Demi Mortuus | 16.09.2024 14:45

Vážné téma domácího násilí v in-flash novele britského autora. Hrůza všedního dne v krátkých střípcích...

Ross Jeffery - Připoutaní
Vydal: Golden Dog, (114 stran)

Tahle útlá knížečka bolí. Britský spisovatel Ross Jeffery je jedním z autorů, kteří upřednostňují děsivou realitu před nadpřirozenými strašidly. V jeho tvorbě se už odrazila témata rasismu, homofobie, ale v češtině dosud hraje prim téma domácího násilí a zneužívání dětí. Tedy to nejvážnější z vážných. Nejen, že se děti nedovedou bránit. Je navíc dost pravděpodobné, že když vyrostou v podobných podmínkách, násilné chování je ovlivní a budou terorizovat i další generaci.

V edici Zrnka temnoty už vydalo Rossovi nakladatelství Golden Dog novelu „Zůstanou jen skvrny“ a na jejich stránkách jste mohli sledovat bratrskou cestu za pomstou, na které chlapcům nešlo nefandit. Výrazným rysem tohoto dílka byla beznadějně depresivní atmosféra, která se propisuje i do dalšího kratšího dílka stejného autora, které v češtině dostalo jméno „Připoutaní“.

Zajímavostí budiž, že se jedná o takzvanou novelu in-flash, s čímž se člověk běžně nesetká. Jde o specifický literární útvar, který tvoří krátké skicy scén vytržené ze života hrdinů, které by měly fungovat samostatně, ale zároveň pospolu tvoří příběh. A opravdu. Číst se dají jednotlivé segmenty, které jsou vlastně střípky ze života otce a syna. Vy konkrétní situace sledujete pokaždé očima toho, který právě vypráví v ich formě. Náhodně vybraná kapitola je náhodně vylosovaná fotka z hromádky vzpomínek a četbou celého příběhu skládáte fotografie podle stáří za sebe.

Prvotní nadšení z otcovství dospěláka a synův obdiv vůči tátovi se postupně mění v noční můru a dá se říct, že děj samotný je jedno velké klišé. Což nemyslím špatně. Je to na tom celém naopak to nejhorší a nejsmutnější a pokud máte sami ratolesti, bude se vám číst těžko. Na druhou stranu si člověk uvědomí, jak důležité je dávat dětem lásku. Pomatenců, kteří si z dětí dělají boxovací pytle a hračky na schlazení žáhy, je naneštěstí až dost.

Čtení samotné jde díky kratičkým a úderným scénám rychle. Jak vám na začátku sevře prst jako malý synek, tak těžce se z jeho sevření na konci vymaníte. Kraťas, který uteče jak nic a donutí vás zamyslet se. Takových knížek není nikdy dost. Vlastně vůbec nejde o horor a přesto je to jedna velká hrůza a děs. Navíc má obálku se zvláštním povrchem, který mne neustále nutí se jí dotýkat...