Pavel Zelinka | 22.07.2009 12:50

V podhoubí české tvrdé elektroniky to vře, a tamtamy šíří zprávy do světa - Vanessa se vrátí! Tuto situaci jsme samozřejmě nemohli nechat bez povšimnutí, a proto máme tu čest vám jako vůbec první médium přinést exkluzivní rozhovor se všemi členy znovuobnovené legendy, opepřené čtyřmi fotografiemi, z nichž dvě spatří prostřednictvím CZ Sanctuary světlo mediálního světa vůbec poprvé.

Foto nahoře: Vanessa (1992)

Byl to smělý sen mnoha domácích fanoušků tvrdé elektroniky. Těch starších, kterým bezkonkurenčně nejlepší domácí kapelu zatím nedokázal nahradit žádný domácí novic, ale i těch mladších, kteří znají jméno pouze z vyprávění. Mluvíme o Vanesse - Samiru Hauserovi, Danielu Rodném, Popovi (ano, dnes Moimíru Papalescu) a dalších členech, kteří se zapsali do historie české EBM legendy. Většinou se sny točily okolo možnosti jednorázové vzpomínky, připomenutí staré slávy časů, kdy Belmondo bylo narvané k prasknutí, Vanessa uchvacovala nasazením, pletivovým plotem mezi sebou a diváky, na svou dobu nečekanou zadní projekcí a hlavně kvalitou své hudby, která měla světové parametry. Sny se letos opravdu plní, ale málokdo čekal, že Vanessa se objeví venku dohromady s Danem Rodným a navíc natočí novou desku. Zpočátku jsem vzkazy na www.bandzone.cz/vanessa filtroval skrz síto nedůvěry. Přeci jen, všechno vypadalo až příliš neskutečně. Pak ale přišlo potvrzení ze strany budoucího vydavatele X Production a vše najednou dostalo punc reality. Čistý Flashback od zasloužilých Disco Bastards. Začal jsem pro CZ Sanctuary zjišťovat další podrobnosti a zde jsou výsledky, které doplňují stávající informace z Bandzone profilu:

Nové album vyjde a jeho jméno zřejmě bude "Ave Agony".
Na Bandzone profilu už najdete jména devíti skladeb, které se zatím zdají být kandidáty na definitivní součást připravované desky. Prvním singlem bude asi skladba "Ahoj, chcípni!", na kterou se bude i točit anoncovaný klip. Bude to také jedna ze skladeb, na které se produkčně vyřádí Alexander Hacke z Einsturzende Neubauten.
Podle náslechů "Ahoj, chcípni!" a další nejvíce dokončené skladby "Zrcadla", to vypadá na zvukový návrat k soundu desky "Flashback". Vše může ale být nakonec ještě jinak. Ještě nejsou natočeny živé bicí a podobně.
Textově se Samír znovu vyznamenává. Je mrazivě sarkastický, ironický až za hrob, z vyposlechnutých ukázek prost macho póz Bruna Ferrariho.
Pokud vše půjde podle plánu, vytoužených koncertů bychom se měli dočkat možná i v tomto roce. Z pochopitelných důvodů má ale přednost nejdříve studiová práce na novince.

To je situace z poloviny července 2009, a protože vždy lepší než dohady jsou informace od samotných aktérů, položili jsme třem současným základním článkům pár otázek.

Samir Hauser

Co tě přimělo k oslovení Dana Rodného a Moimíra Papalescu k oživení Vanessy?

Prvotní podnět k znovuoživení Vanessy dal Jakub Horák - to je chlápek, kterej hrál ve Vanesse Gun zhruba v roce 1999. Zavolal a řekl, že je všechno na hovno a jestli neuděláme kapelu. Mirka Papeže v tý době začalo dost srát černošský disco, do kterého se nějakým omylem navezl. Zavolal jsem mu, jestli nezkusíme udělat tvrdší, syrovější album a on souhlasil. Pak jsem se zmínil Danovi Rodnýmu, že chceme něco dělat a on okamžitě souhlasil se spoluprácí. Měl už asi dost rodinnýho života, systematického tučnění a nicnedělání. Další člověk, kterého jsme oslovili, byl bubeník Jarda Stuchlý z Majklova strýčka – chtěli jsme prostě toho nejlepšího. Potom jsme oslovili Alexandra Hackeho jestli by nám CD produkoval, a on byl pro. Poslední za kým jsme šli, byla firma X Production a ta nám vyšla ve všem vstříc.

Co tě inspirovalo k textům na nové desce? Zveřejněné názvy skladeb slibují mnohé...

Dvě poslední CD jsem nazpíval v angličtině a čeština mi začala chybět. Angličtina je sice zvukomalebnější, ale tím to končí. Čeština je totiž mnohem účinnější vyjadřovací prostředek, pokud jste v česku a máte něco na srdci. On je totiž hodně velkej rozdíl když někomu zařveš zblízka do ksichtu „Vymrdej se ty svině!“ než „Fuck you bastard!“ Obsah textů je samozřejmě ze života – to odlišovalo vždycky Vanessu od ostatních kapel – autentičnost. Všechno o čem zpívám jsem si prožil. Například skladba "Fízl na speedu" je o člověku, kterého jsem znal od 17 let a před pár lety mě udal…nakonec se zjistilo, že je fízl a udává už celkem dlouho. Text "Misantrop v Praze" jsem zase napsal v čekárně u doktorky mezi bandou dementních důchodců. "Mukamba" je o naší kamarádce, která chodila s černošským dealerem a ten ji pak rozřezal ksicht na cáry. A tak bych mohl pokračovat – co text, to životní příběh. Ale tak to bylo vždycky – je to v podstatě moje psychoterapie. Nechci to držet v sobě.

Co se stalo s Bruno Ferrarim?

Bruno Ferrari zemřel před víc než rokem. Vy jste o tom neslyšeli? Našli ho v hromadě koksu, starejch rozpatlanejch hamburgerů a pornočasopisů….ležel tam chudák asi 14 dní. Nepřáli byste si vidět ten bordel.

Proč jsou trička znovu sexy?

To se neptáš toho pravýho. Mě móda nezajímá. Sex me zajímá, ale rozhodně to u mě nijak nesouvisí s tričkama.

Vanessa (1991)

Daniel Rodný

Na nejméně 15 let ses ztratil ze scény. Mohl bys nastínit, co jsi po albu "Monogamy" dělal?

Skládat nový věci mě bavilo jenom dokud jsem do nich mohl vrazit svoje skutečný zážitky a pocity. Po "Monogamy" jsem měl dojem, že jsem dosavadní zážitky už prostě vystřílel a dál by to byla nuda... Měl jsem na výběr: buď začít skládat nudný písničky nebo změnit způsob života a vrhnout se do novejch dobrodružství. Je fakt, že chvílema to bylo dobrodružnější, než by mi bylo milý - nějakou dobu jsem pak žil jako naprostá troska (nebo spíš jako prašivý zvíře), byl jsem bezdomovec, co prohodil veškerej majetek zastavárnou, nic pro mě nemělo smysl, zbořil se mi žebříček hodnot, skončil jsem v blázinci. Ztratil jsem pár let, ale nelituju, vždyť co tě nezabije... Cesta zpátky trvala dlouho, ale povedlo se.

Co tě definitivně přimělo znovu naskočit do vlaku jménem Vanessa?

Od chvíle, co jsem se dal dohromady, mám v hlavě plno nápadů - a celkem i chuť přetavit je do muziky. Bylo jasný, že jako prvního oslovím Samira, protože když mu to sedne, je nejlepší zpěvák široko daleko. V posledních letech jsme se už párkrát na novým hudebním projektu domlouvali, dokonce jsme měli i nějaký zkoušky, ale pokaždý to ztroskotalo na nedostatku času... a asi i na lenosti. Tentokrát je to nastartovaný jinak; do přípravy desky se zapojilo víc lidí, hudbu děláme s Moimirem (který je proti mně vyloženě hyperaktivní, padají z něho 2-3 nový základy denně a v pohodě by utáhl celou desku sám). Byly stanovený pevný termíny: v květnu se začalo skládat, v červenci musí být hotovo. Donutilo mě to vyhradit si pro muziku přece jen nějakej čas a víc se do toho ponořit. Nevím, s kolika skladbama budu po těch třech měsících spokojenej natolik, aby se mi aspoň trochu líbily a abych je propustil autocenzurou, ale každopádně mě skládání začíná zase po mnoha letech docela bavit. Už jenom kvůli tomu to mělo smysl.

Jak se liší tvůj proces skládání na začátku 90. let od současného?

Technický prostředky jsou dneska někde jinde, ale samotný skládání probíhá vlastně úplně stejně. Každej použitelnej motiv znamená dostat se do transu, hodiny mlátit do kytary nebo do kláves... a většinu z toho pak stejně vyhodit. Jde to pomalu, ale ošidit to neumím. Někdy je to vyčerpávající, ale vždycky zábavný.

Jak zpětně hodnotíš skladbu "Ježíš ve vaně" z roku 2003?

V tý době jsem byl trochu mimo, takže si to moc nepamatuju... občas jsem narychlo vyplodil nějakou písničku, když jsem byl zrovna na návštěvě u někoho, kdo měl počítač se zvukovou kartou. Stáhl jsem z internetu libovolnej DAW, pár pirátskejch pluginů a něco zmastil. Tohle bude ten případ.

Jaká bude tvoje role na pódiu?

Sekvencery zvládnou zahrát skoro všechno samy, takže většinu času asi budu po pódiu pobíhat svlečenej do půl těla a preludovat na speciálně upravenou dvojstrunnou slide-basu. Anebo možná vůbec koncertovat nebudu, už tak je nás na pódiu dost. :) Ještě uvidíme.

Daniel Rodný (1992)

Moimir Papalescu

Jak bylo pro tebe těžké po letech znovu skočit do opuštěného EBM vlaku?

Vůbec ne, přece jen druh týhle hudby mám v krvi. Navíc jsem měl velkou chuť to zase zkusit se Samirem, kterej dokáže dostat člověka až na samou hranu. Věděl jsem, že to bude adrenalin a je to přesně to, co mi chybělo. Dělám to s láskou.

Z vyslechnutých nahrávek není vůbec poznat tvůj klasický Gun Dreams/Nihilists/The Stylists rukopis. Byl to záměr?

Moc to nekoumám, dokážu se prostě naladit na tu potřebnou frekvenci. Takže teď je to frekvence Vanessa a bylo by blbý, kdyby to znělo nějak jinak. Na Stylists a spol si teď při komponování už vůbec nevzpomínám.

Není po návratu Vanessy čas na obnovení Gun Dreams?

Kromě Magnetik mám ještě projekt Die alten Maschinen s pár lidmi z USA a Kanady, který teď bude muset počkat. Potřebuju, aby moje koncentrace na Vanessu v období před vydáním alba byla maximální, takže na Gun Dreams již jednoduše žádný prostor nezbývá.

Vanessa (1997)

Vanessa jako projekt ovlivnil bezpočet českých i zahraničních (nejen) elektronických spolků, a proto jsme některé ze známých jmen vyzpovídali. O tom, jaký mají na návrat Vanessy názor současní umělci, si přečtete na CZ Sanctuary již brzy.