Francouzský elektrovečírek, na který se nezapomene. Už na Moravském Industriálním festivalu v Olomouci byly francouzské partičky Sonic Area a Chrysalide nejlepšími spolky line-upu, takže při vypuštění informace o jejich opětovné návštěvě České republiky nemohlo u mě dojít k jiné činnosti, než pečlivému zakroužkování data do kalendáře. Navíc když ke dvojici přibyli domácí Akimbo a francouzští kolegové Ex_Tension. Vzhůru do pražského klubu Matrix.
Počasí ten den návštěvě klubového večírku kdekoliv v české i moravské kotlině (natož na vyvýšenějších místech!) moc nepřálo. Už několikátý den sněžilo a venkovní teplota zarazila rtuť hluboko pod bod mrazu. Dokonce ani autobusová linka z Florence, nejjednodušší spoj do žižkovského klubu, pro havárii odepřela svou pravidelnou poslušnost. S kolegou Samgarrem se tedy do klubu dostáváme až před devátou večer s obavou, že jsme určitě něco z čtyřpoložkového menu museli propásnout. Jaké bylo naše překvapení, když v klubu bylo ještě relativní ticho a teprve pár minut posléze se rozezvučely první tóny intra s velkým I šumperských Akimbo, kteří dnes celý večeř s podtitulem NoiseZone otevírali.
Nové "Intro" v EBM duchu ukázalo, že trojice stále pracuje na nových nahrávkách a obě novinky (druhá nese název "The Face"), které večer zazněly, rozhodně poměrně vysoko nasazenou laťku nepodlezly. Navíc, jak pánové poznamenali, „Intro byla naprogramována tak, aby lidi přesvědčila, že na ty své činely hrajeme naživo". Pak už přišly na řadu klasické proprietky jako traverzy, siréna, oscilátory a hlavně maximum energie od všech členů, z nichž Alda tentokrát moc prostrou na mikrofonu ostatním kumpánům nedal. Dobrá a poctivá práce.
Jako druhý přišel na řadu můj osobní vrchol jarního olomouckého výjezdu – Sonic Area. Arnaud Coeffic mě před lety na prknech Matrixu nepřesvědčil, tentokrát jsem byl na jeho set opravdu velmi natěšený. První polovina vystoupení, které v sobě znovu neslo výsostné znaky illbientu, dubu a industrialu, bylo mnohem živější, než „noční set“ na Moravském industriálním festivalu. Znovu přišla na řadu rafinovaná hra se stoptimy, efektní a efektivní škatulata s korekcemi, ale hlavně přesně a nekompromisně dávkovaná jasné vize temné elektroniky, které se z domácích projektů mírně přibližuje tak akorát Anhedonia a tu a tam Neutrino nebo Oxyd ze Slovenska. V druhé polovině už se jelo na jistotu a řídký, leč velmi spontánně reagující dav pod pódiem to dal Arnaudovi jasně najevo.
Třetí se na pódium dostala dvojice Ex_Tension, která si na NoiseZone odbyla svojí českou koncertní premiéru. Jejich pojetí podobné základní hmoty, jakou hnětl Sonic Area, dostalo nakonec zcela jinou podobu. Už na jejich desce „Legacy“ najdete výlety, které atakují dvacetiminutovou stopáž a přesně v podobném, postupně energii hromadícím duchu vyrukovala dvojice i na nás. Poslechovou IDM elektroniku postupně plynule zhušťovali, zrychlovali, až zcela nenásilně vygradovali svou cestu do nekompromisním nářezu, za který by se nemuseli stydět Winterkalte ani další vyhlášení drtiči potemnělých tanečních parketů. Velké a příjemné překvapení a povinný přídavek.
Už po půlnoci, přesto bez výrazného, ba dalo by se říci nulového odlivu návštěvníků, předstoupili před publikum, které moc dobře vědělo, na co dnes přišlo, zlí kominíci Chrysalide. Nebudu obcházet zbytečně okolo – zatímco jarní set Sonic Area v mých očích nebyl překonán, Chrysalide čtvrtečním výkonem smazali olomoucký zážitek a nastolili kvalitativní stupeň zase o chlup výš. Trojice svým hardcore přístupem bourá klišé nastavené stovkami EBM epigonů bez vlastní invence a ukazují, že tvrdá elektronika se i dnešní době dá tvořit inovativně a nesmírně přitažlivě. Až jsem si říkal, že by i přes neexistenci klasické rockové výbavy, mohli zaujmout širokou metalovou obec. Na závěr v podobě svojské předělávky "Another Brick In The Wall" sice nedošlo, přesto si nikdo ani slůvkem nestěžoval, že by něco v setu Chrysalide chybělo. Nechybělo. I proto nikomu nevadilo, že přídavek kapely proběhl při „balících“ plných světlech. Po čtyřnásobném chodu ještě dorazili rozšmelcované návštěvníky, klasickou „starou partu“, dva DJs.
Kde jsou všichni ti aggrotech milovníci se svítícími dready ve vlasech? Zde si mohli přijít za 200,– Kč na své v opravdu plných hrstech.... Doufám, že tristní návštěva v předvečer „velkého“ koncertu Vanessy neodradí organizátory od dalších podobných večírků a Francouze od případné další návštěvy Prahy či jiného klubu v České republice. Rád bych si totiž kandidáta na koncertní večer roku zopakoval někdy příště. A myslím, že drtivá většina návštěvníků Matrixu to má stejně jako já.
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.