Pokud patříte k fandům hororu a zároveň milujete černý humor, potom nelze jinak než doporučit tuhle novinku renomovaného tuzemského autora!
Petr Boček - Hřbitov trpaslíků
Vydal: Golden Dog, (196 stran)
Když jsem na předloňském HorrorConu zastavil Petra Bočka, abych mu zapěl ódy na jeho tehdy aktuální knihu „Mízožravci“, prozradil mi mezi řečí, že chystá novinku, která by měla pasovat do bizarro škatulky, která je u nás stále takříkajíc v plenkách. V tu chvíli jsem si nebyl jist, jestli se radovat, protože se mi Petrova nostalgická a vážnější tvář z výše zmíněného románu tuze zamlouvala. Na druhou stranu, pokud jste četli nějaký další text pana Bočka, nejspíš dobře víte, jak vytříbený smysl pro humor má a že vlastně psal „bizár“ dřív, než to začalo být moderní. Proto nebyly na místě ani jakékoliv obavy…
Nakonec je to z mého pohledu takové bizarro po česku. A to vůbec nemyslím nikterak hanlivě. Když si pro srovnání vezmu Carltona Mellicka III, který je v našich končinách vlajkovou lodí bizarro fiction, drží se český koráb více při zemi, nesnaží se šokovat na každé stránce explozí nápadů a upřednostňuje před divotvornými kulisami příběh. K bizarru tak náleží spíš některé postavy a jejich chování, jinak je nám svět „Hřbitova trpaslíků“ víceméně znám. Pokud si do něj tedy připočítáte podnájmy pro trpaslíky, výtahy pro trpaslíky a vůbec zkrátka trpaslíky. Pardon gnómy. Ti totiž žijí na světě spolu s lidmi a mají svoje práva, jako každá jiná menšina. A že jich panečku je. Myslím, že dnešního člověka už by nějaký trpaslík nemohl rozhodit.
Petr Boček na HorrorConu pokřtil Hřbitov trpaslíků stylově...
Nejmenší figurou, ale největší svou důležitostí v příběhu, je trpaslík Odon, jehož snoubenka Helga byla unesena. A už proto, že je gnómek akutní nedostatek, pustí se náš hrdina neohroženě do pátrání, s nímž mu vypomáhá další prďola (teď si nejsem jistý, jestli se jim tak může říkat...) - militaristicky založený hláškař Amos. Nemají to snadné, protože se po světě ve stínech kolem nich pohybují mimo jiné tajemní Lovci, nenasytní ghúlové, sadistický Vrah andílků a další nebezpečná individua.
Strašně se mi líbí, že se to Petrovi nezvrhlo v nějakou fantasy bláznivinu a hororové prvky fungují i přes celkově humornou notu celého dílka. Když už tu někdo provozuje černou (či jakou) magii, pak se tak děje velmi čerchmantsky a bez za každou cenu šaškovských rekvizit, když už někdo vraždí, nebojí se sáhnout na život děcku a aby těch emocí nebylo málo, je tu v té legraci a temnotě šance i politovat hned několik osudů. A to nemluvím o značné krvavosti a výživné porci nechutností, které všemu dodávají šmrnc.
Hřbitov trpaslíků - kapitola 1: Destrukce (čte Petr Boček)
Bez slabosti pro pořádně černý humor pro vás tahle knížka absolutně postrádá smysl, to je třeba zmínit. Ostatně v tom případě by vás odradil už květinový vzor obálky. Já jsem však nakonec nadšený snad ještě víc než u „Mízožravců“. Ne snad, že by jedna z knih pro mne byla jednoznačně lepší, ale u „Hřbitova trpaslíků“ se možná i díky menšímu rozsahu povedlo eliminovat hlušší místa. Děj fičí jako na trpasličím tobogánu, krátké kapitoly se čtou samy (ládujete je do sebe podobně nezřízeně jako ty nejchutnější jednohubky) a vy se jednoduše dobře bavíte v natolik známých hororových kulisách.
Bočkův smysl pro humor se mi maximálně trefil do noty a stejně tak jsem se dokázal snadno vcítit do Richarda „bude fotbááál!“ Kustoše, protože podobné faux paux jako jemu, by se nejspíš klidně mohlo stát i mně. „Hřbitov trpaslíků“ mne jen ujistil v tom, že Petr Boček patří k autorům, u nichž je mi fuk, jakou tematiku zpracují příště. Stejně vím, že to bude zábava – ať už vtipnější či vážnější. Navíc je někde v pozadí jakéhokoliv jeho textu znát hororový fanda a to je taky důvod, proč ony hororové prvky tak dobře fungují. Hodláte-li si prodloužit životy srdečným smíchem, pak se dejte do čtení. Těšíte-li se do futrálu, klidně hledejte v regálu o kus dál…
Přidat komentář