Ezechiel | 27.08.2007 04:01

Současní lídři rockového industrialu přežili těžké časy na přelomu tisíciletí a spolu s druhým dechem v poslední době stupňují i tempo….

Autor Pavel Zelinka

KMFDM -Tohuvabohu
(Metropolis rec.) 51:04

Jen si představte – 23 let na hudební scéně, to už je téměř věčnost. Přesně takové mety letos dosáhla smečka KMFDM okolo Saschy Konietzka. Současní lídři rockového industrialu přežili těžké časy na přelomu tisíciletí a spolu s druhým dechem v poslední době stupňují i tempo. Znovu vydávají nesehnatelné starší desky a zájem je dokonce i naprosté začátky souboru, kdy ještě působil v rodném Německu. S takto uvolněnýma rukama a krytýma zádama se pracuje o mnoho klidněji, než s karabáčem s nápisem MUSIŠ! Pohoda, rozhodně ne vyměklost je poznat z celé desky Tohuvabohu pojmenované hebrejským výrazem, jež bychom mohli přeložit jako „divoký a chaotický“.

Kapela se od prvních tónů do široka rozkročila a od boku střílí ostrými s výrazem hráče pokeru. Je jedno zda se jedná o hardrockovou vypalovačku s hostujícími dechy, techno nátěry s výraznými vokály Lucie Cifarelli, metalové sypačky se stylovou Saschovou němčinou nebo darkwave závěr s nasamplovaným smyčcovým orchestrem. Pokaždé se cíl nemíjí a já mohu zodpovědně prohlásit, že nejsilnější dlouhohrající nahrávka KMFDM má pořadové číslo třináct. Jakpak se asi jmenuje?

Zlatý hřeb: Los Ninos, Super Power
Zní to jako: Revolting Cocks, Oomph