se, že z nahrávek mě jejich muzika moc nechytla, o to příjemnější teď zažívám překvapení a soudě podle reakcí publika, rozhodně nejsem sama. Zpočátku zcela prázdný parket se kousek po kousku zaplňuje a v druhé půli setu už nemůžu jinak a jdu si taky hodit křápem. Kytara působí celkem nenápadně, zato Walterův zpěv celou mini show příjemně a sebejistě táhne kupředu. Poklidné tracky s fajnovou gradací střídají lehce hybnější kusy. Texty převážně v angličtině doslova hladí. Jakkoliv nenápadně pánové působí, mají to prostě v sobě. Jako předkapelu na žánrovou akci můžu vřele doporučit.

Setlist Mills:
01 Away
02 Dreams
03 Hiding
04 Lost
05 Border
06 Neon
07 New World
08 Away
09 Regen
10 Wish

Oproti nim EBM úderka System84 nastupuje ve velkém stylu. Mlha se plazí až k baru a jen místy ji protíná laserové světlo z trooperských helem. Tancechtivé publikum se pomalu přibližuje k bodu varu a já v půlce setu zjišťuji, že mají na čepu Žufánkovic Antoníčka. Oujé! Škoda, že barová slečna netušila, jak ho servírovat a tak ho dám na prasáka z whiskovky zlouchovanýho nepříliš ledovou vodou z kohoutku.

Trojice Tom B., Hannes G. a Sebastian H. sype do lidí standartní žánrovku s anglickými texty a sem tam i tou neodmyslitelnou němčinou. Dočkáme se i pár coverů na fláky Depeche Mode a Front 242. Čtenáři mi jistě prominou, na EBM poslední dobou moc neslyším, takže u baru mazlím svou zelenou vílu, odhodlaná se zničit až během následujícího setu.

Nemám nejmenší tušení, kolik bylo hodin, ale podle nadšeného tweetu zpětně zjišťuji, že půl hodiny před dvanáctou, kdy na stage přichází nesvatá kozí trojice a za všeobjímajících tónů "Alchemical Landscapes" zběsile točí hrkačkami. Žádné pozdravy, žádné průpovídky. Rozpálené publikum přesně ví, co chce a pro co si přišlo a moc dobře to ví i kapela, takže od samého začátku rozpoutává zběsilou show nabušenou nesmírnou intenzitou a energií. Vše podpořené masivním zvukem. Během "A Fiend In The Furrows" a "Willow Dance" kozlí masky postupně mizí. Ashley tu svou třímá ve vzduchu a Jančí ji z první řady žehná paroháčem.

U baru zůstává už jen personál, veškeré osazenstvo klubu se hrne před stage a jestli ne už od samého začátku, tak při "Dannaus Plexippus" tančí úplně všichni. Ashley drtí kytaru zvednutou kdesi nad hlavou, "It Is Our Will". Ano, v ten moment je to opravdu naše jediná pravá vůle, zničit se tancem skoro až k zemdlení. "Stygian" a "Nikopoia" nás však bezpečně přeplachtí k "Black Harvest", kterou už mají všichni navrčenou z nedávno vydaného klipu, z nějž Ashley přenáší na stage i rozvernou choreografii. Dál už hranice mezi tracky nesleduju, propadám se do jakéhosi stavu transu. Periferně si všímám, jak David Pfister neustále přidržuje stolek pod synťákem při zemi, aby neuletěl a ve finále "The Church Of The Goat" Ashley vzpíná klávesy ke stropu a je na něm znát, že se má co držet, aby s nima v euforii nešvihnul o zem.

Trio odchází, ale v publiku všichni do jednoho řveme „Zugabe, Zugabe!“ Fakt nekecám, tohle jsem naposledy zažila v Drážďanech, ale teď jsem sakra v Brně! Kapela se vrací a po vyklusávací "A True Initiation Never Ends" odpálila cover "What Time Is Love!" Neuvěřitelnej tok energie srší všude kolem a v hlavě se točí jedna jediná myšlenka, ať tenhle stav trvá věčně! Žel s "Gipfelrausch" už nutně musí za tónů tklivé trubky přijít zklidnění a nevyhnutelný konec.

Nemám slov. Kozlíky jsem naposledy viděla před dvěma lety v Praze na Sedmičce, kde panovala příjemná, skoro až rodinná atmosféra, ale to, co se odehrálo teď v Brně svou intenzitou a energií smetlo veškeré starší prožitky.

Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným, kapelám, pořadatelům a hlavně skvělému publiku, které ač nepříliš početné, dokázalo vytvořit strhující atmosféru. Dobrou volbou bylo i samotné místo konání, klub Eleven, který svou dispozicí, alespoň z pohledu diváka, funguje perfektně.

Jakmile se tu objeví nějaké další pro mě zajímavé jméno, jedu hned. Akorát doufám, že do té doby už bude mezi Prahou a Brnem svištět Hyperloop, poněvadž za současného stavu infrastruktury je cesta na jih Moravy poněkud úmorná.

Setlist The Devil And The Universe:
01 Alchemical Landscapes
02 A Fiend In The Furrows
03 Willow Dance
04 Danaus Plexippus
05 It Is Our Will
06 Stygian
07 Nikopoia
08 Black Harvest
09 Iblis
10 The Ash Tree
11 Nod
12 Haunted Summer
13 The Church Of The Goat (Goatspeed Version)

Encore:
A True Initiation Never Ends
What Time Is Love?
Gipfelrausch