Mindway - Blood And Perfume

Mindway - Blood and PerfumeKdyž se nadějní Mindway před pár lety vytratili z domácích i zahraničních pódií, vypadalo to, že scéna přišla předčasně o další květinu, která ani nestačila pořádně vykvést. Naštěstí šef Mindway Mike Homola ani v letech ticha nezahálel a připravil s novými spoluhráči dlouhohrající debut „Blood And Perfume“, transformující původně numetalové uskupení v učenlivé učně Nine Inch Nails. Album pro vás pozorně naposlouchal Pavel Zelinka.



Mindway - Blood And Perfume

Pražáci Mindway to měli před pár lety dobře rozjeté. Svezli se módní nu-metalové vlně, natočili dvě EPčka, koncertovali hojně doma i v zahraničí a  finančně se o ně přetahovali oděvní sponzoři, když tu se celý dobře rozjetý stroj začal pomalu zadrhávat. Personální rošády se spojily ruku v ruce s rozdílným pohledem muzikantů na další směřování a po vydání třetího EP „Reality“ se původně dobře promazaný stroj zastavil úplně. Naštěstí ne nadobro. V těchto dnech kapele okolo Mikea Homoly totiž vychází dlouhohrající prvotina „Blood And Perfume“.

Na první poslech se toho kolem kapelníka Mikea zas tolik nezměnilo, pokud si ale poslechnete čtyři roky staré EPčko „Reality“, které je překlopeno na novinku všemi třemi ukázkami v nových úpravách, rozdílný přístup ke tvorbě Mindway se projeví během pár desítek vteřin poslechu. Pryč je metalová dvojšlapka a kytarová „Kornovsky“ podladěná „kila“. Rocková temnota a nápřah zůstal a celý koncept se dostal do elektroničtější polohy, která nepokrytě saje inspiraci od Nine Inch Nails. Pokud chcete hrát industriálem políbený tvrdší rock, vyhnout se instituci Trenta Reznora ani jednoduše nejde (a mám pocit, že Mikeovi toto sbratření navíc vůbec nevadí). Jak on, tak i Reznor totiž rádi na mnoha místech přibrousí, ale také si v pomalejších valivých písničkách dokáží vylít kýble nashromážděných frustrací. Mimochodem, právě balady se na Blood And Perfume velmi povedly.

Horší to je už s rychlejšími kompozicemi, které se na konci alba začínají mírně slévat jedna v druhou. Když usilovně přemýšlím, „kdo za to může“, nakonec mě napadá, že nejvíce na vině je jakási lezavá melodika, která zahrnuje jak Mikeův afektovaný vokál (konec „Break Of The Day“ si mohl jednoduše odpustit), tak valivý melodický rukopis, který by si zasloužil více přímočarých sypaček ála „Replay“. Méně choulení se do sebe sama a více razance ála Alec Empire. Na druhou stranu musím pochválit aranžérskou barevnost, která na domácí poměry výborně vyvážila živé nástroje s elektronikou a z alba nevytvořila neživý skanzen ztracených možností. Mindway nahráli dobrou desku, kterou vzdali hold v Čechách populárním Nine Inch Nails. Navíc přihodili spoustu vlastních nápadů a hlavně energii slibující poměrně výživnou koncertní podívanou.

Hodnocení: 70%

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář