Jak zní první sólová deska předáka goth’n’rollové bandy The 69 Eyes?
Jyrki 69 - Helsinki Vampire
Vydal: Cleopatra Records (55 min)
Od vydání zatím posledního počinu The 69 Eyes uběhl více než rok a tak se v mezidobí frontman Jyrki 69 krom koncertování věnuje zejména soukromým aktivitám. Nedávno vydal knihu muzikantských vzpomínek, spolupracoval s nejrůznějšími hudebními spolky a jeho činnost v polovině roku vyvrcholila vydáním sólového alba.
Protože Jyrki se v rámci hudební tvorby věnuje výhradně skládání textů, přizval si ke spolupráci na desce muzikanta nejpovolanějšího, Johnnyho Lee Michaelse. Johnny se tedy stal skladatelem a zároveň i producentem veškerého materiálu alba "Helsinki Vampire".
Album rozložené na téměř hodinové stopáži nabídne celkem 11 tracků, které se až na několik málo výjimek nesou v rozvláčném a řádně temném duchu. Jedním z nejtemnějších je hned úvodní "Ad Infinitum" protknutý probublávající basovou linkou, k níž se až skoro nesměle přidá kytara a zpěv přicházející až po čtyřech minutách. Celý track tak rozkvétá ve velice slibné skoro až Artaudovské antré.
Následující "Versailles" je jak vystřižená z příběhu Anne Rice. Asi málokomu se při poslechu nevybaví scéna s Lestatem drnkajícím na piano zpoza povlávajícího závěsu. Primárně na pianu je založen i track "Spanish Steps" rozložený na odvážných sedmi minutách. Nicméně po prvních třech ploužácích přichází hybnější true goth záležitost, klipová "Bloodlust" nesoucí se na příjemně mrazivé syntetické lince.
Z klipu známe i song "Last Halloween". Trochu klišovitější záležitost, ale na druhou stranu nejde ani o žádný trapas. Kdybyste náhodou zapomněli datum Jyrkiho narozenin, tak vám ho tímhle songem určitě připomene. "Happy Birthday" vrací desku zpět do pomalejších kolejí. Atmosfericky hutná skladba by mohla bez nadsázky posloužit i za pohřební marš. Z rozjímání vás spolehlivě vytrhne rockovější a nepatrně hybnější "Call Of The Night". Vyloženě lahůdkou je pak minimalistická nasynthlá záležitost protknutá Jyrkiho vemluvnou proklamací, jedním slovem "Perfection". Rockovka "Close Your Eyes" neurazí a předposlední "In Your Dreams" oplývá příjemnou gradací. Zatímco "Sayonara" evokuje dojem závěru magakoncertu. Jde v podstatě o doslovný zavírací track v němž se Jyrki jazykově pouští až do japonštiny a trochu i do ruštiny - prazvláštní experiment.
Jyrki 69 - Last Halloween
Patříte-li k fanouškům The 69 Eyes, kteří už několik let hořekují nad odklonem kapely od atmosféry alb "Paris Kills" a "Blessed Be", pak si ji v podobě "Helsinki Vampire" užijete dosytosti a možná až trochu nadmíru. Jyrki se pěvecky nepouští do žádných experimentálních fines ani zbytečných macho póz, a tak si jeho hlas můžeme vychutnat v ryzí čistotě tak, jak ho máme nejraději. Deska zní jako celek dost vyzrále na to, že se pánové Linnankivi a Michaels do takto úzké spolupráce pouští poprvé. Sálá z ní osamělá, ambientní, místy až pohádkově zasněná atmosféra. Na celkovém dojmu se výrazně podílí vkusná kombinace kytar se syntezátory, čehož jsme se v Jyrkiho tvorbě dosud nenadáli.
Album vás nesmlouvavě potahá hluboce temnou melancholií a je jen a jen na vás, zda ji dokážete přijmout, nebo se pro vás stane nebetyčnou nudou.
Hodnocení: 70%
Pohled Ash:
Má pubertální léta, kdy jsem miloval tvorbu The 69 Eyes, jsou nenávratně v trapu. A i když si na ně občas vzpomenu a některou tu desku "Vočí" poslechnu, už to není jak za mlada. Chybí tomu napětí a kouzlo nepoznaného, jaké bylo přítomno právě v době mého hudebního zkoumání. To ale neznamená, že si nové desky této kapely neposlechnu a nemapuju jejich tvorbu, jen už je to prostě jiné. Proto jsem taky přistupoval k sólovce jejich zpěváka skepticky. Má vůbec co nabídnout? Má takový počin vůbec smysl? Nesnaží se jen těžit ze svého jména a kultu "moderního gotického sexsymbolu"?
Ano i ne. Deska "Helsinki Vampire" je jiná, než jsou její plnohodnotní kapelní bratříčci, přesto je ve spoustě věcí stejná. Když otvírák "Ad Infinitum" začne jako poctivý dark ambient ze stáje vydavatelství Simona Heatha, moje srdéčko zaplesá radostí. Když domnělý klid rozčísne výrazná baskytara, ke které se následně přidá lehké kytarové vybrnkávání, začínám se těšit na zajímavou hudební pouť. A když se do toho všeho po více než půlce přidá Jyrkiho vokál, jsem unešen komplexností a vyvážeností úvodního tracku, který mě náladou odnáší do melancholických výšin, ve kterých si tak rád libuju. A naštěstí se nejedná o ojedinělý případ, následující písně mě pořád připoutávají do křesla svou potemnělou náladou s romantickými melodiemi a uhrančivým zpěvem. Kterýžto je pravděpodobně největší devízou i slabinou desky.
Jyrki nikdy nebyl hlasový virtuóz, i když v sílu svého zpěvu určitě věří, osobně si víc než často uvědomím jeho barvitou podobnost s Petrem Štěpánem (což určitě není na škodu). Jen prostě po pár minutách nudí. Většina desky se unáší ve středním až pomalém tempu, ale zpěvákovi chybí to charisma, kterým by si asi přál oplývat, tak jeho hlas do povedených skladeb nepasuje. A když začnou hrát ty rychlejší a skočnější věci ("Bloodlust" nebo "Last Halloween"), začínám se ošívat podobností s okatou kapelou a nepříjemným pocitem, že tady tyhle věci nemají co dělat. A zbytek hrací doby už vlastně jen přetrpím.
Je mi líto, upíre z Helsinek, sólové album mě neoslovilo. Když máš za sebou celou kapelu, která Tě jistí v zádech a Ty si můžeš dovolit jakékoliv výstřelky, věřím Ti každé slovo. Ale tady ne. Tohle je výkřik do prázdna, který projde ušima, ale v hlavě se neuchová. Možná je na vině dramaturgie desky (proč zařadit tři nejdelší písně hned na začátek alba?), ale tento pokus Ti nevyšel. Rád se vrátím k úvodnímu tracku, možná si pustím i následující dvě věci, ale celek mě obírá o skoro hodinu drahocenného času. Bylo to vůbec zapotřebí?
Hodnocení: 55%
Tracklist:
1. Ad Infinitum 07:50
2. Versailles 05:05
3. Spanish Steps 07:36
4. Bloodlust 04:20
5. Last Halloween 04:08
6. Happy Birthday 03:43
7. Call Of The Night 04:30
8. Perfection 04:54
9. Close Your Eyes 04:39
10. In Your Dreams 03:18
11. Sayonara 05:01
Přidat komentář