Demi Mortuus | 14.01.2022 16:45

Nemáte přehled v tuzemském hororu a udělali byste si rádi obrázek o jeho současné úrovni? Potom není nic snazšího, než doporučit tuhle antologii.

České temno - sestavila Kristina Haidingerová
Vydal: Golden Dog, (408 stran)

Dá se říct, že antologií „České temno“ byl vztyčen ukázkový monolit místní hororové literatury, opřený o nejpevnější pilíře tuzemské scény. A rovnou se dá jedním dechem dodat, že tu vlastně takhle reprezentativní výběr toho nejlepšího z mlékem a strdím oplívající zemičky dosud chyběl. Pokud by se někdo z vašeho okolí zajímal o český horor, není nic snadnějšího, než mu dát do ruky právě tuhle knihu.

Častým úkolem antologií je hledat nové tváře a naděje. V tomto případě tomu tak není a Kristina Haidingerová na to šla z jiného konce. Nehledala tolik pod povrchem a naopak se soustředila na sebrání toho nejvýraznějšího, co se u nás dá najít. Díky tomu může být pro čtenáře s větším přehledem menším zklamáním fakt, že se s některými povídkami už setkal. Není to ale zase tak velký problém, protože jednotlivé práce jsou natolik kvalitní, že jsem si je znovu přečetl rád. I tak pro mne stále byla drtivá většina textů nová.

Líbí se mi také to, že Kristina do výběru otiskla vlastní vkus a dle očekávání tak většina povídek triumfuje zejména silnou atmosférou. Nejednou se vypravíme do jejich oblíbených historických kulis a na úkor všemožných krváků a vyvražďovaček v povídkách kralují spíš motivy, které člověka zneklidní a donutí ho zkontrolovat, jestli na té chodbě opravdu něco nezaslechl. Osobně nemám nic proti brutálním řezničinám, ale na celé věci se mi zamlouvá to, že se Kristině povedlo knize nenásilně vtisknout osobitou linku, který drží jednotlivé texty hezky pohromadě. Navíc stylově nevystrčíte po celé čtyři stovky stran nos z naší kotliny.

Pojďme se podívat trochu blíž do obsahu. Hned samotný začátek obstaral můj oblíbenec Miroslav Pech, který svou mrazivou a bezútěšnou jednohubkou „Zuby“ sice nedosáhl údernosti svých nejlepších prací, přesto však nastavil laťku proklatě vysoko. Jeho povídka je jednou z těch temnějších. Bez problémů se s ní kvalitativně srovnal ostřílený Otomar Dvořák, jehož „Hagen“ oživuje legendárního strašáka všech trampů, kteří se kdy motali kolem lomu Amerika. Jeho příběh party mládežníků je po Pechově díle plném samoty a izolace prohřátý přátelstvím a dobrodružstvím.

Další matador Vladimír Pospíchal si ve svém díle „Hlad“ vykračuje ve stopách dvojice, která vyrazí pomáhat obětem povodní, sužujících v roce 1997 Moravu. Monika však nechala doma svačinu, kterou jí nachystala maminka a brzy toho také bude litovat. Většina povídek nešetří rozsahem a vrcholem je v tomhle směru „Revenant Rapolštejnský“, který vypraví kronikář Argonantus. Pokud nemáte v oblibě příběhy plné hradů a rytířů, je možné, že se jím budete trochu prokousávat. Jestli je v oblibě naopak máte, budete vrnět blahem, radostně cvakat hledím a i na horor samozřejmě dojde.

Většina autorů a autorek antologie České temno po křtu na HorrorConu 2021

„Batalión“ Svatopluka Doseděla jsem četl snad potřetí, ale ke cti autora je nutno říct, že mne i tak bavil. Sabrina nechlastá pro nic za nic a je na Dennym, aby zjistil, kdo ji systematicky ničí nejen nervy. Že dojde i na šavle není překvapením. Alexandra Haverská je v „Semper Imperfectus?“ naopak svižně současná a civilní. Jejího drsoně Maxe čeká nejtěžší fight jeho života. Pavel Renčín nás potom ve svém „Skokanovi“ vezme na Nuselák v příjemné duchařině, která ukazuje, že i horor umí pohladit po duši.

„Autobus“ Anny Šochové už jsem taky kdysi četl, ale i v tomhle případně platí, že jde o natolik příjemný kousek, že mi opakování vůbec nevadilo. Na předchozí mrazivý příběh navíc navazuje skvěle. Rozsahem je střídmější, stejně jako „Zatracenej“ Ondřeje Kocába, který nabízí temný příběh o nepovedeném výletě s vtipnou pointou.

Výlet se příliš nepovedl ani Báře a jejím dětem v divotvorné „Zahradě“ Honzy Vojtíška, kterou zdobí vskutku neotřelý nápad, jenž by bylo zajímavé zfilmovat. Byl by to nejspíš hodně zajímavý psycho výplach. „Netvor“ Renaty Bočkové je pouhou jednohubkou, která však triumfuje nelítostnou pointou. To „Počítání rukou“ Boženy Čechalové mi příliš nesedlo a je pro mne nejméně zajímavým příspěvkem v knížce. Přesto však nejde o špatnou povídku, jen mi tohle bloudění po zchátralém domě nepřišlo příliš zajímavé.

S osobitým stylem Haniny Veselé mám většinou tak trochu potíž, ale musím říct, že její „Člověk v kůži vázaný“ se mi zamlouvá moc. Pokud máte rádi příběhy o tajemných knihách, budete nejspíš nadšeni taky. O Petrovi Bočkovi a jeho románu „Hřbitov trpaslíků“ jsme psali nedávno, pořádně jsme jej vychválili a svoje kvality autor prokazuje i tady čtivou folk hororovkou povídkou „Přístěnek“. A pozor - tentokrát tu není pro legraci místo. Lenny Ka ve svém příběhu „Ti, co neumírají“ trochu klame (ženským – jak jinak) tělem a z jarmarečního mumraje se nakonec stává hodně nehezký a působivě tragický příběh.

O tečku „Synek“ se postarala samotná Kristina Haidingerová a není překvapením, že se znovu přesuneme hluboko do minulosti. Hrady a rytíře tentokrát nahradí chalupy a pohnuté osudy těžce zkoušených vesničanů. Alžběta je jednou z těch, s nimiž se osud příliš nemazlí a okolnosti v ní probudí schopnosti, které posunují historické drama k hororu. Děj příliš nechvátá a je znát, že si autorka v jeho kulisách doslova lebedí.

Opět musím zajásat nad comebackem ilustrací do knih. Každá z prací tudíž vyfasovala vlastní kresbu Jiřího Dvorského a já téhle knize vlastně nemám co vytknout. Dostanete moc pěkný špalíček do knihovny a ten je navíc po okraj napěchovaný opravdu kvalitním hororem české provenience. Je už pouze na vás, jestli domácím strašákům hodláte dát šanci. Pokud jste dosud váhali, tady máte prvoligový soubor, kterým bude dobré začít.

Povídky:

Miroslav Pech - Zuby
Otomar Dvořák - Hagen
Vladimír Pospíchal - Hlad
Argonantus - Revenant Rappolštejnský
Svatopluk Doseděl - Batalión
Alexandra Haverská - Semper Imperfectus?
Pavel Renčín - Skokan
Anna Šochová - Autobus
Ondřej Kocáb - Zatracenej
Honza Vojtíšek - Zahrada
Renata Bočková - Netvor
Božena Čechalová - Počítání rukou
Hanina Veselá - Člověk v kůži vázaný
Petr Boček - Přístěnek
Lenny Ka - Ti, co neumírají
Kristina Haidingerová - Synek