Demi Mortuus | 17.12.2018 17:20

Vraťme se na chvíli do dnů halloweenského řádění. Právě tehdy vyšel u nakladatelství Carcosa maximálně stylový horor. Máte rádi atmosféru času vydlabaných dýní? Pak je tenhle příběh právě pro vás.

Brian James Freeman, Norman Prentiss - Děti Halloweenu
Vydal: Carcosa, (248 stran)

Obyvatelé komplexu Stillbrook nejsou žádná velká smetánka. Ve stísněných bytech poslouchají každý den dupání sousedů nad svými obýváky i řev jejich opeřených mazlíčků, protože na nic lepšího zkrátka nemají prostředky. A teď si představte, že v takovém baráku děláte údržbáře a šikanuje vás jak vaše líná nadřízená, tak i samotní nájemníci, kteří si na vás vybíjejí vlastní frustraci, nebo si vás pletou s posluhou.

Naylorovi navíc mají, zdá se, nejlepší roky svého manželství za sebou. K atmosféře nepřispívá ani (ne)souznění dvou potomků, kteří jsou každý z úplně jiného těsta. Harrisův oblíbenec Mattie je klidnější a ve všem má rád pořádek, zatímco všestranně nadaná Amber je naopak živel, který má velkou oporu v mamince Lynn. Ta pracuje z domova, zatímco Harris vyráží na každodenní výpravy po bytech budovy a plní seznam úkolů, kterými ho nepříjemná šéfová zahrnuje. Lynn má příliš času na přehnané sledování vlastních dětí a Harris má všeho plné zuby.

Brian James Freeman

A navíc přijde zákaz oslav Halloweenu, který si většina rodin s dětmi ve Stillbrooku byla zvyklá společně užít a těšila se na ně. Ale jestli si někdo myslel, že tím pádem bude v jeho prostorách klid od strašení a děsu, spletl se. Zákaz přiostří napjatou atmosféru i u samotných Naylorů. O událostech v těch několika málo dnech se zpětně dozvídáte z výpovědí, deníku či emailů. Tak bylo nejspíš bezproblémové i to, že román „Děti Halloweenu“ napsali rukou společnou hned dva autoři. Brian James Freeman a Norman Prentiss si svoje postavy pravděpodobně rozdělili a dali vzniknout komornímu dramatu, který se v závěru zvrhne v neodvratitelné hororové finále. Bylo tak pro ně nejspíš i snadnější vytvořit odlišný styl vyjadřování hlavních postav, který tak získává na autentičnosti.

Moc se mi líbí jakási čistota a přehlednost textu. Román se čte sám a stránky vám šustí mezi prsty tak hladce, že se na děsivé jízdě v závěru knihy ocitnete ani nevíte jak. Stejně jako předchozí dítko nakladatelství Carcosa, kterým byl „Mainstream“ Miroslava Pecha (recenzi najdete ZDE), se i tentokrát obejdeme bez upírů, zombií či Prastarých a tím hlavním strašákem se stává člověk a temná zákoutí lidské mysli, těžce zkoušené těmi nejvšednějšími patáliemi. Tentokrát však atmosféra není až tolik tíživá a celkově na mne tohle dílo působí spíš jakýmsi „odpočinkovým“ dojmem, čímž nechci říct, že by bylo špatné. Spíš mne ve srovnání s tuzemským konkurentem v konečném důsledku tolik nezasáhlo.

Norman Prentiss

Výhodou je, že budete, stejně jako Harris, do poslední chvíle tápat, co se v oněch pohnutých dnech skutečně stalo. Naopak nevýhodu spatřuji v tom, že na mne kulisy Stillbrooku místy působí až příliš kašírovaně a díky tomu mne nepohltily tak, jak by asi měly. Jednoduše řečeno. Knížka „Děti Halloweenu“ rozhodně baví, jen působí tak trochu jednohubkovým dojmem. Rychle ji zblajznete, vcelku si pošmáknete, ale nějakého echt kulinářského zážitku se nedočkáte (tedy pokud se nebavíme o pořádně naboostované česnekové edici!). Určitě však nebudete zklamáni, na to je tahle knížka až příliš zábavná. Jsem sám zvědavý, jakým směrem se bude ubírat dál „Halloweenská knihovna“, kterou tímhle kouskem kroměřížské nakladatelství Carcosa načalo.

Jestli nad něčím musím jásat, pak je to tvrdá vazba a další skvělá obálka od Vincetna Chonga. Každá další kniha od Carcosy vypadá o něco líp a rozhodně si, za těch pár stovek, říká o svoje místo na poličce. „Děti Halloweenu“ nejsou výjimkou. A jestli máte doma vlastní ratolesti, rozhodně si pohlídejte, s čím si hrají za zavřenými dveřmi pokojíčků. A vůbec, slyšítě jak nad vámi soused zase dupe jako slon??? Opatrujte se!