Demi Mortuus | 04.05.2018 16:49

11. května vyjde třetí dlouhohrající deska postpunkerů z Grenoblu a my jsme pro vás s předstihem vyzkoumali, zda bude stát za to.

Varsovie - Coups et Blessures
Vydal: Sundust, (49 mins)

Trochu jsem se novinky Varsovie bál. Důvod je jednoduchý. Minulá deska „L´Heure et la Trajectoire“ je pro mne i s odstupem čtyř let a bez počátečního omámení jednou z nejlepších postpunkových desek vůbec. Napodobit něco takového se málokteré kapele podaří a překročit vlastní stín je tou nejtěžší výzvou v tvorbě každého umělce. Startovní pozice není špatná. Opět se nahrávalo v mém oblíbeném studiu Drudenhaus a za pult si tentokrát stoupl Benoit Roux z populárních post-metalistů Alcest.

Jako každá ze tří desek začíná i ta nejčerstvějším údery bicích, ke kterým se postupně přidávají další nástroje. Už po pár vteřinách je možné odhalit hned několik pozitivních věcí. Zvuk má tradiční Varsovie feeling, tlačí pořád stejně, naléhavě se vám snaží něco sdělit a má energie na rozdávání. Proti tradičním post-punkovým nahrávkám je navíc o něco tvrdší a absorbuje něco z řekněme dark rockového výraziva. Tohle slovíčkaření však slouží jen k přibližnému nástinu zvuku kapely. Daleko lepší bude, když si ji sami poslechnete a uděláte si obrázek.

Nabízí se třeba titulní „Coups et Blessures“, která má vlastní videoklip. Ta vám o Varsovie vlastně řekne vše podstatné. Přímočaré riffy se zařezávají do svižné rytmiky a do té promlouvá zanícený vokál v rodné franštině. Tuhle vrozenou vášeň prostě podobně vyjádřit neumí snad žádný jiný národ. Tenhle song mi na první dojem přišel přímočarý až příliš, ale v závěru mě chlapci znovu dostali nečekanou vybrnkávanou gradací a kytarovými harmoniemi, které člověku nahání husinu. A jsem zase tam, kde jsem byl čtyři roky zpátky.

„Revers De L´Aube“ svou přímočarostí, řízností a hitovým refrénem upomíná spíš na debut „Etat Civil“, což není vůbec na škodu a navíc následně vše vynahrazuje téměř osmiminutová „Va dire À Sparte“. Ta nikam nespěchá a nechává před vámi pozvolna odvíjet příběh, který postupně zvyšuje obrátky, chvílemi zase zvolňuje, aby dal posluchači oddechnout, a nakonec přispěchá s důraznou a silnou pointou. A veselé to není, to ani náhodou.

Varsovie - Coups et Blessures

Minulá deska mne neskutečně nadchla kvalitativní vyrovnaností všech skladeb. Každá v sobě měla něco, co člověka uzemnilo, překvapilo, nadchlo. Proto si jí tak nesmírně cením a uvědomuji si její výjimečnost v tomhle směru. Není divu, že na novince se tenhle zázrak nepodařil stoprocentně, neboť zázraky se jak známo nedějí ani každé čtyři roky. Další tracky ve srovnání s minulým albem a začátkem alba nového už tedy lehce ztrácejí dech, ale ani nervní „Killing Anna“, ani v úvodu post blackovým zvukem načichlá „Le Lac“ dvojici ostudu neudělá.

Hravá „Intersections“ je zase o něco živější a vypjatější, i když patří k těm přímočařejším válům na desce. Slyšíte tam taky tu Bratislavu, nebo mám slyšiny? „Discipline“ naopak úplně zvolňuje a prim zde hraje bolestiplný přednes, který se i díky hudební složce v závěru (snad) zdá o něco smířenějším. Instrumentálu „Chevaux échappés“ beru pouze jako jakési ántre k finální „Feux“. Poslední songy na všech deskách Varsovie jsou fatalistické, drásavé a dramatické hymny a jinak tomu není ani tentokrát. Tady už jsou znovu Grégory a Arnault v top formě a kdyby v časech Françoise Villona existoval post-punk, myslím, že by své básně mistr zhudebnil právě takhle. Varsovie svůj stín nepřekročili, ale přesto znovu nahráli skvělou desku.

Hodnocení: 85 %