Report z nedělního kabaretního soirée v Chapeau Rouge

brian_ilustrV dalším reportážním příspěvku na našem webu tentokrát opustíme elektronická zákoutí a vydáme se přímo do chřtánu pirátských odrhovaček, kabaretních šlágrů i post-punkového revivalu. V dnešním reportu vás čeká vzpomínka na nedělní koncert Briana Vigliona a jeho kumpánů v Chapeau Rouge.

 

 

 

 

 


Bostonští dark kabaretní velikáni Dresden Dolls se sice vloni na Halloween šťastně semknuli zpět k sobě, v naší vzdálené české kotlině ale pro mnohé zůstanou se svými resurekcemi v newyorských klubech asi navždy nedostupní. A tak zkrátka skalním fanouškům tohoto klavírně rytmického skotačení nezbývá než sledovat aktivity obou bývalých partnerů (hudebních i životních) jednotlivě. Není to tak dávno, co ten druhý, Brian Viglione, zaujímal tučné místo v kalendáři loňského roku se svým vystoupením na strahovské Sedmičce. A květnovou velectěnou návštěvu Amandy, která si k nadšení všech milovníků mrtvolného literárního světa přivezla i svého čerstvého manžela, asi není třeba opět připomínat. Akce tohoto typu vám v paměti utkví pořádně hluboko.

Začátek tohoto roku tedy opět patřil druhému řečenému, bezpochyby nejlepšímu bubeníkovi, čeřícímu ráznými údery žánrové vody temného kabaretu. Brian Viglione se svým doprovodem a  menšími potížemi nakonec vměstnal do stísněných prostor momentálně rekonstruovaného prostoru Chapeau Rouge bicí soupravu a v neděli 6. března splynul s komorním publikem, čítajícím několik desítek hlav. Možná, že hudebním fajnšmekrům nepřipadá fér, zaměřovat se od začátku reportu z tohoto all-star večírku rovnou na osobu Viglioneho – letmý pohled na složení návštěvníků ale dal za pravdu, že stín doznívajících Dresden Dolls táhne bez diskuse nejvíce.

Hned v prvních minutách nedělního večírku, naměstnaného do prostřední, provizorní stage Chapeau, ale táhly hity jiného ražení. Jakoby se do Starého Města v časostroji z telefonní budky doktora Who snesli z britského kontinentu po dlouhých 30 letech sami legendární post-punkeři Joy Division. Už při sestupování ze schodů a placení sympaticky nízkého vstupného na návštěvníky doléhaly syrové zvuky ze Salfordu. „Transmission“, „Shadoplay“, „Love Will Tear Us Apart“ i „She's Lost Control“ zněly z úst curtisovsky oděného i rozpohybovaného frontmana na první poslech vynikajícího revivalu Prague Dead Souls. Nebyly sice adekvátním předvojem pro kabaretního headlinera, za to se na ně v tomto příjemném obývákovém prostředí koukalo ještě lépe než na dva roky staré vystoupení Closer to Curtis, kapely ověnčené vizitkou nejlepšího divisionovského revivalu.

 

Chapeau_6.3.001

 

O poznání horší zážitek, není třeba namlouvat si cokoliv jiného, bylo vystoupení hvězdného producenta Martina Bisiho. Všechna čest jeho práci na nesmrtelných deskách Sonic Youth, debutu samotných Dresden Dolls i raných hip-hopových experimentech 80.let. Ale necelá hodinka jeho zběsilých psychedelických onanií s rozlaďující se kytarou, neslyšitelnými klávesami, huhlavým zpěvem přecházejícím v jekot kastrovaného šakala a totálně zmrhaným potenciálem hostujícího Vigliona za bicími, to byla opravdu náročná vsuvka mezi dvěma chytlavými hosty. Jednotlivé hudební inspirace, připomínající postapokalyptický rock Neila Younga, drogovou psychedelii Franka Zappy či kytarový efekt přetvářející Bisiho struny ve vibrující sonickou pistol sci-fi krásky Barbarelly, by přitom mohly fungovat na výbornou. Bohužel se tak nestalo a tím pádem není třeba se k tomuto jistě ojedinělému, ale ne zrovna uspokojivému zážitku vracet.

 

Chapeau_6.3.002

 

U koho bychom ale jistě uvítali opětovný návrat do našich končin, jsou pánové Elyas Kahn a Sxip Spirey, vzadu jištěni konečně naplno rozehraným Viglionem. Dohromady známí jako Gentlemen & Assassins. Jejich pověst superskupiny v upoutávce na akci trochu narážela na nezřízený, undergroundovými zvuky broušený rachot jediné dostupné video ukázky. Ovšem právě od loňského listopadu, krátce poté, co se toto hvězdné trio vůbec dalo dohromady, si pánové evidentně našli i přes svá četná angažmá v jiných projektech čas opakovaně zasednout do zkušebny. A bylo to cítit každým kusem rozhoupaného těla.

Pirátské dusáky se řvoucí Spireyho harmonikou, hutnými basovými riffy kníratého Kahna a Viglione se svojí téměř hardcorovou řežbou do virblu, rozhýbaly  stísněné prostory klubu během několika vteřin. Mezi sázenými tracky dostala prostor i stand-up show v červeném světle, při které pánové vyprávěli rozverné drogové historky z ulic New Yorku. V druhé půlce došlo vedle neuvěřitelného sortimentu naglitchovaných píšťalek a trubek maestra Sxipa Spireyho také na vzácný dar od Neila Gaimana – pozoruhodnou cyklistickou zvonkohru vydávající opravdu makabrózní melodie, částečně uši rvoucí, částečně překvapivě podmanivé.

 

Chapeau_6.3.003

Celá kabaretní mašinérie se zastavila až kolem půl jedenácté, kdy už se obrazovky, naivně slibující dohlédnout ze zadních řad dále, začaly zamlžovat a bubenickému mistru po dvojici vystoupení přirozeně opadaly síly. Na návštěvníky ale i u odchodu čekal ještě jeden příjemný zážitek – za pouhých 50 korun mohli spokojeně odcházet, třímající vzhledný plakát podepsaný celým věhlasným ansámblem večera.

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.